Protože hudba a high-fidelity je oblastí, v níž prim hrají osobnosti, rozhodli jsme se přinést vám volnou sérii rozhovorů s těmi, kteří „něco znamenají“ na českém a slovenském trhu s technikou pro věrnou reprodukci zvuku. Uvidíte, že v každé z firem se o vás nestarají bezejmenní a neviditelní, ale velmi naopak velmi konkrétní lidé s tváří, kteří jsou úplně stejnými milovníky dobře hrající hudby jako vy.
Jako první odpověděl na naše všetečné otázky produktový manažer patrně největšího dnešního distributora hi-fi techniky, kousek za Prahou usazené firmy Eurostar Ostrava, pan Bohdan Baďura.
Co Vás přivedlo k hi-fi technice a kdy to bylo?
Nic neobyčejného – sbíral jsem nahrávky a chtěl je pochopitelně mít v co nejlepší kvalitě, takže jsem hledal jak to udělat. Neměl jsem v okolí žádného „guru“ co by mi s elektronikou radil, internet nebyl, tak jsem si začal shánět tematické knížky a snažil se z nich něco pochopit. Tiše jsem tenkrát záviděl prodavačům v Tuzexu a později, někdy v první polovině devadesátých let, mi jako nejjednodušší cesta k novinám přišlo Hi-Fi prodávat. Bavilo mne nové přístroje různě prozkoumávat, až jsem skončil tam kde jsem.
Je pro Vás high-fidelity ještě koníčkem, nebo jen prací?
Naštěstí pořád ještě koníčkem. Abych nebyl nařčen z populistických frází – netvrdím, že vše co v rámci své profese dělám je mým koníčkem, ale technika a poslouchání dobrého zvuku ano. Ostatní je prostě práce.
Co se za ta léta v oboru změnilo?
Myslím že hodně. Technika ale i trh. U techniky je obrovský posun zvláště v oblasti digitálních technologií. Za posledních dvacet let stihly některé formáty vzniknout a v podstatě i zaniknout. Audio přístroje se začínají kamarádit s počítačovou technikou, nejen kvůli konfigurování a ovládání ale hlavně kvůli sdílení obsahu, takže i výrobci highendu se začínají zabývat streamováním. A v domácím kinu jde pokrok doslova mílovými kroky. Na druhou stranu se trochu zmenšuje osobitost, protože výrobci často používají technologie vyvinuté jinými, specializovanými společnostni a stejné čipsety. Z hlediska kvality to ovšem rozhodně není na škodu.
Co se týká trhu, tak myslím, že je dnes mnohem větší šance seznámit se u některých prodejců s dražšími modely naživo a je větší výběr. Dříve se dost věcí vozilo jen na objednávku. A samozřejmě je zde i internet se svými pozitivy i negativy. Na jedné straně studnice informací, na druhé straně i dezinformace a možnost pro „šedé dovozce“ nabídnout zákazníkovi za minimální cenu přístroje, na které není poskytována záruka autorizovaným dovozcem (což mnohdy zákazník ani neví) a u kterých není zcela jasný původ.
Jak vidíte budoucnost hifi a high-endu?
High-end a hi-fi se bude vyrábět tak dlouho, dokud budou lidé ochotní je kupovat. Pravdou je, že rozumný výrobce bude vždy investovat jen do takových projektů, u kterých je pravděpodobnost zisku a návratnosti vynaložených prostředků, protože pouhé nadšení vás nenakrmí. Hi-fi již těžko někdy bude tak populární jako koncem šedesátých a během sedmdesátých let, protože lidé dnes mají spousta jiných zajímavých hraček, nicméně když třeba v Mnichově na každoroční výstavě vidím zájem, který je o klasické černé desky, tak o hi-fi strach nemám.
Máte při své práci ještě čas užívat si hudbu?
Popravdě řečeno nejen kvůli práci, ale i kvůli dětem je toho času méně, ale pořád se najde. Vybudoval jsem si na to doma místnost a občas po večerech si poslouchám.
Co říkáte na vývoj hudby a hudebního průmyslu v posledních letech?
Hudební průmysl podle mne moc důvodů k jásání nemá. Výnosy z prodeje hudebních nosičů dramaticky poklesly což podle mne nespočívá jen v neochotě za hudbu platit, jak často slýcháváme, ale také v ne zrovna šťastných krocích různých vydavatelství. Ať se nám to líbí nebo ne, klasická média jsou na ústupu. Rozhlédněme se kolem sebe, kolik lidí poslouchá hudbu z paměťových přehrávačů v autech, z hudebních serverů ve svých počítačových sítích a z přenosných přehrávačů. Většina z nich vezme cédéčko do ruky jen proto, aby jej naimportovala do počítače a pak již poslouchá jen uložená data. Disk je pro ně v podstatě zbytečný. Přitom dnes v době bezztrátových formátů se již nemusí jednat o zvukový kompromis a výhodou je větší pohodlí. Těch pár bláznů (mezi které se počítám), kteří touží mít ve sbírce disk nebo desku s krásným obalem prodej médií nespasí. Vydavatelství se ale v hrůze z pirátského šíření většinou ostýchají rozvinout možnost zakoupení obsahu legálně on-line a připravují se tak o zisk. Na druhou stranu je pozitivní, že některé firmy zkoušejí pokles prodeje trochu kompenzovat nabídkami exkluzivních edicí starších alb, na kterých si mohou sběratelé smlsnout.
Jak se změnily preference a požadavky Vašich zákazníků / čtenářů?
Zákazníci jsou dnes myslím náročnější na doprovodné služby (servis, instalace) a také na design a zpracování (zvláště u reprosoustav). Hodně se dnes také řeší splynutí s interiérem a napojení i highendové techniky na řídící systémy, případně multiroom.
Jaké je Vaše vysněné hi-fi?
Myslíte nějaké ultimativní řešení? Na to je těžké odpovědět. Vždy to totiž může být lepší, limit podle mne neexistuje. Někdo si to nedovede přiznat, ale je to tak. Ale kdybych měl doma něco, co by hrálo jako Original Nautilus a k tomu adekvátní místnost, tak by mi to asi chvíli vydrželo....
Schází Vám něco ve světě věrné reprodukce hudby?
Magnetofony. Ty krásné, napůl mechanické přístroje. Ale chápu, že by na ně už asi nebyl odbyt.
Jak byste našim čtenářům na základě svých zkušeností doporučili vybírat si systém?
Především bych radil sice vstřebávat všechny informace, ale zachovávat si odstup, nadhled a svůj názor. Každý posluchač a recenzent má své preference a co je pro jednoho ideální řešení, nemusí být nejlepší pro druhého. Za nadměrnou kritikou a „pliváním“ na konkurenční značku, kterou prodejce není schopen dodat, může být jen nedostatek argumentů pro tu značku, kterou nabízí. A nadšený kamarád mající doma sestavu značky XY vám může radit přístroje od téže značky jen pro to, že je na ni hrdý, bez ohledu na to, že v kategorii vašeho zájmu by se třeba našly i lepší věci. Ideální je poslechnout si vytipované komponenty na vlastní uši a snažit se přitom opravdu vnímat jen hudbu. Když se přistihnete, že jste se přitom zasnili, nebo že si podupáváte do rytmu, pak to asi hraje dobře. Zároveň je důležité nepodceňovat akustiku. Nemusíte si z bytu zrovna dělat studio, ale třeba jen správné rozmístění reprosoustav dělá hrozně moc. Již jsem viděl mnoho skvělých sestav, co hrály hrozně jen pro to, že se panu architektovi zdálo, že to takhle umístěná reprosoustava lépe vypadá. A ještě něco – dobře si vybírejte, kde přístroje kupujete. Za cenově podbízivými nabídkami vždy něco vězí. Když se vám s přístrojem v budoucnu něco stane, budete řešit záruku, servis, problémy s kompatibilitou či upgrade vaší sestavy, obvykle se lépe domluvíte s autorizovaným prodejcem a oficielním dovozcem, než s osobou v teplácích se zlatým řetězem, která přístroj přivezla odkudsi ze zahraničí společně se zásilkou mobilních telefonů. A také nevěřte na to, když vám někdo bude tvrdit že audio má smysl až od určité ceny a že u levějších věcí je v podstatě jedno co si koupíte. Samozřejmě že dražší přístroje bývají lepší (a je špatné když tomu tak není), ale každý nějak začínal a i když nemůžete jezdit ve Ferrari, je lepší mít třeba škodovku než chodit pěšky. Neexistuje cenová kategorie, kde by mezi jednotlivými přístroji nebyly rozdíly, vždy má cenu vybírat. Tváří-li se na vás někdo opovržlivě, že chcete komponent třeba jen za deset tisíc, nebo že máte na zvuk jiný názor než on, utíkejte k někomu jinému.
Máte pro čtenáře nějaký tip na zajímavý výrobek či nahrávku?
Teď asi udělám trochu reklamu, ale opravu mne překvapily nové regálové reprosoustavy PM1 od B&W, které se mi nedávno dostaly do rukou. Přijde mi, že na to jak jsou malé, hrají opravdu příjemně a jsou v zaplatitelné cenové kategorii.
