Anglická značka ATC se už od založení roku 1974 věnuje reproduktorům a reprosoustavám, je to její primární zaměření jak ve světě profesionálního ozvučení, tak v doméně domácího poslechu. Protože ale kdesi na své existenční dráze společnost vsadila velkou měrou (v obou audio světech) na koncepci aktivních reprosoustav, cizorodě v jejím katalogu nepůsobí ani elektronika, primárně tedy samozřejmě zesilovače. Trochu netypicky tak působí čistý CD přehrávače CD2, byť jinak má zcela jasný rukopis gloucestershireské značky.

Co vás možná zarazí na první pohled, to je kompaktní pojetí v Anglii ručně vyráběného přehrávače. Zhruba čtyři a čtvrt kila vážící přístroj má čtvercový půdorys o straně 31,5 cm, na výšku pak pouhých 7,7 cm, snadno ho tak vetknete kamkoliv si zamanete. Přesto není přehrávače nijak ošizený co do bytelnosti – je tu vidět, že firma má desítky let zkušeností s profi segmentem, kde odolnost je jedním ze zásadních kritérií.

Čelní panel je hezky udělaný, jsou tu v jedné řadě dvířka mechaniky a vedle nich malý pravoúhlý displej stejné výšky – je slušně čitelný a stmívatelný. Pět kulatých tlačítek pod ním ovládá základní funkce přehrávání, jedno další slouží ke spínání. Zbytek funkcí zvládne plastové a spíše dost účelně pojaté dálkové ovládání, které slouží i pro zesilovač SIA2-100 (ideální partner zejména kvůli stejnému půdorysu).

Mechanika jako taková je plastová, nicméně působí pevně a dostatečně kvalitně. Její chod je rychlý, tichý a celkově bezproblémový, neměli jsme žádný problém s žádným diskem bez ohledu na formu (originál / vypálený) nebo stav poškrábání.

Celkově je šasi velmi pevné, robustní, jakkoliv celkově jednoduché, až účelné. Ale proč ne, i to je součást kouzla ATC. Na zadní straně najdete napájecí zásuvku a ještě jedno spínací tlačítko, dva páry výstupních analogových konektorů (jednou XLR, jednou cinche) a také koaxiální a optický digitální výstup.

Vnitřek přístroje je obdobně spartánský, jako jeho exteriér. Velkou část volného prostoru zabírá mechanika Teac, na rozdíl od mnoha audiofilských zařízení prostě jen bytelně přišroubovaná ke kostře přístroje. Trochu stranou je středně velký toroid a všechno důležité se odehrává na jedné široké desce plošných spojů u zadního panelu (malá obvodová deska vpředu slouží pro účely ovládání).

ATC nespecifikuje přesně, jaký typ D/A převodníku se tu používá, říká jen, že jde o „32 bitový čip od AKM“. Na výstupu je diskrétní buffer vlastního návrhu od ATC, který pracuje v čisté třídě A.

CD2 má také poměrně solidní technické parametry a vzhledem k tomu, že jde o ATC, tak je můžete brát jako skutečně seriózně deklarované. Frekvenční odezva činí tradičních 20 – 20 000 Hz (+/- 0,2 dB), odstup signálu a šumu 112 dB (váženo křivkou A) s minimem 96 dB v celém rozsahu a zkreslení (bez konkrétnější specifikace jaké) má hodnotu 0,0015% při 1 kHz. Za zmínku ale stojí také výstupní impedance 10 ohm nebo výstupní napětí 9,2 V RMS u RCA konektorů a 18,4 V RMS u XLR.

Přes všechnu zaslouženou gloriolu firmy ATC, kterou získala díky své technice, vás možná překvapí, jak suverénně CD2 podá basovou linku v „Bílý den“ Anety Langerové („Dvě slunce“ | 2020 | Art Shock | AS002-2). Tedy dost pravděpodobně vás to překvapí minimálně v kontextu pořizovací ceny. Spodní oktávy jsou bohaté a syté, zároveň ale velmi dobře kontrolované, autoritativní a důrazné. Není v tom žádný přidaný sentiment, žádná „krása“ navíc, není to ale ani strohý, čistě analyticky technický zvuk – CD2 hraje neutrálně, ale přitom nezapomíná na hudbu i z pohledu obsahu.

