Pamatujete nepřehlédnutelnou vlajkovou loď dánských Jamo, model R909 s otevřenou ozvučnicí? Jeho čas už sice pominul, ale koncepce žije dál - trochu paradoxně na úplně opačném konci firemního katalogu, v podobě stolního lifestyle modelu DS7, který je miniaturou R909, byť kvůli opravdu malé velikosti musí být doplněný subwooferem, který ale slouží vlastně jako kompletní centrum pro tento aktivní 2.1 systém.

Satelity tohoto systému nesou známé tvary - ozvučnici tvoří vlastně jen deska, kterou na základně a v mírném záklonu drží skobovitě zahnutý prvek v zadní části. Na základně jsou dva maličké šroubovací terminály a to je vše. Na pohled vypadají dobře, při bližším osahání tu vládne plastik, ale na danou třídu s naprosto dostatečným vkusem,tedy bez problémů.

Satelity DS7 jsou skladné - 30,5 cm na výšku, 10,2 cm na šířku a 8,9 cm do hloubky, každý přesto váží 1,7 kg. Podle vzoru velkého modelu tu najdete tři měniče - pro výšky měkkou kopulku o průměru 2 cm, pro středy a basy dvojici papírových membrán o průměru 8,7 cm. O pohon se starají neodymové magnety.

Tyto kompaktní satelity doplňuje subwoofer, v jehož ozvučnici kraluje do strany mířící woofer s průměrem 20 cm. Ozvučnice je elegantní, lesklý přední povrch indikuje svítícím logem Jamo stav systému, bohužel tu není třeba žádný ukazatel hlasitosti nebo navoleného vstupu, což vám může trochu zkomplikovat život.

Skříň o hmotnosti 7,9 kg má rozměry 25,4 x 30,5 x 38,1 cm a skrývá nejen elektroniku pro subwoofer, ale celé zázemí systému. Jsou tu také uloženy tři zesilovací moduly - 60 Wattů pro basy, 30 Wattů pro každý ze satelitů. Na zadní straně skříně je i konektivita - optika a klasický analogový pár cinchů. Dost možná primárním připojením ale bude dostupný Bluetooth. Jsou tu samozřejmě i drobné, ale solidní terminály pro každou reprosoustavu, pomocí dvou otočných prvků můžete regulovat celkovou hlasitost i podíl basů - velký problém je, že ani jeden z prvků nemá limit "od - do", takže jimi můžete libovolně točit kolem dokola, čímž bez ukazatele v praxi nikdy nevíte, kde zrovna jste a nastavit kýženou hlasitost je prostě k vzteku, stejně jako vyladit adekvátní podíl basů. Krom toho, že kroky hlasitosti jsou zoufale nekonzistentní (buď systém šeptá, nebo řve), když do hry pak v reálu vstoupí dálkové ovládání (mimochodem, krom jisté plastikovosti pěkné a přehledné), reguluje hlasitost ještě jinak nastavenými kroky, které ale také zdánlivě postrádají "normální úroveň" a umí nastavit buď potichu nebo nahlas. Než si systém sladíte, bude to prostě chvíli trvat.

Výrobce udává jen jednoduchý údaj o frekvenčním rozsahu 20 - 20 000 Hz, bez udané tolerance, nicméně pro takto koncipovaný systém toho vlastně asi ani mnoho vědět netřeba.

I když jsme malé satelity zkusili tak trochu "ze sportu" připojit i ke klasickému zesilovači, je cítit, že DS7 je odladěný celek, který není dobré dělit - jednak kompletně ztratíte basovou složku, jednak máte stále pocit, že plný výkon běžného zesilovače satelity nemůžou dlouho ustát.

Díky dedikovanému subwooferu byla basová linka v Zimmerově "Wheel of Fortune" ("Piráti z Karibiku - Truhla mrtvého muže" | 2006 | Walt Disney) celkem hromová a na danou kategorii dostatečně hluboká, ale vlastně bylo objemu i hutnosti spíše akorát. Nečekejte důrazný, soustředěný bas, je to spíše měkčí, trochu nadýchaný a uvolněný bas, který ale zaplní dobře prostor, byť definice je poplatná dané třídě. Výbušnost je nicméně díky aktivnímu pohonu s ohledem na kategorii v pohodě -

Ve středním pásmu už přebírají hlavní roli satelity a jejich projev je překvapivě čistý, civilní a "rovný" - hlas Toma Jonese v "Did Trouble Me" ("Praise & Blame" | 2010 | Island Records) byl hladký, příjemně kultivovaný, netlačící, ale už živý a hlavně čistší, než je v dané hladině zvykem. Jaksi lehčí a konkrétnější, než je běžně v této kategorii k dostání, dobře se poslouchal a i když vás neohromí detaily a tak trošku mu schází ona typická "hrudníková" rezonance, nicméně je tu energie a je tu již slušná nesvázanost a agilita.

Stejně tak u výšek v "Crying" z "Live at the Bayerischer Hof" Jamese Blood Ulmera (1994 | In+Out Records) je cítit příjemná kombinace jakési civilnosti a bezkonfliktnosti se slušným objemem a energií. Samozřejmě se nedočkáte takových těch delikátních jemnůstek v dozvuku činelů nebo možnosti zkoumat vznik tónu probíhajícího plochou činelu, ale není to žádné éterické šumění ani ostré údery - je to dobře vybalancované a příjemné i pro delší poslech.

Jakkoliv dynamiku vydatně živí subwoofer, tak velké bubny v "Earth Drums" od He Xun-Tian ("Paramita" | 2002 | Wind Music) zněly sice živě, ale ne dost úderně ani dost výbušně - měkčí, klidnější projev vás do křesla nepřibije, nicméně v kontextu cenové hladiny a zjevné snahy o bezkonfliktnost to není špatné. Zejména když se vám podaří doladit vhodnou hlasitost - protože nahlas jsou dynamické limity prostě jasné; reprodukce už není mrtvá a je jedním slovem civilní - neohromí vás, ale rozhodně nenudí ani po pár hodinách.

V "My right eye" Laurie Anderson ("Homeland" | 2010 | Nonesuch) bylo také znát, že rozlišení je samozřejmě poplatné cenové kategorii, byť satelity hrají ve svém frekvenčním rozsahu čistěji a transparentněji, než většina v této kategorii dostupných regálovek, to vůbec není špatné. Není to nijak tvrdý a zdůrazňující zvuk, přesto jsou informace dobře načrtnuté a prokreslenější hlas byste asi nenašli - není to audiofilsky delikátní přednes, ale snad právě ona civilnost a nepřikrášlenost vede k dobré srozumitelnosti.

Vlastně solidní je i podání prostoru, byť je poplatné tomu, že musíte sedět blízko a ne v každé pozici díky energii vyzařované dozadu prostor působí optimálně spojitě. Musíte trochu dbát na to, kam satelity postavíte, asymetrické rozložení s různými vzdálenostmi překážek za reprosoustavami vede k mírně rozhozené prezentaci. Ve volném prostoru nicméně vykreslily prostor v "Coal" Michaela Penna ("Free-for-all" | 1992 | BMG) dobře, hloubka tu sice není a šířka je limitovaná roztečí ozvučnic, ale pro očekávané nasazení na poslech z relativní blízkosti je to fungující.

Jamo DS7 mají kultivovaný charakter a dobře se poslouchají a je vcelku jedno, jestli jde o komorní jazz, lehkou klasiku nebo dunivé elektro jako je "Deeply Disturbed" od Infected Mushroom ("Converting Vegetarians" | 2003 | YoYo Records). Samozřejmě to není tak, že by vás temné syntetické tóny rozklepaly svou energií, je tu cítit měkčí, možná i trošičku vřelejší přednes, nicméně zvuk nemá tendenci se rozpadat a ve svém klidu si tak plyne a dobře se poslouchá bez únavy.

Kompaktní 2.1 systém Jamo DS7 je - pochopitelně - spíše zajímavostí pro ty, kteří chtějí ozvučit buď prostor designově "jiný" nebo patrně hlavně svůj pracovní stůl či jiný malý prostor. Protože právě tam budou malé satelity s hezkým, čistým a na danou cenu obecně velmi dobrým přednesem fungovat nejlépe. Přibrukuje jim subwoofer zjevně měkčí a laděný spíše na nadýchaný přednes, ale to ničemu nevadí - je škoda, že tu není decentnější, jemnější regulace hlasitosti, která má příliš příkrý chod a prostě chvíli trvá, než vyladíte vše jak má být. Pak ale - jako dostupný a přitom velmi stylový - Jamo DS7 funguje příjemně.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Na to, že jde o miniaturní a dostupný systém, není naměřená křivka vůbec špatná - červená linka ukazuje frekvenční charakteristiku satelitů, kde za zvláštním chováním na úrovni kolem 2 kHz nestojí místnost, ale skutečně chování reprosoustav - větší či menší "vlnku" jsme naměřili ve třech různých místnostech. Jinak ovšem klobouk dolů - tak maličké měniče v otevřené ozvučnici měří od 180 do 20 000 Hz (s výjimkou excesu na 2 000 Hz) naprosto rovně. Černá linka pak ukazuje subwoofer, jen lehce energičtější v pásmu "hezkého" basu kolem 60 - 80 Hz a s nástupem na hladině kolem 40 Hz - to je na takhle koncipovaný systém vlastně výtečné, součet obou křivek pak zajistí navázání bez propadů a hrbů. Vlastně je to na lifestyle systém této třídy bez aktivní kompenzace akustiky pomocí DSP vynikající.

Impedanční křivka (červená) patří pochopitelně jen pasivním satelitům; je vidět, že se v pásmu kolem 200 Hz drží jen tak tak nad hranicí 3 ohm, nicméně vzhledem ke spojení s aktivním subwooferem, který je napájí je to vlastně trochu jedno. Od 200 Hz je vlastně kultivovaný a nenáročný i průběh elektrické fáze.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 13 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkné

+ překvapivě čistý a rovný přednes

+ výtečná cena za takový systém

ZÁPORY

- při vysoké hlasitosti trpí jistými limity

- regulace hlasitosti je občas k zešílení

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet