Značka „La Boite Concept" vám patrně mnoho neřekne, ale těm znalejším a zkušenějším by snad mohlo alespoň povědomé připadat jméno francouzské firmy Siare. Pokud ne, zkusíme jí přiblížit – již od roku 1945, pod vedením zakladatelky Marie Cagniard Yeramian, vyrábí ne úplně neúspěšně reproduktory a dokonce má za sebou i pár modelů reprosoustav. Právě ona, její syn, řídící Siare od roku 1972 a její vnoučata založili společně firmičku La Boite Concept, specializující se na zabudování „rodinných" reproduktorů do různých stylových kusů nábytku.
Jakkoliv tato myšlenka není nová a existuje několik firem, které nabízí hlavně A/V nábytek s aktivním ozvučením, takový šmrnc nemá patrně žádná z nich. Inu, Francouzi... Že ale za La Boite nestojí jen partička designerů, ale že sedmdesátiletá tradice rodinné výroby reprosoustav přeci jen nějaké kořeny zapustila, o tom se můžete přesvědčit třeba už z dostupných fotek vývojového prostředí. Trochu bohémský ateliér totiž zdobí třeba i precizní (a přestižní) měřicí přístroje Bruel & Kjaer. Samozřejmě, že to samo o sobě znamená jen málo, ale přeci jen to o přístupu firmy něco vypovídá.
Portfolio firmy prozatím není nikterak rozsáhlé, kromě jedné hudební skříně (doslova!) jsou tu hlavně stolky pro různá určení. Ať už ozvučený odkládací, nebo pracovní stolek. LD130 je určen pracovním koutkům v moderních designových interiérech. Je to nevelký kousek, esteticky skutečně povedený a zpracováním slušný. To alespoň na první pohled, oku skryto ale zůstává nemalé množství elektroniky a dokonce sedm reproduktorů, které konstruktéři do úzkého těla natěsnali. Podobná zařízení staví hlavně na estetice a funkčnosti v každodenním provozu a nejinak je tomu i u La Boite Concept LD130.
Jde vlastně o ozvučnici, k níž jsou přišroubované zajímavě tvarované nohy z jediného kusu dřeva s velmi pěkným osmivrstvým klavírním lakem. Můžete si vybrat některou ze sytých barev, nebo dřevěný dekor. V kombinaci s černí střední části působí oboje velmi dobře. I velmi výrazná červená nevypadala naživo nijak přehnaně. Zespodu vyvedený napájecí kabel pak lze skrýt v jedné z noh. Celý stolek váží poměrně znatelných 31 kg a zabere vám v prostoru 76 cm na výšku, 57 cm na šířku a 52 cm do hloubky.
Samotná střední část je velmi pěkně zpracovaná. Zvláště pak horní deska pokrytá nádhernou strukturovanou pravou kůží, uložená na vrstvě antirezonanční pěny. Zadní čtvrtina ozvučnice je pokryta skleněným pásem s velkou prohlubní, do které v běžném provozu můžete schovat třeba napájecí zdroj notebooku, nebo svůj telefon, protože právě pro tato zařízení je LD130 primárně určen. Zadní stěna je zkosená pod úhlem 45° směrem vzhůru a zakrývá jí zjevně průzvučná látka, stejně jako úzké čelo stolku. Při pohledu zespodu narazíte na zamřížovaný reproduktor a poměrně mohutný chladič a napájecí zásuvku, odkazující na to, že elektronika je primárně v levém zadním rohu.
Tam jsou na horní skleněné části také efektní ovládací prvky pro vyvážení basů a výšek, ale také pro volbu vstupu a regulaci hlasitosti. Jsou tu také zapuštěné cinche analogového stereo vstupu a USB port. „Kroutítka" jako kdyby někdo vzal ze starých analogových mixážních pultů. Ačkoliv tvoří tato část poměrně výrazný kontrast k designovému zbytku stolku, vypadá dobře. Ve vedlejší prohlubni je další vstup v podobě 3,5 mm analogového otvoru pro jack, kde asi většinou bude dodávaný Bluetooth adaptér.
Po sejmutí obou krycích mřížek narazíte na reproduktory – vpředu čtyři, vzadu dva (plus již zmiňovaný basový kus na spodní straně). Už z nakloněné zadní strany je celkem jasné, že stolek je určen k přistavení ke zdi a zadní reproduktory v podstatě tvoří bipolární koncept. Oficiálně jde o konfiguraci 2.1, všechny měniče jsou (logicky) z vlastní produkce firmy. O výšky se stará hedvábná kopulka o průměru 5 cm, středotónové měniče najdete také vpředu a mají průměr 10 cm – svítivě žluté membrány jsou vyrobeny z tkaného Kevlaru. Vespod je jediný „subwoofer" – basový měnič s 16 cm membránou z karbonových vláken. Díky promyšleným odrazům od zadní stěny i od hran kabinetu (respektive o přečnívající nohy) umí i relativně blízko u sebe posazené měniče vytvořit v podstatě plnohodnotný stereo dojem.
Uvnitř LD130 pracuje elektronika, kterou pro La Boite vyvinul jeden z nejslavnějších francouzských výrobců – ATOLL. Jak tři zesilovací moduly (pro středy 25 Wattů, pro výšky taktéž 25 Wattů a pro basy 80 Wattů), tak D/A převodník nesou tuto značku. Právě převodník stojí za pozornost – jde o modifikovaný čip Burr Brown s rozlišením až 24 / 192. Moderní doba je úžasná a hi-res už proniká i do nábytku. Bluetooth čip pracuje s nejnovější verzí kodeku aptX, který již zvládá přenést přes „modrý zub" plnohodnotnou CD kvalitu. Inu, kdo by měl tendenci La Boite Concept LD130 zcela zatratit, možná by udělal chybu – nejen na svou kategorii totiž nabízí docela dost, i když samozřejmě, že ne pro každého.
Objem výšek je i přes agilně působící reproduktory poněkud menší, kovové tóny v úvodu „Wichita Lineman" od Barb Jungr jsou poněkud upozaděné. Na druhou stranu jim neschází cinkavost a znělost. Když do hudby přibude piano, má sice občas tendenci zaznít hodně „napřímo", ale při zachování rozumné hlasitosti ani tohle není nijak zásadní problém.
„St. James Infirmary" od Hugh Laurieho odhalilo potenciál žlutých středotónových měničů. Jeho hlas je pěkně čistý, LD130 ale nehraje nijak měkce, nebo opatrně – naopak aktivní pohon slušnou elektronikou je hodně exaktní a pokud byste srovnali uvěřitelnost hlasu s reprosoustavami ceny cca 15 – 20 tisíc, pak La Boite Concept LD130 rozhodně nepropadne. V téhle svatbě je rozhodně cítit, že menší objem ozvučnice nedokáže tak úplně vzbudit dojem objemného těla nástroje.
Dobře nahraný kopák na začátku „Come together" od The Beatles prověřil důsledně možnosti basového reproduktoru. V zásadě je bas slušně definovaný, byť měkký a opět docela poklidný. Basy nemají tendenci udělat za tónem takovou tu energickou tečku, nic netlačí na pilu a vše je příjemné.
„Mm mm" od Crash Test Dummies vyzněla i přes svou „popovou plochost" dobře, příjemně se poslouchala. I tady byla ale jasně znát spíše přesná, analytická nátura. I díky tomu je velmi době rozumět zpěvákovi v každém okamžiku.
Jakmile trochu přitlačíte na pilu a pustíte ke slovu Drowning Pool s jejich „Let the bodies hit the floor", zjistíte, že u tvrdší muziky to bude chtít přeci jen trochu otočit volume doprava, aby se objevil kýžený pocit tahu na branku. Zvuk zůstává pod dobrou kontrolou a navíc ani při vyšších úrovních neproniká do svrchní desky nepříjemné množství vibrací.
Celková reprodukce je opravdu slušně čistá a třeba „Kuku a koko" od Umakart má i slušné rozlišení. Ve skladbě cítíte přehled, to nejlepší ze zvuku La Boite Concept LD130 si ale trochu paradoxně vychutnáte až ve větší vzdálenosti – zblízka, i když je stolek přistaven ke zdi tak jak má být, nedokáže (z logických fyzikálních důvodů) vytvořit přesvědčivý stereo obraz. Přesto vás umí měkce obejmout hudbou, což je jako podkres při práci rozhodně příjemné.
La Boite Concept LD130 patří k designovým kouskům, kterých je v oblasti kvalitní reprodukce zvuku jen málo. Přestože stylových přístrojů je relativně hodně, šarmantní kouzlo jako LD130 jich mnoho nemá. Ani ti z vás, kteří jsou vizuálně náročnější, se rozhodně nebudou stydět postavit si tenhle kousek do interiéru. Pro občasnou práci a třeba namísto rozličných bluetooth kompaktních reproduktorů je navíc LD130 výborným řešením i po zvukové stránce – na rozdíl od svých (pravda, levnějších...) konkurentů nabízí zvuk bližší ortodoxní high fidelity sestavě z rozmezí někde mezi 20 – 30 tisíci, hlavně díky povedeným reproduktorům, slušné elektronice Atoll i díky jednoduché fyzice a velkým rozměrům. Pokud tak zvažujete některé stolní digitální řešení pro hudbu z telefonu či notebooku, můžete si bez obav pořídit rovnou i celý stůl...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala přes USB port s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
V rozsahu 55 – 12 000 Hz je hrající stolek překvapivě kultivovaný, pásmo je relativně vyrovnané. Subjektivně výrazný bas kolem 60 Hz odpovídá i poslechovému dojmu, kdy pod touto hranicí v podstatě nic není. Rychlý pokles výšek není vzhledem k předpokládanému blízkému poslechu také nijak kritický. Navíc jde primárně o designový výrobek – být podobná křivka u reprosoustav za řádově 20 tisíc, bylo by to hodné ocenění, tady je to tedy ještě víc.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 33 350,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ moc pěkný vzhled
+ vyrovná se all-in-one zařízením od B&W či Bose
+ slušný zvuk s poměrně hutnou dynamikou
ZÁPORY
- stůl je dost malý a stereo báze je znatelná jen z větší dálky, odkud už zase nemůžete pracovat
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: GC Design | www.interiordesign.cz | www.decolab.cz
