Kompletní systémy Audio Note mají jednu velkou výhodu – jsou velmi, velmi nenáročné na prostor a nenápadně zapadnou do interiéru. Doslova po Anglicku. Dvě nenápadné krabice reprosoustav do rohů místnosti, libovolně dlouhý kabel (Audio Note nikterak neakcentuje co nejkratší signálovou cestu) od malých krabiček s na obdiv vystavenými elektronkami pak mohou vést třeba na komodu s vinylovou sbírkou. Tak vypadá ideální pokoj pro systém Audio Note. Dnes si představíme tak trochu kompromis mezi druhou a třetí úrovní – výrobce totiž své produkty striktně rozděluje podle cen do jednotlivých skupin. Kompromis je ideálním výsledkem rovnice poměru ceny k výkonu v podání značky Audio Note.
Představovaný systém je svou koncepcí děleného zdroje signálu i děleného zesilovače spolu s velkoobjemovými reprosoustavami jasným představitelem high endu. Tak jako u již představné sestavy první úrovně, i zde – jakkoliv je Audio Note jedním z nejtradičnějších představitelů vinylové kultury – se jedná o sestavu zaměřenou na přehrávání číslicových disků.
Kompaktní disky načítá masivní mechanika s názvem CDT Two/II. Vnější vzhled šasi je extrémně jednoduchý a účelný, pro přiblížení poslouží nejlépe asi kovová krabice od bot. Na čelní straně je velký, nepříliš moderně působící displej, jehož velká modrá písmena ale snadno přečtete i v ostrém světle. Samotná mechanika se otevírá shora (což díky pevnému ukotvení čtecího mechanismu v těžké krabici zaručuje maximální možnou stabilitu), pod masivním zatahovacím kovovým krytem se skrývá osvědčená legendární mechanika Philips CD Pro2, jeden z nejspolehlivějších a nejlépe hrajících laserů historie high fidelity. Vnitřní konstrukce transportu je velmi, velmi jednoduchá – ostatně to je jedním ze základních bodů filozofie celé značky. Nic, co není nezbytně nutné k reprodukci v systému být nemusí. Tři skromné desky s obvody, pár kondenzátorů a signál vedoucí téměř přímou cestou rovnou na výstupy – ty jsou dva, oba (logicky) digitální. Jeden koaxiální S/PDIF a jeden symetrický AES/EBU.
Z transportu jde signál do digitálně-analogového převodníku DAC2.1x Signature. Ten sdílí šasi dosti podobné transportu, opět se jedná o poměrně velkou kovovou krabici s prajednoduchým designem. Stejně jednoduché je opět i vybavení převodníku – jednoduchým přecvaknutím páčkového přepínače vyberete plně symetrický nebo nesymetrický vstup, signál jde ven jedním párem analogových RCA výstupů. Uvnitř najdeme dva transformátory, jeden speciálně pro napájení a jeden pro zbytek přístroje. Napájecí zdroj hostí také usměrňovač 6x5 WGT. V signálové cestě (konkrétně na výstupu) už tu stojí dvě triody 6DJ8 bez zpětné vazby, ale i tak zůstává vnitřní konstrukce účelná a jednoduchá. O převod digitálního signálu na analogový se stará čip AD1865N, schopný pracovat se signálem až v kvalitě 24 / 96. Mezi nemnoha součástkami najdeme kondenzátory Black Gate, tantalové odpory a mnoho dalšího vybavení (v čele s pekelně drahými kondenzátory z měděné fólie, mylaru a oleje z dílen AN), které je tak trochu protikladem ne dosti konzervativně vypadající konstrukce.
Prvotní zesílení signálu má na starosti M2 Phono, předzesilovač s integrovaným phono předkem. Krabice je opět velmi nenápadná, snad až strohá. To ale vyvažuje pečlivé vnitřní provedení – jakkoliv i zde je dodržena zásada maximální jednoduchosti. V napájecím zdroji najdeme vedle usměrňovače 6x5 WGT i elektronku ECL82, linkové zesílení zajišťuje dvojitá trioda 6SN7 bez zpětné vazby. Zbylé dvě elektronky patří do phono předzesilovače – ECC83 s pasivním ekvalizérem je první v řadě, dále signál předává do 6DJ8. Signál může být do předzesilovače přiveden čtyřmi vstupy (+ jedním pro gramofon), ven vychází dva linkové analogové signály. RCA konektory jsou trochu vnořené do těla předzesilovače, masivní koncovky se tak nemusí vejít.
O konečné zesílení průchozího signálu se stará dost originálně vypadající stereo konec se sebevědomým jménem Conqueror. Na podlouhlém, úzkém těle trůní celkem pět elektronek a dva masivní transformátory, vrchní strana zesilovače má měděný povrch. Výrobní provedení je velmi dobré, povrch působí víc než hodnotně a vnitřní provedení je extrémně jednoduché – přesně tak, jak se na elektronkový zesilovač puristické konstrukce sluší. Zesílení má na starosti pár triod 300B s nulovou zpětnou vazbou, doplňuje je pak jeden pár 6SN7, v napájení najdeme usměrňovací elektronku 5U4G. Velké výstupní trafo s E-jádrem je dílem techniků přímo z továrny Audio Note. Zesilovač pracuje v jednočinné čisté třídě A, dává výkon pouhých 8 Wattů na kanál. K nepříliš ideálním reprosvorkám (na výběr je výstup pro 8 a 4 Ohmy) je tak nutno připojit velmi citlivé reprosoustavy. Nicméně o kvalitě a dostatečnosti tohoto řešení vypovídá i fakt, že s přehledem rozhýbal i obry Tannoy Kingdom Royal.
To dokonale splňují „krabice od bot“, nejvyšší model firmy AN-E, tentokrát v modifikaci SPe. Různých verzí reprosoustav v této ozvučnici je celkem 10. SPe je druhou nejnižší z nich. Dokonale pravoúhlá ozvučnice je vyráběna v Rakousku, povrchové zpracování je skutečně luxusní. Z fotografií to není patrné, ale bez ohledu na cenovou třídu reprosoustav patří dýha a sestavení ozvučnice ke špičce. Jediným trochu slabším místem jsou opět dosti zvláštní reproterminály, u nichž se pevné a perfektní uchycení kabelů (nedej bože těch těžkých „hadic“) rovná tak trošku zázraku. Není divu, že samotní Audio Note dodávají jen lehké a velmi dobře ohebné reprokabely. Vzhledem k výšce těchto „stojanovek" 79 cm a šířce s hloubkou 36 a 27 cm už lze hovořit pouze o velké reprobedně. I proto stojí jen na dvou masivních, nízkých podstavcích.
Konstrukce reprososutav je – jak jinak u Audio Note – dvoupásmová bassreflexová s nátrubkem směřujícím dozadu. Měniče procházejí extrémně přísným výběrem a párováním téměř bez tolerance (v pásmu +/- 0,1 dB). Protože AN-E/SPe jsou určeny pro nízkovýkonné zesilovače, jejich citlivost v celém pásmu neklesá pod 95dB, v místnosti mají dokonce vrchol na úrovni 108dB. I minimální výkon Conqueror tak bohatě postačí pro jejich rozhýbání.
O reprodukci výšek se stará jednopalcový tweeter, středobas pak má průměr osm palců. V tolerančním pásmu -6dB si tyto reprosoustavy sáhnou na neuvěřitelných 18 Hz a dostoupají až k 23 000 Hz. Ostatní údaje těžko dohledat, nicméně na základě poslechových zkušeností je reálný nástup lehce nad 30ti Hz plně uvěřitelnou realitou, což není na danou cenovou úroveň rozhodně špatný výkon.
Propojení komponentů měly na starosti firemní kabely – tak jako všechny ostatní produkty s logem Audio Note, i kabeláž se nese v duchu jednoduchosti a nepodbízivosti. Žádné masivní oplety, obří koncovky a další „highendistické“ radosti. Z transportu do převodníku vedl Sogon 50 s poměrně brutální cenovkou (ačkoliv takovou má všechno se značkou AN). Vyrobený je ze 42 vláken stříbra o čistotě 99,99%. Signálový kabel mezi převodníkem a předzesilovačem a také mezi předzesilovačem a koncovým zesilovačem byl AN-Vx – opět velmi nenápadně vypadající kabel. Tentokrát spletený z 27 žil stříbra o stejné čistotě jako u Sogon 50. Reprokabel pak patřil přímo k reprosoustavám AN-E úrovně SPe, takže i on nesl název AN-SPe. Zvuk přenáší 17ti vlákny maximálně čistého stříbra.
Zdali jsou kabely Audio Note za dané peníze výhodnou investicí, to je třeba nechat na zdravém úsudku. Jisté je, že nenabízí žádné pozlátko, dokonce snad až ostentativně předvádí, že nemají potřebu hrát si na lepší pomocí masivních koncovek, děsivě spletitých geometrií, hi-tech materiálů a nově vyvinutých postupů. Tak jako u všech výrobků Audio Note jde o účelnost, o obsah a nikoliv formu. Důležité je, že i kabeláž je nedílnou součástí zvuku kompletního systému, přesně podle filozofie britské firmy.
Samotný provoz systému je naprosto pohodový a komfortní, načítání disků v mechanice je extrémně rychlé, tiché a přesné. Elektronky 300B v koncovém zesilovači se dostatečně prohřejí a otevřou už po nějakých 15ti – 20ti minutách, takže není potřeba pro plnohodnotný večerní poslech zesilovač zapnout ráno hned po probuzení, což u klasických lampových konstrukcí není úplně neobvyklé. Snad jen fakt, že předzesilovač nemá dálkové ovládání a díky tomu je nutné vstát při každé drobné korekci poslechové úrovně (což mimochodem není úplně snadné – potenciometr je totiž poměrně „prudký“ a zhruba na jedenácti hodinách už je hlasitost téměř absurdní).
Sladěná sestava někde mezi druhou a třetí úrovní má oproti již testovanému entry-level systému obrovskou výhodu. Umí hrát napříč žánry a přes celé spektrum poslechových hlasitostí. To vše, aniž by ale ztratila specifické kouzlo elektronkového zvuku, pro nějž si budou milovníci starých vinylových časů kupovat právě tuto značku.
Aaron Seville se svým hitem „Summertime“ z „KEF Ultimate resolution demonstration disc No.2“ nechá rozeznít měkké, teplé nízké tóny kontrabasu, charakter projevu dává snadno zapomenout na digitální zdroj signálu – jako kdyby hrála černá deska přes lampové phono. Frekvenční pásmo tu není úplně vyrovnané, přestože zpěv je čistý a jasně čitelný, navrch má plechový zvuk trubky a bas. Jenže ouha, tam, kde by toto měla být výtka, u Audio Note je prostá charakteristika – nehraje si na co nejvěrnější přednes a přestože se mu příliš nevzdaluje, hlavním cílem je příjemný poslech.
Bachovy suity pro sólové cello (BWV 1007) v podání Janose Starkera ukazuje největší sílu celé sestavy AN – reprodukci dobře nahraných, nástrojově jednodušších skladeb. Ne snad, že by špatné nahrávky byly neposlouchatelné – ba naopak jsou díky lampovému charakteru snesitelné, neb celý řetězec je dosti tolerantní, aniž by vše halil do nudného „stejnozvuku“. Ale zpět k cellu – zvláště reprosoustavy AN-E/SPe tu odvádí skutečně dobrou práci. Nejenže vyzáří plný frekvenční rozsah, pokrývající violoncello, ale ještě stíhají podat nástroj velmi čitelně a plasticky. Na tomto dojmu se určitě podílí také elektronky napříč celou signálovou cestou.
Crimson Jazz Trio na desce „Songbook vol.2“ předvádí parádně nahranou jazzovou variaci skladeb klasického rocku. Úvodní „In the court of the crimson king“ ukazuje dravou energii a čistou reprodukci – přestože při úderu paliček na činely bicích bychom mohli chtít přeci jen o maličko kovovější tóny. Fantastický, skutečně fantastický je ale prostor a schopnost reprosoustav kompletně zmizet – iluze širokého a hlavně velmi hlubokého prostoru je téměř dokonalá. Stejně jako lokalizace a plastická reprodukce jednotlivých nástrojů.
Vivaldiho „Laudamus Dei“ ze sampleru Audio Digital Masters III předvádí velkou ctnost povedených elektronkových konstrukcí. Tou je čitelnost, otevřenost a živost hlasů. Zpěv je úžasně prokreslený, detailní a ani náročné pasáže se spoustou sykavek nejsou agresivní, ba naopak. Audio Note dokáže opilovat ostré a útočné hrany v nahrávkách s grácií aristokrata. Se stejným nadhledem pak servíruje detaily – nepodbízivě, lehce a sebevědomě.
Přestože tato sestava Audio Note je určena spíš těm, kteří hodlají maximálně relaxovat a chtějí se nechat utopit v měkkém, hřejivém zvuku, nepostrádá energii a dravost nutnou pro reprodukci některých „ostřejších“ žánrů, ale je jí vlastní také dynamika, důležitá například u symfonických děl a klasické hudby obecně. Přestože AN-E/SPe jsou pouze dvoupásmové, jejich kompaktní zvuk a hlavně právě ony dynamické schopnosti povedou případného posluchače jistě k nejednomu uznalému pokývnutí hlavou.
Ať už posloucháme Lady Gaga (což je na této sestavě téměř hřích) a její „Telephone“, kdy rytmus udává pevný, sytý bas nebo hrají AC/DC svou hymnu „Highway to Hell“ s nabroušenou, ale přitom neagresivní a neúnavnou kytarou nebo je to dokonce Johnny Cash na své poslední desce cyklu American Recordings a skladbou „Ain´t no grave“, pořád dostáváme jasně rozpoznatelný, něžný zvukový projev, za nímž dřímá energie a kontrola každého okamžiku. Cash tu dokonce zní otevřeně a čitelně jako na málokterém jiném systému – mírně „zamotaná“ nahrávka se rozprostře, zvukové klubko mizí a jednotlivé vrstvy a nástroje vystupují kupředu. Snad jen čistě elektronická hudba (jako je právě Lady Gaga) má pak sice čistý přednes, nic v ní neschází, ale je snad až škoda, že v jejím pozadí najdeme minimum detailů a dalších vrstev. Ale to je spíše ku prospěchu hodnocení tohoto setu přístrojů, který nechá posluchače nahlédnout do nitra nahrávek, aniž by ho ale k něčemu nutil.
Protože celá sestava je postavena na množství elektronek, proniká z nich v nejtišších okamžicích přeci jen trocha šumu – ale snad právě tak to mají milovníci lamp rádi. Je to tak trochu jako vrátit se o 50 let do minulosti, kdy šum pásky ani reproduktorů nebyl na závadu, ale jen součástí kouzla reprodukované hudby. Přesně tak je nějakým kouzlem i tady spíše hezkou součástí atmosféry a neobtěžuje.
Lze si velmi snadno představit, kterak při puštění příjemné jazzové nebo klasické nahrávky na střední hlasitosti po náročném dnu člověk zapomene na čas. Odpluje, nesen mořem jemného, teplého a nenásilného zvuku do vesmíru not, tónů a harmonií, kde může hledat ty nejmenší zvukové detaily (čestně si přiznejme, že je spíše nenajde, ačkoliv v podmínkách reálného světa a hudby nic neschází), ale může také jen tak poslouchat. Audio Note totiž v kombinaci těchto přístrojů a příslušenství nabízí to, na co leckterý jiný výrobce tak trochu zapomíná. Podstatu hudby, tedy emoce, city a uvolnění. Ani vás nenapadne hledat problémy, byť pár nedokonalostí by se zde určitě našlo. Ale tak jako je nehledáte na koncertě a ponoříte se do hudby, tak i Audio Note poskytne tenhle zážitek.
Nejvíce imponující součástí celé sestavy jsou určitě reprosoustavy, které přes svůj poněkud svérázný vzhled nabízí přesně to, co by za sto a padesát tisíc měly. Hned v závěsu je tu pak skvělá mechanika, načítající jedničky a nuly zvukových kotoučků sebejistým a bezchybným způsobem. I přesto je ale důležité vnímat Audio Note jako kompletní sestavu, v níž jednotlivé přístroje zapadají jeden do druhého jako skládačka, která až v po zapojení posledního dílku dá celkový smysl. Jediným skutečným problémem tak zůstává opravdu extrémně vysoká cena. A jakkoliv je slovo „extrémní“ zvláště v audio branži zprofanované, tady sedí naprosto přesně. Ale i přesto – zvuk Audio Note je na dnešním trhu tak jiný a jedinečný, že i za takhle hříšné peníze si své nadšené majitele určitě najde a zajistí jim dlouhá, předlouhá léta toho nejspokojenějšího poslechu.
Kč 140 000,- - CDT Two/II (CD transport)
Kč 102 500,- - DAC2.1x Signature (D/A převodník)
Kč 93 000,- - M2 Phono (předzesilovač)
Kč 102 000,- - Conqueror (koncový zesilovač)
Kč 142 000,- - AN-E/SPe (reprosoustavy)
Kč 12 000,- - AN-E (podstavce pod reprosoustavy)
Kč 35 000,- - AN-SPe (reprokabel 2x1,5 metru)
Kč 28 000,- - AN-Vx (2x signálový kabel RCA 2x1 metr)
Kč 39 000,- - Sogon 50 (digitální kabel XLR 1 metr)
Kč 721 500,- - celková cena optimální sestavy Level 2 - 3
--- --- --- --- ---
KLADY
+ poměrně nízké navýšení ceny oproti základním modelům
+ velký, přímý a šťavnatý zvuk plný barev
+ vynikající převodník a skvostný transport
+ detailní a krásný prostor vytvářející reprosoustavy
+ prostorová nenáročnost celého systému
ZÁPORY
- nebesky vysoká cena
- zvuk je oproti ideálu trochu moc něžný
- design rozhodně není pro každého
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Audio Salon
www.audiosalon.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 777 644 637
