50 let, to je dlouhá doba. Tak dlouho (konkrétně od roku 1966) funguje anglická firma Bowers & Wilkins, jeden z velikánů oboru, jehož uznání (určitě i díky rozšíření množství lifestyle produktů nebo ozvučení prémiových aut) přesahuje běžnou známost hi-fi světa i k „normálním lidem“. Během oněch pěti dekád své existence firma také tu a tam vytvořila u vybraných reprosoustav řadu s přídomkem Signature, signalizující ještě o něco lepší materiálové i součástkové provedení. To potkalo i nejnovější vlajkovou loď, model 801 D4, nyní tedy se zmíněným doplňkem v názvu.

Protože základní křivky zůstaly na první pohled nezměněny, může se zdát, že nemalý příplatek ve výši zhruba 25% vám koupí pouze nové povrchové provedení – buď temnou perleťovou modř Midnight Blue Metallic nebo krásně žíhané dřevo California Burl a samozřejmě na obou verzích působivý hluboký lak. Leč není to rozhodně jen toto (ač by to mnoha kupcům pravděpodobně stačilo) – proměnou prošla ozvučnice výškového měniče, kabinet i frekvenční výhybka.

Vzhledově není asi nutné 801 D4 (nejen D4 Signature) nijak hlouběji popisovat – čisté „aerodynamické“ tvary reprosoustav jsou jistě dobře známé, stejně jako rozdělení konstrukce na mohutnou podstavu, robustní basovou ozvučnici a přisedlou „hlavu“ středotónové komory, na níž v pružném plovoucím usazení trůní trubice vysokotónové sekce.

Právě z jediného hliníkového ingotu dlouhé hodiny frézovaná ozvučnice pro diamantovou vysokotónovou membránu byla upravena hned ve dvou vlastnostech. Jednak je tělo protažené, díky čemuž je uvnitř mírně jinak rozvrstvené a tím účinnější tlumení pro pohlcení energie ze zadní strany membrány, jednak je vpředu zcela nová krycí kovová mřížka, mající nyní lépe propouštět krátké vlny vyšších frekvencí a tím zajišťovat jejich lepší disperzi. Celkově disponuje zvuk na výškách dle technického popisu nižším zkreslením a tím vyšší čistotou.

Druhá citelná úprava se týká součástkové základny frekvenční výhybky, montované na mohutném kovovém pásu, tvořícím „páteř“ reprosoustav. Hliníkový obrobek se žebry mimo jiné funguje jako účinný chladič součástek, stejně jako má prý poskytovat rigidní úchytná místa, aby citlivější součástky tolik netrpěly silami působícími uvnitř ozvučnice. Bowers & Wilkins bohužel nekonkretizují, zda byly vyladěny hodnoty jednotlivých komponentů, přepracována topologie či zvýšena kvalita použitých součástek. Možná jde o kombinaci všech faktorů.

Do třetice vymysleli ve vývojovém centru B&W ještě změnu horní části basové sekce, tedy toho místa, které přisedá na vnitřní systém vzpěr Matrix a do nějž je zasazena Turbine Head, neboli tuhá kovová středotónová komora. Nyní je zde hliníková konstrukce, ozdobená zvenku luxusní kůží od Connolly, jejichž práci můžete obdivovat třeba ve vozech Ferrari, Aston Martin nebo na nábytku ultra luxusního hotelu The Connaught v Londýně. Strukturální tuhost kabinetu je tím prý podstatně zvýšena.

Co do technologií použitých měničů se nic nezměnilo. Výškám je vyhrazen 2,5 cm diamantový reproduktor, středům 15 cm kónus Continuum a basům zdvojený 25 cm gigant s membránou typu Aerofoil – více si můžete přečíst v recenzi standardních 801 D4.

Nezměnily se však ani psané technické parametry. Reprosoustavy stále hrají v rozsahu 15 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), pořád mají citlivost 90 dB / 2,83 V / m a neměnná zůstala i impedance 8 ohm s přiznaným poklesem na 3 ohmy. Též fyzické proporce jsou zcela identické – výška 122,1 cm, šířka 45,1 cm a hloubka 60 cm, stejně jako váha 100,6 kg.

801 D4 Signature jsme poslouchali spolu s „výchozím“ modelem 801 D4 v showroomu dovozce, kde se hrálo na děleném zesilovači McIntosh C2700 / MC3500 Mk II, zdrojem signálu byl MCD600 pro CD, alternovaný streamery HiFi ROSE RS250A a Denon DNP-2000NE. Propojeno bylo kabely InAkustik v čele s modely SILVER AIR mezi zesilovačem a reprosoustavami.

Práce talentovaného mladého basisty Thomase Morgana v „Beyond Darkness“ (Charles Lloyd / Bill Frisell / Thomas Morgan | „Trios: Chapel“ | 2022 | nahráno 2018 | Blue Note | 0602445266494) byla sebevědomě artikulovaná, v porovnání s 801 D4 o řádný kus uvolněnější, prodchnutá výraznějším množstvím barev a odstínů, prostě podaná s nadhledem. Basy hrají zdánlivě méně intenzivně, ale přitom jsou přirozenější, poddajnější a přesnější. Také pocit otevřenosti je jasně výraznější; i když i „původní“ 801 D4 hrají skvěle, 801 D4 Signature jsou jakoby rychlejší, jistější a čistší – nejen v nuancích.

Zpěv Petry Haden (nejde jen o shodu jmen se slavným hráčem na kontrabas, je to jeho dcera) vedle kytary Billa Frisella v „I don’t want to grow up“, coververzi písně Toma Waitse („Petra Haden and Bill Frisell“ | 2004 | Rykodisc | HNCD1472), hrál také více barvami, sykavky byly kupříkladu autentičtější a přesto méně řízné, stejně jako textura strun zněla přesvědčivěji. Více detailů jde hlavně ruku v ruce s větší otevřeností a uvolněností, takže pokrok v celkové samozřejmosti není vůbec malý. Jakmile se vrátíte k poslechu standardních 801 D4, jako kdyby byl jejich přednes intenzivnější, víc tlačil na pilu a nesl v sobě více techniky. 801 D4 Signature jsou vlastně až libozvučné.

Činely ve „Virginia Moon“, svého druhu duetu Norah Jones a kapely Foo Fighters („…featuring Norah Jones“ | 2010 | Blue Note | 50999 9196002 3) zahrála verze Signature výrazněji, přítomněji, s delším dozvukem, preciznější texturou, prostě detailněji a jasněji a přesto jako kdyby byly přesvědčivější, věrohodnější součástí celku, necítíte žádnou zdůrazněnost nebo fokus právě na tuhle část pásma. Dá se skoro říct, že „prostě hrají“, uvolněnější, plastičtější, samozřejmější. Je zvláštní, jak parametrově vlastně identické a technologicky dosti podobné reprosoustavy mohou znít jinak a o kolik lépe.

„Basic Instinct“ kalifornských elektroniků The Acid („Liminal“ | 2014 | Mute | 0724596960820) má dynamiku a razanci, kterou může dosáhnout jen „digitální produkce“ a je znát, že 801 D4 Signature zvládají špičky a sílu ještě lépe. Hudba vyznívá transparentněji, živěji, jakoby byla vlastně hlasitější. Dynamicky můžete reprosoustavám naložit co chcete, i při vysoké hlasitosti jsou naprosto klidné, sebejisté a přesné. To „základní“ 801 D4 působí vlastně tak trochu snaživě, kdežto provedení Signature má velký nadhled a opravdu velmi výraznou rezervu, takže artikulace a zátah jsou prvotřídní. Všechny prozatím popsané rozdíly by vlastně klidně dovolovaly prezentovat tyto reprosoustavy jako svébytný vyšší model, ne jako „jen upgrade“.

Nádherně nahraná „Copernicus in Tartu“ v podání Gabor Juhasz Trio („Planets“ | 2022 | My Reel Club) se v prostoru lépe usadila, zřetelně se prodloužily dozvuky tónů, bylo cítit více vzduchu a jako kdyby si celá reprodukce jaksi trochu vydechla. Možná cítíte trochu menší napětí zvuku, ale to je v pořádku – hudba vás hladí, je skvěle zřetelná, harmonicky znělá a sebejistě přítomná s takovým tím pocitem fluidní samozřejmosti. Naladění 801 D4 Signature jaksi po všech směrech „zaklaplo“ a všechno je provázané, muzikální, emotivní a pohlcující, že snad i ten příplatek za to stojí.

Prostor Dvořákovy „Serenády v d moll pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, op. 44“ v podání Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields („Serenades Op. 22 & 44“ | 1983 | nahráno 1981 | Philips | 400 020-2) byl v podání běžného provedení osm set jedniček zdánlivě větší, ale méně sourodý, 801 D4 Signature nabízí obraz propojenější, homogennější a hlubší, byť ne tak široký (ač rozdíl tam není nijak velký). Zdálo se, že reprodukce je citelně čitelnější, mezi nástrojovými sekcemi a jednotlivými zaznamenanýni zvuky je prostě více místa, jsou zřetelnější a kupříkladu nízkoúrovňové detaily jako echo nahrávací místnosti nebo doznívání nástrojů jsou zřetelnější, což všechno podporuje pocit větší realističnosti.

Nebo si vezměte vlastně relativně jednoduchou, intimně sejmutou „The Parting Glass“, tradiční skotskou písničku v podání australského zpěváka a hráče na křídlovku Vince Jonese („Moving Through Taboos“ | 2004 | Universal | 0602498245903), která ukázala, že už tak skvělé 801 D4 mohou prostě být ještě lepší – jako kdyby tu zmizela další vrstvička techniky a naopak přibyla intenzita zážitku. Ovšem nenásilně, přirozeně, nekomplikovaně. I solidní, ale ne audiofilsky vycizelovaná nahrávka se najednou jakoby lépe poslouchá, třeba hlavní vokál byl najednou o dost „lidštější“, podmanivější, emotivnější, prostě v tom byl perfektní náboj.

Osmistovkové Bowers & Wilkins jsou obecně zárukou dobrého zvuku, čisté reprodukce a hudební a filmové zábavy v řekněme všeobecně dobře přijatelném balení, které nezavání nějakou extravagantní exotikou a přesto funguje. Dokonce i poměrně výrazná změna ladění poslední generace 800 D4 na tomto nic neubrala. Nyní se však v B&W vytasili s vrcholným provedením Signature a vlastně je nutno říct, že jejich tvrzení, že pod touto značkou vyrábí pouze výjimečná řešení, je pravdivé – protože 801 D4 Signature jsou asi nejlepší „bévéčka“, s kterými jsme se potkali. Jsou ještě skladné i pro běžné obývací prostory, ale přitom už mají reálně větší frekvenční rozsah, než vaše uši a hlavně představují výrazný krok kupředu od už tak opravdu vysokých standardů 801 D4. V provedení Signature by se klidně mohly jmenovat i jinak a plně by si zasloužily pozici zcela samostatného top modelu, ne „jen“ vyladěného provedení. Protože jejich čistota, nenucenost, přirozená otevřenost, skvostná kontrola a takový ten celkový charakter, který vás automaticky přiměje vložit do mechaniky další CD, zařadit do streamovací fronty další skladbu nebo vstát a položit na talíř další vinyl, to je i přes již velmi vysokou cenu něco neuvěřitelně zábavného. B&W 801 D4 Signature patří mezi reproduktorovou smetánku, mezi vrcholný high-end a k modelům, na které může jihoanglická firma být skutečně pyšná. Ať už se tu stalo cokoliv, je to přesně ten typ přednesu, který funguje po všech stránkách a umožňuje prostě jen poslouchat, do nekonečna a ještě dál…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - porovnání standardních 801 D4 (černá) a 801 D4 Signature (červená)

Rozdíly jsou zdánlivě malé, ale je vidět, že verze Signature má vyrovnanější frekvenční odpověď, o špetku méně výšek a nepatrně důraznější „rytmický“ bas. Celkově se všechny grafy poměrně dost podobají těm u standardního modelu 801 D4 a rozdíly jsou nevelké, mnohem menší, než ty vnímané poslechem.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přestože je vidět vliv akustiky prostoru, celková charakteristika je vcelku vyrovnaná, je vidět mírně tlumenější výšky a lehce důraznější basový rozsah pod 200 Hz. Nástup reprodukce najdete zhruba na 25 Hz, což je velmi solidní s ohledem na to, že reprosoustavy stály několik metrů od zadních stěn a necelé 2 metry od boční stěny. Také vyzařování pod nepřímým úhlem je solidně blízké tomu v přímé ose, reprosoustavy splňují vysoké technické standardy na šířku rozsahu a vyrovnanost.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

THD se bez problémů v celém měřeném rozsahu drží pod úrovní 1%, ve středech a basech je dokonce zhruba poloviční.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance ukazuje na nejnižší body v úrovni mezi 3 a 4 ohmy, alespoň tu však nejsou prudké změny. Ladící kmitočet bassreflexového systému se zdá být na zhruba 27 Hz. Ani elektrická fáze nevykazuje přespříliš náročné momenty, i když je vidět, že průběh není ani nijak výrazně kompenzován. Zesilovače, které patří k reprosoustavám této cenové třídy to ovšem zvládnou bez problémů.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Protože je vidět téměř výhradně šum samotného akcelerometru, znamená to, že ozvučnice jsou skutečně pevné.

Výstup z akcelerometru při 2,83 V (červená) v porovnání s klidovým stavem ozvučnice (zelená)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 199 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkná nová barevná provedení

+ citelně uvolněnější a dospělejší přednes

+ krásná otevřenost

+ skvělé rozlišení

+ klidně by mohlo jít podle zvuku o samostatný nový model, ne „jen“ Signature úpravu

+ celkový nadhled, jistota a přesnost

ZÁPORY

- příplatek je i navzdory rozdílu skutečně citelný

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet