Že je třeba naladit housle, aby na ně bylo možno hrát a vyluzovat hudební zvuky, není třeba vysvětlovat. Ale ladit gramofon? Pokud budeme považovat gramofon za čistě technickou záležitost s vlastnostmi definitivně určenými ve výrobě, můžeme se divit a případně si třeba ťukat na čelo. Stačí si však uvědomit, že už samotný hrot přenosky snímající drážku gramofonové desky nemá fixovanou polohu a spolu se svým nosičem tvoří poddajně uloženou část s výstižným názvem chvějka.
Víceméně technickou záležitostí je uložení chvějky (i když většinou mluvíme zjednodušeně o uložení přenosky) do přenoskového raménka tak, aby její podélná osa se při svém pohybu přes záznamovou část desky co nejméně odchylovala od tečny k drážce a aby docházelo k co nejmenšímu zkreslení tzv. chybě vodorovného snímacího úhlu (HTA - horizontal tracking angle). Příslušného "naladění" se docílí pomocí jednoduché pomůcky, protraktoru, zaručující pro dané raménko nulovou chybu alespoň ve dvou vzdálenostech drážky od středu desky, což je přímočará záležitost.
Ve svislé rovině snímá hrot na chvějce záznam v drážce pod vertikálním snímacím úhlem (VTA - vertical tracking angle), což je úhel spojnice hrotu a bodu uložení chvějky k rovině desky. Ten určuje konstruktér a jeho nastavení je dáno v návodu k použití přenosky - zpravidla jako doporučení, aby horní montážní plocha tělesa přenosky byla rovnoběžná k povrchu desky. To už není tak přímočará záležitost a dává příležitost k ladění bez uvozovek.
To se týká rovněž svislé osy na hrot, jejíž nastavení je v našich uživatelských silách. Výrobce přenosky udává doporučenou hodnotu svislé síly v určitém rozsahu. Výchozí hodnotu pro další postup ladění můžeme zvolit buď v polovině nebo ve 2/3 rozsah, tedy například pro rozsah 15 až 30 mN zvolíme 22,5 nebo 25 mN.
Zbývá ještě sáhnout do naší sbírky a vybrat vhodné elpíčko pro vlastní ladění, tedy sluchem. Deska by měla obsahovat co nejdokonalejší záznam a být perfektně vylisovaná. Nahrávka by měla obsahovat složitou hudbu, vhodná je klasika nebo orchestrální jazz. Poslech klavíru, ženského hlasu nebo akustické kytary nechte na "potom". Poslouchejte hloubky, extrémní výšky a všechno mezi tím se stejnou hlasitostí a vždy při stejné hlasitosti před a po změně podmínek. Uvědomte si, že výsledky budou různé s běžnými tenkými LP a hmotnějšími 180 gramovými.
Změny vertikálního snímacího úhlu:
Pokud nemáte raménko s možností (třeba i během přehrávání) plynulé změny tohoto úhlu, musíte si vypomoci přestavbou výšky ložiska raménka nad rovinou desky nebo podložkami v upevnění přenosky do raménka.
Co můžete očekávat:
- snížená ložiska nebo zvětšená podložka (= menší VTA) zesílí basy, když to přeženete, ztrácí se výšky
- zvýšená ložiška nebo menší podložka (= větší VTA) obyčejně zlepší výšky, když to přeženete, ztratítte basy
Změny svislé síly na hrot:
- od zvětšení svislé síly můžete očekávat zlepšení dolních středů a hloubek, nadměrné hodnoty vedou ke ztrátám výšek a transparence zvuku, hloubky ztěžknou až do zkreslení
- zmenšováním svislé síly se zlepší výšky a transparence v celém frekvenčním spektru, pokračující zmenšování vede k málo konkrétním středům, basy začnou zkreslovat a hrot ztratí schopnost snímání
Začnete se snižováním VTA až se začnou ztrácet výšky a zhutňovat basy. Pak pomalu zvětšujte VTA až se otevře zvuková scéna a rozjasní a vyčistí se výšky, hloubky získají na konkrétnosti a když doje pak k jejich poklesu, VTA o něco vraťte zpátky. Pak obdobně postupujte se změnami svislé síly na hrot.
Tlumení přenoskového raménka:
O účinku tlumení raménka se vedly rozsáhlé debaty aniž by se podařilo najít účinný způsob tlumení, zejména když B.B. Bauer (Columbia Labs) dokázal, že raménko není nutno tlumit v místě, kde je upevněna přenoska, což je takřka technicky neřešitelné. Kartáček u některých přenosek Shure umožnil sice podstatně snížit svislou sílu na hrot, tlumení bylo však nadměrné, takže trpělo podání výšek. V principu jde čistě o tlumení dolní rezonance mezi hmotností raménka a poddajností chvějky přenosky. Tu lze potlačit vyvoláním antirezonance raménka ke gramofonu vyvíjenému někdejším Hi-Fi klubem a Teslou pro anglickou firmu NAD. Jinak zbývá jen zvolit takovou kombinaci raménka a přenosky, která by vyhověla požadavku na polohu dolní rezonance mezi 8 - 12 Hz, kde nehrozí nebezpečí jejího vybuzení nerovnostmi povrchu gramofonové desky, ležící podle rozboru laboratoře fy Shure na frekvencích pod 6 Hz. Zatlumená rezonance může kromě zlepšení snímavosti vést ke zlepšení transparence a k rozšíření a prohloubení zvukové scény.
Frekvenční charakteristika přenosky:
Za ladění lze považovat i snahu o účelné úpravy průběhu frekvenční charakteristiky. Typický průběh se vyznačuje dvěma rezonančními vrcholy. Dolní, o němž už byla řeč je "dílem" mechanické soustavy efektivní hmotnosti raménka včetně přenosky a pružnosti dané poddajností chvějky. Dostane-li se tento vrchol nad doporučený rozsah 8 - 12 Hz a zejména je-li výrazný, může se projevit až na 50 Hz a zdůraznit tak hloubky ve slyšitelném pásmu frekvencí. Významnější je ovšem horní rezonance mezi 10 až 16 kHz, charakteristická pro přenosky s pohyblivými magnety (MM), kterou provází v pásmu 6 až 10 kHz pokles průběhu. Mírná rezonance se projeví jako zlepšená transparence, výrazná však jako drsnost zvuku, "lavór" mezi 6 až 10 kHz ubere zvuku na prezenci. Alespoň částečného vyrovnání frekvenční charakteristiky lze docílit zavedením rezonance na frekvenci pod 10 kHz. Rezonance se uměle vytvoří elektricky, když se k indukčnosti dané vinutím cívky v přenosce zapojí kapacita přídavného kondenzátoru. Nejlépe se postupuje zkusmo sledováním výsledků při snímání signálu z měřící desky. V případě přenosek s pohyblivými cívkami (MC) s touto metodou neuspějeme, jejich indukčnost je totiž z principu velice malá. Kromě toho je jejich vlastní rezonance až v oblasti nad 20 kHz, tedy mimo slyšitelné pásmo, takže na ladění můžete zapomenout.
