Rakouský Pro-Ject vyvíjí a vyrábí gramofony i doprovodnou elektroniku jako na běžícím pásu. V tuto chvíli probíhá hlavně obměna s cílem nabídnout využití plně symetrické podstaty přenosek a to i v dostupnějších cenových relacích. Novinek se dočkala také řada T (jedna z aktuálních 11!), kde se jako velmi atraktivní jeví zejména model T2 W, kombinující jednoduché, čisté šasi s vestavěným phono předzesilovače a netypickou Wi-Fi konektivitou.

Prvním odstavcem jsme shrnuli to nejzajímavější, pojďme se podívat na designový aspekt. T2 W je naprosto jednoduchý, minimalistický gramofon, esence toho, kde Pro-Ject začíná. Základna je z MDF profilu a vyvedená v pěkném, poměrně hlubokém laku nebo dřevěném dekoru. U levého předního rohu je z boku instalována spínací kolébka – je třípolohová, takže volbou polohy zároveň elektronicky určujete i rychlost 33 nebo 45 otáček za minutu.

Při pohledu shora přes skleněný talíř o váze 1,7 kg vidíte osvědčený systém subtalíře (na ložisku z nerezové oceli a mosazi) a blízké hřídelky, z čehož plyne, že motor je zapuštěný do těla gramofonu. Pohon probíhá přes klasický plochý gumový řemínek.

V pravé části je pak logicky uloženo devítipalcové hliníkové přímé rameno. Na pohled je jednoduché a nekomplikované, hlavička je mírně zahnutá a už z fabriky nese MM přenosku Sumiko Rainier, která sama o sobě na trhu stojí čtyři a půl tisíce a je ručně vyráběná v Japonsku. Rameno je kromě běžné výbavy doplněno o antikating na bázi pružinky se snadným nastavením. Přesto stačí T2 W víceméně vybalit, podle manuálu nastavit závaží a jste tam, kde chcete být.

Při pohledu zezadu v oblasti pod raménkem objevíte blok, v němž jsou zasazeny klasické cinchové výstupy s linkovou úrovní, ale vedle nich také ethernetové rozhraní. Na druhé straně je podobný boxík, kam vede vstup pro externí spínaný 15 V zdroj. Potud je T2 W vlastně stejný jako další dvě varianty bez Wi-Fi, které jsou však podstatně levnější.

V podvěšené krabičce s výstupy se skrývá také veškerá nutná elektronika, to znamená Wi-Fi + kabelové rozhraní, phono předzesilovač ve stínícím pouzdře a digitalizační obvody, které vytváří stream buď v MP3 nebo FLAC podobě. Volba v praxi spočívá v tom, zda půjde o 16 bit / 44 kHz nebo 24 bit / 48 kHz. Tento stream pak snadno přes aplikaci Pro-Ject Control nasměrujete do víceméně kteréhokoliv rendereru v síti (nebo do několika, třeba máte-li doma více zón) – stream se chová podobně jako internetové rádio, je prostě pořád aktivní. Jakmile jednou vše nastavíte, stačí pro příště stisknou malé tlačítko na modulu a data se znovu rozběhnou do posledního zvoleného streameru.

Za zmínku stojí zejména vestavěné phono. Výrobce říká, že jde o zcela nový návrh, vycházející z vyšších firemních modelů. Zesílení je dostupné jen pro MM přenosky a to ve dvou stupních. Pro-Ject dále tvrdí, že jde o částečně pasivní koncept a zatím nejlepší integrované phono, které kdy do gramofonu vložili.

Výrobce vlastně z parametrů mnoho nezmiňuje, ale v této třídě to nejspíše není ani moc potřeba. Odstup rušivých hluků a šumů u gramofonu je lepší než 67 dB, stabilita držení otáček je v toleranci 0,6% u rychlosti 33 a 0,5% u 45 otáček za minutu.

Fyzicky jde o klasický gramofon s šířkou 45,7 cm, hloubkou 33,5 cm a výškou 13,4 cm (bez protiprachového krytu, který je ale součástí balení). Celé zařízení váží 5,5 kg.

Gramofon jsme měli možnost poslouchat v showroomu dovozce, kde se hrálo zejména přes zesilovač JBL SA550 a streamer JBL MP350, ale i Mark Levinson No. 5805. Poslech probíhal na AQ Canto 6 a AQ Passion Fever. Propojeno bylo různorodou kabeláží AudioQuest.

První, čeho jsme si všimli, byla skutečnost, že linkový výstup přímo do zesilovače JBL a vysílaný stream, který do řetězce vložil jestě streamer této značky jsou reálně k nerozeznání. Skoro se tu a tam zdálo, že digitalizovaný síťový přenos je čistší a konkrétnější. Tak či tak, jde jen o nuance, můžete si tak s klidným svědomím vybrat to, co preferujete – což pokud si kupujete streamující gramofon, bude pravděpodobně právě síťové přehrávání.

Basa broukající v pozadí „Wild Man Blues“ Michela Legranda a Milese Davise („Legrand Jazz“ | 2022 | nahráno 1958 | WaxTime Records | 950725) měla poměrně dost dobrý objem a váhu, okraje jsou definované slušně, ale stále spíše měkčeji – jenže v kontextu ceny jde o výtečný výsledek i tak. Zdá se, že systém je naladěn, aby poskytoval spíše pocit přesnosti a utaženosti, nežli bohatou „vinylovost“, přesto tu kousek vřelosti najdete. Jde ovšem o dobrou čistotu a čitelnost – lepší, než by cenová relace nabádala doufat.

Střední pásmo, konkrétně kytara a hlas Sary K. v „I Can’t Stand The Rain“ („In The Groove“ | 2011 | Stockfisch Records | SFR 357.8011.1), mají lehce zakulacenou podobu, ne přímočaře analytickou, respektive lehce pohlazenou sametem. I tak je tu cítit dobrá srozumitelnost s přiměřeným množstvím detailů, stejně jako celkově takový plnější styl prezentace – poslechově příjemná kombinace analogové sytosti a konkrétnosti čistě a pevně hrajícího phono modulu.

Dostupnější gramofony (potažmo přenosky) mají často do jisté míry tlumené výšky, soudě podle činelů v „It’s a Raggy Waltz“ (The Dave Brubeck Quartet | „Time Further Out“ | 2014 | nahráno 1961 | WaxTime Records | 771959) tomu zde ale tak není. V tomto ohledu hraje T2 W odvážněji a jasněji, než je za takové peníze zvykem. Dost možná je to ale v souladu s tím, že má proporčně dražší přenosku, než je obvyklé. Kov působí trochu jemněji, ale to je prostě všeobecný charakter, diktovaný primárně právě přenoskou. Že to vůbec není špatné poznáte i podle slyšitelných jemnějších odstínů a dozvuků.

Razantní dynamika perkusí ve „One for Joan“ kvintetu Chico Hamiltona („Drumfusion“ | 2023 | nahráno 1962 | WaxTime Records | 772338) byla měkce rázná, zvuk měl dobrý objem a plnost. Spíše než prudký švih jsou tu pumpující nižší oktávy a energetická „podstatnost“. Jakožto standard dostupné úrovně je to skutečně velice důstojné a příjemně živé.

Gouldova „Aria“ z cyklu Bachových „Goldbergovských variací“ (2022 | nahráno 1955 | WaxTime in Color | 950733) není z nejúžasnějších vydání a nahrávek (míněno z pohledu zvukové kvality, hudebně se právě touto nahrávkou usadil na vrcholu klavírního Olympu), T2 W z ní dokáže vytáhnout férové množství informací, byť tak nečiní úplně expresivně. Vinyl sám trochu prská a přesto integrované phono umí tyto nežádoucí artefakty nechat natolik v pozadí, že příliš neodvádí pozornost od poslechu – gramofon tedy bude použitelný nejen pro špičkové desky. Klavír je nicméně slušně velký i čitelný, , hraje po všech stránkách solidně.

Protože přeci jen Pro-Ject T2 W inklinuje o něco více k disciplíně než k nějaké bohaté rozmáchlosti, je i prostor hudební scény v „Hotel California“ (coververze písně Eagles od Vocal Sampling | „Akapelleando“ | 2021 | nahráno 2006 | Vocal Sampling | ESAAI0192356) tak nějak středně velký, neutlačený, ale ne expanzivní. Opět je tu příjemná plnost, pořádek vůči cenovce působí velmi dobře. Ohraničení jednotlivých vokálů není úplně skálopevné, ale už to není takříkajíc „jedna hromada“.

Pokud byste se však báli až přílišné „neanalogovosti“, tak to zase nemusíte. Sám záznam „Non, Je ne regrette rien“ Édith Piaf („L’Essentiel“ | 2021 | nahráno 1959 | French Connection | 490633) má špetku tučnosti a vřelosti navíc, Pro-Ject s tím vlastně dobře souzní a tu trochu hedvábnosti hezky ukazuje. Nenabízí nějak intenzivně propracovaný přednes nebo naopak jakýsi vlastní super muzikální charakter, ale hraje příjemně, naprosto bezkonfliktně a s dobrým vyvážením mezi tolerantností a živostí. Překonává v tom rozhodně mnoho dostupnějších gramofonů, které mohou působit jaksi všedně.

Pro-Ject je bez diskuse gramofonový gigant a jeho snaha vnášet stále nové věci do portfolia – a to zejména do té zaplatitelnější části – je chvályhodná. Dvakrát tolik u nového T2 W, který má poměrně dost netypický koncept s vysíláním digitalizovaného signálu po síti – ale s aktuálním mega boomem streamingu to může být cesta, jak usnadnit život mnoha běžným lidem, kteří nechtějí řešit nějakou komplikovanější sestavu. T2 W je gramofon typicky „projectovský“ stran provedení, ale za férovou cenu nabízí pěknou přenosku a zvuk v nadprůměrné kvalitě v kontextu své třídy. Těžko si přát víc…

Kč 23 990,- vč. Sumiko Rainier

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ streamovací funkce je reálně k nepoznání od analogového výstupu

+ v rámci kategorie dobrá přenoska (nakonec sama stojí 4,5 tisíce)

+ výborná cena za dané možnosti a výkony

+ phono předzesilovač s překvapivě konkrétním přednesem prakticky bez šumu

+ plug&play koncept bez nutnosti hlubších nastavení

+ možnost vysílání signálu do více zón

ZÁPORY

- za danou cenu reálně nic

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet