Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.
Protože diskuse zejména na česko-slovenské hi-fi scéně jsou vlastně často už jen souborem takovýchto osobních antipatií, předpojatých prohlášení a také omylů, rozhodl jsem se trochu hlouběji vysvětlit, jak recenze vznikají a jak byste k nim měli přistupovat - tedy říct SVŮJ náhled na to, jak k recenzím přistupuji já.
#01 - RECENZE JSOU SOUBOR DOJMŮ
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že recenzent je člověk, který sepsal své dojmy a pocity (případně chcete-li fakta typu měření, která ale opět částečně subjektivně interpretoval), v oboru hi-fi pak konkrétně své pocity z poslechu komponentu v daném čase, místě a v sestavě se zmíněnými (nebo u méně seriózních nezmíněnými) dalšími komponenty. Optimálně jsou to pak dojmy z několika sestav či míst (to se hodí třeba u reprosoustav - proto já kupříkladu poslouchám v hlavní místnosti o velikosti lehce pod 50 m2 a v druhé místnosti lehce pod 20 m2 [ pokud to samozřejmě dává smysl... ]).
Nicméně vždy jde o pocity a dojmy, související právě s prostředím - s elektronikou, s akustikou, ale třeba i momentální náladou a kondicí posluchače. Proto je potřeba věnovat poslechu alespoň několik hodin, ideálně alespoň ve dva různé dny (já si nechávám komponenty minimálně dva týdny, aby byl mezi poslechy odstup). Ve velkých zahraničních redakcích si mohou dovolit nechat komponenty i několik měsíců, což ale v našich podmínkách nejde, navíc při dlouhodobém soužití už zvuku přivyknete a "přeladíte se" na něj.
Důležité je tak při čtení být "vyladěn" na recenzentův přístup - toho ale nejde dosáhnout jinak, než vlastními poslechovými zkušenostmi a zapojením selského rozumu. Popisovaný soubor charakteristik komponentů je - alespoň na Hi-Fi Voice - průnikem nejvýraznějších dojmů, protože popisovat každý komponent s tou ideální "vědeckou" precizností, tedy zvlášť pro každou kombinaci s jinými komponenty / kabely / reprosoustavami je jednak časově extrémně náročné na samotné napsání (to, že prohodit každý testovaný vzorek 10x - 20x i víckrát do různých kombinací je náročné, to mi budete muset věřit...), jednak by to vedlo k deseti, dvacetistránkovým textům a jednak u mnoha kombinací není celkový dojem TAK rozdílný, aby se dal naprosto nezaměnitelně vyjádřit běžným slovníkem.
#02 - ZÁVĚR JE VŽDY JEN VYJÁDŘENÍM POVAHY A PŘÍSTUPU AUTORA
Fakta jsou krásná, ale jak už bylo řečeno, i nestranný recenzent je člověk s vlastnostmi, vlastním charakterem, vlastním přístupem a emocemi, což se vše promítá do výsledného textu. Můžete dělat co chcete, ale nezměníte to. Poznat tedy recenzenta je do určité míry i skvělým vodítkem k tomu, abyste poznali a pochopili jeho texty.
Já vám to zjednoduším a řeknu tedy něco o sobě - jednak mě hi-fi jednoduše (a možná trochu překvapivě) stále ještě moc baví a jednak jsem založením optimista. Minimálně v tom smyslu, že přistupuji k věcem s otevřenou hlavou a vstupním přesvědčením, že cílem komponentu je bavit hudbou. A pak hledám to, v čem je komponent dobrý a co mě na něm baví. Protože říct, že má chyby umí každý - ostatně najdu je s klidem na jakékoliv sestavě, něco mi na ní bude vadit. Je jedno, jestli to bude sestava za 10 000,- nebo 10 000 000,-. Ale věřím zcela od srdce tomu, že důležitější je popsat to, čím komponent baví a co tedy může nabídnout, aby potenciální zájemce dokázal říct "Ha, tohle je to, co baví i mě, tohle bych chtěl doma!" než říct, že neumí tohle a tamto - ostatně hodnotit rybu podle její schopnosti vylézt na strom je trošku krátkozraké a jednostranné, ale říct, že skvěle plave je fér, protože to je to, co umí. Samozřejmě, že JE třeba popsat charakter - je-li komponent vřelý a měkký, je to třeba říct, je-li chladný a tvrdý, je to třeba říct, mohl-li by rozlišovat víc, je to třeba říct, ale PRIMÁRNÍ hodnotou je JEN A POUZE schopnost nabídnout zábavnou reprodukci. Nebo ne? Zbytek by si měl sám čtenář srovnat, zda vyhovuje jeho vkusu a jeho hodnotám.
A zcela pochopitelně takový přístup není "technický" - ačkoliv hodnotím technické parametry a částečně řeším použité technologie, nejsou tím zásadním při hodnocení, ostatně i když na základě technických znalostí můžete částečně odhadnout co jak bude hrát, důležitý je ten výsledný pocit, který s technologií (alespoň pro běžného posluchače) nesouvisí. Běžný člověk totiž chce jen stisknout tlačítko, nastavit hlasitost a užívat si hudbu na maximum. Pokud touží po bádání v drahách obvodů, je to zajisté také hezký koníček, ale společné má tak možná to samé, co výroba hudebních nástrojů a poslech hudby - a Hi-Fi Voice se zabývá z drtivé většiny jen tím, zda zkoumaný produkt za dané peníze funguje / nefunguje, tedy zda nabízí zábavnou reprodukci hudby a jakou má zvukovou charakteristiku. Protože pokud zrovna sami něco nestavíte, to je to jediné, co je opravdu důležité...
#03 - MĚŘENÍ, GRAFY, ČÍSLA
Měření, grafy, technické parametry a udávané hodnoty jsou sice na první pohled objektivními měřítky, na straně druhé jsou to bez znalosti kontextu a pochopení problematiky a podmínek měření jen další subjektivně interpretované hodnoty, nijak se v tomto ohledu nelišící od slovního popisu.
Přestože reprosoustavy měřím a přestože stále ještě šetřím na vhodnou techniku k měření zesilovačů, grafy a změřené hodnoty jsou tu jen jako doplněk. Stejně tak se měří vždy až PO poslechu, abych předešel zkreslení pocitů a předpojatosti. A tak jako vše, i popis je subjektivní interpretací grafů - někdo může říct, že u reprosoustav je tolerance +/- 1 dB moc volná, někomu nevadí +/- 6 dB, někdo říká, že dostatečný frekvenční rozsah je 20 - 20 000 Hz, někdo říká, že 0 - 1 000 000 Hz. Kde je pravda? A opravdu se "rovná čára" nebo "extrémní rozsah" poslouchá nejlépe? Ne...
#04 - SROVNÁVÁNÍ A ŽEBŘÍČKY
Svůj názor na žebříčky a srovnávání jsem už několikrát vyjádřil, respektive jen to, že byste každé porovnání a každý žebříček museli aktualizovat po každé jedné recenzi / poslechu naznačuje něco o jejich limitované vypovídací hodnotě a celkové nepraktičnosti.
Problém s přístupem k recenzím vidím všeobecně v tom, že každý od nich očekává absolutno, ne nepodobné tesaným deskám, které Mojžíš snesl ze Sinaje. Tak to není, musíte do toho vložit i kus sebe a pochopit, co text znamená pro vás.
Mou snahou je nabídnout svůj názor a popis toho, čím mě testovaný komponent oslovil, případně zda měl něco, s čím se obtížně žilo. Mou snahou je vybízet vás k poslechu a nabídnout vám návod k tomu, co by pro vás a vaše hodnoty mohlo mít smysl jít si poslechnout. Protože - bohužel - na rozdíl od nemalého počtu lidí stále vnímám hi-fi jako koníček, jako prostředek k přenosu radosti z poslechu hudby a třeba i jako zdroj radosti z komponentů po jejich technické stránce, pokud vás to baví. Také ale vnímám hi-fi jako vrcholně subjektivní obor, stejně jako vizuální umění nebo literaturu. Takže prosím, moc prosím, uvolněte se, bavte se hudbou a bavte se hledáním ideální cesty k ní, vykašlete se na předsudky (své a hlavně ostatních) a vykašlete se na jejich hodnoty - to jediné, co večer, když dáte CD do mechaniky, naladíte rádio, roztočíte vinylovou placku nebo začnete posílat jedničky a nuly ze serveru, to jediné co v ten moment má smysl je váš pocit, že vás to baví...
PS: Vážně - jděte a poslouchejte, bavte se a inspirujte se našimi recenzemi a kašlete na laciné žebříčky a efektní prohlášení. Zapojte sebe, přemýšlejte, užívejte si to sami pro sebe. Nic dalšího ;)
