Jméno Andrew Jones dnes patří po mnoha dekádách práce a po průchodu mnoha značkami k těm nejznámějším v oboru domácí reprodukce zvuku - byly to právě jeho myšlenky a jeho talent, které zformovaly některé velké značky a ty z jeho myšlenek a konceptů utváří svůj obraz (či tedy spíše zvuk) dodnes. Dnes je Andrew Jones usazený pohodlně v Kalifornii, odkud v podstatě restartuje značku ELAC.
HFV: Jak dlouho už vlastně navrhujete reprosoustavy?
AJ: Je to jako věčnost! Začal jsem ve svých -nácti a zkoušel jsem pochopit celý proces. Pak jsem se rozhodl studovat fyziku a akustiku na univerzitě, abych dokázal dostat své znalosti ještě dál. A nakonec je to dnes už 40 let!
HFV: Zdá se, že věříte, že správná je cesta koncentrických měničů - vysvětlíte proč?
AJ: Když začneme (chybnou) hypotézou, že perfektní reprosoustava je jeden velký plnorozsahový měnič, rychle dojdeme k tomu, že je to fyzikálně nemožné: nároky na vyzařování nejhlubších tónů jsou ohromně odlišné od nároků frekvencí nejvyšších. Tím musíme rozdělit práci minimálně do dvou pásem, což nám dává woofer a tweeter. Tady se nám začínají objevovat problémy. Máme tu totiž fyzické oddělení měničů. Protože uši jsou citlivé na vertikální lokalizaci zvuku, slyšíme mírné rozmazání zvuku ve vertikálním směru. A zadruhé v přechodovém pásmu, kde měniče sdílí pracovní frekvence, dostáváme v takové koncepci fázové interference když si stoupáme nebo sedáme: zvuk se mění. Zatřetí je tu odlišná směrovost každého reproduktoru. V bodě přechodu má woofer díky své velikosti přímou vyzařovací charakteristiku, zatímco tweeter má široký vyzařovací úhel. Když vyladíme zvuk v ose, nebude vyladěný mimo osu.
Když zapracujeme tweeter do wooferu a posadíme ho na vrchol jeho křivky, všechny tyto problémy se minimalizují. Žádné fyzické oddělení, žádný problém s fází a protože kónus funguje i jako zvukovod, v bodě přechodové frekvence sladí směrovost obou reproduktorů.
HFV: Měl jste někdy myšlenku, že začnete vyrábět pod svou vlastní značkou?
AJ: Byla to má příležitostná fantazie, ale ten realista ve mě chápe, že nejsem obchodník. Jsem inženýr. Nechci se nechat rozptylovat od svých hlavních dovedností. Navíc věřím, že mám to nejlepší z obou světů, když dělám pro ELAC. Dostávám chválu za svojí vývojovou činnost a to navíc pro značku, která je sama známá, respektovaná a inovativní.
HFV: Jaký je rozdíl v přístupu při vývoji tak rozdílných reprosoustav jako jsou Pioneer SP-BS22-LR za pár korun a referenčních TAD? Je tu něco, co děláte úplně jinak? Nebo je to hlavně o tom, že pro ty dražší můžete mít na svou práci více času k experimentování?
AJ: Samozřejmě je tu úplně jiný rozpočet pro vývoj produktů typu TAD, ale výzva je úplně stejná jako při vývoji dostupných reprosoustav ELAC a Pioneer. Dokonce i referenční reprosoustavy totiž musí splňovat nějaké limity v rozpočtu, pokud výrobce chce mít nějaký zisk a existovat i nadále. Taková reprosoustava samozřejmě trvá déle na samotný vývoj, je ovšem asi složitější navrhnout finančně dostupný a přitom dobře hrající reprosoustavy. Mou výhodou je, že jsem byl zapojený ve vývoji reprosoustav všech cenových úrovní, takže jsem si v hlavně uložil výkon, kterého bych si přál dosáhnout a který je za hranicí běžných očekávání a nyní vím téměř okamžitě, jestli už jsem tam nebo ne; a samozřejmě se nevzdám, dokud se tam nedostanu. Dostatečně dobré nikdy není dost dobré.
HFV: Co si myslíte, že je to kouzlo, které odlišuje průměrné reprosoustavy od těch high-endových?
AJ: Já bych se zeptal trošku jinak: co odděluje průměrný výkon od dobrého výkonu. Namítl bych, že některé high-end reprosoustavy jsou stále poněkud průměrné, pokud je poměříme s jejich rivaly. Na čem záleží je to, aby úroveň podaného výkonu překvapila posluchače a aby měli pocit, že i když věděli, že ta konkrétní reprosoustava byla všemožně doporučována, že si neuvědomili, že bude až tak dobrá. Když se mi podaří dostat z lidí takovou reakci, jsem šťastný muž.
HFV: Co třeba stvořit něco jiného? Jako elektroniku... Nebo sluchátka... Nebo elektrostatické reprosoustavy...
AJ: Ano, ano a ano... Nejprve - ELAC už začal vyrábět elektroniku. Zesilovač Element odráží naší filozofii a snahu nabídnout vysokou hodnotu a dobrý zvuk spolu s inovacemi. Uvidíte, že přijdeme s mnoha dalšími inovativními řešeními pro běžné problémy. A ohledně elektrostatů a sluchátek - mám často v hlavě šílené nápady a jen čekám na vhodný čas kdy s nimi ven. Ne vždycky si myšlenka sedne s aktuální realitou, aby vše utvořilo životaschopný (jakože profitabilní) produkt, ale baví mě to a často mě to zavede k novým nápadům na produkty. Neodepisuji odlišné technologie. Přesto, ELAC je známý pro své JET tweetery a stále ho vyvíjíme a hledáme nové možnosti. Takže vytváříme něco nového? Jistě, vždycky.
HFV: Jaká byla nejvýznačnější událost, která se stala ve Vašem životě vývojáře reprosoustav?
AJ: Řekl bych, že nejdůležitější bylo pozvání do týmu KEF, protože to uvedlo celý zbytek mé kariéry a otevřelo mi cestu k mnoha zajímavým lidem v oboru, kteří formovali moje myšlenky. Tím nejdůležitějším pak byl jistě můj mentor v KEF, Laurie Fincham.
HFV: Máte radši ten trochu přímý "studiový" zvuk nebo hledáte muzikálnost a vřelý pocit? A myslíte si, že dobře měřící reprosoustavy automaticky znamenají dobrý zvuk a vice versa?
AJ: Protože se studiové reprosoustavy liší skoro tak moc jako ty hi-fi, hádal bych se, že dnes lze definovat studiový zvuk. Navíc i studia během produkčního procesu sahají po mnoha různých typech reprosoustav, než udělají finální mix.
K mé vlastní filozofii - měl jsem za to, že přesnost je tím, čeho je třeba dosáhnout. Ale - přesnost vůči čemu? Jen málokdy víme, jak byla nahrávka zaznamenána. Původní událost je pozměněna v tu chvíli, kdy vybereme mikrofon a jeho pozici. Jak mi Keith Johnson stručně vysvětlil "Hledám zvuk, který si myslíte, že byste mohli slyšet, kdybyste tam bývali byli". Ale vlastně většina nahrávek nemá žádný původní akusticky styl, který by bylo možné zachytit. Takže můžeme spoléhat jednoduše na měření a říct, že ta nejrovnější odezva jak na tak mimo osu s co nejmenším zkreslením je to co chceme. Skvěle...hodně štěstí! Každý návrh je kompromis výkonnostních parametrů. Jak vyvážit tyhle parametry? Poslechem...? Čeho? V mém případě je to o tom, že věřím tomu co slyším u svých oblíbených nahrávek a co mě uspokojí tonálně a muzikálně. Zdá se, že má historie a vkus mi zajistily prozatím úspěšnou kariéru.
HFV: Myslíte, že moderní simulace, měření a všechny ty ostatní nástroje jsou skutečnou nezbytností při návrhu reprosoustav nebo to stále můžete dělat "postaru" tak jako to dělá mnoho malých značek?
AJ: Věřím, že simulace a dobrá měřící technika jsou zásadní pro zkoumání a optimalizaci všech důležitých parametrů. Trik je ale v tom pochopit, jak je efektivně využít. Převaha levných měřících systémů na bázi PC a optimalizačních programů vám zajistí jednu věc - můžete se dobrat špatných výsledků mnohem rychleji. Bez pořádných základů v teorii měření a bez reference s níž můžete porovnávat výsledky můžete snadno padnout do pasti přibližování se špatnému výkonu. Měl jsem štěstí, že mé první roky v KEF jsem strávil ve vývojovém oddělení a jedním z mých zájmů a úkolů bylo zkoumat a vyvíjet měřící techniky.
HFV: Máte nějakou drobnou radu, která by pomohla většině lidí poslouchat lépe než jak to běžně dělají? Cítíte, že něco většina lidí dělá špatně?
AJ: Možná to zní směšně od člověka, který má tendenci příliš analyzovat všechny situace, ale nejlepší radou je zapomenout na vše co jste kdy slyšeli, zapomenout na tlak při vybírání a poslouchání a jen tak relaxovat, vyčistit si hlavu a nechat hudbu plynout kolem vás.
HFV: Adante jsou zatím Vaším nejambicióznějším projektem pro ELAC. Jaká byla hlavní myšlenka za designem série Adante?
AJ: To samé, co jsme udělali pro série Debut a Uni-Fi; chtěli jsme přinést skvělý zvuk za nízkou cenu, pro Adante to bylo jen v jiném tržním segmentu. Trh high-end hi-fi v nedávné době velmi utrpěl a prodat střední produkty bylo extrémně těžké. Naším cílem tak bylo přinést high-end zvuk do mnohem dostupnějších tříd.
HFV: Mohl byste vypíchnout nějaká zajímavá technická řešení modelů Adante - koncentrické měniče nebo kombinace basových měničů a pasivních zářičů, ozvučnice apod.?
AJ: Koncentrický měnič je zřetelně vylepšený oproti tomu v Uni-Fi, ale z čistě technického hlediska je tu hlavní rozdíl v připojení basů. Říkám tomuto způsobu varianta propojených oddělených komor, někdy se mu ale také říká laděný pásmový filtr. Není to úplně nová myšlenka (a co u reprosoustav je!). Tato technika byla poprvé použita někdy v roce 1954. Rozdílem dnes je její správné a funkční použití v plně pasivních reprosoustavách s rozsahem, který jsem potřeboval, s pasivním radiátorem jako externí součástí, s potřebnou citlivostí a s impedancí, která nebude šílená.
Akusticky je basová část limitovaná jak na spodních, tak na horních frekvencích. Proč to chceme? Protože v jakémkoliv třípásmovém systému odeznívají nejnižší basové frekvence přirozeně, ale u horního dělícího kmitočtu mají odezvu, kterou je potřeba řídit výhybkou tak, aby plynule navázala na střední pásmo a to vyžaduje poměrně komplexní řešení výhybky.
Náš systém toto řeší zcela přirozeně, ale za cenu mnohem komplexnějšího procesu návrhu i výroby, takže potřebujeme mnohem více fyzických prototypů a zároveň potřebujeme velmi dobrý prediktivní počítačový model fyzického systému, který vyvíjíme.
Konstrukčně si to můžete představit asi tak - vezměte konvenční reprosoustavy s předním výdechem a přidejte ještě jednu ozvučnici před měniče i bassreflexy; výstup z této druhé ozvučnice pak řeší jen zvláštní pasivní zářič. Ten je také jediný viditelný: opravdový basový měnič je tak vždy skrytý uvnitř ozvučnice.
Další výhodou této koncepce je to, že horní přechodová frekvence se utváří přirozeně akusticky díky pevnosti vzduchu ve druhé skříni a hmotou pasivního zářiče. Díky tomu se také odfiltrují některé součásti zkreslení měničů, stejně jako jakýkoliv ruch výdechů, takže měniče zní čistěji.
Nakonec je tu ještě zmenšená výchylka měničů v porovnání s těmi v ozvučnicích s výdechy, takže reprosoustavy mohou hrát i o kousek hlasitěji.
