Bowers&Wilkins patří mezi „nejprovařenější" značky; její popularita zasahuje dokonce i daleko za komunitu vyznavačů věrného zvuku, což se podařilo jen nemnoha jiným. Navíc to není jen díky tomu, že by v portfoliu byly ryze komerční produkty, mnohem spíše za to mohou až ikonické kousky typu Bowers&Wilkins Nautilus, který zůstává dodnes skvělou reprosoustavou a v době svého vzniku byl dokonalým zjevením. V současnosti je pak největší událostí uvádění inovovaných sérií s označením S2. Kromě řady 600 tato generační obměna potkala i druhou nejvyšší sérii CM.
My jsme měli možnost vyzkoušet si nejvyšší regálový model, který v původní generaci trochu scházel – je to designem originální, velice čistě působící monitor CM6 S2. Dojem nevšednosti způsobuje hlavně to, že v těle hlavní ozvučnice je umístěn vlastně jen jeden ne zase tak velký reproduktor, zatímco tweeter je po vzoru vrcholných modelů značky vyveden ve vlastní ozvučnici typu Nautilus (tedy v dozadu se zužující a utlumené „trubce") na vrcholu reprosoustav a měl by být téměř ideálně oddělen od vibrací těla.
V Anglii vsadili u nové generace S2 na pravoúhlost, jednoduchost a čistotu – cit pro trendy u Bowers&Wilkins věru mají. Devítikilová reprosoustava patří velikostí ke středním až větším stojanovým dvoupásmovkám, však na šířku zabere 20 cm, na výšku 40,3 cm a do hloubky 30,1 cm. Zpracování ozvučnice je přesně na takové úrovni, jakou byste od monitorů na pomezí high endu od tak slovutného výrobce, jako je B&W, nejspíše právem čekali. Měli jsme možnost žít chvíli s provedením s bílým saténovým lakem a vypadá opravdu luxusně a stylově.
Chvíli ale trvá, než si na estetiku „krabice" s jediným, hluboko zapuštěným žlutým reproduktorem, orámovaným tlustým proužkem hliníku, zvyknete. Určitou účelnost tvarů zjemňuje za elegantní mřížkou ukrytý tweeter. Na pravoúhlé ozvučnici vlastně není moc co objevovat ani vzadu – je tu hlavně vanička s dvěma páry reproterminálů, nakloněných pod úhlem téměř 45° směrem vzhůru. Jsou mohutné, pevné a snadno do nic zapadnou lopatky, holý drát i banánek. Vanička z bytelného plastu pokračuje směrem vzhůru, kde přechází do charakteristicky „poďobaného" bassreflexového nátrubku. Dolíčky, podobně jako ty na golfovém míčku, zmírňují nežádoucí vzduchové turbulence.
Tím nejzřetelnějším je pro Bowers typický reproduktor s membránou ze žlutého tkaného kevlaru. Membrána má průměr 16,5 cm. Oddělený tweeter ve vlastní ozvučnici používá kopulovitou membránu ze dvou vrstev hliníku, průměr je 2,5 cm.
Díky tomu CM6 S2 vyzáří frekvence od 50 do 28 000 Hz v toleranci +/- 3 dB, v toleranci +/- 6 dB pak dokonce jde ještě o 5 dB níž a o 22 000 Hz výš. Přechodová frekvence je nastavena na hranici 4 000 Hz, charakteristická citlivost činí spíše průměrných 88 dB (2,83 V / m) a impedance je deklarována jako 8 Ohmová, ovšem s přiznaným propadem pod polovinu této hodnoty.
B&W CM6 S2 jsme poslouchali (nejen) v kombinaci se subwooferem B&W ASW10 CM S2, reprosoustavy hrály s Naim Nait XS a Naim CD5si, případně s NAD C370 a Pioneer BDP-LX71. Do obou sestav přibyl občas ASUS Xonar Essence One MUSES MkII. Krátce jsme reprosoustavy zkoušeli i s dalšími přístroji. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, ale i Jamo C97. Poslouchalo se přes signálové kabely QUAD, KrautWire, Eagle Cable, TelluriumQ a Monster Cable, pak přes reproduktorové Naim, ProAc a KrautWire.
Ač ozvučnice CM6 S2 patří v oblasti regálových reprosoustav k těm větším, bas odpovídá jejímu rozměru – pro plnohodnotnou basovou reprodukci se rozhodně hodí mít subwoofer a nabízí se ASW10 CM S2 ze stejné série. I bez něj ale bas v Janáčkově „Symfonietě" („Rok české hudby 2004" | 2004 | Panter | TU 0002-2) měl dobrou definici, kevlarový reproduktor hraje velice pevně a spíše sušeji. CM6 S2 jsou ale relativně náročné na elektroniku, respektive čím lepší zesilovač připojíte, tím lepších výsledků se dočkáte. Při spojení s adekvátním zesilovačem je ale kontrola basu skvělá a jeho energie velice pronikavá; od hranice 100 Hz výše je to opravdu parádní, od nástupu někde kolem 50 Hz velice slušné.
Kompaktní design B&W CM6 S2 s blízko sebe usazenými měniči slibuje monitorový charakter reprodukce a minimálně ve středním pásmu ho skutečně cítit můžete – „Don´t say a word" z eponymní desky kapely Phantom Limb (2009 | Naim | naimcd120) reprosoustavy podaly s až analytickou přesností, jde až o protipól podání třeba firemních kolegů řady 600 S2. Vokál zpěvačky se zdá být velmi integrovaný se zbytkem pásma, nevystupuje kupředu jako solitér, ale působí na roveň všem nástrojům. I tak je ale hlas snadno srozumitelný, bohatý na detaily a velice dobře kontrolovaný – to samozřejmě opět záleží na schopnostech vaší elektroniky, v silách CM6 S2 je ale znít opravdu s monitorovou precizností.
Objemem a energií se zdají být lehce prezentnější a dominantnější výšky, snad je to hlavně tím, že výškáč a jeho řešení patří mezi ty lepší. Rytmika činelů v Brubeckově „Take Five" („Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) patří ke zlatému jazzovému fondu a je asi jen málokdo, kdo by jí nikdy neslyšel; činel je velice zřetelný, znělý a pevný. Fascinující je rozlišení – hliníkový tweeter umí své frekvence „prodat", jeho přednes je dosti aktivní. Nemusíte se ale zase bát toho, že by Bowers&Wilkins CM6 S2 byly víly zvoněnky. Tweeter však velmi solidně rozlišuje a i drobné informace prezentuje s přitažlivou, byť ne úplně uvolněnou suverenitou.
Na relativně kompaktní rozměry mají Bowers&Wilkins CM6 S2 solidní dynamický potenciál – více než kde jinde je tu však třeba opravdu autoritativní elektronika. Pak ale dobře vynikne i velmi slušná dynamika velkého orchestru (samozřejmě v relaci k regálovým reprosoustavám střední třídy), třeba v „Eja, Mater, fons amoris" z Dvořákovy „Stabat Mater" (Deutsche Grammophon | 453 025-2). Gradující orchestr už začíná být pocitově docela velký, zvláště s podporou subwooferu už je pak dojem docela přesvědčivý.
„Allegro moderato" ze Sibeliovy „3. symfonie v C dur, op. 52" (SONY | SK 61 963) nám dokázalo, že detaily jsou v podání CM6 S2 předávány velmi aktivním způsobem, takže se nemusíte nijak extra soustředit, abyste ocenili solidní rozlišení, zvláště v horní části frekvenčního spektra. CM6 S2 již patří do třídy, kdy lze i větší orchestr prohlásit za prokreslený a zvládnutý; líbilo se nám, jak měniče zvládly i velmi jemné nuance smyčců – vše bylo pěkně hladké a jemné, hlavně ale pak velmi živé.
John Feddis se svou „Speak like a child" z alba „Remembrances" ukázal na nadprůměrnou nutnost pohrát si s ustavením reprosoustav v prostoru. Díky směrovosti se budete muset věnovat hlavně natočení směrem ke svým uším. CM6 S2 jsou pak také výrazně výškově směrové a je třeba sedět s ušima na úrovni tweeterů, možná lehce pod nimi. Osvědčilo se nám nechat těmto monitorům opravdu hodně prostoru, pro spojitou a plastickou zvukovou scénu potřebují alespoň (a to alespoň je nutno podtrhnout) metr prostoru na všechny strany. Dodržíte-li tyto nároky, odmění se vám Bowersy pocitem nástrojů a hudebního dění, odehrávajícího se mimo ozvučnice a také v poměrně hlubokém předozadním prostoru. B&W CM6 S2 nejsou ani v tom případě holografickými zvukovými projektory, ale v rámci cenové třídy se jim daří rozhodně dobře.
V prostorech do 20 metrů čtverečních si můžete dovolit provozovat Bowers&Wilkins CM6 S2 i bez podpory ASW10 CM S2 (byť ani tam rozhodně nezaškodí), ve větších už je to v podstatě nutnost – v tom i onom případě ale dovedou předvést bohatý zvuk a muzikální atmosféru. Lehce výškově aktivnější a basově dostatečně energický projev CM6 S2 výborně zreprodukoval dojem života v záznamu koncertu Alana Parsonse („The Hit Collection" | 2006 | edel | 0170972ERE), kde třeba „Eye in the sky" jasně ukázala jak potlesk a šum publika (ne jen jako neurčitý šum na pozadí, ale skutečně prokreslený „živý" šum), tak třeba také echo koncertní haly. Jako celek působil koncert bohatým, na basech trochu měkčím dojmem (to je ale spíše nahrávkou), přičemž vše byla slušně zorganizované a prosté nervozity.
B&W CM6 S2 svým charakterem ale inklinují spíše k razantnosti a živosti, takže třeba řízná „Psychopatic eyes" od L.A. Guns („Waking the dead" | 2002 | Spitfire | SPT-15192) byla parádní – naléhavost, tlak, slušivá otevřenost a energie (zvláště při vyšších hlasitostech), rytmicky podmanivá reprodukce vám nedá šanci vydechnout a nevnímat – CM6 S2 prostě hrají dominantně.
Ani takový charakter ale nevede nutně k nepříjemnosti – i plochá nahrávka typu „Missed violence" od F.O.B. („Reap what you saw" | 2013 | Metalgate | MGR-24316) je snesitelná, byť tvrdší a výraznější charakter reprodukce poměrně nevybíravě vyzradí vše o její kvalitě. Dalo by se ale rozhodně říct, že i na špatně znějící metal je přednes slušný a ani jedno celé CD vám nevezme chuť poslouchat. V kombinaci s měkčím zesilovačem je pak reprodukce téměř nekonfliktní...
Reprosoustavy Bowers&Wilkins CM6 S2 jsou reprezentanty typického moderního přednesu, který u Bowersů vyladili v celé řadě CM k obrazu svému. Regálovky CM6 S2 zaujmou lehce extravagantním, ale přesto moderním a čistým vzezřením, stejně jako živým, aktivním přednesem se zřetelnými výškami a na dané rozměry dobrým basem. Hledáte-li velký, silný a živý zvuk a jste ochotni ho podpořit autoritativní, co nejlepší elektronikou, případně ještě alespoň ve větších prostorách adekvátním subwooferem, pak mohou být CM6 S2 velmi zajímavým řešením. Jejich přednes totiž neleze než nazvat atraktivním a zábavným, byť ne na 100% audiofilským.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Naměřená frekvenční charakteristika odpovídá udávaným hodnotám, spíše ale těm s tolerancí +/- 6 dB. Je tu cítit lehký úbytek energie těsně před přechodovou frekvencí, stejně jako větší porce energie ve výškovém pásmu. Vzhledem k velikosti ozvučnice asi nepřekvapí ani lehký úbytek pod hranicí 100 Hz. Měřeno ale bylo ve větší místnosti, než do které jsou reprosoustavy určeny, takže v menších prostorech bude bas zcela adekvátní.
Impedanční peak na hranici 2 kHz si neumíme úplně jednoduše vysvětlit, B&W CM6 S2 ale patří spíše k méně lehkým partnerům pro zesilovače. Pokles na kritické hodnoty ale křivka nevykazuje, takže průměrně stabilní elektronika adekvátní cenové kategorie by práci měla bez problémů zastat.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]
Kč 49 980,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ skvělý drajv a tah na branku
+nádherné zpracování,
+ odvážný, ale funkční design
+ živý, prokreslený a bohatý přednes
ZÁPORY
- basu bez subwooferu zase není tolik
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz
