Geneze úspěchu mladé značky Fyne Audio, za kterou je enormně dlouhá historie jistého jiného tamního výrobce, je asi dobře známá a není třeba přetřásat ji zas a znovu. Nejnovějším počinem firmy jsou řady Vintage a Vintage Classic, přivádějící zpět na svět estetiku jako ze skotských zámků a anglických obýváčků 60. až 80. let minulého století. Spousty dřeva, spousty zlatých tónů a spousta materializované historie. Pod retro povrchem jsou ovšem moderní firemní součástky a všechny modely se vyrábí ručně ve Spojeném království.

Důležité je říct, že hlavním autorem vizuální i technické stránky je Dr. Paul Mills, jehož rukopis (nebo snad zvukopis?) je hlavní podstatou skotských reprosoustav už desítky let. Výlet půlstoletí nazpět nejlépe charakterizuje vlajková loď dostupnější retro série Vintage Classic s typovým označením XII.

Vintage Classics XII se vyznačují perfektně pravoúhlými kabinety, velkými plochami nebo třeba černou čelní stěnou, v níž jediný osazený měnič a zlatavé doplňky vytváří zajímavou formu elegance. Starosvětský přístup potvrzuje široký, ale mělký půdorys s tím, že se u ozvučnic počítá s jejich přiražením blízko ke zdi.

Součástí vzhledu je také tlustá krycí mřížka, tkaná z hrubých vláken v šedavé barvě, opět jedna velká poklona sedmdesátým letům. Sundáte-li ji, objevíte kolo koaxiálního systému, nejtypičtější to skotské audio techniky, a níže pás s dvěma otočnými prvky, které v souladu s otištěnými grafy vedle nich upravují zvukovou charakteristiku reprosoustav. Vysokofrekvenční energii mezi 750 a 26 000 Hz proměňuje o +/- 3 dB, „prezenční“ pásmo mezi 2 500 a 5 000 Hz pak se stejným rozsahem, což vytváří širokou škálu možných nastavení. Kovový pásek hrdě stvrzuje výrobu ve Skotsku.

Reprosoustavy stojí na robustních nožkách, nad podstavcem se kolem celého obvodu táhne ona již zmíněná hrubě tkaná látka, kryjící výdechy bassreflexového systému BassTrax Tractrix s integrovaným difuzorem, rozkládajícím hlubokotónovou energii rovnoměrně do všech stran.

Zbytek jednoduše střižených kabinetů pokrývá klasická ořechová dýha a nikde nejsou k vidění žádné ozdůbky. Snad jen čtyři reproduktorové terminály na malé destičce u paty zadní plochy. Krom možnosti bi-ampingu se tu ale nabízí i – pro Skoty taktéž typický – pátý terminál, jímž lze reprosoustavy přizemnit třeba systémem QKore nebo obdobnou krabičkou.

Jádrem reprosoustav je koaxiální měnič IsoFlare s průměrem 30 cm. Středům a basům je věnována membrána ze směsi různorodých vláken, upevněná na prořezávaném závěsu FyneFlute, jehož proměnlivá geometrie zabraňuje návratu nežádoucí energie zpět do membrány, kdy by zkreslila její chod. Uprostřed reproduktoru je za dlouhým zvukovodem zapuštěná 7,5 cm kalota z titanové slitiny. Sdílený magnetický systém staví na feritových magnetech.

Jak už bylo řečeno, jsou Vintage Classic XII rozměrné – ozvučnice z HDF profilů mají konkrétně výšku 94,8 cm, do šířky 55 cm a na hloubku 52,1 cm. Celý systém váží pěkných 54,5 kg.

Frekvenční výhybka druhého řádu dělí dvoupásmový systém na úrovni 750 Hz. Udávaný frekvenční rozsah činí 25 – 26 000 Hz (-6 dB), jmenovitá impedance je stanovena na 8 ohm a charakteristická citlivost dosahuje 96 dB / 2,83 V / m.

Vintage Classic XII jsme poslouchali ve velikostně mírně (pro tyto reprosoustavy) poddimenzovaném prostoru dovozce, kde se hrálo na excelentním Musical Fidelity M6scd a neméně bravurním zesilovači AVID Sigsum. Propojeno bylo mixem kabelů Nordost Valhalla 2 a Tyr 2, systém byl doplněn řešením QKore.

V Mingusově verzi Gershwinovy „A Foggy Day“ („Pithecantrhopus Erectus“ | 2002 | nahráno 1956 | Atlantic | 0081227361624) bylo hned jasno, že Fyne Audio umí velkoformátově zabasovat. Nástroje a jejich hluboké tóny jsou skutečně vyplňující, prostor je jich plný a nedostatkem objemu rozhodně trpět nebudete. Co se týká konkrétnosti, hrají pak Vintage Classic XII spíše uvolněněji, není to tvrdý, moderní bas, ale výrazný hluboký základ tak trochu ze staré školy. Ono lehce „vintage“ ladění je ovšem oživeno použitím moderní techniky, která propůjčuje zvuku dobrou rychlost a tím i solidní oddělení tónů. Studiovou dokonalost tu nehledejte, to spíše koncertní živost a velikost.

Verdiho „Rigoletto“ pod taktovkou Kubelíka a s nástroji a hlasy Coro E Orchestra Del Teatro Alla Scala (nahráno 1964 | Deutsche Grammophon | 437 704-2) zněl na velikánské ploše. Proporčně nabízí Vintage Classic XII skutečně mohutný zvuk, také výrazně intenzivní. Hlasy jsou zaostřené, řízné a vokálem Renaty Scotto byste v jistých pasážích mohli řezat sklo. Je to každopádně přednes řízný, ač ne takovým tím efektním a po čase únavným způsobem – je znát, že reprosoustavy už mají úroveň, která všechnu tu energii udrží na přijatelné úrovni, čímž opět vzniká téměř „live“ pocit.

Činely a další kovové vysoké tóny v „Buried Treasure“ od Kennyho Rogerse („Eyes That See In The Dark“ | 1983 | Sanctuary Records | CMRCD608) zněly poměrně dost pronikavě, ale vlastně se s nadhledem drží oné hrany, aniž by ji překročily. Ani v tomto regionu se Vintage Classic XII nechovají jako moderní monitor, přesto díky své vysoké citlivosti nabízí solidní vhled do nahrávky a dobrou artikulaci nástrojů a jejich zvuků. Je to rychlý a pevný, jadrný přednes.

Velké a citlivé reprosoustavy vždycky naznačují dobrý dynamický potenciál, Fyne Audio tato očekávání pak naplňují beze zbytku. Ve Stravinského „L’Oiseau de feu“ v podání City of Birmingham Symphony Orchestra pod vedením Sira Simona Rattla (2009 | nahráno 1987 | EMI | 50999 2 42754 2 2) mohly zazářit a nutno říci, že velký orchestr tu měl prakticky neošizenou koncertní dynamiku, která v klidu vyplnila místnost energií do nejposlednějšího kouta. Můžete se prostě nechat ohromit přílivem hudební síly úplně dle libosti, Fyne Audio hrají snadno, svižně a umí být velmi konkrétní, tak na hraně tvrdosti, ač stále zůstávají poslouchatelné i déle než pár skladeb. Je to rozhodně zvuk přítomnější a kontrolovanější, než je u podobně řešených retro koncepcí zvykem. Přednes celkově je intenzivní, ale ne vlezlý.

Sebejistá reprodukce se dotýkala i Jarretova cembala v Bachových „Goldbergovských variacích“ J.S. Bacha (1989 | ECM | 839 622-2) – nástroj byl podaný sebevědomě a konkrétně, odpovídajícím způsobem veliký a tím i dobře čitelný. Tóny jsou velmi dobře oddělené, jsou znát textury rozvibrovaných strun a také je tu přítomné tělo, ač zvuk je spíše svěží a prostorný, než tučný. Není to v pravém slova smyslu analytická reprodukce, podobně jako live zážitek neupozorňuje na nejjemnější nuance, ale spíše tak sympaticky synergicky předává celek. Rozlišení samo o sobě samozřejmě ale vůbec špatné není, pohybujeme se pořád v oblasti drahého zvuku, reprodukovaného pod kontrolou.

S podáním prostoru nahrávky Debussyho „Sonáty pro violoncello a klavír v d moll“ v podání Sol Gabetty a Héléne Grimaud (2012 | Deutsche Grammophon | 479 0090) se Vintage Classic XII vypořádaly velkolepě – prostor byl krásný, obrovský co do proporcí a se spoustou místa pro oba velké nástroje. Tady dobře pochopíte, že většina systémů zmenšuje a někdy až trochu utlačuje svět ve vašich záznamech – tyto Fyne Audio rozhodně ne, navíc ve větší místnosti by se jejich potenciál ještě více otevřel. Zajímavé je, že scéna byla pošoupnutá hodně dozadu a zdánlivě měla několik metrů a šla se zavřenýma očima až za zeď. Také díky tomu máte pocit, že prostě sedíte na koncertě nebo ve studiu, v blízkosti skutečných nástrojů.

V poněkud pompézní „I See Red“ od Clannad (2000 | nahráno 1983 | BMG | 07863 67878 2) Vintage Classic XII naplno rozehrály cinkavě-basový charakter skladby. Reprodukce byla vespod krásně bohatá a nahoře jasná a řízná, reprosoustavy dobře zvládly jak bublavý spodek, tak efektní vršek a přitom hlasy zněly rozumně přítomně, aby je zdvižené konce záznamu nezahltily. Pojí se tu sytější charakter basů Fyne Audio s nahrávkou podobného stylu, ani tak ale reprosoustavy nepůsobí přetíženě, jejich lehkost se neztrácí, ač už jich v takové konstelaci bylo přeci jen docela dost všude kolem. Ale pokud je vám blízká intenzita, tak té je tu skutečně požehnaně.

Vintage Classic XII vyplňují na trhu málo obsazenou niku reprosoustav s velmi tradičním vzhledem, mírně nemoderním laděním a přitom technikou a zpracováním ze současnosti, které z nich dělají dobře použitelné modely i z pohledu dnešních standardů. Jsou to reprosoustavy drahé a vyžadující dost prostoru pro to, aby fungovaly tak, jak jim to sluší nejvíc. Rozehrávají se totiž nebývale snadno a lehce, okamžitě potom pak vyplní každý kousek místnosti a takových 50 m2 nebo víc pro ně rozhodně nebude zbytečných. Mají pak celkem distinktivní vlastní naladění – požehnané basy, jadrné výšky a intenzivní středy, kterážto kombinace může být ve správně sladěné sestavě parádně „live“, stejně jako může být v případě přítomných nedokonalostí značně upozorňující na všechny nectnosti. Faktem ale je, že sílu, prostor, dynamiku a rozměry zvuku, který nabízí Vintage Classic XII jen tak někde jinde nenajdete. Jsou své, ale rozhodně zajímavé…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose koaxiálního měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, vysoký strop se zavěšenými pohltivými panely,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

V přímé ose jsou Fyne Audio vlastně relativně disciplinované, zvlnění je problémem měření takovéhoto systému zblízka, spíše než samotných měničů. Je to rozhodně urovnanější a vyrovnanější odpověď, než jakou často podobné koncepce nabízí. Vintage Classic XII hrají od zhruba 40 Hz. Jejich frekvenční odpověď má mírně klesající tendenci ve směru od basů k výškám, což většinou naznačuje příjemnou poslechovou charakteristiku.

Frekvenční odezva – s mřížkou (černá) a bez mřížky (červená)

Krycí mřížka má extrémní tlumící vliv, odpovídající tloušťce použitých dřevěných profilů i hustotě látky. Rozhodně není možné poslouchat s ní.

Frekvenční odezva – koaxiální měnič a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční charakteristika je poměrně netypická. Systém BassTrax má chování někde na půl cesty mezi klasickým reflexem a uzavřenou ozvučnicí. Nejníže každopádně impedance klesá k cca 7 ohmům a Vintage Classic XII jsou velmi „bezpečné“ pro jakýkoliv zesilovač. Impedanční peaky nicméně určitě nejsou nenáročné, stejně jako výkyvy elektrické fáze, takže převis výkonu není u zesilovače určitě žádným rozmarem. Stabilita a schopnost dodat Watty určitě budou ty nejdůležitější charakteristiky, díky kterým pak Fyne Audio optimálně rozehrajete.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Frekvenční odezva – volič Presence – prostřední nastavení je červená křivka

Frekvenční odezva – volič Energy – prostřední nastavení je červená křivka

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 253 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ možnost ladění projevu

+ originální vzhled

+ velmi dobré zpracování

+ citlivost a dynamika

+ fokus a intenzita

+ podání prostoru

ZÁPORY

- je to velmi specifický koncept, designově i zvukově

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet