Jméno Epos se objevilo na trhu reprodukční techniky roku 1983, v roce 1999 pak došlo k odkoupení Michaelem Creekem (ano, mužem, který stojí za značkou Creek), aby se i díky tomu prohloubila dokonalá synergie produktů obou značek. Ne nadarmo se říká, že právě spojení elektroniky Creek a reprosoustav Epos dostane to nejlepší z obou stran. Pro spojení se základní řadou Creek Evolution 2 se pak přímo nabízí do stejné cenové třídy zařazený monitor Epos Elan 15.
Touto kombinací se dostaneme k tradičnímu ostrovnímu konceptu jednoduchého domácího hi-fi – tedy zdroj signálu + integrovaný zesilovač + regálové reprosoustavy. Elan 15 jsou vyššími ze dvou stojanovek v základní řadě, přesto už se jedná o docela solidní kus bedny. Však si také řeknou o prostor 41,5 x 21 x 28 cm a jejich hmotnost 8,8 kg zase naznačuje, že nejde o žádné krabice od bot. Mile kvalitní je i vnější zpracování ozvučnice, ať už se bavíme o černé přední desce, nebo o pravou dýhou potažených ostatních stranách – vše je skvěle slícované a působí dojmem hodnoty, na cenovou třídu 22 tisíc rozhodně nadprůměrným. Své dělá i čistota provedení, tedy například magnetické rámečky nebo ukryté šrouby.
Stěny ozvučnice Epos stvořil z 18 mm silných MDF desek, které pro jistotu ještě uvnitř mají horizontální i vertikální výztuhy. Stejná péče byla věnována také vsazení měničů do přední desky – jak výškový, tak středobasový reproduktor vězí poměrně hluboko v ozvučnici, otvory kolem nich jsou navíc bez ostrých, rovných hran, na rozdíl od zbytku ryze pravoúhlé skříně. Účelem je minimalizovat nežádoucí odrazy a zabarvení zvuku.
Zadní strana je vlastně úplně stejně čistá a jednoduchá, dominují jí bi-wiringové terminály. Jsou velmi robustní a udrží libovolně „audiofilní" kabel. Spojovací můstky pro případ použití jediného kabelu se však nenasazují úplně nejpohodlněji, k tomu jim schází tak půl milimetru v rozteči...
Jak se ale říká, to důležité najdeme uvnitř, nejinak je tomu i u Elan 15. Tweeter byl pro tento model nově vyvinut, výrobce se chlubí mnoha jeho zajímavými vlastnostmi. Z těch nejdůležitějších jmenujme použití stíněných neodymiových magnetů, ferrofluidem chlazenou cívku, která snese vysoké teploty, nebo schopnost po signifikantně delší dobu (v porovnání se staršími tweetery Epos) unese vysoké zatížení (jinými slovy máte nyní mnohem menší šanci si výškáč „odpálit"). Za materiál byla membráně o průměru 25 mm zvolena klasická měkká tkanina.
Také středobasový měnič byl připraven speciálně pro účely modelu Elan 15. Jeho membrána je vyrobena z polypropylenu a má průměr 187 mm. V pohonu najdeme klasické magnety, kombinované s poměrně velkou cívkou (průměr 25 mm).
Vnitřní provedení je neméně poctivé, než vše dosud zmíněné. Signál rozvádí k reproduktorům solid-core drát z bezkyslíkaté mědi, výhybka je dle firemní tradice maximálně jednoduchá, aby signál nebrzdila. Nejdeme zde filtry druhého řádu, svitkové polypropylenové kondenzátory a cívky se vzduchovým jádrem.
Výrobce nadělil Epos Elan 15 také velmi zajímavé parametry, zvláště v kontextu stojanové ozvučnice. 90 dB citlivosti a jmenovitá impedance 4 Ohmy zajistí velmi snadnou řiditelnost jakýmkoliv zesilovačem, disponujícím alespoň průměrnou stabilitou – Elan 15 ale nepadají ani Ohm pod deklarované hodnoty. Reprosoustavy dle výrobce zvládnou zahrát mezi 47 a 25 000 Hz (ovšem zde bez udání tolerance), měniče si svou práci předávají na úrovni 3 200 Hz.
Epos Elan 15 dělaly společnost převážně spřízněným elektronickým duším z firmy Creek, konkrétně CD přehrávači a integrovanému zesilovači Evolution 2, k nimž jsme přidali i vyšší kousek Evolution 5350. Samozřejmě tu byl i NAD C370, Pioneer BDP-LX71 a KingRex UD384, ale Elan 15 si vyzkoušeli i high endové lampy v Audiomat Opéra Reference 12. Kvalitu napájení komponentů řešil Xindak XF-2000B, zatímco kabeláž dodal primárně InAkustik se svou Referenz Selection, ale také QUAD, Monster Cable, Eagle Cable a ProAc. Pro srovnání jsme měli k dispozici Harbeth Monitor 30 a Xavian Bonbonus.
Ačkoliv nejsou Elan 15 na poměry regálových reprosoustav zrovna nejmenší, tudíž mají odkud brát basovou energii, razance a důslednost spodní třetiny spektra vám v první chvíli dozajista podlomí kolena. „Tin Pan Alley" od Stevie Ray Vaughana („Cabasse La Collection" | SONY | 2011 | 88691918262) je postaveno na energickém, ale hlavně fantasticky kontrolovaném basovém základu. Objemově není spodních frekvencí víc, než by mělo doopravdy být, svou dominanci si ale užívají díky preciznímu, rychlému a přesnému vykreslení. Podobnou autoritu, dostavující se zde obzvláště s vynikajícím integrovaným zesilovačem Evolution 5350, mohou Elan 15 závidět i znatelně dražší bedny, byť síla v basu obsažená snad může být pro někoho až příliš dominující.
Krátký střípek z Beethovenovy „Deváté" (Bowers&Wilkins + LSO | diriguje Bernard Haitink) ukáže opětovně na rychlost a kontrolu zvuku, linoucího se z těchto vcelku nenápadných Epos. Tak, jak je spodní část spektra autoritativní, přímá a solidní, tak jsou střední a vyšší frekvence uvolněné, spíše poklidnější, i když samozřejmě i zde mají Elan 15 vše pevně v rukou (nebo spíš v závěsech, koších, membránách a magnetech). Celkové vyznění je v horních dvou třetinách pásma snad méně naléhavé než vespod, ale to je spíše veliký klad. Zvuk má pořád – podle klasického úsloví „Nomen omen" – živost a elán, neschází mu rozhodně nadprůměrná čitelnost a čistota.
Potěšující je i lehkost, s níž reprosoustavy Epos Elan 15 vybudují iluzi prostoru a zrekonstruují v něm zvukovou scénu. Je vcelku jedno, jestli si je dát dva nebo tři a půl metru od sebe, byť právě hodnota někde na půl cesty mezi zmiňovanými nejlépe vyhovovala v našem prostoru. Elan 15 nejsou nijak zásadně náročné na natočení v horizontálním směru, ostatně ani vertikálně se nemusíte nijak zvlášť omezovat. „Besame Mucho" (W. Puschnig / L. Sharrock | „Die perfekte Räumlichkeit" | Stereoplay | 2010) je toho nejlepším důkazem. Nádherný prostor, pravda nijak zvlášť nepřesahující rozteč reprosoustav, drží velmi pevně pohromadě, nikdy neztratíte onen důležitý pocit přirozené spojitosti a celistvosti zvuku.
Solidní dynamické schopnosti bedniček, související hlavně s velmi talentovaným středobasem, předvede bubínková smršť „Dancehall" (Jienat | „Mira" | Andreas Fliflet | 2009 | JNCD002). Elan se cítí nejlépe s dostatečnou dávkou přitékající energie, takže i když umí hrát příjemně rozlišeně i potichu, nejvíce si dynamické potence užijete na alespoň běžnou a vyšší hlasitost. Razantní údery do blan bubnů jsou se sebevědomou kontrolou a autoritou přenášeny do vibrací membrány, na danou cenovou kategorii můžeme až fantasticky snadno sledovat průběh tónu od vzniku až po jeho rozplynutí v celkovém zvukovém moři. Pro někoho může být onen tlak na přesnost a preciznost až trochu příliš aktivní, Epos nejsou klasické britské uvolněné reprosoustavy – právě živoucí dynamika jim ale pomáhá v pozitivním slova smyslu vystoupit z řady konkurentů.
Začnete-li poslouchat výlet na hranice klasiky„Thieves and Poets" od Johna McLoughlina (Universal | 2003 | 0602498010754), možná tak trošku narazíte na jedinou diskutabilní záležitost, týkající se Epos Elan 15 (protože v poměru k vynaloženým penězům, sedne-li vám design, jinak nabízí opravdu hodně). Diskutabilní však spíše ve smyslu vašeho osobního vkusu a citu pro vyvážení zvuku. Ačkoliv totiž výškový reproduktor nepostrádá rozlišení a rychlost, zdá se, že je to právě středobasové „kolečko", které tu má znatelně navrch. Vysoké tóny prochází přes tweeter plynule, velmi čistě a se slušným množstvím detailů, o malý kousek však decentněji, ostýchavěji než ty středobasové. Jinými slovy, určitě ne každému toto vyvážení, jakkoliv zdůraznění ve spodní části určitě není „diskotékové", musí vyhovovat.
Stejné dojmy potvrzuje i komplexní dílo Pata Methenyho „Orchestrion" (Nonesuch | 2010 | 7559-79847-3), přinášející do zvuku pestrou směsici tónů „orchestrionicky" propojených nástrojů bez hráčů. Ačkoliv Elan hrají s imponující dynamikou a energií, ačkoliv zvuk je krásně čistý a srozumitelný, když jednoduše přijde na ránu do velkého bubnu, díky dominanci středobasového měniče si i ona uzme bez dotazů hlavní díl pozornosti a veškerá delikátnost tweeteru musí na ten okamžik tak trochu poodstoupit. Vlastně to ani není nepříjemné, nebo dokonce rušivé – jen je znát, jak moc dobrou práci Epos odvedl u většího z měničů, který patří v dané třídě hodně nahoru. Ti, kteří navíc mají rádi hudbu reprodukovanou pěkně od podlahy, budou uchváceni.
Příjemnou vlastností Epos Elan 15 je též stejný přístup ke všem hudebním žánrům – i tak trochu technicky slabší metalovou desku „Neonarcis" od Dymytry (Metalgate | 2012 | MGR-24312) dokázaly tyhle reprosoustavy „rozsvítit", pročistit a zorganizovat tak, aby bylo příjemné jí poslouchat. Zvláště pak s větším z obou integrovaných zesilovačů Creek série Evolution 2, který do hudby vnáší svou vlastní dávku autority. Ačkoliv Elan 15 respektují tvrdost a důraz přehrávané hudby, právě již zmiňovaná decentnost výškového měniče je drží v oblasti živého, ale agresivity zcela prostého zvukového podání.
Epos Elan 15 jsou tak trochu jiné reprosoustavy. Hrají tak jak vypadají – tedy jednoduše, čistě, nijak provokativně a přitom nepřeslechnutelně. Jak se asi dá očekávat, nejlépe jim sedí spřízněná elektronika Creek, výborně pak zvláště integrovaný zesilovač Creek Evolution 5350. Elan 15 se drží hlavně prvního slova zmiňované charakteristiky – jednoduchosti. Míněno však v nejlepším slova smyslu. Jednoduchý exteriér má své nezpochybnitelné kouzlo, byť je ho dosaženo několik málo prvky, jednoduše pojatá koncepce vede k jednoduše srozumitelnému, velmi přirozenému zvukovému podání, jehož jedinou „nejednoduchostí" je přeci jen znatelná převaha středobasového pásma nad tím nejvyšším. Nejde o charakteristiku nepříjemnou, ani otravnou, ba spíše naopak – navíc Epos nabízí v tomto svém modelu skutečně štědrou porci elánu a života. Epos Elan 15 jsou prostě v dané cenové třídě skutečně báječnými reprosoustavami, nabízejícími velmi příjemnou cestu k velmi přirozenému, věrnému poslechu hudby, byť svým obvyklosti se dosti vymykajícím charakterem nejsou pro každého.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Naměřené hodnoty frekvenční odezvy jsou velmi překvapivé – v pozitivním slova smyslu. Křivka je téměř ukázkově rovná, i mírná boule na výškách se vejde do předpisové tolerance a je zcela v pořádku, stejně jako klesání křivky na hranicí cca 12 kHz. Dokonce i deklarovaný nástup na 47 Hz se zdá být v našem prostoru snad až příliš konzervativně udaný a takových 5 Hz dolů bychom Epos uvěřili. V celém změřeném pásmu jde ale každopádně o vzorově měřící bednu, vzhledem k dané cenové třídě.
Impedanční křivka je podobně decentně spořádaná, jako ta od frekvenční odezvy. Žádné divoké výkyvy, žádný propad pod deklarovanou hranici (kdejaký výrobce by takovouto bednu označil za 6ti, ne-li za 8 Ohmovou). Epos Elan 15 se tedy nechají snadno „uřídit" libovolným zesilovačem, který je hoden tohoto označení.
Kč 21 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ mocný, nesmírně akurátní bas
+ velmi dobrá cena na předvedené výsledky
+ celkově živý, autoritativní zvuk
ZÁPORY
- bas může být někdy až příliš dominantní
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
High-End Audio Studio
www.highend.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 224 256 844
