Německý Sennheiser je k dnešnímu dni patrně nejúspěšnějším výrobcem sluchátek široko daleko. Zdatně mu sice sekunduje dvojice beyerdynamic a KOSS (ten tedy v lokálním měřítku), ovšem ani jeden z nich nedisponuje tak širokým portfoliem jako právě Sennheiser. Není proto překvapením, že nejspíše nejlepší bezdrátová sluchátka na současném trhu přináší právě tato značka.
Proč si vlastně pořídit bezdrátová sluchátka, když audiofilské modely mají kabely klidně třímetrové? Je to jednouché – komfort nepřítomného drátu je totiž návykový a pro běžného posluchače i třímetrový drát bude „tak tak“. Kabel je navíc obojkem, který při uvolněném poslechu může omezovat – co když se vám připlete pod nohu při nenadálém pohybu, co když se zamotá při vstávání z křesla a co když jej poničíte nebo s ním poškodíte něco jiného? Kdo jednou zkusí bezdrátový poslech, jistě bude jeho pohodlností nadšen. Moct se s klidným srdcem zvednout, položit, přesednout si, dojít si pro kávu (samozřejmě, že ne přes ulici do kavárny), to jsou skutečně lákavé benefity.
Doposud se ale všechna bezdrátová sluchátka potýkala s několika zásadními problémy. Prvním byl občasný výpad reprodukce v prostředí moderního světa, plného signálového znečištění. Kdo dnes nemá doma mobilní telefon, wi-fi a spoustu dalších škodičů? Druhým problémem byla omezená schopnost signál přenést – objem vysílaných a přijímaných dat byl citelně větší než kapacita vysílačů a přijímačů ve sluchátkovém systému a tak si tato musela vypomáhat kompresí signálu. A protože rozmazlené audiofilovy uši každý podobný artefakt rozpoznají a identifikují jako otravný element v reprodukci, ve světě high fidelity se prostě tato koncepce neujala.
To se rozhodli změnit v německém Wennebostelu a jako první se rozhodli přijít s tím, po čem milovníci hudby a pohodlí volali už dlouhá léta – s odstraněním komprese při přenosu signálu a s větším zabezpečením jeho transferu. Rozhodli se využít pro přenos kódování MSK Digital, které moduluje jednotlivé obdržené bity signálu jako polovinu sinusoidy a plynulý signál je tak lépe ošetřen proti degradaci nelineárním zkreslením. Vše je zabaleno do firemní technologie DSSS, tedy Digital Sequence Spread Spektrum – princip není vynálezem Sennheiser, konkrétní aplikace byla ale přizpůsobena potřebám audio přenosu. Ta zajišťuje v podstatě hlavně redundanci přenášených dat a tím jejich stoprocentní doručení (protože chcete-li, aby kriticky důležitá zásilka dorazila skutečně v pořádku, pošlete ji prostě ve více kopiích). Vysílání signálu je pak na běžném frekvenčním „wifi" rozsahu 2,4 až 2,48 GHz.
K tomu všemu oblékli v Sennheiser RS 220 do slušivého moderního kabátku. Masivní circumaurální mušle působí už od pohledu bytelně a přestože jsou sluchátka kvůli váze vyrobena z plastiku, pocit hodnotnosti to kupodivu nesnižuje. Masivní hlavový most je stejně jako náušníky štědře vypolstrován, takže i mnohahodinová přítomnost na posluchačově hlavě nevede k otokům a otlačeninám, navíc jsou RS 220 dosti flexibilní, aby padly na hlavu komukoliv. Po ergonomické stránce se tedy jedná o velmi příjemný produkt.
Na obou mušlích najdeme také důležité ovládací prvky, což je další benefit koncepce se samostatným sluchátkovým zesilovačem (vysílací stanice a příjímací modul ve sluchátkách totiž v podstatě netvoří nic jiného) – na levé mušli si stylovým, ale pro velké prsty ne zcela praktickými tlačítky můžeme sluchátka zapnout či vypnout a vybrat si aktivní zdroj signálu, na pravé pak regulujeme buď hlasitost, nebo vyvážení kanálů.
Samotná RS 220 jsou koncipována jako aktivní a otevřená dynamická sluchátka. Reproduktory jsou schopny vyzářit akustické pásmo od 18ti do 21 000 Hz. Psaný dosah sluchátek je 100 metrů ve volném prostoru, což by zhruba odpovídalo jejich schopnosti přenést zvuk i přes dvojici cihlových zdí v menším bytě. Na jedno nabití akumulátorů (které od nuly do plna trvá nějakých 16 hodin) můžete vesele poslouchat zhruba šest hodin – při jakémkoliv odložení do vysílací základny se ale sluchátka automaticky začnou dobíjet a patrně jim tak energie nikde uprostřed poslechu nedojde. A to ani když je necháte hrát hodně nahlas – však RS 220 umí vygenerovat akustický tlak až 106dB.
Vysílací a dobíjecí základna funguje také jako digitální transport (signál z analogových vstupů je tu převáděn na digitální a teprve pak vysílán do sluchátek) a digitální regulátor hlasitosti. Není se svými rozměry základny 9 x 10 cm zrovna nejskladnější a třeba na pracovním stole si vyžádá své místo, elegantní konstrukce ale uživateli dá důvod vyklidit dostatečný prostor. Na zadní části základny najdeme sestavu konektorů tak širokou, jak si jen může běžný uživatel přát. Vždy po dvojici vstup-výstup tu najdeme analogové RCA konektory, digitální optický a koaxiální konektor. Samozřejmostí je pak napájecí konektor pro externí spínaný transformátor, zcela vpravo pak párovací tlačítko. Tím při prvním zapnutí spojíme základnu a sluchátka a můžeme na něj zapomenout. Zajímavé je určitě kolečko „Level“, umožňující regulaci hlasitosti signálu přímo na základně (zhruba jako u některých integrovaných zesilovačů u pre-out výstupu). Z přední strany najdeme pak na sloupku tlačítko pro přepnutí aktivního vstupu a přehlednou indikaci toho co právě hraje, dále pak tlačítko pro zapnutí základny. Oba ovládací prvky jsou stylově provedené dotykově, doplňuje je ještě indikace nabíjení a zapnutí. Sluchátka se odkládají do vidlice zcela na vrchu základny.
Sennheiser RS 220 (skládající se vlastně ze sluchátek HDR 220 a základny TR 220, k níž můžeme přiřadit až dvoje sluchátka) hrála hlavně s Pioneer PDX-Z9 (po analogu), KingRex UD384 (z USB a Windows 7 s foobar2000 po Wasapi analogově i digitálně) a pak z Pioneer BDP-LX71 (analogově i digitálně). Použitá kabeláž nesla značky Eagle Cable, Monster Cable a QUAD, kvalitu napájení zaštiťoval filtr Xindak XF-2000B. Nutno říci, že kvůli otevřené koncepci je pro maximální zážitek ideální také maximální ticho.
Tyto bezdrátové Sennheisery mají příjemný, přitom však stále ještě dosti přesný a rozlišný zvuk, aby je bylo možné nazvat analytickými. Dokazuje to Peter Gabriel s deskou „UP“, kde „Darkness“, přeplněná zvuky a mikrodetaily, přichází do posluchačových uší s velmi pevně a podrobně naznačenými detaily, jednotlivé syntetické zvuky mají své jasné hranice a místo, nesplývají a neruší jeden druhý. V rozlišení se RS 220 v klidu dají srovnat s jakoukoliv „drátovou“ konkurencí podobné ceny.
Lehké měniče s aktivním pohonem, to je ideální kombinace pro vytvoření realistické dynamiky. Lisztův „Mephisto“ (testovací skladba LessLoss v rozlišení 24 / 96) na svém klavíru ukazuje na velmi dobrou kontrolu vznikajících tónů a při libovolně nastavené hlasitosti jsou stisky kláves interpretovány s precizní dynamikou a nadhledem. Zrovna u této skladby se poprvé také objevil – přes veškeré pokrokové technické řešení – mikroskopický „lupanec“, neboli krátkodobý výpadek spojení. Za několik desítek společných hodin se to opakovalo jen třikrát, takže na poměry reálného světa lze stále hovořit o perfektním přenosu. Zdrojem rušení byl zřejmě bezdrátový směrovač, vysílající na stejném pásmu – ovšem wi-fi už má doma dnes téměř každý.
Velmi příjemná je také lehkost podání, tonální vyvážení netrpí častým neduhem sluchátek, a sice přílišným důrazem na basech, činícím zvuk temnější. Přesto Er-Es dvě stě dvacítky nepostrádají důraz napříč celým pásmem. Možná je to aktivním řešením, možná bezdrátovým kódováním a dekódováním signálu, ale v čem RS 220 přeci jen za svými cenovými konkurenty maličko zaostávají, to je jakási zvuková uvolněnost a pohoda. Důraz a analytičnost jim skutečně neschází, ale je jaksi trochu neosobní. Tyto Sennheisery jakoby spolu s analogovým přenosem signálu obětovaly i analogovou poetiku a emoce. Přesto daný charakter není možné plně přirovnat ke „studiové analytičnosti a chladnosti“, je to trochu něco jiného.
Například Diana Krall na své vřelé a něžné „Where or when“ jako kdyby se na povedeném hi-fi řetězci usmívala a rozdávala pohodu. Bylo by snad až příliš přísné říct, že přes tyto Senny jako kdyby měla špatný den a odvedla „pouze“ nutný výkon. Všechny detaily tu jsou, nástroje mají své přirozené tóny, zvláště úvodní lechtání činelů je skutečně bez debat reprodukcí metliček cinkajících o kov, přesto by hlas zpěvačky mohl být vřelejší, méně chladný. Po pár hodinách poslechu se ale dané zvukové charakteristice dá příjemně uvyknout a je-li upřímný a analytický charakter alespoň trochu blízký vašemu uchu, řešit žádný problém nebudete.
Na druhou stranu si RS 220 díky schopnosti vydolovat z nahrávky opravdu hodně informací poradí s hudbou napříč žánry. I poměrně nekvalitně nahraní Projekt Parabelum jsou reprodukování přehledně, hlas zpěváka není nesrozumitelným zvukem, ale jednotlivým slovům je v nástrojové vřavě ostrých, ale nikoliv nepříjemných kytar vcelku i rozumět. To se může zdát málo, ale věřte, že rozlousknout tímto způsobem „zauzlovanou“ metalovou nahrávku umí jen ty lepší reprodukční řetězce.
Stejně tak je radost poslouchat příjemně nahranou „Velkou bránu Kyjevskou“ z alba Crystal Cable Arabesque. Přehledné uspořádání nástrojů, jasná čitelnost jednotlivých linek i příjemně realistické charaktery jednotlivých instrumentů řadí RS 220 k tomu lepšímu v oblasti sluchátek; a ačkoliv by třeba závěrečné velké bubny mohly subjektivně působit hmotnější a důraznější, celkové vyznění klasické hudby je ale velmi uspokojivé.
Zajímavá technologie přenosu signálu má – jak již bylo psáno – omezení na Red Book formát, tedy 16 / 44,1. Bohužel se zdálo, že třeba testovací skladba od severských mistrů vysokého rozlišení 2L, Haydnovo smyčcové kvarteto opus 76 číslo 5, zůstává zčásti svých 24 bitů a 192 kHz nevyužita. Na analytických drátových beyerdynamic DT 1350 byl dojem ze skladby hlubší, živější, textury prokreslenější – byť se jedná o rozdíly malé, jsou tam jako jasná dosud platná omezení bezdrátové technologie.
Nic z řečeného ovšem nemění nic na tom, že RS 220 jsou sluchátka pro náročné, která se mohou zařadit do vod na hranicích high endu a de facto si v oblasti bezdrátových modelů vytváří vlastní top kategorii bez konkurence. Jejich pohodlné nošení, slušný komfort používání a hlavně velmi dobrý, byť maličko neosobní zvuk vcelku stojí za deset tisícovek, zvláště v kombinaci s velmi pěkným vzhledem a dobrým zpracováním. Navíc kdo jednou vyzkouší zvukovou kvalitu z high endových vod smíšenou s bezstarostností nošení, neomezovaného žádným vodičem, ten si jen složitě bude zvykat na nutnost znovu se starat o dráty. Jejich nepřítomnost je totiž návykovější než by jeden čekal. Sennheiser si zaslouží za promyšlené a dobře fungující RS 220 pochvalu. Není lepšího bezdrátového řešení…
Kč 9 950,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ momentálně patrně nejlépe fungující bezdrátová sluchátka na trhu
+ velmi příjemná dynamika
+ robustní design a dobrý komfort nošení
+ v běžném bytě dosah klidně přes dvě stěny
ZÁPORY
- přes proklamovanou dokonalost přenosu se zhruba třikrát objevil milisekundový výpadek (patrně kvůli blízké wi-fi)
- kvalita hi-res skladeb není plně využita
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Panter s.r.o.
www.sennheiser.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 241 040 940
