Už víte, odkud Myryad pochází, jak funguje a hraje jejich CD, dozvěděli jste se dokonce i to, že tak nevděčný výrobek jako tuner má v jejich podání něco do sebe. Budiž. Ale co zajímá většinu zájemců asi nejvíce? No jistě, ačkoliv to nemá žádnou reálnou logiku, zdaleka nejvíce se z elektroniky klade důraz na zesilovač... Proto se podíváme na vstupní bránu do světa hi-fi zesilování se značkou Myryad, nesoucí název Z142 a kralující základní sérii Z.
Bez tří dekagramů sedmikilové tělo integrovaného zesilovače drží linii nastavenou ostatními přístroji Z-Series, která je jednoduchá, mírně zakulacená, jako nosné prvky má pěkný čelní panel z kartáčovaného hliníku, na něm opravdu rozměrné logo výrobce a celkově malou výšku. Díky všem zmíněným bodům, hlavně patrně díky oněm oblým hranám, působí Myryad Z142 na první pohled mnohem menší, než ve skutečnosti se svou šířkou 44 cm, výškou 7,8 cm a hloubkou 32 cm je. Krom už zmíněného velkého loga najdete na předním panelu ještě roztomile ostře svítící modro-červenou LED diodu indikátoru stavu (i ostatní diody jsou modré, ne ale tak výrazně), přepínání vstupů jedním tlačítkem (musíte tedy jet v cyklech nebo - pravděpodobněji a pohodlněji - použít dálkový ovladač) a krom neprakticky malého sluchátkového výstupu pro 3,5mm sluchátkový jack tu uprostřed vidíme velké kolo, jímž se plynule a velmi pohodlně reguluje hlasitost. Mechanický motorizovaný potenciometr je navržený poměrně rozumně, reaguje přesně, ale v jednom okamžiku je skok přeci jen moc velký a zhruba někde kolem polohy „tři čtvrtě" (z pohledu ciferníku) se nachází zlom úrovni „tichý", „rozumně hlasitý" a „řev", takže tam musíte být poměrně přesní.
Zadní strana pak hostí konektory natěsnané jako hřadující slepice. Najdete tady také vstup phono předzesilovače, ze pěti linkových vstupů mají dva zpětný výstup páskové smyčky, máme tu též bi-amp output, určený pro připojení stereo výkonového zesilovače Z162 (v zásadě to není nic než klasický pre-out). Reproterminály pro jeden pár reprosoustav jsou pak dostatečně masivní a dobře dimenzované, i když na to na první pohled nevypadají (ale tím jen potvrzují celkové „nevypadání na první pohled" zet sto čtyřicet dvojky). Pojmou cokoliv od banánků, vidliček až po holý vodič (i když tam opatrně, odizolování od šasi není zrovna zázračně tlusté).
Z výčtu technických parametrů se dozvíme pracovní rozsah 20 - 20 000 Hz, trvalý výstupní výkon v osmiohmové zátěži 50 Wattů na kanál (kterým bych subjektivně klidně uvěřil i nějaký ten Wattík navíc), odstup signálu a šumu velmi hezkých 102dB a to je asi tak všechno, o co se s námi Myryad podělí. Otázkou je, zda vlastně potřebujeme vědět něco víc, protože hlavní dojmy je stejně důležité získat poslechem.
Série American Recordings Johnnyho Cashe patří mezi klenoty jeho diskografie, už proto, že je tím posledním, co kdy natočil a má v hudbě svou silnou vypovídací hodnotou jen málo obdob. Jeho kytara a lámající se, starý hlas jsou navíc díky péči Ricka Rubina sejmuté s největší péčí a dávají tak jen větší působivost poslechu. Třeba „One", původně od U2, má při vší úctě k originálu i Bonovi, podstatně větší náboj zde. Vřelý a přesto velmi živý projev Z142 dodává Cashovu hlasu na barvách, kytara je dominantním nástrojem přesně uprostřed zvukové scény, slyšíme ozvuky drobných nedokonalostí, zesilovač na hudbu netlačí, působí uvolněně a plně.
Atmosféra na kompaktu „Quiet Nights" od Diany Krall je křehká jako lesní pavučina a stačí relativně málo, abyste si místo hodinky u uvolněného, zasněného jazzu užili hodinku nudy, ve které jedinou křehkou věcí budou vaše nervy. Myryad přeci jenom není úplně úspěšný, ale na ospravedlnění své pořizovací hodnoty stačí. Kompaktnímu projevu možná chybí trocha toho vzduchu, celkově je ale prožitek velice příjemný. Dostatek detailů, udržení kontroly nad všemi nástroji a jejich umístěním v prostoru, navíc velmi dobrá kontrola nejnižších kmitočtů, ačkoliv okraje pásma jsou dle mého prezentována o půl krůčku méně intenzivně než středy, avšak i tím zvuk dostává měkký, ale stále dobře kontrolovaný nádech. Výšek se snad může zdát subjektivně o něco méně, ale to nevadí, protože zní příjemně, údery do činelů jsou kovové a metličky nezní jako když sypete písek do trubky, ale jako skutečný hudební nástroj.
Angličtí Muse, kteří mimochodem budou letos hlavními hvězdami festivalu Rock for People, jsou triem, které dokáže pořádně rozproudit krev svou energií a hudebními nápady. Jejich „Black holes and revelations" považuji za jeden ze současných vrcholů britského rocku. Ačkoliv u elekrifikované hudby nejde říct, že by měla říct tak či onak, nebo zda je tohle a támhleto správně, Muse zní ve skladbě „Supermassive black hole" pěkně řízně, šlapou jako ten nejlépe promazaný stroj stroj na světě a strhávají. Údery do bicích jsou razantní, ale ne přes míru ostré, zpěvákům originální hlas pevně umístěný v prostoru před ostatními zvuky, nikde se nic neslává, celkový dojem je podpořen velmi slušnou dynamikou a razancí.
Kytara Chrise Jonese předvádí kouzelné basové tóny ve skladbě „No Sanctuary" z výběru Stockfish Records nebo jeho řadového alba „Roadhouses and Automobiles". Myryad dokáže nástroj i hlas tohoto dnes již bohužel zesnulého interpreta přenést do místnosti s živostí a radostí, plné energie, slyšíme jasně oddělené drnkání a vibrování jednotlivých strun, žádný jednotlivý zvuk, tóny jsou jasně definované a ohraničené.
A protože mým oblíbeným skladatelem se v poslední době z nějakého blíže neupřesněného důvodu stal Mussorgsky, ani tentokrát nevynechám jeho „Great Gate at Kiev" z audiofilské kompilace Crystal Cable Arabesque. Myryad dokáže kontrolovat v pohodě celý orchestr, při větších hlasitostech už je ale znát komprese u náročných vrcholících pasáží, kde například rána do velkého bubnu prostě potřebuje víc. I přesto Z142 neselhává v přednesu tónů a jejich barev, dokáže udržet přehled nad zvukovou scénou a celý poslech zahlalí do vřelého, kompaktního celku.
Myryad Z142 je dost schopný, aby byl srdcem dobrého domácího hi-fi systému, je dost pěkný či spíše tak nekonflitkní, aby se líbil vaší milé a navíc je vyrobený dost dobře na to, aby přežil okamžik, kdy vám na něj poprvé omylem upustí květináč. Přestože jsou na světě i lepší zesilovače, za 18 000,- nemůžete ani v optimistickém duševním rozpoložení čekat víc, než dokáže nabídnout právě Myryad Z142. Možná není tak přesný jako některé Denony, asi není tak jemný, jako některé Marantzy, ale rozhodně je živější a plnější, než kterýkoliv z těchto soupeřů. Napadá mě, že se dá svým zvukem a muzikálním přístupem přirovnat k „áčkovému" XTZ Class-A 100 D 3 , který za podobnou cenu nabízí podobné zaměření a také překvapivě dobou konstrukci. Myryad Z142 sice není ničím výjimečný, ale dokáže zesílit signál tak, aby byl příjemně a dlouhodobě poslouchatelný, což není málo.
Kč 18 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výrobní provedení
+ živý a plný zvuk
+ přes výkon 50W na kanál subjektivně dostatečný výkon
+ dostatek, až přebytek vstupů
ZÁPORY
- výstup na sluchátka pojme jen malý jack
- stejná tlačítka na ovladači nejsou úplně ergonomická a přehledná
- příliš prudký nárůst hlasitosti v jednom okamžiku
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
BaSys CS
www.basys.cz - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 234 706 700