Systém G-Clef od japonského Pioneeru prošel na začátku minulého roku rukama Františka Krauta jako horká novinka s výsledkem více než skvělým a už za rok a půl je tu modifikovaná verze MK2. Má to co dělat i se vzrůstajícím úsilím Japonců na území kvalitních hi-fi přístrojů, které před mnoha lety vyklidili a nyní se snaží dobýt jej zpět. Nutno zdůraznit, že s oblíbenou řadou stereo komponentů G-Clef se jim to docela dobře daří. Díky vysokému počtu vyrobených a hlavně prodaných kusů si mohou dovolit držet cenu o hodně níž než kvalitativně srovnatelná konkurence, přičemž naopak kvalita výroby jde s většími sériemi vzhůru. Ačkoliv G-Clef jsou produkty čistě komerční elektroniky, mají ambice přesáhnout i do náročného světa dvoukanálového high-endu a rozsvítit zde poněkud pohaslou hvězdu jménem Pioneer.
Stejně jako u první generace, i u té s přívlastkem „MK2“ naleznete v nabídce dva kvalitativní i cenové stupně – my jsme k poslechu tentokrát dostali řadu vyšší s devítkou v názvu. Cenová hladinu nových přístrojů poskočila o tisícikorunu vzhůru oproti svým předchůdcům, takže se sice už za sestavu asi horko těžko dostanete pod 50 tisíc, ani 55 se však s ohledem na oslavné ódy, provázející uvedení této řady, nezdá být tak mnoho. A kdo chce šetřit, šestková řada s téměř poloviční cenovkou je tu pro něj. Také stejně jako u první generace máme na výběr integrované zesilovače, SACD přehrávače a tunery. Tentokrát ovšem schází v katalogu reprosoustavy Pure Malt. Zřejmě došly sudy… (viz recenze Františka Krauta – maličké reprosoustavy se dělaly z omezené série sudů od whisky). Pioneer nicméně nabízí velkého množství jiných, velmi zajímavých reproduktorů, takže není proč zoufat. Co se ještě dále nezměnilo, jsou nesmyslně složité názvy jednotlivých přístrojů, které by přeci jen mohlo už něco nahradit. Když už Japonci dokázali tak hezky pojmenovat i své Susano, hlasoval bych pro nějakou přezdívku i zde.
Co se týká designu nových přístrojů G-Clef, drží se originálního, ale vkusně decentního vzhledu původní řady, jen barvou poněkud potemněly od šedé do antracitově černé. Celkově jsou nové Pioneer o něco moderněji vypadající, než jejich předchůdci, zachovávají při tom ale jejich nadčasovost a schopnost zapadnou do jakéhokoliv interiéru. Oproti šedému hávu první generace je ale černý povrch nových krabic o dost náchylnější na otisky prstů, s leštícím hadříkem tak strávíte podstatně více času. Z vnějšku se ale jedná o jediné dvě změny – vše je hezčí, ale nepraktičtější, což je poplatné trendům v konzumní elektronice obecně.
Přední masivní panel CD a SACD přehrávače (bonusem pro majitele pak bude schopnost reprodukce disků s formáty mp3 a wma) nehostí zrovna přehnané množství ovládacích prvků, všechno se realizuje zásadně přes dálkové ovládání. Úzké čelo šuplíku příjemně pevné kovové mechaniky s logem SuperAudio CD, vedle maličká kruhová tlačítka pro otevření a pro Play / Stop, spolu s velmi malým, ale přehledným namodralým displeje, masivním tlačítkem na zapnutí a vypnutí přístroje a dvěma maličkými led diodami, oznamujícími status Standby nebo Pure Audio (o tom dále) jsou jedinými prvky na přední straně přístroje. Jejich malá velikost v porovnání s celkovou plochou čela je činí velmi nenápadnými a podtrhují tak eleganci přístroje. Výrazné plastické logo Pioneer jako kdyby v tu chvíli maličko rušilo, decentní označení D9 a logo Air Studios působní mnohem příhodněji. Zadní panel SACD přehrávače PD-D9MK2-K se také přidržel minimalistického pojetí, konektor pro silový kabel, kompletně pozlacené analogový výstupy line out pro pravý a levý kanál spolu s digitálním koaxem a optikou jsou tím jediným, co zde najdete. A vlastně i tím jediným, co doopravdy potřebujete. Symetrické výstupy by sice mohly být v této cenové kategorii přítomny, ale nejsou naprostou nezbytností.
Jedenáctikilová krabice s nevelkými nemalými rozměry 420 x 113 x 340 mm ukrývá masivní modifikovaný dvojitý toroidní R-Core transformátor, dvojitý D/A převodník Wolfson, prodlužující hodnotu slova z 16ti na 24 bitů a upravující vzorkovací frekvenci na 192kHz (jinými slovy provádějící upsampling hezky pojmenovanými technologiemi Hi-Bit a Legato Link – první se stará o bitovou hloubku, druhá o samplovací frekvenci), napájecí zdroj s vlastními vinutími pro každou část přehrávače, fyzicky i magneticky oddělený od zbytku vnitřností a celkovou konstrukci zaměřenou hlavně na zkrácení a zjednodušení signálové cesty neboli respektování filozofie Pure Audio. Pioneer se také pyšní velmi rigidním šasi, stojícím na masivních karbonových nožkách, což má oboje za úkol minimalizaci vibrací, ovlivňujících nepříznivě kvalitu reprodukce.
Své hlavní dojmy jsem získával v tandemu s „devítkovým“ zesilovačem Pioneer A-A9MK2-K, do nějž jsem zapojil ještě stejně stojící a dobře naposlouchaný Roksan K2 CD pro porovnání reprodukce CD vrstvy a Marantz SA7001KI pro zkoušky SACD vrstvy - přehrávač sice mým uším neznámý, ale lidmi kolem vychvalovaný pro rozumný poměr ceny a kvality reprodukce. Zbytek systému tvořilo aktuální redakční vybavení, tedy reprosoustavy Xavian Primissima a Harbeth Super HL5, interconnecty Monster Cable M-1000i a reprokabely KrautWire Awakening. Nejčastěji rotující disky byly SACD remasterovaná box sada kompletních Genesis s Peterem Gabrielem, jazzík v podání Garyho Burtona „Like Minds“ (spolupráce Burton – Corea – Metheny – Haynes – Holland, Concord Records 1998 SACD-1029-6) a z klasiky pak Anne-Sophie Mutter a její provedení Beethovenových sonát No. 5 op. 24 a No. 9 op. 47 (2002, Deutsche Grammophon, 471 6412 8).
Největší čas jsem věnoval Genesis a jejich dvojalbu The Lamb Lies Down on Broadway, hned v závěsu pak klasice ze smyčce A-S Mutter. Už proto, že Genesis mám velmi rád a SACD je zase formát nejsnáze ocenitelný při poslechu klasiky.
Úvod prvního disku The Lamb Lies Down on Broadway ovládá klavír a po něm Gabrielův zpěv na mocném pozadí nástrojů. Na CD vrstvě není Pioneer vůbec špatný, množství detailu i čistota tranzientů jsou plně uspokojující, stejně jako živý a přirozený hlas, i když určitá ostrost a tvrdost zvuku (s obdobnou jsem se ale již párkrát setkal při reprodukci CD vrstvy na SACD přehrávači této či levnějších kategorií – ostatně i u porovnávaného Marantz) jsou trochu rušivé – zvlášť, když si alespoň jednou poslechnete SACD verzi, která je naproti tomu velmi hudebně okouzlující a při zachování neutrality, otevřenosti a čistoty zvuku přidává ještě klid a nadhled, činící z poslechu opravdové a dlouhodobé potěšení. V SACD režimu prostě přichází to „něco“, co vás nutí zapomenout na vnímání zvuku a přiměje poslouchat hudbu. Podle mého je přesně tohle znamením dobrého přístroje. Marantz v téže nahrávce nevykazoval žádné vysloveně slabé stránky, ale také žádnou excelenci. Zlatá střední cesta jeho podání prostě nebyla tak přirozená, zábavná a příjemná jako ta z Pioneer. Roksan v podání Red Book CD zase dokázal být hudebnější než PD-D9MK2-K, slyšitelně vzdušnější a bez náznaku nepřirozené ostrosti některých pasáží, což by se ale u přístroje specializovaného na přehrávání jediného formátu dalo trochu očekávat. Uvědomil jsem si, že právě úvodní minuta titulní písně je ideálním materiálem nejen ke studiu rozdílů mezi dnešními přehrávači, ale taky mezi podáním formátů CD a SACD.
Příjemný, poklidný jazz, který se dá poslouchat jako tichá kulisovka i jako velký a hlasitý hudební zážitek, to je společné dílo party známých jmen kolem Garyho Burtona na nahrávce „Like Minds“. Nahrávka je zajímavá i po technické stránce, protože obsahuje jak 5.1, tak 2.0 master, jak SACD, tak CD vrstvu. Nádherně otevřený zvuk SACD vrstvy si získal mou pozornost od prvních vteřin, naprosto dokonalá přirozenost, množství detailů i skvělé podání zvukové scény nenechávají na první, druhý ani třetí poslech příliš prostoru pro zlepšení. Respektive neměl jsem po celou dobu potřebu toužit po lepším, natolik zajímavý tento přístroj je. Oproti Marantzu je celkové podání nástrojů bohatší, barevnější a jemnější, jazzovější, chtělo by se říct. Výsledkem je víc probuzených emocí, větší radost z poslechu. Velmi příjemný je také objem, jakým nahrávka na posluchače působí – od šlapajícího basového fundamentu až po opačný pól zvukového spektra, vše skládá dohromady objímající zvukovou masu. CD část je pak o poznání….snad klidnější, méně emotivní, i když nepostrádá barvy nástrojů, jejich textury jsou o něco hrubší a třeba i podání prostoru není tak dobré. Roksan při srovnatelné pořizovací ceně podává lepší výkon, drží snáz kontrolu nad nahrávkou a příjemněji a méně náročně se poslouchá.
Na klasiku, dle zkušeností posluchačů nejideálnější žánr pro SACD formát, jsem se velice těšil. Stradivariho houslový klenot ve zkušených a talentovaných rukách Anne-Sophie Mutter je radost poslouchat, ale nároky kladené na celý reprodukční systém – zdroj signálu pak v první řadě – jsou značné. Jinými slovy potřebujete prostě opravdu dobrý přehrávač, abyste si kvalitní nahrávku klasické hudby opravdu vychutnali. „Fidlání“ v obou Beethovenových sonátách je pak na SACD vrstvě dlouhodobě snadno poslouchatelné, výrazný zvuk sólových houslí na pozadí orchestru pak prostoru opravdu dominuje, téměř hmatatelné tělo nástroje i velmi přirozené podání jednotlivých tónů i hudebního celku jsou – osobně bych řekl – na úrovni srovnatelné i s přístroji cenové hladiny 40, možná i více tisíc. Což by mělo korespondovat s všeobecně akceptovaným tvrzením, že být na G-Clef přístrojích napsáno jméno malosériového producenta, cenovka by se šplhala bezpečně přes dvojnásobek Pioneerem požadovaného. Podání CD vrstvy zde bylo o poznání méně uspokojivé, ale stejné nedostatky byly slyšet i v podání redakčního Roksan. Jak se zdá, kdo jednou v klasické hudbě okusí SACD, špatně si zvyká na formát omezenější. Přesto ani zde není nijak zle, dynamika i oddělení jednotlivých nástrojových sekcí jsou velmi slušné, celkově je ale vše o něco svázanější, skromnější a sem tam zvuk řízne do uší nepřirozeně ostrým tónem. Ani objem reprodukované nahrávky není takový, jako v SACD vrstvě. Pokud bych měl navázat na předchozí přirovnání, že v SACD režimu stojí Pioneer za mnohem víc, než kolik za něj v prodejně chtějí, v CD režimu je jeho cena minimálně adekvátní žádanému.
SACD / CD přehrávač PD-D9MK2-K z nové generace Pioneer G-Clef série je velmi povedeným přehrávačem. Skvěle vyrobený, dobře navržený, kvalitně vybavený, slušně vypadající a hudebně talentovaný. Navíc, díky masovosti výroby a v hi-fi oboru poněkud vybledlé slávě jména Pioneer si ho můžeme koupit za víc než dobré peníze. V SACD režimu excelentní a v CD přednesu velmi slušný přístroj si dovedu představit, jak dlí v mé poslechové místnosti dlouhodobě, nejen za účelem sepsání tohoto textu. Neměl bych zřejmě velmi dlouho potřebu stoupat někam výš, a pokud snad, muselo by to být do hodně vyšších sfér, aby to mělo reálný smysl. Pioneer PD-D9MK2-K si nezaslouží nic jiného, než plné doporučení.
Cena Kč 26 990,-
