Marantz PM6004 a CD6004

Kdo by neznal jméno Marantz? Svou slávu si tato firma vydobyla ve sférách skutečně skvělého highendu, poslední léta ale razantně proniká i do čistě „spotřebních“ kategorií typu receiverů nebo víc než zaplatitelných dvoukanálových komponentů. Marantz pak navíc drží svébytnou a nezaměnitelnou cestu jak v oblasti vnějšího vzhledu, tak charakteristického zvukového ladění. Modely 6004, oceněné jako set roku 2011 a vyráběné i přes svou nízkou cenu v Japonsku, by měly nabízet to, co si žádá většina posluchačů – solidní a dostupný integrovaný zesilovač a cd přehrávač v jednotném stylu, se snadnou obsluhou a zvukovým souladem.

Integrovaný zesilovač a CD přehrávač řady 6004 sídlí v podstatě v totožných krabicích, kterým náramně sluší černá barva. Kovové čelní panely obou přístrojů odkazují na klasický styl Marantzu – plynulost klenutí čela je narušena svislým žlábkem, který přechází v broušenou rovnou plochu, na níž najdeme stěžejní ovládací prvky. U zesilovače to je hlavně přehledný vodorovný indikátor aktivního vstupu, ačkoliv podsvícení by nemuselo být realizováno tak intenzivní modrou LED diodou. Pod ním jsou čtyři jednoduchá tlačítka, volící vypnutí či povolení korekcí, aktivní pár reproterminálů a funkci loudness pro atraktivnější poslech při nižších hlasitostech. Ještě o „patro“ níže pak najdeme trojici masivních ovladačů korekcí pro basy, výšky a vyvážení kanálů. Vlevo a vpravo pak ovládací prvky ohraničují velké potenciometry pro výběr vstupu a regulaci hlasitosti. Stejně jako korekce by i tyto dva hlavní ovládací prvky zasloužily lepší materiál než ten nejlevnější, pro prsty lehce nepříjemný plast. Nicméně při dané cenové úrovni asi nelze rozumně očekávat celokovovou konstrukci. Spínací tlačítko má ale dobrý materiál i velmi příjemný chod. Potěšující je také to, že sluchátkový konektor má „dospělý“ rozměr 6,3mm.

U diskového přehrávače je situace o něco příjemnější. Mechanika je sice zcela běžný plastikový výlisek, ale nikterak nevybočuje z dobrých mravů své třídy. Stejně tak je příjemný i velký a dobře čitelný displej. Potěší opět velký sluchátkový jack s přesnou regulací hlasitosti, stejně jako USB port, od nějž ale nečekejme víc než přehrávání MP3 a WMA souborů.

Zadní panely obou přístrojů pak ničím nepřekvapí – u zesilovače je tu kompletní sada šesti vstupních konektorů včetně jednoho pro phono předzesilovač typu MM a dvou nahrávacích smyček. Celkem osm obyčejných, ale kovových a pevných reproterminálů se dělí do sad A a B. Obé reprosoustavy mohou být zapnuty tak či tak nebo oboje najednou. CD přehrávač pak kromě obligátního páru analogových výstupů nabízí i digitální cestu přes koaxiální i optický kabel.

Vnitřní konstrukce se drží zaběhlých principů a technologií značky Marantz. Integrovaný zesilovač stojí na velkém toroidním transformátoru a firemní HDAM CF koncepci. Přístroj je plně symetrický a používá zesílení s proudovou zpětnou vazbou a lineárními zdroji energie. Za zmínku stojí i nadprůměrná filtrační kapacita 10 000 uF. Ze svých vnitřností dokáže PM6004 vygenerovat 45 Wattů na kanál do zátěže 8 Ohm. Vzato kolem a kolem nabízí slušné technologické zázemí za svých třináct tisícovek.

CD přehrávač je na tom poměrně podobně. Jedná se o nejvyšší model, který ještě nepřehrává SACD disky, i přesto využívá technologii HDAM-SA2 jako vyšší přístroje výrobce. Srdcem přehrávače je EI transformátor a převodníky Crystal CS4398, stejné jako třeba v řadě KI-Lite. Přehrávač má i relativně neobvyklou funkci pitch control, umožňující regulovat rychlost reprodukce. Pro většinu lidí je to patrně funkce nepodstatná, ale jsou jistě i tací, kteří ji ocení.

Oba přístroje hrály nejvíce času společně, případně prostřídány s integrovaným zesilovačem NAD C370 či Pioneer BDP-LX71 a KingRex UD381. O kvalitu proudu se staral filtr Xindak, kabeláž nesla značky QUAD, Eagle Cable, Monster Cable a ProAc. Zvuk se linul z Harbeth Monitor 30 a Quadral Ascent 90.

Jen chvíli trvá, než si posluchač uvědomí, že toto duo Marantzů a zesilovač zvláště odráží všechny hodnoty, pro něž jsou tyto přístroje oblíbené. Zvuku dominuje jemnost a pohoda, díky níž lze poslouchat neomezeně dlouho. Přitom oproti starším modelům se zdá, jako kdyby zvuk oživl – už není tak trochu líný, ale naopak výrazně přirozenější a energičtější.

Když svým melancholickým basem zabere Nick Cave na „No more shall we part“, melancholie se z reproduktorů line téměř hmatatelně. Přednes hlasu má objem a hloubku, na danou cenovou kategorii je vokál nebývale přirozený, plný informací. Hlavním strůjcem tohoto dojmu je jak jakýsi pocit solidnosti a plnosti, dobrého základu ve zvuku.

Cit pro rytmus a tah projevuje tohle duo – obzvláště ve společnosti jeden druhého; když tyto přístroje rozdělíte, ztratí něco ze svého kouzla – třeba u „Andreas, André“ severských Jienat. Bubínky a perkuse perfektně plynou a nástroje mají překvapivou razanci. Zvuk přesto zůstává volný, lehce éterický. Je třeba si stále připomínat, že tenhle pár stojí nějakých pětadvacet tisíc. Kdyby na jejich cenovku někdo připsal ještě pár tisícikorun, nikdo by se asi nepozastavil.

Zesilovač pak také dobře zvládá prostorové zobrazení – Diana Krall s „Where or when“ nejen že přichází do poslechového prostoru se sametovou jemností, ale také veškeří spoluhráči a hlavní protagonistka mají svá dobře definovaná místa na dosti široké zvukové scéně. Jednotlivé instrumenty sice (celkem jasně v této úrovni) nemají tak úplně dokonale definovaná těla, zvuk je přesto objemný a plný.

Barvy nástrojů orchestru, hrajícího Mussorgského „Velkou bránu Kyjevskou“ z výběru Crystal Cable Arabesque, zvládá dvojice Marantzů také slušně. Rozpoznáváme v lehkém zvuku všechny instrumenty, všechny mají sice lehce „ohlazené hrany“ jemností šestitisícovek, ale to nevadí. Zvuk je velmi transparentní a nic nepřekáží v „pohledu“ na orchestr v celé jeho solidní šíři a energii. I přes menší výkon zvládá zesilovač dirigovat reprosoustavy i při vyšších hlasitostech a i když by nějaká ta rezerva třeba v závěrečném gradování, plném úderů do masivních kotlů, by určitě ničemu neuškodila, rozhodně Marantz předvádí víc, než bychom čekali.

Po delším poslouchání zjistíme, že transparentnost a lehkost zvuku ve finále vytváří trochu světlejší zabarvení a tak třeba takoví Slipknot v „Psychosocial“ nebo Trent Reznor v „Survavilism“ lehce postrádají takovou onu hutnost a razanci, snad až přebujelost, která je pro tyto moderní žánry poměrně příjemná. 6004ky se drží i přes dostatek energie spíše něžnějšího projevu, je jim příjemně hlavně u přirozených, akustických žánrů.

Přestože integrovaný zesilovač a CD přehrávač Marantz řady 6004 patří k tomu nejlevnějšímu, co si lze dnes koupit, nejen na poměry své kategorie patří ke skutečně povedeným komponentům. Dokonce i v cenové kategorii do nějakých 20ti (u zesilovače) či 15ti (u CD přehrávače) tisíc patří ke skutečně mile překvapivým produktům, které si zaslouží pozornost. Je pravda škoda, že přehrávač nestojí o pár tisícikorun více a neumí přehrát třeba i SACD formát a je také škoda, že pro některé nejnáročnější situace není zesilovač vybaven třeba deseti dvaceti Watty navrch. Nicméně vezmeme-li v potaz, že toto jsou vlastně jediné neduhy, které lze oběma přístrojům vytknout a že jejich cena je skutečně hodně nízká, nezbývá než pogratulovat značce k vytvoření reference v oblasti vstupu do high fidelity kategorie. Řada 6004 je i přes mainstreamový štítek na čelním panelu totiž velmi povedenou ochutnávkou reality, kterou budete za podobné peníze hledat jen těžko.