Letos jsem se rozhodl, že mnichovskou výstavu (respektive výstavy...) pojmu pěkně od podlahy. Na čtyři dny, od rána do večera, stánek po stánku, místnost po místnosti, halu po hale. Což vzhledem k letošnímu opětovnému navýšení plochy (mnichovský High End je tak definitivně nejen nejdůležitější, ale také největší akcí v oboru na celé planetě) bylo poměrně odvážné, jak se brzy ukázalo.

Předběhněme a řekněme, že vše se mi podařilo stihnout, byť s odřenýma ušima, jak se říká - a to skoro doslova. Tolik hudby a zvuku, navíc tak často v ne úplně příjemném ladění, unavilo sluchový aparát neuvěřitelně rychle.

Trochu problém pak byl i v tom, že když si člověk v každém stánku popovídá a trochu poslouchá, jde to tempem zhruba 3 - 4 expozice za hodinu. To při odhadovaném počtu 900 značek a 250 expozic odpovídá v optimistickém případě nějakým 10 dnům s osmihodinovými šichtami. Tudy tedy cesta nakonec nevedla, přesto jsem vynechal jen minimum stánků. Fotky a komentáře ovšem mám jen k těm nejzajímavějším...

Letošní rok se navíc nesl ve výrazně asijském duchu, ať už ve složení vystavovatelů, tak ve složení návštěvníků.

Nyní tedy již komentovaná fotogalerie:

Ať už je to jak chce, těšíme se na další ročník, byť pokud poroste stávajícím tempem, bude to chtít na pokrytí minimálně dvoučlenný tým. Musím nicméně smeknout před organizátory, že i takhle velkou akci stále zvládají kočírovat s přehledem a bez zádrhelů.

fSdílet

Tweet