Ona celková normálnost a přirozenost je patrná i v „Mother of Love“ Robina Gibba („My Favorite Christmas Carols“ | 2006 | edel records | 0177622ERE) – jednak je tu překvapivě solidní rozlišení, jednak máte tak nějak pocit, že je tu dobrý kontrast zvuků proti čistému signálovému pozadí a celkově tak přednes působí čistě a jasně. Hlas je intenzivní, ale přesto hlavně klidný; není to umělým způsobem vylepšené, prostě civilní a obyčejně lidské, bez příkras, zato s důstojností.

Pěkné rozlišení měl i cinkot nejvyšších tónů v „Abandoned Masquerade“ Diany Krall („The Girl in the Other Room“ | 2004 | Verve | 0602498622469). Zvuk není hrubě technicistní, přesto má lehký sklon k analytičnosti a díky tomu je dobře čitelný, jednotlivá cinknutí jsou dobře oddělená a ani dozvuk není vůbec špatný – s ohledem na padesátitisícovou kategorii tu není prostor pro připomínky, jen pro chválu toho, jak přirozeně a nezkresleně hudba vyznívá.

Bohatě a košatě nahraná „Something Holy“ z koncertu „Live at Funkhaus“ Alice Phoebe Lou (2020 | AWAL | APL010) možná nebyl úplně tak mocná, jak by mohla být, ale plnokrevný šarm jí nechyběl – ten malý kousek si pro sebe „stáhla“ ona zmíněná tendence k analytičnosti. Za danou cenu ale přehrávač hraje vlastně až přepychově, se spoustou energie pěkně od basového základu. Hudba je rozmanitá, samozřejmá, samovolná a nenucená, je to kombinace vlastností v této ceně nijak častá a proto velmi potěšující.

Potěšující je také rozlišení přístroje, snad to souvisí i s jeho jednoúčelovou a tím optimalizovanou stavbou. „Seven Steps to Heaven“ Milese Davise („Seven Steps To Heaven“ | 2005 | Columbia | COL 519509 2) byla na jednu stranu vlastně nenápadná, přehrávače pracuje neokázale a přesto si v ledasčem nezadá s „velkými“ CD – byť možná ty nejdelikátnější dozvuky někdy nejsou tak dlouhé, jak jste zvyklí u velkého high-endu, je tu informací až až, jsou podané čistě a pevně. CD2 hraje tak, jak byste čekali od přístroje pro profesionály od profesionálů.

V hudební scéně v „Rising Runner Missed by Endless Sender“ od Tangerine Dream („Cyclone“ | 1995 | Virgin | 7243 8 40251 20) byla hloubka sice možná jen lehce naznačená, ale v pravolevé ose byl přednes pevný, dobře organizovaný, s nástroji lokalizovanými pevně a s cestujícími zvuky dobře oddělenými od zbytku hudby, takže celkově hudba prostě dávala smysl.

„Swingin‘ Safari“ Berta Kaempferta („Vinyl Classics Vol. 2“ | 2014 | stereoplay | 03-14) byla tak mile houpavá, příjmená a barevná, jak si to zvukový mistr přál a jak ji zachytil. Přehrávač hraje dobře a velmi korektně, hudbě se do cesty plete jen minimálně a je to svazek typu „v dobrém i zlém“, ačkoliv bez zbytečného akcentování toho méně příjemného. Možná si občas přejete, aby někde byla hudba o něco málo plnější, ale to je tak všechno, co můžete přednesu vytknout – je zábavný, je pohodový a je příjemně poslouchatelný po prakticky nelimitovanou dobu.

Za danou cenu nabízí CD2 překvapivě hodně – nenechte se zaskočit polovičním formátem nebo celkově lehce strohým pojetím, pokud vám stačí ke štěstí čistý CD formát bez dalších příkras, má tenhle anglický profesionál skutečně hodně co nabídnout, minimálně v kontextu pořizovací ceny. Není to žádnou jednotlivostí – není ultimativně detailní, není ultimativně dynamický, není absolutně harmonický nebo třeba tonálně okouzlující. Ale všechny jednotlivosti se tu spojují do funkčního, nic nepředstírajícího a tím přirozeně působícího celku. ATC CD2 si plně zaslouží nést jméno svého výrobce i odkaz jeho historie – je to opravdu dobré CD.

Kč 50 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ praktický kompaktní formát

+ rychlá mechanika

+ překvapivě agilní, čistý zvuk

+ tonální přirozenost

ZÁPORY

- CD2 rozhodně nepředstavuje žádný luxusní výrobek

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: KAS Audio | www.kasaudio.cz 

fSdílet

Tweet