Laurence Dickie prošel za svůj život mnoho firmami, věnoval se domácímu i profesionálnímu zvuku a stojí za některými z nejpopulárnějších reprosoustav historie high fidelity. S chutí a ochotou si s námi popovídal o své historii, budoucnosti i svých názorech.
DB: Začněme s tím očividným - vím, že Vaše matka hrála na piano, Vaše teta byla koncertní pianistka a Váš otec byl nadšenec do hi-fi. Ale co Vy? Kdy jste v sobě objevil tu jiskru nadšení pro reprodukovaný zvuk?
LD: Myslím, že nejsem schopen určit konkrétní okamžik, kdy můj zájem začal. Narodil jsem se do domova, kde zvuk piana a otcova hudba byly všudypřítomné a já jsem to tak miloval. Později jsem si vypěstoval hlubokou touhu po technickém poznání a po pochopení toho, jak věci fungují. Bylo jen přirozené, že jsem si hrál také s otcovou rozrůstající se sestavou s komponenty QUAD a Tannoy.
Časem jsem se začal soustředit na elektronickou stránku věci a rozhodl se ji studovat na vysoké škole, ale vlastně to vždycky bylo navrhování reprosoustav, které mě nejvíc bavilo. Jde o mnoho souvisejících disciplín; materiály, elektromagnetismus, strukturální akustika a mechanika, ale také věci jako psychoakustika nebo design. V širším kontextu lze říct, že elektroniku lze umístit do ozvučnic, takže žádá trochu práce a třeba chování reprosoustav je úzce spojeno s jejich formou, takže design je mnohem víc, než jen estetická stránka věci.
DB: A nyní něco trochu osobního. Myslíte, že právě teď tvoříte něco, co byste nazval svým veledílem, co opravdu milujete? Nebo máte v hlavě ještě lepší reperosoustavy, omezené kupříkladu jen dostupným vývojovým rozpočtem?
LD: Vytvoření firmy Vivid Audio bylo mým dosud nejuspokojivějším počinem. Jakkoliv jsem si užil i práci pro jiné společnosti, vždycky tam je někdo, kdo řídí vaše záměry z důvodu image společnosti nebo rozpočtu, takže vlastnit svou vlastní společnost znamená ohromné množství svobody. Ale nesmíme zapomenout zásadní přínos, který pro společnost znamenal můj obchodní partner Philip Guttentag. Philip udržuje z obchodního pohledu stále rostoucí křivku a dává mi kompletní svobodu ve vývojové části. Bez něj by tu nebyli žádní Vivid Audio.
Musím udělat ještě mnoho experimentů, abych mohl říct, zda existuje nějaká lepší cesta pro tvorbu reprosoustav. Ale je to hlavně limitace časová, než materiálová, která v tom zatím brání. Popravdě potřebuji aktuálně mladšího asistenta, který by sdílel mou práci, ale je tu překvapivě málo použitelných kandidátů, kteří by sdíleli moje nadšení.
A je tu úžasné uspokojení, když mě majitelé reprosoustav Vivid kontaktují, aby mi řekli, že si opravdu svou hudbu užívají a že měli prostě jen potřebu mi to říct. To je ten nejlepší možný kompliment; právě proto to dělám.
DB: Chtěl jste někdy použít jiný typ měničů než jaký běžně používáte ve svých nejslavnějších kreacích? Jako kupříkladu použít klasický papírový woofer nebo měkkou výškovou membránu. Nebo elektrostatickou membránu. Nebo nakonec máte v mysli nějaký nápad, co by mělo fungovat úplně nejlépe? Dokonce i kdyby to byla doposud nevyvinutá, teoretická technologie...
LD: Jsem velmi spokojený s rozhodnutím používat slitinové membrány napříč celou naší výrobní řadou. Před mnoha lety jsem viděl test, kde se měřila "spektrální kontaminace" zvukových elementů. V podstatě v tom testu použili budící signál s třetinooktávovým šumem na 0 dB, odděleným pásmy ticha na úrovni -120 dB. Poté, co zvuk prošel reprosoustavami a mikrofonem, test vlastně měřil obsah těch "prázdných" pásem. Byl to vlastně kvalitativní test měření celkového šumu a zkreslení bez vztahu k mechanismu. Evidentním výsledkem byl obří rozdíl mezi měniči s pružnými membrány jako jsou tkané nebo papírové membrány v porovnání s membránami, které se pohybují jako celek, tedy kovovými nebo elektrostatickými.
Jakkoliv se přístup Vividu ukázal velmi úspěšným, nacházím na trhu i jiné návrhy měničů, které jsou solidní alternativou. Jde například o páskové a podobné měniče. Mám také hodně pozornosti pro horny. Jediným problémem těchto řešení je jejich použití ve vícepásmových koncepcích. Věřím, že vícepásmové systémy by měly vykazovat konzistentní design napříč pásmy, takže bych kupříkladu nečekal přílišnou koherenci od systému s velkým papírovým wooferem, s elektrostatem pro středy a hornovým tweeterem na vrchu. Přestože by asi bylo možné použít výhybku pro dosažení velmi dobrého měření v ose, je dost nepravděpodobné, že by podobný systém zněl spojitě v reálném prostředí.
Použití kovových membrán s přímým vyzařováním napříč celým frekvenčním pásmem zajišťuje konzistentní přístup a to je dle mého velmi důležitý element při tvorbě bezešvého zvuku.
DB: Měl jste ve své kariéře nějaké přelomové momenty? Jako je nějaká chvíle či nápad, které změnily Vás nebo to co děláte...
LD: Je velmi těžké definovat nějaké "heuréka" momenty v pozadí technologického vývoje, tyhle věci mají tendenci přicházet spíše po kouskách a já si většinou vlastně ani nepamatuji, kdy přesně jsme dostal ten který nápad. Velmi často také nápad zůstává pouze nápad a to po mnoho let, kdy čeká na příležitost postavit prototyp nebo se věnovat experimentu, který by prokázal, že je to nápad dobrý, nebo špatný. Samozřejmě je tu problém s tím, že pokud jen sedíte a rozmýšlíte, tak někdo další může mít úplně stejný nápad a uskutečnit ho.
Pokud už tu byl jeden moment, který kategoricky změnil můj život, pak to byla chvíle, kdy jsem v technologickém magazínu viděl inzerát B&W, že hledají vývojového inženýra pro reprosoustavy. Ani jsem to nechtěl zkoušet, protože jsem měl za to, že nemají místo pro někoho tak brzo po vystudování univerzity, ale můj otec trval na tom, abych se přihlásil. No a tenhle krok ovlivnil zbytek mého života!
DB: Je něco nového, co chystáte pro značkou Vivid Audio? Doposud jsou to vlastně "jen" variace na slavné téma modelu Giya.
LD: V tuhle chvíli nemáme v plánu kamkoliv uhnout od modelů Giya a největší poptávka je po něčem větším než je model G1, takže po G0, pokud chcete. Jediným problémem je tu příliš velký skok mezi dvojicí 380 mm wooferů a 125 mm membránou, takže by to pravděpodobně musel být pětipásmový systém. To mě z technologického hlediska zase tak neděsí, ale je fakt, že by další měnič na čelní straně mohl negativně ovlivnit estetickou stránku modelů Giya, takže bychom museli najít nový designový směr.
Pokud už mluvíme o možném novém směru pro naši činnost, často jsem přemítal o lineárním zdroji. Ten je v profesionálním světě standardem, v domácím světě by to mohla být jedna z cest, jak téměř úplně eliminovat vliv odrazů od podlahy a stropu. Samozřejmě to není levná záležitost, celá řada měničů blízko u sebe vyžaduje jejich velké počty a je otázka, jak rozdělit podobný systém do pásem a jak měniče uspořádat ve vícepásmovém systému.
DB: Co si myslíte, že je nejdůležitější částí návrhu reprosoustav? Měniče? Pevnost kabinetu? Nebo propojení všech částí dohromady tak, aby se relativně kompenzovaly jejich slabosti?
LD: Měniče jsou ten základní kámen, ale je fakt, že jen pokud se o ně pořádně postaráte, mohou ze sebe vydat to nejlepší. Na druhou stranu, můžete použít tu nejlepší technologii pro rozhýbání reprosoustav a dát jim tu nejlepší akustiku, ale když měniče budou mít slabiny, výsledek bude rozpačitý. A je velmi nepravděpodobné, že najdete situaci, v níž se dvě slabiny navzájem "vyruší".
Pokud chcete, abych seřadil jednotlivé faktory podle důležitosti, pak takto: kvalita měničů, uchycení měničů, tvar vnější části ozvučnice a nakonec oddělení měničů od vibrací kabinetu.
DB: Zdá se, že se soustředíte hlavně na zvukovou neutralitu a transparentnost, ale je určitě i hodně posluchačů, kteří chtějí "muzikálnost", kteří nechtějí absolutní věrnost zvuk, nechtějí slyšet svůj systém a své nahrávky, ale touží jen po hudebním obsahu. Nemyslel jste si někdy, že Vaše reprosoustavy mohou být někdy až příliš informativní?
LD: Problém s "muzikálním" charakterem je ten, že někdy některé hudbě přidá a jindy zase jiné hudbě kouzlo úplně vezme. Mám podezření, že hudba mixovaná na monitorech se zabarvením by měla být opět poslouchána na reprosoustavách se zabarvením pro ten nejlepší zážitek, ale kupříkladu poslouchat na takové sestavě pak akustické nástroje může být velmi únavné. Jsou určitě lidé, kteří mají rádi poslech zabarvených reprosoustav a pro ně pak skutečně naše reprosoustavy mohou být příliš "puristické". Chápu i přístup těch, co říkají, že "nikdy se nic nevyrovná živému představení, tak se ani nesnažte". Často jsou to dokonce muzikanti, kteří vyznávají takový přístup a já tenhle pohled kompletně respektuji.
DB: Vivid určitě není tak velkou společností jako B&W, pro které jste také pracoval. Necítíte někdy deficit špičkových nových technologií? Nebo také investujete do nejmodernějších simulačních programů, 3D skenerů a podobných věcí?
LD: Je fakt, že nemáme některé z úplně nejdražších technologií jako mají B&W a další velké firmy, ale já tvrdím, že to není o nástroji, ale o tom, jak ho používáte. Rád bych věřil, že jsme vyvinuli postupy, díky kterým mnohem lépe využijeme našich omezených možností a získáme mnohem více kvalitních dat. Také existují různé univerzity, které ono velmi drahé vybavení a mají a pronajímají ho pro ostatní. To nám pak jednou za čas umožňuje naše nápady ověřit.
DB: V podstatě nenajdeme ve Vašem katalogu regálové, nebo lépe řečeno kompaktní reprosoustavy - všechny vaše návrhy potřebují místo, dokonce i malé V1.5 a podobné. Pomýšlel jste někdy na opravdu malý dvoupásmový monitor, kupříkladu takový, jaké mají tradici v Anglii?
LD: Vlastně ano, nedávno jsme zvažovali použití středtónového měniče z G4 v malé ozvučnici společně s tweeterem D26. Myslím, že přesně z toho bude krásný produkt.
DB: A co aktivní řešení? Protože jsou Vaše reprosoustavy velmi transparentní, necítíte potřebu poskytnout uživatelům také nekompromisní elektroniku, která by absolutně využila výkon Vašich měničů? Nebylo by to ultimativní řešení, které není v domácí audio technice úplně běžné?
LD: Já jsem vždycky věřil, že ultimativní vícepásmový systém musí nutně být aktivní, ale z pragmatických důvodů jsme se rozhodli, že naše první produkty musí používat pasivní výhybky. Díky využití počítačových simulací a optimalizací jsme schopni dosáhnout úžasně dokonalé shody reálně naměřené odezvy a navržené odezvy. Výsledky jsou stejně dobré jako při použití nejlepších aktivních výhybek.
Nedávno jsme spolupracovali se společností, která se zabývá výrobou DSP pro použití ve výhybkách reprosoustav. Byli jsme díky čipům schopni získat stejnou odezvu jako při použití pasivních výhybek a v následujících poslechových testech nebyli posluchači schopni dostatečně jistě rozlišit jeden systém od druhého. To je uspokojivý výsledek; s pasivními výhybkami jsme schopni dosáhnout stejných výsledků, které dosahují aktivní výhybky se stejnými filtry. Ale samozřejmě, že DSP nám umožňuje dělat mnohem víc - například lineární fázovou filtraci. Tím pádem věřím, že jednoho dne mohou existovat aktivní verze našich reprosoustav. Pak je tu ale použití aktivní elektroniky pro získání kontroly nad vícero měniči. Opět - v profesionálním světě je kardioidní pole celkem populární, ale v domácích podmínkách ho zkusil implementovat jen málokdo, přestože jsou jasné důkazy, že pomáhá překonat kompromisní akustiku.
