Značka TAD je zkratkou pro Technical Audio Devices. Byť se tím žádná ze zúčastněných stran příliš nechlubí, patří TAD pod křídla japonského gigantu Pioneer a stává se tak de facto jeho high-endovou divizí, jakkoliv byste tam spojení vizuální či technologické hledali marně. TAD si totiž nárokuje území mezi těmi nejkvalitnějšími a nejdražšími značkami světa; soudě dle čistě pozitivních ohlasů na relativně mladou společnost však oprávněně.
Kromě produktů pro profi sféru vyrábí TAD kompletní řetězce pro domácí poslech – dva diskové přehrávač, D/A převodník, dva předzesilovače a dva koncové zesilovače. Žádná kompromisní řešení tady nenajdete. Elektronika je však tak trochu ve stínu reprosoustav – na rozdíl od „klasických" výrobců najdete v katalogu pouze tři typy, z nichž dva nesou hrdé jméno „Reference".
Měli jsme možnost strávit nějaký čas ve společnosti prostředního modelu, který už dle svého jména „Compact Reference" ztělesňuje představu TAD Labs o ideálním kompaktním monitoru. I když je otázkou, zda lze ještě takovéhle reprosoutavy vzhledem k rozměrům považovat za kompaktní – mají sice stojanovou podobu, ale vnějšími i vnitřními rozměry překonají lecjaké sloupky.
Aby bylo úplně jasno, TAD Compact Reference jsou OBROVSKÉ. Měli jsme možnost účastnit se i jejich vybalování a upřímně řečeno, jsou to reprososutavy z kategorie trojmužných. Na první pohled se snad nezdá, že by rozměry 34,1 x 62,8 x 44,4 cm (š x v x h) a hmotnost 46 kg byly z kategorie extrémních. Nicméně organický vzhled bez ostrých hran a perfektní lak na povrchu činí z těchto reprosoustav pěkně kluzkého společníka. Výrobce doporučuje postavit je na dedikované firemní stojany, za které ale zaplatíte poměrně brutálních 92 000,- Kč. Nicméně je to trošku jako si stěžovat, že pneumatiky na Ferrari stojí víc než ty na Octavii. Důležité je, že stojany skutečně fungují – měli jsme k dispozici „obyčejné" stojany, které kupodivu díky ocelové konstrukci působily robustněji, ale teprve s firemními stojany se v reprodukci rozhostil ten očekávaný, fantastický klid; je to tak trochu jako zapnout zvukový ekvivalent stabilizace obrazu. Přestože vše je zdánlivě stejné, najednou je celek srozumitelnější.
TAD nazývá konstrukci kabinetu „SILENT" a většinu principů tato konstrukce dědí od firemních obrů Reference One. „SILENT" znamená Structurally Inert Laminated Enclosure Technology – jednoduše přeloženo, ozvučnice je prostě dokonale netečná. Sestává z břízových překližek o tloušťce 2 cm, vrchní vrstvu tvoří MDF panely s laminováním. Uvnitř je pak poměrně hustá síť vzpěr ze stejně masivních prvků. Pravdou je, že při libovolně hlasité reprodukci jako kdyby se vibrace TAD Compact Reference netýkaly. Dejte ruku na libovolné místo (kromě membrán, pochopitelně) kabinetu, nikde neucítíte sebemenší pohyb, sebenepatrnější rezonanci. Je to až fascinující, nenapadá nás žádná jiná reprosoustava, která by disponovala takhle pevným a netečným povrchem – dokonce i German Physiks Borderlands, které mají mnohovrstvou ozvučnici z mnoho netradičních materiálů, se přeci jen maličko třesou. Reference One jednoduše ne...
Velkou zmínku si zaslouží ale i estetika TAD Compact Reference. Klasické, oblé tvary vpředu narušuje jen nenápadný štěrbinový bassreflex a dominantní bílé okruží v membráně koaxiální středo-výškové sekce; snad právě díky tomu tyhle japonské reprosoustavy působí přirozeně a elegantně i pro evropské oko. Skutečně dokonale pak vypadají bočnice, v plynule kapkovitém tvaru obkružující celou reprosoustavu. Dekor dřeva Pommele Sapele připomíná podle znalců bublinky šampaňského, stoupající sklenicí. Na zadní straně najdeme masivními šrouby připevněnou hliníkovou desku z hliníku tloušťky 2,7 cm, na níž je uložena síť výhybek (tlustý hliník slouží jako jejich chladič) – jde doslova o síť, protože součástky pro každé pásmo se nachází v maximální vzdálenosti od obou ostatních. Zvenku jsou přímo veprostřed čtyři nesmírně masivní reproterminály, které je radost obsluhovat. Jejich mechanická dokonalost činí z pouhého šroubování skutečně fyzicky příjemný zážitek. Celá ozvučnice je usazena na hliníkové desce tloušťky 2,75 cm, ta díky své váze celou reprosoustavu stabilizuje.
Tím pravým zázrakem jsou ale použité měniče. TAD si (chce se říci samozřejmě) vyrábí veškeré součástky buď zcela ve své režii, nebo si je nechává dodávat dle svých specifik – prostě žádná konfekce, lhostejno, zda se bavíme o v podstatě klasickém nízkofrekvenčním měniči, nebo originální koaxiální středo-výškové sekci.
Basový reproduktor disponuje membránou o průměru 20 cm, zavěšenou na dvojitém závěsu, sloužícím pro maximální linearitu reprodukce. Samotná membrána je vyrobena z kompozitních vláken, pokrytých trojitým laminováním pro ideální kombinaci lehkosti a pevnosti. Oproti jiným sází filozofie TAD na krátkou cívku v magnetickém systému, a také na nebývale velkou mezeru kolem cívky, která prý pomáhá uklidnit vznikající magnetické pole.
Ještě zajímavější ale je koaxiální středo-výšková sestava reproduktorů, vycházející z firemního přesvědčení, že ideálním zdrojem zvuku je jediný bod, tedy koaxiální konfigurace. Někteří výrobci považují beryllium u výškového reproduktoru za jedinečnou inovaci, TAD však již pěkných pár let používá právě tento materiál nejen pro výškovou kopulku o průměru 3,5 cm, ale i ke konstrukci středotónové části koncentrického měniče s membránou o průměru 16cm. Celou sestavu firma nazývá CST, neboli Coherent Source Transducer. Díky nesmírně lehkému a pevnému materiálu a právě koaxiální konstrukci je zaručeno, že kritická část frekvenčního spektra dorazí k posluchači z jediného bodu a v jediném okamžiku. Celá sestava je ještě zcela fyzicky oddělená od ozvučnice, takže nejen, že sama nepřenáší nežádoucí zabarvení do přednesu, ale ani není sama obtěžována případnými vibracemi basového měniče.
Třípásmové TAD Compact Reference „větrají" pomocí již zmiňovaného předního bassreflexového portu ve tvaru štěrbiny. Jeho tvar a provedení vychází ze studiové sféry a výsledkem je (prý) naprosto nulová přítomnost zvukových artefaktů proudění vzduchu.
Už jsme si říkali o výhybce, fyzicky poctivě oddělené na tři části. I zde najdeme součástky, které TAD produkuje výhradně vlastními silami, ať už to jsou cívky se vzduchovými jádry, neinduktivní odpory, nebo filmové kondenzátory. Velmi zajímavé je třeba i to, že si TAD zakládá na tom, aby veškerá kabeláž byla co nejdále od jakýchkoliv magneticky aktivních částí reprosoustav, aby se předešlo i minimálnímu ovlivnění magnetických polí.
Frekvenční odezva TAD Compact Reference sahá k hranici 32 Hz a beryliové měniče se nevzdávají až k hranici 100 000 Hz. Basový reproduktor se pak stará o frekvence jen do úrovně 250 Hz, zbylé pásmo s přechodem na hranici 2 000 Hz zvládá koaxiální CST měnič. Ale ono je to vlastně jedno, protože Compact Reference disponuje pásmy sladěnými tak dokonale, že nemáte šanci poznat jejich přechody. TAD nejsou příliš citlivé reprosoustavy, hodnota 86 dB (2,83V / 1m) napoví, že pro jejich náležité rozhýbání už nějaký ten Watt potřebovat budete. Práci zesilovači nicméně ulehčí deklarovaná impedance 4 Ohmy. Během našeho poslechu se zdálo, že Compact Reference se nechávají ovládat snadno a ženou se do reprodukce s lehkostí vánku, ať už k nim bylo připojeno cokoliv.
Tyhle malé skvosty jsme měli možnost poslouchat u pražského distributora, firmy KAS Audio. K dispozici byla odpovídající elektronika – kromě firemního dělence TAD C2000 / M2500 ještě Pass Labs XP30, ale pro zajímavost i (v porovnání s TAD) low end sestava Naim UnitiLite a Rokan Caspian M2. Kabeláž dodala firma KrautWire a pro porovnání stály vedle také ohromující Pass Labs SR-2.
Kdo byl na výstavě High End Praha 2013, měl určitě možnost si udělat poslechový obrázek sám – ne nadarmo patřil salonek s TAD Compact Reference k nejobleženějším. Teprve v této třídě totiž doopravdy pochopíte, co je to samozřejmost a věrnost reprodukce.
Čirým blahem byl poslech Stingova hraní si na albu „Symphonicities", konkrétně v „Englishman in New York". Nejen, že hlasu tu nescházel snad jediný detail, ale Compact Reference byly dokonce schopny vymodelovat vokál do správné výšky a díky bohatství detailů a dokonalé prostorovosti nahrávky tak vznikl dojem, že uprostřed poslechového prostoru skutečně a doopravdy naživo zpívá neviditelný muž. Celou skladbu rozebraly tyhle reprosoustavy naprosto na dřeň, až k nejtiternějším detailům, aniž by však zapomněly na celkový obraz. Co však nejvíc – ani se při tom nezadýchaly, vše proběhlo jaksi mimochodem, samozřejmě, zvuk prostě byl v prostoru, naprosto nezávislý na reprodukčním řetězci.
Přestože jsme slyšeli i velmi drahé reprosoustavy, tak dokonalé podání středních tónů, konkrétně vokálu Laury Shamrock („Besame Mucho" | „Die perfekte Räumlichkeit" | 2010 | Stereoplay) nás snad ještě nepotkalo. Bezprostřednost, absolutní oproštění od dojmu jakékoliv reprodukce, hlavně ale přirozené ladění a prokreslení, to vše je nesmírně podmanivé a zábavné. Opět se dostavil dojem, jakoby monolity reprosoustav jaksi jen tak stály v prostoru jako dekorace a zvuk přicházel odkudsi zepředu, odevšad. V bohatých spodních oktávách si svou razancí, zátahem a kontrolou Compact Reference vytřou i s jinak dokonalým Velodyne DD-18, který jinak může být skvělým partnerem v podstatě jakýmkoliv reprosoustavám. Compact Reference navíc nabízí naprosto perfektní integraci všech pásem a zjevně splňují definici ideálního monitorového zvuku.
Že v reprosoustavách této kategorie dřímá i obrovská zásoba síly a dynamiky, o tom jistě nemůže být sporu (bylo by hodně špatně, kdyby tam nebyla). TAD Compact Reference rozhodně působí nezdolně a nabitě, asi jako právě dotankovaný jaderný reaktor, jedoucí na nejvyšší výkon. I pěkně nahlas puštěná Čajkovského „4. Symfonie v F moll, op. 36" (2012 | DECCA | 478 4603 | G. Solti a chicagští symfonici) nevyčerpá znatelnou část rezerv těchto „kompaktů". Důsledkem je pocit absolutní kontroly, autority a organizovanosti, navíc podtržený úplnou transparentností reprodukce. Záplavy smyčců tu v důležitých okamžicích dopadají jako zvuková Niagara, vybuchují jako supernova a noří se do klidu pozadí, hodného středu černé díry.
Faktem je, že ačkoliv TAD klasifikují tento model jako „Compact", tak při poslechu basově bohaté „By the rivers dark" (Leonard Cohen | „Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262) bylo jasno, že pro středně velké prostory to na koncertní hlasitosti nepůjde; rázem bylo basu tolik, že zaplnit celý prostor. Stačilo ale rozumně stáhnout hlasitost do středních poloh a samozřejmá přítomnost zvuku v realistických proporcích byla zpět. Cohenův vokál jako kdyby vám při poslechu špital do ouška, Compact Reference zvládne vytáhnout i díky firemním elektronickým kolegům z nahrávky i ty nejmenší informace, načež vám je předá s až výsměšnou lehkostí a nadhledem. Rozbor skladby podtrhl dojem z hi-hatky; dojem čistoty a hmatatelné fyzické přítomnosti byl naprosto neodbytný a pořád jsme se koukali tam kamsi doleva, kde že to je schovaná.
Nespoutanou rychlost reakcí, jejich přesnost a talent pro vzbuzení dojmu skutečnosti prokázaly TAD v „Castilian Drums", skladbě Brubeckova kvartetu z alba stejného, jako track předchozí. Compact Reference odstraňují všechny, i ty nejtenčí vrstvičky překážek mezi samotnou hudbou a posluchačem, dramatická čistota a průhlednost nechává zvuk v absolutní nahotě prostoru a staví vás tak do naprosto ideální poslechové situace – se zavřenýma očima zůstanete pouze vy a hudba. Žádný prostor, žádné reprosoustavy, žádná elektronika, jen vy a zvuk všude okolo, tak dokonale přítomný, tak dokonale čitelný a čistý, že – jak praví úvodní díl Adamsova „Stopařova průvodce po Galaxii" – by i nebojácný muž zaplakal. Je až nemístné ujišťovat čtenáře, že saxofon je tu prostě saxofonem se všemi svými atributy, jako je velikost, barva, neomezená dynamika, nebo dokonce pohyby saxofonistových prstů po klapkách; Compact Reference jako kdyby vám dodaly zvukovou lupu, zpřístupňující vlastně ale ne jeden aspekt a detail, ale úplně všechno najednou.
Fantastické podání prostoru už jsme zmiňovali, ale připomeňme si ho. Gabrielův cover „My Body Is A Cage" („Scratch My Back" | 2010 | Virgin | PGCD12) ukazuje (doslova v podstatě fyzicky ukazuje) hlavního interpreta pěkně vpředu uprostřed, před ním slyšíme piano a vzadu zase perkuse. Plasticita iluze je ohromující. Navíc při zapojení smyčců má zvuk důraz jako houkající komín zaoceánské lodi, aniž by ale kdy byl hrubý, nebo nepříjemný – TAD prostě jen umí rozhýbat masu vzduchu tak, že by mohly přehrávat i soundtrack k soudnému dni.
I starší skladby umí sestava TAD v čele s Compact Reference vzít, rozmělnit a znovu složit do přirozeně čitelného celku. Příkladem budiž Suzanne Vega se svou deskou „Tried and True" (1998 | A&M | 540 945-2). Samozřejmost komorní polohy, třeba v úvodní „Luka", je úplně stejně podmanivá, jako samozřejmost taneční „Tom´s Dinner". I zde se ukazuje, že TAD je vlastně úplně jedno co posloucháte, TAD to bez diskusí a bez váhání přehrají.
TAD Compact Reference jsou výjimečné reprosoutavy. Výjimečně dobře vyrobené, výjimečně elegantní, výjimečně drahé, výjimečně energické, výjimečně jemné, výjimečně integrované, spojité a přitom uvolněné, výjimečně jednoduché na rozehrání i slabšími zesilovači, výjimečně dynamicky disponované a přitom výjimečně klidné, výjimečně schopné ustoupit hudbě a přitom s výjimečnou samozřejmostí schopné opanovat libovolně velký prostor (snad kromě strahovského stadionu). TAD jsou skutečně referenční reprosoustavy, které vyžadují to, co jakékoliv jiné referenční kousky za milion – drahou elektroniku i drahou akustiku. Zbytek už přijde sám, protože Compact Reference z vaší hudební sbírky dostanou doslova vše, a to ještě s citem, láskou a neodolatelnou přirozeností. Upřímně řečeno, mít milion na reprosoustavy a vědět, že další jeden až dva budou moci přijít do elektroniky, budou to právě TAD Compact Reference a žádné jiné, které by tu stály. Jedinou nevýhodou by bylo, že jejich absolutní návykovost by patrně znemožnila jednou provždy odejít z poslechového prostoru...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je mírně akusticky speciálně upraven. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na sestavě zmíněné v hlavním textu s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Reprosoustava za milion, která ještě k tomu nese přízvisko „Reference", by rozhodně měla mít frekvenční křivku rovnou jako pravítko. A ono skutečně ano. Kromě drobně většího záběru na úrovni 30 – 50 Hz, který lze z části určitě svést i na akustiku prostoru, je celý průběh skutečně referenčně vyrovnaný. V reálném světě téměř nelze naměřit lepší výsledky a není tu co vytknout.
Mírně zvlněná impedanční charakteristika (pod úrovní 80 Hz znehodnocená kmitajícím OZ v notebooku) není problémem, byť v oblasti pod 200 Hz najdeme i propad lehce nad 3 Ohmy, což už bude vyžadovat solidní, spolehlivý zesilovač. Žádné extrémní přechody, které by ale jinak mohly způsobit problémy, tu však nenajdeme a důležité je, že hodnoty odpovídají deklarovaným 4 Ohmům.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 999 000,- - TAD Compact Reference
Kč 92 000,- - stojany
--- --- --- --- ---
KLADY
+ až neskutečně perfektní provedení
+ sladění a kompaktnost projevu
+ dynamika
+ nenásilné, živoucí rozlišení
+ čistota a transparentnost
ZÁPORY
- upřímně řečeno, vlastně nic (možná absurdní nepoměr přírůstku ceny vůči kvalitě zvuku proti nejběžnější střední třídě, vlastní však veškerému high endu)
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz
