Co se vám vybaví, když se řekne Bee Gees? Horečka sobotní noci? Cajdáky, popovky, slaďáky a hlavně hitovky, které tihle tři bratři s britsko-australskými kořeny zpívali neskutečně vysokými hlasy? Ano... Taky správně. Jenže to zajímavější na jejich kariéře je přesně to, co se nikdy do žádné z výše zmíněných škatulek nevešlo. Sólové projekty, pozdní alba či naopak nahrávky úplně první. Osobně je považuji za jeden ze standardů kvalitního popu a právě nedávno se u příležitosti mého opětovného objevování kouzla gramofonu uložil na talíř výplod nejstaršího z bratrů Gibbů – Barryho – sólový lehce experimentální projekt Now Voyager.
Ke zmiňovanému albu dokonce vznikl v roce 1984 (to je i ročník LPčka) i celovečerní, na svou dobu poměrně odvázaný a též experimentální film. Hodinová „skoro-road-movie“ stojí rozhodně za vidění. Ale zpět k albu. Jedná se o celkem zásadní odklon od běžné tvorby Bee Gees, jakkoliv ani zde Barry Gibb nepřekročí rámec popu. Je to ale pop uvědomělý, progresivní, nápaditý a hlavně jednoduše dobrý. Poslední přídavné jméno je obzvláště důležité. Now Voyager je skvělá popová deska, kterou lze bez problémů poslouchat i v dnešní době, ačkoliv si ráda vybere posluchače. Chce to mít v uchu nějakou tu hudbu, nějakou tu zkušenost a hlavně nemít touhu po dramatu, po uspěchanosti či zkratkách. Now Voyager vyžaduje plnou pozornost celých 45 minut svého trvání. Co je na téhle nahrávce také „jiného“ a zajímavého oproti ostatním produktům bratří Gibbů je fakt, že tohle je opravdu čistě sólový projekt Barryho Gibba – známého nejen z role hlavního hlasu Bee Gees, ale třeba i jako autora, napsavšího vždy jednu výraznou autorskou desku pro velké hvězdy, jmenovitě třeba Barbru Streisand, Diannu Ross či Kennyho Rodgerse – kde jeho bratři nefigurují ani jako hostující hráči. Sem tam jsou sice Maurice a Robin uvedeni jako spoluautoři, ale říká se, že jde vždy jen o maličké zásahy.
Celé album obsahuje jedenáct skladeb, každá z nich v sobě nese jasnou stopu doby vzniku, takže není nouze o taneční rytmus, vlivy disca či nekomplikované, ale originální skladatelské nápady, realizované převážně syntezátory a bicími. Ačkoliv album se dá velmi snadno poslouchat jako celek velmi slušné úrovně, má-li člověk maličko retro náladu, je zde přeci jen několik vrcholků, které vystupují nad zbytek. Jasným hitem je například „Fine Line“, kde refrén zpívají i Roger Daltrey z The Who a Olivia Newton-John, kterou jistě netřeba představovat. Newton-John je ostatně přítomna ještě v další výrazné skladbě a sice baladě „Face to Face“. Ostatně schopnost přitáhnout ke spolupráci velká jména poprockové (viz výše) i jazzové (Arif Mardin, Steve Gadd, Marcus Miller,...) hudby své doby je pro Gibba velmi dobrou vizitkou.
Dalším z vrcholů alba je pak lehce karibsky rozjuchaná „Shine, Shine“, kde sice mohou určité pasáže vyvolat mírný úsměv na rtech, srdce ani uši zkušeného posluchače, který je ochoten přiznat, že poslouchá pop a nečervenat se při tom, jistě neurazí.
Co osobně považuji za důležité je zvuková stránka věci. Ať už je to víceméně kompletní „umělostí“ alba nebo prostě zvukařským uměním zúčastněných, ani na sebelepší sestavě nenajdete žádné výrazné chyby, žádný nevyvážený zvuk, nic, co by mohlo poslech zkazit. Naopak, je tu vždy dominující hlas zpěváka, lehce upozaděné sbory, jsou-li jaké a nástroje každý ze svého koutku tvoří pevné a jasné pozadí, nijak ale nerušící a nepřebíjející charakteristický pěvecký projev Barryho Gibba. Na polovinu osmdesátých let je to věru slušná práce, protože takových nahrávek a to obzvláště v popu té doby mnoho není.
Now Voyager výrazné osobnosti popové scény 20. století Barryho Gibba je nahrávka hodná doporučení k poslechu. Ať už proto, že nenese stigma „těch, co nahráli Horečku sobotní noci“, ať už proto, že ani po skoro pětadvaceti letech od svého vzniku má co nabídnout nebo proto, že ani po mnoho a mnoha přehráních nenudí a nevyčerpá svůj potenciál. Není to album strhující, není dramatické a není pro každého, ale kdo si k němu najde cestu a dokáže se naladit na tu správnou vlnu, určitě ho jako protiklad většiny unavující soudobé hudby ocení. Nuže, vzhůru na „voyage“.
