Němečtí T+A v posledních letech rozšiřují své víceméně výhradně high-endové portfolio lehce směrem „k normálním lidem“. Co započalo řadou sluchátek Solitaire T se posléze promítlo mimo jiné do „kompaktního high-endu“ v podobě řady 200 a právě z ní nejnověji vychází přeci jen o trochu větší, ale pořád ještě nevelký integrovaný all-in-one zesilovač Symphonia, kombinující úhlednou vnější podobou s bohatou a všestranně pojatou konektivitou – a to za cenu, která je (alespoň tedy na západ od nás) relativně přijatelná.

Jednoduché obdélníkové tvary s typicky sraženými hranami ctí účelný designový rukopis firmy, proporce odkazují na první předzesilovače z roku 1985, zpracování je pečlivé a hodnotné, přesně v duchu T+A je na čelním panelu docela dost ovládacích prvků. Ani Symphonia tak nenaskakuje na moderní vlnu velkých dotykových displejů, přes které se všechno řeší – jsou tu stará dobrá tlačítka.

Poblíž obou krajů čela najdete otočné prvky – tím pravým ovládáte hlasitost, tím vlevo přehrávání, pohyb v nabídkách a nastaveních apod. Doprostřed mezi ně se podařilo dostat obdélníček jemně vykreslujícího, informativního, ale přesto stále jednoduchého displeje, vedle něj tikají rafičky ukazatelů výkonu na dvou kruhových VU metrech, odvozených právě z výše zmíněné série 200.

Spodní řadu tlačítek tvoří celkem 10 prvků. Samostatně stojí spínací knoflík, následují volby vstupů (streamovací klient, rádio a fyzické vstupy), vedle se vměstnal 4,4 mm symetrický výstup na sluchátka a USB-C přípojka pro datové paměti. Dále tu najdete ztlumení, přepnutí mezi režimy pro reprosoustavy a sluchátka a úplně na konci v třetím bloku po třech přístup do nastavení, ovládání tónů a podobně.

Do zadní strany se vešlo docela dost konektorů, byť ve stylu „od každého druhu jeden“. Je tu anténa pro příjem FM a DAB rádia, dvě Wi-Fi anténky (uvnitř je ještě Bluetooth s podporou aptX HD), HDMI ARC ve společnosti koaxiálního a optického digitálního vstupu, k tomu ethernetové rozhraní a dvojice USB-C. Jeden k připojení počítače, druhý dalšího disku s hudbou. Další LAN zásuvka patří systému E2-LINK pro komunikaci mezi komponenty T+A.

Analogová sféra zahrnuje cinchové pre-out výstupy, dva RCA vývody pro přidání subwooferů a pak dvojice analogových vstupů – standardní linka a volitelně zapínatelné phono, které zvládne MM i MC přenosky, byť jen ty s vysokým výstupem. Výstup ze zesilovače je přes dva standardní páry terminálů. A napájení má na starosti úplně běžná zásuvka.

Uvnitř leží melanž aktuální generace firemních technologií – nová streamovací platforma G3, aktuální řešení D/A převodníku i nejnovější forma koncových výkonových stupňů ve třídě D.

Velkou váhu dávají v T+A právě třetí generaci streamovací platformy ASA (Audiophile Streaming Architecture). Ať už z lokálních nebo internetových zdrojů zvládne přehrávat soubory s rozlišením až 32 bit / 768 kHz nebo nativní DSD512. K dispozici jsou všechny „Connect“ protokoly současnosti, stejně jako AirPlay nebo Roon.

Následující D/A převodník je plně proprietární a jde vlastně o dva oddělené moduly. Jeden zpracovává ve dvojitě diferenciálním zapojení PCM (navíc s možností volby filtrů, ovlivňujících výsledný zvukový charakter včetně upsamplingu a oversamplingu) a druhý puristicky jednobitově DSD, aniž by docházelo k nadbytečným převodům a změnám signálu.

Celé zařízení napájí nově vyvinutý spínaný zdroj. Ten pracuje se sinusovou křivkou a spínáním „dvakrát tak rychlým, než je obvyklé“, jak říkají v T+A. V jádru zdroje pracují na míru vyvinuté kondenzátory s mimořádnou rychlostí nabíjecího cyklu – stihnou to více než 100 000x za sekundu. Výsledkem by měla být podle T+A naprosto okamžitá reakce i na tu nejprudší dynamickou špičku a potřebu energie.

Na konci pak pracují moduly PURIFY Eigentakt, doplněné o vlastní řešení řídící části a další in-house modifikace. Znamená to, že zesilovače by měly být netečné (na rozdíl od většiny řešení třídy D) k proměnlivosti zátěže, frekvenci signálu, fázovému šumu a limitům při vysokých výkonech. Zesilovače dodávají tučných 250 Wattů na kanál do 4 ohm, potažmo 125 Wattů do 8 ohm při frekvenčním rozsahu 1 – 60 000 Hz a tlumícím faktoru 800.

Za zmínku stojí také oddělení analogových a digitálních bloků za pomoci rychlých galvanických izolátorů od Silicon Labs. Separované jsou i napájecí zdroje pro jednotlivé sekce.

Dodejme, že předzesilovací část pracuje mezi 0,5 a 300 000 Hz (-3 dB) s odstupem signálu a šumu 109 dB. Celkové harmonické zkreslení nepřesahuje 0,002%, stejně jako to intermodulační a separace kanálů je lepší než 90 dB.

Rozměrově je Symphonia kompaktní zařízení – má šířku 38 cm, hloubku 34 cm a výšku 10 cm, váží díky vnitřním „digitálním“ řešením 6,2 kg.

Poslech probíhal v místnosti dovozce, kde se hrálo střídavě na KEF Reference 1 Meta, T+A Pulsar S 130 a T+A Talis S 330, propojeno bylo kabeláží Oldstep a ke srovnání jsme používali T+A MP 2500 R a PA 2500 R.

Kdysi jedna z nejoblíbenějších „audiofilských skladeb“ – „Lovers Rock“ ze stejnojmenné nahrávky Sade (2000 | epic | 500766 2) měla na všech reprosoustavách až překvapivě definované a přesné basy. Symphonia se nesnaží zdůrazňovat objemy a preferovat hloubky, naopak jde o zcela urovnaný a kultivovaný bas, přirozeně napjatý, přitom pružný. Zesilovač ho skvěle ukrajuje, tón za tónem, bez ohledu na hlasitost cítíte v kontextu kategorie super kontrolu, nepostrádající zároveň pocit fyzického důrazu a autoritativního impulsu. Oproti vyšším řadám T+A se možná zdá nízkofrekvenční základ trochu sušší, ovšem minimálně stejně informativní – zdá se, že spojení rychlosti nového napájecího zdroje a osvědčených koncových modulů drží celé dění pevně pohromadě a nic nepřidává.

Emotivní „Je Suis Malade“ Lary Fabian („Carpe Diem“ | 2009 | Universal | 5319313) byla taktéž ve středním pásmu kolem zpěvaččina hlasu velice čistě a jasně působící, nikoliv však studená, případně provázená nějakými artefakty či pocitem „modifikace“. Žádná agrese, jen energické sebevědomí a mladistvá, zdravě dravá kontrola. I díky tomu je srozumitelnost velmi snadná, Symphonia živě vykresluje také ostřejší „s“ v oblasti sykavek, není to ale únavně dravé, spíš velmi zpřítomněné. Svým způsobem naladění zesilovače „na rovinu“ a do přirozenosti připomíná charakter nejvyšších modelů HV 3100 v jaksi menším formátu.

Coververze „First of May“ z 60. let od Bee Gees v podání Sarah Brightman („The Very Best of“ | 2001 | eastwest | 8573 88362-2) je uvozená poměrně cinkavými kovovými tóny, které na nemálo sestavách působí až příliš pronikavě. Opravdu jasné a „křupavé“ jsou také v podání Symphonia, nicméně nejde o přebuzenou intenzitu – zvonivé zvuky mají spoustu prostoru, znělosti i energie, aniž by došlo k nepřiměřené prominentnosti a změně v přirozeném vyvážení. Je tu tak akorát zdravé intenzity, krásné rozlišení a příslovečná neutrálnost co do barev a objemu.

Symphonia za běžných úrovní hlasitosti udrží kontrolu nad reprosoustavami i v nejdynamičtějších momentech Prokofjevovy „Symfonie č. 1 v D dur, op.25“ (Sergiu Celibidache / Münchner Philharmoniker | 2004 | EMI | 7243 5 57854 2 8) – můžete bujnějším momentům dokonce popustit uzdu i docela nahlas a výkon je stále naprosto dostačující. Nejde říct, že by šlo o audiofilsky utaženou nebo naopak nějak super šťavnatý projev. Vyvážený… Přirozený… Klidný… Klidný ve smyslu absence efektního tlaku, velikánských objemů nebo něčeho takového. Hudba je přesná, reprodukce má rezervu, organizace a přehlednost jsou na prvním místě.

Mobleyho hard bopová „Remember“ („Soul Station“ | 1999 | nahráno 1960 | Blue Note | 7243 4 95343 2 2) měla taktéž charakter a kvalitu definovanou vlastně citelně více danými reprosoustavami, než čím jiným. Symphonia „drží“, má frekvenčně vyrovnanou a konkrétní prezentaci, což zesilovače vlastně účinně „odstraňuje z cesty“, mnohem víc vyniká charakteristika všeho ostatního. Velmi dobrý kontrast a zřetelnost zajišťuje také nešumící, tiché signálové pozadí, hudba je čistá a rozčleněná v high-endové kvalitě, nástroje mají jasné oddělení, dozvuky a vůbec. Třeba oproti sadě dvou vyšších modelů 2500 R působí Symphonia maličko věcněji, formálněji, ale definice jednotlivostí až po nejkřehčí nuance je fakticky vlastně srovnatelná a to je co říct.

Přelévající se zvuky, sbor v pozadí i dramaticky se přelévající nástroje v Zimmerově „God Particle“ („Angels & Demons“ | 2009 | Columbia | 88697520962) udržel Symphonia mimo reprosoustavy a v přehledném prostoru s jasně definovanou pravolevou i předozadní osou s až překvapující suverénností. Proplétající se kompozice se neslévá, proporce jsou spíše středně velké, ačkoliv soustředěné a není tu žádná atmosféra stísněnosti – každá linka má svůj adekvátní prostor. Výsledný charakter není nijak pompézní, má disciplínu, čistotu a zřetelnost, což se vše dá shrnout jako „autenticita“, takový ten pocit subjektivně vnímané blízkosti a souznění s hudbou.

Na to, že je Telemannova „Fantazie pro flétnu č. 3 v b moll“ v podání Heinze Holligera („The Artistry of Heinz Holliger“ | 1987 | Denon | DC-8006) postavená skutečně jen na hoboji, je to muzikálně zajímavá nahrávka. Nástroj sedí pěkně pevně a jistě v prostředku scény, vnímáte kolem něj množství vzduchu a snadno čitelné doznívání jednotlivých not. Všeobecně je v reprodukci velice kultivovaný pořádek, zážitek je plastický a ze všech úhlů pohledu a ve všech významech toho slova je pravdivý, věrný nahrávce. Nic tu neruší, hudba zní dostatečně živě a Symphonia nepoutá pozornost na sebe, nýbrž právě a jen na nahrávku, charakter definuje jen ta a samozřejmě reprosoustavy.

Integrovaný „all-in-one“ zesilovač T+A Symphonia je úhledné a talentované malé zařízení, které toho spoustu umí a ještě k tomu hraje v duchu již docela vysokých standardů firemní série 200. Celkově nabízí Symphonia opravdu kultivovaný, decentní poslechový zážitek, kontrolu, energii a živost, nic z toho ale v jakkoliv zdůrazněné míře. Koneckonců, to je poměrně charakteristický rys produktů T+A… Symphonia funguje bez zádrhelů a svým způsobem se vizuálně, funkčně, ale hlavně zvukově vytrácí z vaší pozornosti. Ovšem to je de facto „to správné hi-fi“, no ne?

Kč 220 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní „všeuměl“

+ prakticky „zhuštěná“ série 200 v jednom šasi

+ přirozeně energický a konkrétní přednes

+ velmi dobrá kontrola zejména u basů

+ vyrovnanost a nezabarvenost

ZÁPORY

- ona celková nenápadnost možná nemusí sednout úplně každému

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet