Tradice výrobce kabelů Roth Audio (za níž stojí Miroslav Roth) je vlastně už poměrně dlouhá. Specializuje se na řekněme zakázkovou výrobu a v portfoliu vlastně nemá mnoho modelů – jakousi řadu skládá z kabelů Silver Gate, k nimž přibyl signálový Silver Gate Max v provedení s XLR koncovkami.

Bílý semi-transparentní kabel vypadá pěkně, je zakončen standardně koncovkami značky Viborg XM203AG / XF203AG se stříbrnou signálovou cestou v teflonové izolaci a tělem z hliníku a uhlíkového vlákna.

Pod opletem se rýsují kabely vzhledově i zkrutem podobné těm v reprokabelu Silver Gate Light. Přestože výrobce oficiálně nemluví prakticky vůbec o žádných použitých materiálech ani dalších detailech, je dosti možné, že i zde jde o postříbřenou měď. Dozvěděli jsme se také o tom, že jde o čtyři paralelní vodiče.

Základní pointou celé konstrukce je však použití vzduchového dielektrika, což je řešení výrobně poměrně náročné a v dané cenové úrovni patrně velice ojedinělé až unikátní. Vzduch je samozřejmě z fyzikálního pohledu blízko ideálu.

A z pohledu ceny je Silver Gate Max vlastně také celkem atraktivní – třeba německý InAkustik ne za stejnou, ale relativně podobnou konstrukci, byť s čistě stříbrnými (tedy s materiálem cca 6x dražším) a ne postříbřenými kabely, žádá více než 70 tisíc.

Silver Gate Max jsme propojovali mezi Métronome DSC a Norma Revo SC-2 LN (kde dále byl IsoTek V5 Sigmas, Norma Revo PA 160 MR nebo KEF Blade One Meta), ale i mezi Soulnote A-2 / Soulnote D-2 (se stejným zdrojem a reprosoustavami, jako jsme zmínili), ovšem též i k EverSolo DAC-Z8 a Musical Fidelity M8xi, kde se používají ještě Fyne Audio F1-5. Ke srovnání byly XLR kabely Nordost Heimdall 2, ZenSati Authentica nebo KrautWire Super Symetric Gold. O kabelech a dalších příslušenství se dozvíte víc v pravém sloupci -->.

Hluboký bas v „Glem ikkje“ Kari Bremnes („Det vi Har“ | 2017 | Strange Ways | WAY 309) zněl ve všech sestavách rozpřáhleji, mohutněji, ale také měkčeji, možná poddajněji, než u srovnávacích kabelů. Nejnižší frekvence měly lehce hedvábný styl, ovšem zároveň dost síly i váhy, bas zněl lehce dominantněji a dal hudbě dost vyplňující podstaty.

Klidný zpěv Alyssy Coco ve „Feeling Like Myself“ (Roses & Revolutions | „Midnight Monsters“ | 2021) byl jasnější, jako kdyby dostal trochu energie navrch, snad až s lehkým nádechem analytičnosti, ovšem oproti jemně nabublaným hloubkám bylo střední pásmo pevné a soustředěné, s dosti pečlivou artikulací vokálu a celkově čistou formou.

Též nejvyšší tóny z „Beauty Queen“ Roxy Music („For Your Pleasure“ | 1999 | nahráno 1973 | EG | 0724384744922) měly celkem výrazné a dost pevné, takže pocit detailnosti je velice dobrý. Ladění kabelu asi není úplně neutrální, ovšem nesklouzává nikdy k žádné ukřičenosti – je to živá, energická reprodukce.

Onen lehký středo-výškový akcent s bohatostí basového fundamentu pomáhá též podpořit pocit dynamičnosti, Debussyho „Assez vif et bien rhytmé“ ze „Smyčcového kvartetu CD 91, op. 10“ (Carmina Quartet | 1992 | Denon | CO-75164) byla dostatečně svižná a energická, zároveň nástroje hrají s pocitem soustředěné kontroly a jistoty. Výsledek je hudba ne vtírává a náročná na pozornost, přesto dosti živá a intenzivní.

V souladu s daným charakterem, vykreslujícím jasně střední a vysoké frekvence, se zdála reprodukce Paganiniho „No. 1 in E major“ („24 Caprices“ | 2010 | Decca | 0028947822745) pěkně prokreslená. Silver Gate Max jako kdyby do systému vnesl pevnost a konkrétnost, až lehké, ale nijak vulgární nebo nepříjemné zdůraznění. Dobře tak vynikne rychlost a brilance houslistčina výkonu, spousta záchvěvů strun a celkový drajv.

Snad právě jasná plnost na basech a až analytičtější pevnost na středech a výškách způsobila, že scéna v „Indigo Dreamscapes“ (Jack DeJohnette & Pat Metheny & Herbie Hancock & Dave Holland | „Parellel Realities Live…“ | 1993 | Jazz Door | JD 1251/52) se zdála celkem expanzivní. Standardně třeba v hlavní sestavě působí stereobáze zasazená za reprosoustavy a je skutečně hezky velká, Silver Gate Max jako kdyby ji posunul celou dopředu (ne snad protáhl do hloubky, ale prostě skutečně změnil celou její pozici) a všechno znělo pevně, až přítomně – možná díky celkové charakteristice blízké analytičnosti (ne v technicistním, tvrdém slova smyslu).

Klasická „The Logical Song“ ze známé nahrávky „Breakfast in America“ (Supertramp | 2010 | nahráno 1979 | A&M | 0600753304372) měla švih, zněla dravě, intenzivně a přitom ne nuceně. Bas měl váhu a sílu, kytary a hlas zase zřetelnost a říz, je tu atraktivní míra energie a přitom nikoliv ostrost či agrese. Je to charakter, který „oživuje“.

Ať už tomu věříte nebo ne, kabely mají na výsledný projev audio sestav (minimálně od jisté úrovně rozlišení) svůj vliv. Není to primární udavatel charakteru, s jejich pomocí však lze dobře doladit směr, kterým chcete svou soupravu hraček poslouchat. Propojovací kabel Roth Audio Silver Gate Max může být hezkým doplňkem – a to nejen proto, že dobře vypadá. Oproti našim testovacím referencím dokázal přinést živost, lehkost, soustředěnou pevnost a nádech analytičnosti, dokáže tedy rozsvítit sestavy, kterým možná podle vašeho mínění chybí jiskra a drajv. Přes svou živost a jasnost nepůsobil hrubě technickým, studeným dojmem a zvuk posunul prostě a jednoduše k živosti, agilnosti a intenzivnosti. Jsou-li tedy toto charakteristiky, které si přejete zdůraznit, tak Silver Gate Max je (máte-li systém patřičné kategorie) atraktivní skutečně i nad rámec své cenovky.

Kč 39 800,- / 2x 1m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobré provedení

+ pocit živé, jasné reprodukce

+ slušný objem basu

ZÁPORY

- v rámci dané kategorie asi nic konkrétního – tak jako vždy a všude platí, že by kabel měl být komplementem konkrétní sestavy a to je třeba vyzkoušet

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Roth Audio | www.rothaudio.eu 

fSdílet

Tweet