Kanadskou značku NAD zná jistojistě úplně každý – však už dekády patří k základním pilířům dostupného high fidelity a vlastě již i domácího kina. Občas si firma ale udělá výlet i do čistě high endového prostoru, konkrétně se svou řadou Masters. Patří také tradičně k bořičům přesvědčení, že kvalitní reprodukce nemůže stát na digitálních základech. Paradoxně se tímto moderním směrem vydává právě u svých nejvyšších modelů.
Měli jsme možnost osahat si nejžhavější novinku a reprezentanty nastupující vlny přístrojů Masters, předzesilovač M12 a koncový stupeň M22. I když, říci, že M12 je předzesilovač, to znamená poněkud jeho možnosti podcenit.
Série Masters měla oproti konzervativním, ale pohledným NAD přístrojům vždy tak trochu svou designovou linii s trochu atypickou vizualitou. Nová dvojice přístrojů Masters to dotahuje ještě dál – v reálu si na jejich estetiku asi budete muset trochu zvyknout, neb kombinace čistoty, futurističnosti a industriální jednoduchosti jako kdyby trochu nevěděla, kam chce patřit. Zajímavější je možná to, že M12 postavil výrobce na poměrně kompaktním formátu.
Šířka přístoje je sice standardních 43,5 cm a hloubka také relativně běžných 38,3 cm, výška je však pouhých 13,3 cm a opticky působí NAD M12 velmi štíhle. Může za to i fakt, že ne úplně malou část výšky obstarávají zvláště pojaté nožičky – kromě toho, že mají velmi ostrý hrot pro zlepšení odolnosti vůči vibracím, k nim výrobce dodává ještě magnetické mističky s dalším tlumením. Protože magnet není zrovna slabý, při usazování komponentu máte trochu pocit jako při snaze nacpat kočku do přepravky – samotné oddělení přístrojů od okolí je ale opravdu precizní. Celý přístroj, byť uložen v robustním kovovém šasi, váží pouhých 8,1 kg.
Jeho optickou techničnost podtrhuje kromě atypicky pojatého, masivního ovladače hlasitosti i osm rozměrných větracích otvorů na horní stěně. Jinak jsou ale křivky M12 velmi čisté – velkou část čelního panelu zabírá veliký barvený dotykový displej s dobře rozvrženými ovládacími prvky i velmi přehledným zobrazením všech informací. Vpravo dole se vpředu ještě „krčí" USB port pro připojení datové paměti s hudebním obsahem. Stav přístroje indikuje jemné podsvícení loga výrobce v levé třetině. Zajímavě, originálně a lehce nepohodlně je vyřešeno zapínání přístroje – to je realizováno dotykovým tlačítkem na horní hraně předního panelu, tlačítko je ovšem nutné jen pohladit, neb spíná (a vypíná) až ve chvíli, kdy ho váš prst opustí, ne ihned po dotyku
Zadní stěna se opět nese v technickém duchu – v pravé části jsou konvenčně pojaté konektory, v levé šachty modulárního systému. K těm neměnným základním konektorům patří krom napájecí zásuvky analogové výstupy ve formě symetrických XLR i nesymetrických RCA konektorů, dále pak dva pre-out výstupy pro subwoofer a dva digitální výstupy – jeden optický, druhý koaxiální. Příjemné je i vybavení „inteligencí", tedy řídícími prvky – je zde konektor RS 232 pro dokonalou implementaci do systémů domácí automatizace, je zde vstup a výstup 12 V spouště, stejně jako vstup pro IR čidlo dálkového ovládání.
Originálnější je však šestice šachet, určených modulům. V základu jsou osazeny tři (z analogových vstup přenoskového předzesilovač a klasická linka v podobě RCA i XLR konektorů v jedné šachtě, AES/EBU, dva koaxiální a dva optické digitální vstupy v druhé šachtě a USB 2.0 a další USB vstup pro pevné disky a paměti v šachtě třetí), k dispozici je také modul se síťovým přehrávačem, s Bluetooth funkcemi nebo třeba i HDMI. Výrobce toto řešení volí i u jiných svých komponentů a nám se zdá, že jde o atraktivní formu, jak udržet elektroniku v souladu s aktuálními trendy bez nutnosti ji měnit celou.
Jak vidno, platí na začátku řečeno, že NAD M12 rozhodně není jen předzesilovač – jde vlastně také o D/A (přesněji spíš A/D) převodník s možností stát se dle instalovaných modulů i streamerem a podobně. Vstupní signály jsou zpracovávány kompletně v digitální doméně, kde probíhá také úprava hlasitosti. NAD má k tomuto patentovanou celou technologii s názvem DirectDigital. Šířka pásma je 35 bit, což zaručuje plnohodnotné zpracování 24 bitového signálu i s rezervou na další operace. V oblasti zpracování digitálním signálovým procesorem dokonce šířka pásma narůstá na 62 bitů, aby se následným přepočtem a vyhlazením vrátila na 35 bit. V předzesilovači jsou hlavně kvůli subwooferům zabudovány také filtry horní a dolní propusti druhého řádu, jim lze snadno nastavit žádanou přechodovou frekvenci.
Asynchronní USB zvládá zpracovat rozlišení až 24 bitů a 192 kHz, neumí však pracovat s DSD signály a to ani pomocí převodu přes PCM. Je to škoda, ovšem s modulární koncepcí by mohla být jen otázka času, kdy nějaký vhodný modul vyřeší i tuto situaci.
Předzesilovač M12 pracuje s celkovým harmonickým zkreslením menším, než 0,0005% a přechodovým zkreslením menším, než 0,0001% - to jsou skutečně vynikající hodnoty. Neméně skvělý je pak odstup signálu a šumu nad 125 dB, patřící na špičku dnešní techniky, skvělá je také separace kanálů na úrovni 115 dB. Vše odpovídá nárokům moderním zdrojů signálu s velmi vysokým rozlišením – s NAD M12 jejich potenciál můžete využít.
NAD M12 jsme poslouchali primárně s „na míru šitým" koncovým stupněm M22, ale také v roli zdrojového komponentu pro Naim Nait XS a NAD C370. Dalšími zdroji signálu byl Naim CD5si, ASUS Xonar Essence One MUSES MkII a Pro-Ject Elemental. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Bonbonus s kabeláží Kubala Sosna, Eagle Cable, Monster Cable, ProAc, QUAD či Vincent.
Koncový stupeň NAD M22 je velmi rychlý a pevný, velmi dobře mu jde kontrola zvuku pěkně odspodu. Basová část spektra měla v Händelově „Koncertupro varhany a orchestr, op. 4, č. 5" parádní definici, precizní kontury a hlavně žulovou pevnost. Není to uvolněná pohoda a velikost, s jakou setkáte třeba u áčkových zesilovačů, není to ale ani až profesionální suchá přímost nebo neosobnost. Zesilovač umí varhanám dodat pocit „dýchání", tedy toho, že se na vás valí skutečná zvuková masa.
Tím nejzákladnějším dojmem, který vás „udeří" do uší už při prvním setkání – je to parádní čistota, až „vyleštěnost" zvuku, nepřekračuje však hranice zvukové sterility. Dík tomu vokál Cary Dillon v „The Parting Glass" na záznamu živého představení „Live at Grand Opera House" zaznívá velmi zněle a nádherně čistě; přednes má trochu blíž přeci jen k analytické přísnosti, než k vřelé muzikálnosti. Digitální tvrdosti a chladu se ale také nedočkáte, není třeba se bát. Právě v docela bohatých středních frekvencích objevíte také typickou „příjemnou" charakteristiku NAD nejvíce. Díky tomu nemáte pocit, že by na vás zvuk útočil – třeba piano je tak velice čisté, ale přitom příjemně uvolněné.
U výšek se kultivovanost překlopila až v lehkou opatrnost, byť to může být hlavně vysloveně vynikající čistotou a neotřesitelnou kontrolou, kdy se nedočkáte žádné nacinkanosti. Vibrafon nebo činely v titulní skladbě desky „Like Minds" od Corey, Burtona, Methenyho, Haynese a Hollanda tak zazněly velmi přesvědčivě; nástrojům nescházela realistická velikost. Přednes zesilovače NAD M12 / M22 je však natolik transparentním zesilovačem, že není problém dodat nejvyššímu pásmu trochu energie a pronikavosti cákavějším zdrojem signálu. My si však myslíme, že určitá umírněnost je na místě a umožňuje dlouhý a příjemný poslech, pro který je značka NAD oblíbená.
Přednes NAD M12 / M22 je velmi rychlý a přesný, z reprodukce je také cítit velká dynamická rezerva – Bachův „Brandenburský koncert č.1, BWV1046" v podání Feriburger Barokochester si nás získal živoucí dynamikou orchestru, který má pocitově v zádech opravdu velkou rezervu a v jednom každém okamžiku mají jednotlivé nástroje i celý orchestr dostatek síly. NAD zvládá suverénně prezentovat i mikrodynamické dění a v žádném okamžiku jsme nezaznamenali ani blízkost dynamické komprese.
Excelentní, je pak rozhodně rozlišení – NAD M12 / M22 se drží moderního trendu „hodně detailů, hodně zřetelně", ale naštěstí je výsledek natolik přirozený a samozřejmý, aby nebyl unavující. Opravdu veliká transparentnost přednesu dokázala přinést pocitově velmi blízko jak akustickou kytaru, tak také třeba úder paličky do blány i hrany bubínku. Vše je nádherně bezprostřední a velice bohaté na informace.
Reprodukce setu NAD Masters je spíše přímá, než rafinovaná a delikátní; přesto (nebo možná i právě proto) umí vystihnout dobře barvy nástrojů, nijak je nezkresluje. Akustická kytara Antonia Forcioneho v „Could you believe" z desky „Meet Me in London" je tak krásně příjemná, jemná a hřejivá, ani kov nenese nepříjemné stopy digitální studenosti a snad jen rychlost a sem tam rozpoznatelná stopa tvrdosti k „déčku" odkazují. Vokál Sabiny Sciubby je taktéž příjemný, ale celkově blízký a opět velmi autoritativně kontrolovaný; jinak se mu dostalo již věru high endové plasticity a hloubky.
Síla ukrytá v koncovém stupni NAD M22 zvládne zvuk „protlačit" do místnosti a vytvořit přesvědčivou iluzi prostoru – jak lokalizace nástroje, tak jeho kontur a okolního vzduchu, jak se ukázalo v Jarretově „Kolínském koncertu". Nástroj jako kdyby skutečně stál v prostoru, velký a rezonující, v celkově vzdušné scéně s krásně uvolněným a propojeným prostorem v pravolevém i předozadním směru.
Na rozvolněnou rytmiku, timing a nedostatek drajvu si u setu digitálních NAD rozhodně nebudete moci stěžovat. Reprodukce má tah na branku a hudba typu „Made in Japan" od Deep Purple stojí na pevných základech a valí se na vás v až mechanicky přesně dávkovaném rytmu.
Snad jen při úplně nizoučkých hlasitostech kolem 10% maxima, na kterých asi v praxi poslouchá málokdo a málokdy, jsme měli pocit, že jednotlivé tóny nejsou úplně dokonale oddělené; stačí ale jen nepatrně zvýšit hlasitost a vše se otevře, srovná a bude dokonale přehledné. „Sexy, but sparkly" od Deerhoof byla krásně prokreslená a vůbec orientace v nahrávce byla přirozeně jednoduchá.
Náznaky „NAD charakteru" v čistém a transparentním přednesu jsou také zárukou toho, že ani zvukově horší skladba typu „100 Suns" od 30 Seconds to Mars nebude přes veškerou pevnost a detailnost otravná.
Nové digitální přírůstky do série Masters jsou i nejsou dědici tradiční linie firmy NAD. Jejich provedení je špičkové, jejich výbava naprosto dostačující a navíc i do budoucna snadno rozšiřitelná. Jako set je NAD M12 a M22 dokonalým příkladem toho, že moderní „digitální" hi-fi nemusí být i zvukově „digitální", tedy chladné, přísné a místy až sterilní. M12 / M22 jsou bez diskuse povedenými high endovými přístroji s autoritou, skvělým rozlišením a navíc také stopou typického firemního přednesu. Je velká škoda, že výborně vybavený digitální předzesilovač s výbornými možnosti nastavení a velmi dobrou regulací hlasitosti nedisponuje také schopností přehrávat nativně DSD soubory. Ale právě modulární koncepce slibuje do budoucna možné řešení i tohoto problému. Jinak vlastně nelze, než nové Masters pochválit – nejsou sice vizuálně kdovíjak okouzlující, ale na kompaktním prostoru vám ekologicky nabídnou moderní zvuk, kterému v podstatě nic neschází.
Kč 99 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ především modulární rozšiřitelnost je záruka dlouhé životnosti
+ skutečná digitální centrála se vším, co se může hodit
+ čistá, velmi plynulá a jemná regulace hlasitosti
+ velmi transparentní a rychlý zvuk
+ velice dobré rozlišení
+ možnosti digitálních úprav zvuku, které mají minimální vliv na kvalitu přednesu
ZÁPORY
- v dané cenové třídě by již mohl mít nativní podporu zpracování DSD signálu
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz
