ELAC Electroacustic GmbH zvolila jako firemní podtitul „Finest German Engineering“, heslo poměrně sebevědomé, vezmeme-li v úvahu množství produktů vznikající v kraji za našimi západními hranicemi. Přesto se dá říct, že v katalogu ELAC nenajdeme vysloveně „výplňovou“ reprosoustavu a na každé úrovni si tato značka zachovává velmi dobrou či vyšší kvalitativní úroveň. Na High End Praha 2010 byla představena také již zavedená, ale přesto stále zajímavá vlajková loď nabídky – sloupový model FS 609 CE, který zaujme svou nenápadností a neokázalostí, od níž by jen málokdo čekal pozici toho nejlepšího.
FS 609 CE na první pohled zcela určitě nepůsobí jako reprosoustava, která by měla stát 200 000,- - tedy alespoň na toho, kdo zná zbytek produkce značky ELAC. Téměř všechny jejich reprosoustavy jsou totiž na povrch a první dojmy velmi podobné a to v pozitivním slova smyslu – čiší z nich hodnotné materiály i kvalita zpracování. Šest set devítka snad na první pohled může vypadat až lehce úsměvně, hlavně díky snad až zbytečně masivní základové desce a zcela určitě zbytečně masivním hrotům, které působí jako by měly na sobě nést tíhu hříchů celého lidstva, ne pouhých 46kg tohoto sloupku. Drobné estetické rozpaky pak působí i všesměrový páskový tweeter 4 Pi II, který je za normálních okolností doplňkovým zbožím, v tomto případě však ale integrální součástí čtyř a půl pásmového bassreflexového sloupku. Byť ona integrita je přítomna asi tak jako kdyby někdo výškáč vzal a lepidlem bez ohledu na estetiku, zato s plným ohledem na pravidla šíření zvuku, jej připevnil na vhodné místo. Inu, účel světí prostředky a 609 CE díky tomu alespoň působí originálně a zapamatovatelně.
Vězměme detailnější popis této čtyř a půl pásmové bassreflexové bedny hezky od „kloboučku“ (jak jinak ten typický tvar nazvat?) až k masivní základně. „Supervýškáč“ 4Pi druhé generace je ve svém principu páskovým měničem, vyzařujícím do 360ti stupňů. Hliníková membrána má tloušťku pouhých 0,006 mm, díky čemuž velmi přesně reaguje na elektrické podněty a zvládá bravurně i vysoká zatížení. Poslechovou daní za tuto úzkou páskovou koncepci je poměrně značně vysoko umístěná poslechová osa (což by ještě tolik nevadilo), ale také poměrně výrazná vertikální směrovost reprodukovaného zvuku. Díky silnému neodymiovému magnetu však dokáže tento výškový reproduktor sáhnout až k 53 000 Hz, což je dle výrobce krok směrem k využití SACD nebo DVD-A disků.
Když už bylo řečeno, že výšková sekce hraje poměrně směrově (pouze vertikálně, horizontálně je tomu přesně naopak), pojďme též dopovědět druhou polovinu faktů a sice že na zadní straně reprosoustav se nachází ovládací panel s dvojicí masivních knoflíků, upravujících nastavení středo-výškové sekce. Pro výše posazený tweeter lze vybrat spodní hranici jeho působnosti v krocích 6 kHz a více, 9, 12 nebo 16 kHz a výše, posledním krokem jej lze také zcela a úplně vypnout. Standardně pracuje tento reproduktor od 12ti kHz, dovolíte-li mu jít níže, stane se přednes poněkud prostorovějším, oříznete-li jej naopak, bude vše více bodově zaostřené (jak lze ostatně čekat na základě toho, že tím méně / více vyšších frekvencí bude vyzařováno do celého prostoru, ne jen jedním směrem). Druhým voličem se pak nastavuje střední pásmo, standardně na hodnotě 0dB, lze volit -1dB či +1dB dle vlastních poslechových preferencí nebo kvůli projevům poslechového prostoru.
Když bylo dořečeno vše podstatné o výškách, posuňme se nyní o kousek níže, k středo-výškovému koaxiálnímu reproduktoru X-JET II. Kdyby nebylo důrazného upozornění, patrně by ani vnímavý pozorovatel nenašel středový reproduktor nebo za něj možná považoval jeden z velkých měničů. Ve skutečnosti jsou ale středy generovány malou kruhovou krystalovou membránou, uloženou okolo druhého – klasicky ELACovského – výškového reproduktoru typu JET, tedy složené foliové membrány. Celá středovýšková sekce je řízena silným neodymiovým magnetem s průměrem cívky 78 mm a funguje ze své podstaty jako bodový akustický zdroj přesně v protikladu k páskovému 360ti stupňovému „kolegovi“. Koaxiální systém končí svou aktivitu na úrovni 50ti kHz, velkou měrou se tak překrývá s činností 4Pi II.
Basová sekce je u modelu FS 609 CE poměrně složitá a silná – čítá tři reproduktory o průměru 180mm a spolu s nimi přizvukuje ještě 6ti centimetrový bassreflex, směřující dozadu a druhý 10ti centimetrový, „pálící“ směrem k zemi. Na samotných nátrubcích není nic neobvyklého, tři basové měniče jsou typickým produktem ELAC. „Krystalová“ membrána není nic jiného než tenká hliníková vrstva, přilepená k papírové membráně pod ní. Že to nezní nijak sofistikovaně? To je totiž jen velmi obecné nastínění konstrukce – to důležité je množství zlomů na každé z membrán. Tím se plocha každé membrány rozdělí na relativně malé trojúhelníkové oblasti. Díky tomuto vizuálnímu dojmu, evokujícímu vybroušený drahý kámen, se jmenuje koncept krystalová membrána. Základní myšlenkou je nejvyšší pevnost materiálu (v jednom směru) právě v místě zlomu – a protože se zlomy táhnout po celém povrchu sendvičové membrány, fungují jako komplexní podpora a výztuž celé plochy. Toto zpevnění má pak pozitivní přínos v možnosti vyrobit membránu velmi tenkou a přesto pevnou – lehká membrána pak samozřejmě také lépe a přesněji kmitá. Tato konkrétní konstrukce se také vyznačuje dlouhým zdvihem až 1,6 cm.
Zbývá snad už jen popsat vnitřní stavbu skříně – tvoří jí kombinace hliníkové konstrukce a MDF desek. Dřevo na povrchu s hliníkem je použito na přední a zadní stěně, vnitřní konstrukce přepážek je dřevěná. Středovýšková sekce má vlastní velkou komoru, zčásti sdílenou s vrchním basovým měničem, každý z obou dalších má pak vlastní komoru, vzduch prochází mnoha velkými otvory v přepážkách až k oběma bassreflexům.
Na doplnění dojmu je třeba konstatovat, že reproterminály jsou zlacené modely z katalogu WBT v bi-wiringovém / bi-ampingovém provedení. Pojmou zakončení kabelu jakéhokoliv typu a to až do průřezu vodiče šestnáct milimetrů čtverečních. Není bez zajímavosti, že propojky mezi kabely má na svědomí známá firma Van den Hul. K popisu samotné techniky a technologie ještě slovo o ultra-masivních hrotech, respektive o materiálu – jsou vyrobeny z masivní oceli, tudíž skutečně až nesmyslně předimenzované, mající nést stovky kilogramů, ne jen čtyři desítky.
Výrobce udává u ELAC FS 609 CE imponující frekvenční rozsah 25 – 53 000 Hz dle normy IEC 268-5. Při reálném poslechu se zdá být spodní údaj mírně optimistický, ale kolem 30ti Hz tyto ELACy zcela jistě hrát začínají. Nominální impedance je stanovena na 4 Ohmy, minimální se pak „propadá“ na hodnotu 3,6 Ohmu při 29ti Hz. Citlivost výrobce udává na 89dB / 2,83 V / 1 m, ovšem i přesto je minimální doporučený výkon zesilovacího prvku stanoven na 80 W na kanál, omezení leží až u poměrně vysokých pěti set Wattů na kanál. Jednotlivá pásma jsou pak rozvrstvena mezi 25 až 150, 150 až 550, 550 až 2 500 a 2 500 až 6 / 9 / 12 / 16 000 Hz (poslední dle konkrétního nastavení tweeteru 4Pi II).
Poslech se konal v již mnohokrát využitém prostoru velkoryse dimenzované poslechové místosti společnosit Panter Praha, konkrétně v kombinaci s již také mnohokrát slyšeným CD přehrávačem Linear Acoustic a neméně známým a redakcí již prošlým integrovaným zesilovačem Copland CTA 405. Prokabelování si pak vzala na starosti značka Groneberg v kombinaci s KrautWire.
První do mechaniky putovalo hybridní SACD Jienat, soubor severských melodií, nahraných co nejvěrnějším způsobem jako ve stereu, tak v 5.1. Pro daný systém samozřejmě připadala v úvahu pouze varianta dvoukanálová, načetla se tedy první skladba, začínající rychlými údery do různých bubínků a bubnů a...... z reprosoustav začal hrát zvuk, který posluchač znalý ihned přiřadí jako typický pro ELAC. Lehký, snadno poslouchatelný, s výborným prostorem a snad o maličko světlejším vyvážením (což snad lze připsat dvojici paralelně pracujících výškových reproduktorů).
Jenže.... Přestože je zvuk „typicky ELAC“, co ho odlišuje od všech ostatních modelů, které dosud Hi-Fi Voice prošly, je jakýsi pocit dotaženosti, úplnosti a „konečně toho, co tam předtím scházelo“. Ať už je to Knopflerova řízná, ale ne řezavá kytara v „Sultans of Swing“ či cinkot hodin v úvodu slavné pecky „Time“ od Pink Floyd, nutno prostě uznat, že středovýškové pásmo jednoduše ELAC umí. Zvláště u druhé zmíněné písničky je cítit ohromný prostor, roztékající se kolem reprosoustav, generucjící vlastní zvukový vesmír a dávající „ten správný“ pocit reprosoustav, které nehrají a v prostoru vlastně nejsou, že hudba hraje právě z otevřeného prostoru před námi.
Přirozenost houslí ve Vivaldiho „Allegru“ z „Concerto op 4 no 3“ z disku Crystal Cable Arabesque je pak zčásti díky elektronkám Coplandu, z části díky „průzračnému“ charakteru FS 609 CE opravdu úžasná. Barva tónů i do místnosti proudící energie se blíží zážitkům ze skutečných koncertů klasické hudby, díky lehkým a rychlým reproduktorům je slyšet množství detailů, na danou cenovou kategorii dynamických reprosoustav skutečně vynikající.
Když zazní Arnopolův kontrabas v „A Fortnight in France“, živáku Pat Barber, rozběhne se naplno celá basová sekce a dá pocítit skutečně plné tělo nástroje a co víc – nezvětšuje jej nijak přehnaně, ani jej nezmenšuje. Vůbec basové pásmo je velmi čitelné a úderné, jak ukazuje třeba též deska „Roadhouses & Automobiles“ Chrise Jonese, zvláště pak již notoricky známá a po mnoha samplerech proběhnuvší „No Sanctuary“. Zvláštně nazvučená, na basy extra bohatá kytara rozkmitává membrány při vyšších hlasitostech naplno, ani tehdy ale šest set devítky neztrácí drajv a dynamické schopnosti, ani kontrolu nad reprodukovaným zvukem, basy nepřekrývají zbytek pásma a právě v tom, že zvuk si zachovává svůj lehce čitelný a „průhledný“ charakter se projevuje ono „dotažení“ oproti ostatním modelům ELACu a právě tím prokazují FS 609 CE svou pozici vlajkového modelu.
Bicí Teda Siroty v „Polo Mze Part 2“ ze sedmého sampleru Naim Label ověřují velmi dobře dynamické schopnosti ELACů, rozhodně, jasně a s autoritou ovládají jak prudký vznik jednotlivých zahraných not, tak také přesně dávkují dozvuk při zachování výborné lokalizace a při absenci rušivé komprese. Celkové vyznění ELAC FS 609 CE je sice možná trochu analytičtější a sušší, nepřekračuje ovšem v ničem hranici únavnosti ani při vysokých poslechových hlasitostech, kdy svým projevem naplní i místnost o výměře 50ti metrů čtverečních téměř beze zbytku.
Padla zde zmínka o vynikajícím podání prostoru a lokalizaci nástrojů, dokonale to ukazuje uskupení Crimson Jazz Trio, které (nejen) na své desce „Songbook 2“ převádí rockovou klasiku King Crimson do jazzové podoby. Jejich „The Court of Crimson King“ je tím, v čem si ELAC nejvíce libují – hudba se spoustou prostoru, v němž jsou jasně ohraničené jednotlivé nástroje přirozené velikosti a snadno lze vyslechnout rozdíly v síle úderu do blány, šelest a cinkot činelů je skutečně kovový a vůbec se se zavřenýma očima chce věřit, že celé trio sedí tam někde vepředu, zhruba v místech, kde si pamatujeme osu reprosoustav. Působivé...
Nicméně neznamená to, že ELAC dokáží zahrát jen akustickou hudbu. Poslední dílko českých psycore Dymytry je překvapivě slušně nahrané a FS 609 CE v něm dokáží i přes tvrdou kytarovo – bubenicko – vokální změt udržet pořádek a dát posluchači pocítit onu energii a vervu, jíž hudebníci do nahrávky napumpovali. Přesto je cítit, že tohle není žánr, na kterém by se reprosoustavy 609 CE vyvíjely a díky kterému by existovaly.
Zato vokály samotné, třeba z Palestrinových mší na nahrávce „5 Masses“ z katalogu Deccy, zní bez stresu a pocitu umělosti. Vnímat lze i chvění vzduchu v konkrétním prostoru kostelů a chrámů, v nichž se nahrávalo, ELAC stíhá bez problémů vykreslit pozadí i drobné ruchy v nahrávce, odděluje jednotlivé zvukové vrstvy, vše je čitelné a vzdušné.
ELAC FS 609 CE jsou přes svou vizuální nenápadnost a relativně již vysokou cenovku po právu vrcholem katalogu této firmy. Jejich největší zbraní je schopnost zmizet z prostoru a umění vytvořit iluzi přirozené, volné a prostorné zvukové scény, aniž by tím utrpěla razance a dynamika projevu. Snad jen tím, že se svou přirozeností jsou jako stvořené spíše pro akustickou hudbu a svým analytičtějším a sušším charakterem se hodí spíše ke spárování s povedenými elektronkovými konstrukcemi, dávají tak trochu omezení posluchačům, či spíše již rovnou teoretickým majitelům – posluchačům těchto žánrů. Tak nebo tak, za dvě stě „Palackých“ nabízí solidní, důvěryhodnou a skutečně high-endovou kombinaci výrobního provedení, příjemného zvuku, který dá zapomenout na to, že posloucháme reprodukci a také nenápadnosti a schopnosti nejen zvukově, ale též i vizuálně zmizet z poslechové místnosti.
Kč 199 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ spojitost pásma
+ lehký, dynamický a detailní zvuk
+ přirozený a vyrovnaný zvuk
+ vynikající lokalizace a prostor i v ne zcela optimálních podmínkách
+ velmi dobré výrobní zpracování
ZÁPORY
- poměrně výrazná směrová charakteristika ve vertikálním směru (lze zčásti seřídit)
- na první pohled nepůsobí jako výrazná vlajková loď s nemalou cenou
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Panter Praha
www.panter-praha.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 241 040 940
