Chcete mít plnohodnotné, dobře hrající reprosoustavy pro menší prostory, ideálně s možností uchycení na zeď? Chcete, aby i přes decentní vzhled a maličké rozměry nehrály jako plastové supermarketové kostičky? Možná by vás mohly zaujmout inovované M-1, monitory (a označení „monitor“ si M-1 kupodivu opravdu zaslouží) po extrémní zmenšovací terapii. Jejich dosud trochu archaický užitkový design dostal pořádnou porci moderní šťávy a jejich srdce zase nasála inspiraci v modernějších řadách reproduktorů britského výrobce. Výsledkem jsou bedničky, za které se rozhodně nebudete stydět.
Oproti předchozí generaci u Bowersů protáhli přední kovovou krycí mřížku od horní špičky až dolů k podstavci a to samo o sobě přidalo vzhledu jedniček na luxusnosti a eleganci. Droboučké dodatkové změny už dojem jen doladily a v černém provedení kovového těla jsou em-jedničky reprosoustavami, které budete chtít ukazovat přátelům. Perfektní je i možnost libovolnou reprosoustavu využívat „vleže“; stačí jen uvolnit stojan, zatočit v kloubu a je to. Jednoduché a účelné nejen pro možnost vytvořit jednoduše centrální reprosoustavu. Za preciznost výroby kovové ozvučnice by se nemusel stydět žádný kousek tak do trojnásobné cenovky.
O tom, že výrobce nešetřil materiálem, svědčí i hmotnost jednoho kanálu 2,3 kg. A to při skromných rozměrech cca 25 cm na výšku, 11 na šířku a 16 do hloubky. Zaoblené tvary účinně potlačují stojaté vlnění uvnitř miniaturní bassreflexové ozvučnice. Reprosoustava má bassreflexový otvor vyvedený dozadu a dosti skromně dimenzovaný – jeden by se bál, že v něm uvízne zasunutý prst.
M-1 nové generace jsou tak jako původní verze koncipovány jako dvoupásmová dynamická reprosoustava s jedním výškovým a jedním středobasovým reproduktorem. Tweeter má průměr membrány 2,5 cm a jako materiál je použita kovová slitina, pro středobas je použito tkaných skelných vláken tak jako u „plnohodnotných“ reprosoustav ze stejné stáje. Průměr této membrány dosáhl na slušných 10 cm. Gigantické technologické zázemí B&W Group dovoluje výrobci zabývat se vývojem speciálních měničů i pro takto dostupné modely – jak vysokotónový, tak středobasový měnič jsou tedy na základě firemních technologií „ušity“ speciálně pro Em Jedničky.
U Bowersů udávají reálný nástup reprodukce (při -6dB) na úrovni 55 Hz, v přísné toleranci -3dB pak u stále ne špatných 64 Hz. Ve volnější toleranci došplhají tyto malé monitory na 50 kHz, v přísnější pak na 23 kHz. V reálu (jak si ukážeme na konci textu v sekci věnované naměřeným hodnotám) hodně záleží na ustavení reprosoustav – blízko zdi či přímo na ní snad bassreflex může být naladěn na oněch cca 64 Hz, samotné měniče ale ve skutečnosti začínají ještě o hodně výše – M-1 jsou tedy satelity, které je záhodno v každém případě doplnit subwooferem. B&W doporučují cenově poněkud neadekvátní PV1 D za čtyři desítky tisíc nebo alespoň ASW608 za něco málo přes deset. Bez sub-basové jednotky prostě – z logických fyzikálních důvodů – M-1 plnohodnotně hrát nebudou.
Emka mají stanovenou citlivost 85dB a měniče si svou funkci předávají plynule na úrovni 4 kHz. Jsou též deklarována jako osmiohmová reprosoustava s přiznaným propadem na úroveň 4 Ohmy – podle naměřených hodnot je to naprosto pravdivý údaj. Drtivá většina pásma se pohybuje v intervalu 5 – 10 Ohmů, ústřel najdeme jen v basové části.
Samostatnou stať si zaslouží napojování kabeláže. Po zevrubném ohledání těla zjistíme nepřítomnost klasických reproterminálů – jejich miniaturní provedení je totiž uloženo do nitra dutého podstavce spolu s jednoduchou výhybkou. Je tak nutné protáhnout dráty dvěma otvory v zadní části základny a pak zapojit do pérových terminálů nejen dráty, ale i svou zručnost. U silnějších kabelů se jedná o test trpělivosti, určený hlavně pro štíhlé prsty. Abychom byli féroví, podařilo se dovnitř nakonec zaklesnout i solidně dimenzovaný měděný kabel Eagle Cable Condor Blue LS 5.1.
Bowers&Wilkins M-1 hrály v kombinaci se subwooferem Jamo A 70, ale také bez něj, velmi blízko zdi na pracovním stole. Tam jim signál zesiloval „kombajn“ Pioneer PDX-Z9, jinde to měl na starosti NAD C370 či dvojice high-endových skvostů Gryphon Diablo a Audio Exklusiv P12. Zdrojem signálu byl opět zmiňovaný Pioneer Z9, USB D/A převodník KingRex UD384 či CD přehrávač Gryphon Scorpio nebo Pioneer BDP-LX71. Prokabelování obstaraly značky Eagle Cable, Monster Cable, QUAD a pro symetrické propojení „svých“ výrobků i XLR kabel Gryphon. Reprokabely pak opět Eagle Cable, ale i „supermarketové zvonkové dráty“ Hama. Elektřinu upravoval filtr Xindak.
M-1 upoutají, podobně jako jiné firemní mini-reprosoustavy MM-1, svým velkým zvukem z nepatrných rozměrů ozvučnice. Přestože po zaposlouchání je objem zvuku znatelně subtilnější než z klasických malých monitorů, příjemně nepřehnané podání s dostatkem výšek a čistým přednesem středo-výškové sekce okouzlí.
Začněme podáním basy Michaela Arnopola na „A Fortnight in France“ Patricie Barber – jednotlivé noty jsou přehledné a čitelné, tělo nástroje ovšem schází, je plochý a jen nejvyšší tóny už se blíží k plnějšímu, správnému podání s očekávanou energií. Je to samozřejmě logický důsledek velikosti vnitřního prostoru ozvučnice; M-1 prostě musí pro plnohodnotnou reprodukci být doplněny subwooferem. Třeba doporučený PV1 D ze stejné stáje má dokonce v DSP předprogramovanou jejich charakteristiku a tak je má i naprosto dokonale doplnit.
Odhlédneme-li tedy od basové složky, které se od těchto drobečku dočkat v plné síle nelze, zůstane nám ke zkoumání oblast, díky níž si Bowers&Wilkins M-1 zaslouží být nazývány monitory. Střední a nejvyšší pásmo totiž mají až nečekaně přesný a kontrolovaný zvuk. Xylofon na albu Modern Jazz Orchestra „Concorde“ je razantní, dominantní a jednotlivé údery paliček do laděných dřívek jsou servírovány s nadhledem a poměrně dospělou kontrolou a samozřejmostí (nezapomínejme ale, že hovoříme o kontextu cenové kategorie cca 10 - 20 tisíc). M-1 ale mohou zaskočit tím, že nehrají líbivě, dávají důraz na přesnost zvuku, nikoliv na muzikálnost.
Zpěv Diany Krall na velmi křehké a atmosférické „Where of when“ je podán příjemně, přirozeně, i když snad trochu subtilněji. Na nepoměrně dobrém Gryphon Diablo cítíme limity nahrávky a ostřejší sykavky, které M-1 odhalují a informují o nedokonalostech bez pokusu o jejich zahlazování. Rozlišení reprosoustav je slušné, zvláště ve vyšších pásmech reprodukovaného spektra najdeme víc než uspokojivé množství informací. Nahrávku Bowersy jasně rozdělí na jednotlivé nástroje, přehled o dění pak limituje jen energie basového pásma, kde se jednotlivé nástroje prostě ztrácí a nemají sílu na vytvoření iluze plasticity a vydobytí si své pozice ve zvuku – ovšem není to nic, co by stoprocentně nevyřešila vhodně sladěná subbasová jednotka.
Podání prostorových informací u M-1 značně ovlivňuje jejich umístění – jsou-li na stojanech ve volném prostoru, zvuk je uvolněnější, ale také méně spojitý a iluze prostoru není zcela dokonalá. Blíže u stěny ovšem začíná lokalizace nabírat na konkrétnosti a na poměry své třídy je hudební scéna velmi slušná. B&W tu dostávají svému ladění reprosoustav pro přesný přenos informací a lze snadno rozeznat dobře vykreslené nástroje. Vše je trochu kompaktnější, lehce zmenšené, ale velmi přesné. Sbory v „Pie Jesu“ z Rutterova „Requiem“ jsou jasně sešikované a hlasy vychází z jasně lokalizovaných pozic mezi levým a pravým kanálem.
Na svou velikost poskytují M-1 také dostatek dynamiky. Syntetická hudba od německých Yello je v „The Expert“ omezena skutečně jen záměry svých tvůrců, transienty pulsujících zvukových linek Bowersy prezentují s klidem talentovaných profesionálů. Stejně tak tóny houslí ve Vivaldiho „La Stravaganza“ vychází z maloobjemových ozvučnic se skálopevnou kontrolou a dynamikou, zvoucí k dalšímu a dalšímu poslechu.
Charakter Bowers&Wilkins M-1 není sladký, není pohodový, není návykový ani jedinečný. Jedná se ale o přesné, čistě hrající a informace netající reprosoustavy, předávající posluchači to, co je nahráno na nosiči – díky fyzikálním limitům samozřejmě jen v pásmu od vyšších basů po tóny nejvyšší. Hlavním kouzlem M-1 je to, že si na nic nehrají, prostě jen reprodukují zvuk takový, jaký jim je zbytkem systému dodáván. Nedá se říct, že by byly muzikální, přesto nejsou skoupé na to důležité z hudby – na emoce. Nejsou nikterak náročné na použitou kabeláž, stejně jako jim stačí celkem obyčejný zesilovací prvek. Těžko na nich hledat něco výjimečného – jejich největší předností je fakt, že si na nic nehrají. Nesnaží se uměle okouzlovat posluchače a přidávat do zvuku jemnost a vřelost, což je v této cenové relaci relativně výjimečný přístup. Pro ty, kteří chtějí velmi nenápadné, elegantní a snadno použitelné reprosoustavy s přímým, jasným a přesným zvukovým podáním a jsou ochotni je doplnit rozumným subwooferem (tedy alespoň firemním ASW608), dostanou zvuk více než odpovídající pořizovací ceně.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhají na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Frekvenční charakteristika byla změřena v netypické pozici pro M-1, zhruba metr a půl od zadní a boční stěny, což se odrazilo na průběhu basové odezvy. Udávaných 55 či 64 Hz tu jsou v takovém postavení jen teoretickými hodnotami, skutečný nástup přichází na cca 100 Hz. Přiblížíme-li reprosoustavy na řád centimetrů k zadní stěně, dostaneme se zhruba na udávanou úroveň. Středobasový reproduktor funguje uspokojivě v přijatelné toleranci + / - 5dB, výškový měnič je od nástupu na 4 kHz poněkud agilnější, což ústí v subjektivní pocit čistoty, transparentnosti a monitorový charakter reprodukce subwooferem nepodpořených měničů. Celkově jsou ale Bowers&Wilkins M-1 na svou cenovou kategorii podle měření velmi příkladně fungující.
Impedanční křivka je až na velký výkyv na úrovni 150 Hz také více než spořádaná a neklesá pod 5 Ohm. Pro zesilovač tak nejsou M-1 žádným oříškem a lze je velmi snadno a s klidným svědomým kombinovat s jakýmkoliv siličem si zamanete – cokoliv od levnějších A/V receiverů nebo lampových zesilovačů s nízkým výkonem výše bude spolehlivě fungovat.
Kč 5 990,- / ks
Kč 4 490,- / ks stojan
Kč 39 990,- - subwoofer PV1 D
Kč 11 790,- - subwoofer ASW608
--- --- --- --- ---
KLADY
+ krásné výrobní provedení z odolných materiálů
+ příjemně rozlišené středy
+ nenáročnost na zesilovač
+ v dané cenové kategorii velmi slušná prostorovost a přesný zvuk
ZÁPORY
- dostat do maličkých reproterminálů kabel širší než zvonkový drát je o nervy
- začínají hrát poměrně vysoko, je velmi vhodné je doplnit subwooferem
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Eurostar Ostrava
www.eurostar-ostrava.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 323 606 877
