Možná je to obecně známé, ale sluší se to na úvod kvalitního textu samozřejmě připomenout. Kvalita poslechového zážitku je věc intimní, plně subjektivní a hlavně nemálo ovlivňovaná vnějšími okolnostmi. Vnější okolnosti zkoumá psychoakustika, která nám říká například to, že pokud nám něco uprostřed klidné pasáže zasněné symfonie vystřelí u ucha z čtyřcoulového děla, patrně se polekáme. A to samozřejmě vede ke snížení kvality hudebního zážitku. Pokud se nepolekáte, navštivte nejbližší ORL, nebo pravděpodobněji rovnou márnici.
Protože psychoakustika nám může připravit kvůli naší únavě, vrtajícím sousedům, proskákané dopravní zácpě či jakékoliv jiné zácpě (a z mnoha dalších důvodů) zážitky nepříjemné a sebelepší high end nepomůže, může nám psychoakustika dopomoci logicky také k zážitkům lepším. Patrně nejrozšířenějším prostředkem pro pozitivní ovlivnění psychiky při poslechu (nepočítáme pořízení tisícieurové bambusové tyče, pohlcující polarizované vesmírné záření, které obvykle může za zrno na basech a nezakulacené výšky) je určitě alkohol. Přestože ke kvalitní kultuře patří zpravidla víno, případně silný destilát, jsme ale v zemích českých, takže jsme se podívali na zoubek pivům a jejich vlivu na reprodukovaný zvuk.
Test probíhal po celý březen, poctivě a opakovaně. Piva do testu byla vybírána podle nejpřísnějších kritérií – čistě náhodou a v podstatě poslepu, to aby nás někdo neobvinil ze zaujatosti. Stálo nás to spoustu peněz a několik méně příjemných okamžiků, byť triptych přes trýznivá očekávání naštěstí nepřišel.
--- --- --- --- ---
PIVO #1
--- --- --- --- ---
Pilsner Urquell 12°
Plzeňský ležák začíná zvuk ovlivňovat již v poměru 0,5 l / 100 kg živé hmotnosti. Příjemně roste objem basového spektra, byť se začínají mírně třepit jeho okraje. Výšky však jsou ale naopak jasnější, znělejší a jejich říznost je vám výrazně více u prdele. Celkově také nejvyšší oktávy začíná překrývat laskavá, sametová vrstvička zenové (no...spíše chmelové) tolerance.
Nejpozoruhodnější efekt tradičního českého ležáku ale prosakuje těmi nejdůležitějšími frekvencemi, tedy středním pásmem. I ten nejděsivější metalový chraplák rázem získává přátelskou něhu a charizmatickou hloubku, zhruba třetí půllitr pak přináší výsostně analogovou hladkost, vřelost a jemnost, na kterou byste jinak spotřebovali alespoň 30 třetiřadých čínských elektronek.
Pivo příjemně hořké, však nekonfliktní chuti a syté barvy koreluje s touto charakteristikou i zvukově. Nekonfliktní sytost a barevnost uspokojuje libovolně vybraný vzorek konzumentů – nejde o high end, ale o příjemné high fidelity.
DOPORUČUJEME:
- k organickému, něžnému podání ostrých, hrubých výšek se zrnem (tedy k potlačení zrna)
- k systémům bez basu, kde se spodní tóny rázem objeví a i když trochu vlhce pleskají, jsou radostné
- střední tóny jsou rázem výrazně zaostřenější, barevnější, laskavější a uvolněnější
- optimální konzumaci 3 – 8 ks / 100 kg živé váhy / poslech
--- --- --- --- ---
PIVO #2
--- --- --- --- ---
Bernard Světlý ležák
Nástup účinku světlého ležáku tohoto sympatického výrobce je pozvolný, nenápadný a až po čase zjistíte, že mnohem více vnímáte prokreslení výšek, stejně jako máte velmi, velmi přítomný pocit ze středních frekvencí. Zvláště máte-li prokabelováno solidní, mohutnou mědí, pak okusíte dotek stříbra. Basu, pravda, trochu ubude, respektive ležák ho poněkud zkrátí v rozletu, ale co už. To můžete dohnat mícháním s Plzeňským Prazdrojem.
Kvalitní, ale snad až příliš decentní efekt má pozvolný nástup i výstup, je tak třeba stále udržovat vhodnou hladinku, pročež je provozně poněkud náročný a vyžaduje zkušenosti. Po překonání určité hranice se zvuk totiž může jevit až přeostřený, poněkud vulgární a trošku na hovno.
DOPORUČUJEME:
- pro zvýšení transparentnosti přednesu
- pro zaostření středo-výškového pásma (kam se zaostří, to závisí na počtu piv)
- optimální konzumaci cca 10 ks / 100 kg živé váhy / poslech
--- --- --- --- ---
PIVO #3
--- --- --- --- ---
Bernard Jantarový ležák
Chybí vám basy? Pijte Jantarový ležák páně Bernarda. Jiskrná, čistá a přitom velmi hutná chuť jasně útočí právě v údernosti spodních kmitočtů, dodá jim solidní impuls a objem. Zapomeňte na předražené subwoofery, po šestém pivu mají kostelní varhany důraz hudebního podkresu zániku světa.
Pravdou je, že se stoupající pohltivostí konzumenta Jantarového ležáku je nástup efektu rychlý a dravý, navíc stačí již zhruba ½ litru tekutiny, aby lubrikovala ušní kanály a do těch se tak snáze vměstnaly dlouhé a neskladné basové oktávy. S vyšší vnímavostí v tomto spektrálním segmentu přichází také lehké zabarvení reprodukce, ne nepodobné ryze highendovému teplíčku masivních lamp. Jantarový ležák tak dokáže krásně zjemnit agresivní kovové měniče, či příliš prezentní elektroniku a kabeláž – v přehnaném množství však zjemní natolik, že z reprodukce de facto zmizí a zůstane jen hučení v uších.
DOPORUČUJEME:
- místo instalace zbytečně předraženého subwooferu
- ke zjemnění neurvalého chování kovových měničů a přestříbřených kabelů
- optimální konzumaci cca 5 – 6 ks / 100 kg živé váhy / poslech
--- --- --- --- ---
PIVO #4
--- --- --- --- ---
Staropramen Granát
Granát je vlastně obdobou Jantarového ležáku, i jeho rubínová barva zasahuje převážně do nízkých tónů. Větší lehkost chuti pak ale umožňuje snazší řízení výsledného efektu. Opět exceluje hlavně u skladeb řízných, ostrých, nudných a emocionálně vyprázdněných. Do nich (a do posluchače, pochopitelně – tam ideálně alespoň v množství 1 litru) se nalije a zcela je vyplní, zahřeje a prosvítí, tak jako to umí kvalitní elektronky od střední třídy výše.
Velké podpory od Granátu se dostává také varhanám, kontrabasům, violoncellům a dalším nízko operujícím jednotkám. Jejich lehce vlhčí, ale o to objemnější zvuk vás zalije svou samozřejmostí a velkou výhodou je minimální vliv na kvalitu přednesu ve středním a výškovém pásmu. V těchto částech totiž neubírá Granát na energii, ale pouze na ostrosti, což z něj činí překvapivě kvalitní prostředek psychoakustického ladění.
DOPORUČUJEME:
- k podpoře nižších středů a basových oktáv, zvláště pak varhanních recitálů
- k osvěžení emocionálně chladných skladeb
- osadit tyto flašky místo zbytečně drahých elektronek pro zahřátí přednesu
- optimální konzumaci cca 6 – 10 ks / 100 kg živé váhy / poslech
--- --- --- --- ---
PIVO #5
--- --- --- --- ---
Kozel Premium
Prémiová koza je v řadě třetím „jantarovým" pivem, má také nejmenší efekt ze všech dosud zmíněných. Velejemný nástup i průběh může být ale rozhodně ku prospěchu tam, kde potřebujeme jen mírně přibublat basovou složku a nechceme se nijak zásadně setnout.
Třetí sklenice Kozla Premium přináší první lehké doteky sametu a něhy, po čtvrté už se budou nádherně poslouchat třeba The Velvet Underground, nebo píseň „Blue Velvet". Obzvláště příjemné je podobné ladění také pro jazzové nahrávky z období 50. – 70. let 20. století. Právě na klidné nahrávky z tohoto období má Kozel Premium velmi prémiový, zklidňující vliv, kterým vás snadno ukolébá do excelentní dřímoty.
DOPORUČUJEME:
- pro jemné dolaďování basového spektra
- pro dosažní efektu sametového doteku
- optimální konzumaci cca 10 ks / 100 kg živé váhy / poslech
--- --- --- --- ---
PIVO #6
--- --- --- --- ---
Duff Beer
Jediné a dokonalé pivo Homera Simpsona z amerického Springfieldu je z psychoakustického hlediska stejně kvalitní, jako z hlediska chuťového. Zmatený spletenec chutí a dojmů zcela rozbíjí koherenci reprodukovaného pásma, aby v jednu chvíli tlačil vpřed výrazné výšky, chvíli akcentoval středy a nakonec dodal impuls basovému pásmu.
V množství větším než 2 lahve začíná vyvolávat fyzické reakce a drobné audiovizuální halucinace. Z hlediska věrné reprodukce tak selhává, byť se může stát, že náhodou bude výsledný zvukový mix zábavný. Povětšinou se ale dočkáte hlavně drobného zrna na výškách a kyselosti v žaludku.
DOPORUČUJEME:
- ke sledování The Simpsons, jinak nepít
--- --- --- --- ---
PIVO #7
--- --- --- --- ---
Hoegaarden
Efekt probublaného pivečka je jen stěží uchopitelný (tedy když jich popijete více, možná i nějaký ten efekt nechtěně uchopíte, to zase ne že ne), ale ve finále zanechává velmi vyrovnaný, neagresivní dojem. Hoegaarden funguje také jako velmi pozitivní emocionální uklidňovač, celkově je zvuk spíše světlejší, klidnější, s jakýmsi nádechem ovocné éteričnosti. Výborně se hodí k doplnění sestav, hrajících již v základu vyrovnaně a přesně, protože ve finále hlavně zdůrazní jejich pozitivní rysy, aniž by zveličoval jakékoliv pásmo.
Zajímavé je, že po nějakém tom škopečku se ostří reality otupí natolik, že se báječně dají poslouchat třeba i zvukově morbidní písně od U2. Vlastně své zajímavé kouzlo získává téměř jakkoliv zvukově i hudebně prachmizerná skladba, takové skotské dudy jsou pak vysloveně epesní, povznášející zážitek.
Problém je s nepředvídatelností efektu, díky sytosti piva Hoegaarden se špatně odhaduje dávkování a nástup optimistického překryvného efektu. Je to taková pivní obdoba ruské rulety – buď to vyjde a bude to fajn, nebo se trefíte zrovna tak blbě, že to fajn nebude.
DOPORUČUJEME:
- ke studiově vybalancovaným aparaturám, kde bude respektovat jejich neutralitu
- k prosvětlení temných nahrávek
- k poslechu opravdu špatných, nudných a přeslazených nahrávek
- optimální konzumaci cca 8 škopků / 100 kg živé váhy / poslech (pak už je všechno krásné)
--- --- --- --- ---
PIVO #8
--- --- --- --- ---
Master Polotmavý
Již od prvního loku je jasno, že tady se děje něco speciálního, něco neobvyklého, něco mimo mainstream. Polotmavý drsňák si vás totiž pěkně podá již od začátku a vskutku vynikajícně, až nepřekonatelně se hodí k temné atmosféře mohutných gotických a metalových skladeb, poslouchaných pěkně nahlas v poklidu třetí hodiny ranní. Mocný zátah a vůbec celkově najednou zcela jasné sametovo-záhrobní ladění zvuku je emocionálně velice silné. Jakkoliv si přetváří původní barvy nástrojů do znatelně depresivnějšího ladění, je to okouzlující.
Záleží jen na vaší fyzické odolnosti, jak si dokážete hudbu přibarvit, protože nástup je rychlý a sebejistý, dlouho přetrvávající. Nádherně sluší Masterova vize hudebního přednesu i chrámovým varhanním nahrávkám, kde nebývale zdůrazní spodní polohy nástroje a také jeho odrazy od mohutného prostor. Subjektivně je Master Polotmavý takovým dalším zesilovačem, dodává hudbě energii, i když značně potemnělou.
Master Polotmavý také není pivo univerzální, ale hodí se jen pro poměrně úzké spektrum poslechových podmínek – doporučujeme pro další umocnění atmosféry otevřený oheň, ale založte jej ještě PŘED poslechem, jinak byste mohli také v euforii podpálit své reprosoustavy, což pro kvalitu reprodukce nikdy není dobré.
DOPORUČUJEME:
- k metalové a obecně pochmurné hudební produkci
- na prohloubení temných, záhrobních tónů
- k varhanním recitálům
- optimální konzumaci cca 4 – 12 ks / 100 kg živé váhy / poslech (větší množství vyvolá dost možná takovou tu domácí záhrobní atmosféru i bez hudby)
--- --- --- --- ---
Závěrem řekněme jen tolik, že tak jako je individuální prožitek „nasucho", tak ještě výrazně individuálnější je ovlivnění kvality reprodukce zlatavým mokem. Těžší piva obecně mívají tendenci poněkud zveličit basové frekvence a potemnět celkové frekvenční vyvážení, lehká, světlá zase jako kdyby připomínala použití prezentních stříbrných kabelů v systému. Inu, je to velká věda, ale protože českou láskou je kutění, experimentování a dolaďování možnými i nemožnými způsoby, v pivním moku se vám otevírají nekonečné možnosti experimentování. Výsledky našeho vzorku jsou zcela nereprezentativní (za čímž si stojíme!) a dlouhodobé popíjení u poslechu hudby nedoporučujeme. Leze to do peněz.
PRODÁVÁ: skoro kdokoliv
