Skotští Tannoy nabízí v zaplatitelné kategorii velmi populární řadu reprosoustav, pojemnovanou Mercury. Ta je na trhu už pěknou řádku let a aktuálně je k dispozici už v sedmé generaci. Ta vzala předchozí velmi úspěšnou inkarnaci a dala jí trochu jinou estetiku i trochu jiné zvukové hodnoty, aniž by se ale vzdala finanční dostupnosti.

Model s označením 7.2 je větší ze dvou regálových verzí, ovšem i tak patří spíše k malým reprosoustavám. Ostatně pětikilový kabinet z MDF desek měří pouze 29,2 x 19,3 x 26,6 cm (v x š x h) a vnitřní objem 9,4 litru také není nikterak obří. Skříň je potažená vinylovým dekorem, který je provedený až překvapivě pěkně, byť stále odpovídá dané třídě a třeba spoje by mohly být ještě maličko preciznější.

Estetika nové sedmé řady je diskutabilní, zejména obruba reproduktorů s (mnoha) přiznanými šrouby trochu evokuje "okovaný" obojek anglického buldočka, ale na druhou stranu v reálném světě a reálném prostoru vypadají Mercury rozhodně lépe, než na fotkách, byť tam i tam je cítit jejich trochu technicistní estetika. Čisté hrany, klasicky pravoúhlé ozvučnice, klasicky usazené prvky na nich.

V podstatě celou čelní stěnu zabírá dvojice reproduktorů. Nahoře se nachází kopulka tweeteru o nadstandardním průměru 2,8 cm s poměrně širokou obrubou, ta opticky vyvažuje velikostní nepoměr s blízko usazeným středobasem o průměru 15,2 cm, který je ještě vizuálně zvětšený o zmíněné šrouby.

Při pohledu zezadu uvidíte v horní části sice plastový, ale velmi pěkně zpracovaný nátrubek bassreflexu, dole u paty pak vaničku se vzhůru natočenými, příjemně bytelnými reproterminály. Je tu, celkem pochopitelně, jen jediný pár.

Vyklenutý tweeter má membránu vyrobenou z nitro-uretanem kvůli tlumení potaženého tkaného polyesteru a v pohonném ústrojí zaměstnává sestavu neodymiových magnetů. Kónický středobas pak na relativně robustních závěsech drží membránu se základem z papírové drti, která je pro zlepšení vlastností potažená ještě vrstvičkou blíže nespecifikované vláknité směsi.

Pasivní výhybka druhého a třetího řádu dělí práci měničům na poměrně vysoké úrovni 3 400 Hz. Reprosoustavy mají také relativně vysokou charakteristickou citlivost 89 dB / 2,83 V / m, nominální impedance 8 Ohm nevybočuje z průměru, stejně jako frekvenční rozsah 42 - 32 000 Hz, udávaný s poklesem 6 dB. Reprosoustavy by mohly hrát i relativně nahlas díky deklarovanému zvládnutí 50 Wattů trvalého příkonu a 200 Wattů špičkového příkonu.

Tannoy Mercury 7.2 jsme poslouchali na testovacích sestavách Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D a Cambridge CXA80 / Cambridge CXC, ale také na Teac AI-501DA či dělených Quad Artera Play / Quad Artera Stereo. Porovnávalo se s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Piega Classic C40.2 a dalších. Propojeno bylo kabeláží ZenSati Authentica, TelluriumQ Black a Silver, napájení řešily ISOL-8 Substation Integra a IsoTek EVO3 Venus.

Malé boxy tohoto typu v této cenové kategorii povětšinou nemají příliš hutný a důrazný basový základ, Mercury 7.2 v tomto ohledu patří k tomu lepšímu, byť celý kontrabas ve "Spiritual" Hadena a Methenyho ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) se do nich "nevešel". I tak jdou však poměrně hluboko, citelný bas bez poklesu energie je tak někde v pásmu 60 - 70 Hz, pod touto hranicí relativně rychle ubývá důrazu i objemu. Obecně ale dokázaly Tannoy udržet poměrně pevný bas, se znatelnými konturami a na poměry třídy je bas velmi čistý, jakkoliv nějaké odlišení různých poloh a vystižení váhy nástroje tu nečekejte. Nicméně ze "stejnobasu" se už začínají tóny vydělovat poměrně čitelně, což je dobrý výsledek.

Rozhodně nejlepší výkon podávají Mercury 7.2 ve středním pásmu, ještě konkrétněji v podání hlasů. Vokální pásmo v "This is the woman" Vince Jonese ("Moving through taboos" | 2003 | Universal | VJ 356N) bylo sice trošičku tvrdší (respektive mohlo být o dýchnutí jemnější), ale zase už slušně čisté, lehké a až překvapivě dobře prokreslené. Vokál hlavního interpreta zněl čistě, vlastně poměrně civilně, nepřikrášleně a v dobrém slova smyslu jednoduše, ač samozřejmě nedosahuje tak úplně komplexnosti, která by z něj vytvořila realisticky trojrozměrný objekt v prostoru.

Malá kopulka tweeteru je příjemně kultivovaná, vibrafon a činely v "Like Minds" ze stejně pojmenované desky Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6) zní kulatě, klidně a měkce, přesto v sobě nesou nádech zvonivosti. Objemově jich bylo tak akorát, rozhodně nepřehnaně. Dozvuk tónů se ztrácí dost rychle, jednotlivé tóny jsou od sebe ale slušně, dostatečně přehledně oddělené.

Na maličké reprosoustavy hrají Mercury 7.2 se solidní soustředěností a velmi rozumnou kontrolou, takže v rámci kategorie nabízí také poměrně solidní dynamiku, zejména když k nim připojíte tvrdší, autoritativnější zesilovač. Ve Vivaldiho "La Stravaganza Concerto op. 4 no. 3" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) se sice malé reprosoustavy nepouští do nějakých zázračných mikrodynamických nuancí, avšak celková dynamika ujde, nemáte pocit, že by bedničky byly ploché či líné. Housle sice nemají úplně celé přesvědčivé tělo a úplně stoprocentní zátah, ale ani nemáte pocit, že by se měniče při reprodukci musely nějak přehnaně přepínat.

Spolu s onou civilností přednesu jde ruku v ruce i velmi slušné rozlišení, míněno v kontextu cenové kategorie. Ve "What a wonderful world" Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) velmi hezky vynikly oba hlasy, pěkně oddělené a vlastně už zahrané s pocitem, že dění je rozumně zorganizované. Nástroje v pozadí jsou sice stále ještě spíše v jednom celku, stejně jako se Mercury 7.2 tak úplně nesnaží prokreslit hudbu úplně do těch nejjemnějších detailů - jsou ale vyladěné velmi rozumně, nesnaží se zbytečně zdůrazňovat, hudba je celkově ve své třídě dobře podaná a dobře zorganizovaná a dává jednoduše smysl.

Mahlerova "6 symfonie" v provedení s Českou filharmonií, řízenou Václavem Neumannem (2006 | Octavia Records | OVCL-00259) ukázala, že Mercury 7.2 stojí za to trošku šoupat v poslechovém prostoru, abyste vyladili jejich podání prostoru - trocha natáčení, pokud možno alespoň trochu větší vzdálenost od zadní stěny (30 a více centimetrů) a pokud možno i umístění na stojanu a ne na polici či komodě jsou základní předpoklady, aby hudba alespoň zčásti vystoupila z kabinetů. Je fakt, že je pořád cítit, že tam hmota ozvučnic je, ale v pravolevém směru je scéna propojená a ač na šířku limitovaná skříněmi, tak celkem přehledná. Hloubka tu schází, oddělení jednotlivých nástrojových sekcí bylo spíš naznačené, není to samozřejmý hologram, i když se rozhodně nedá ani říct, že jde o nepřehlednou kouli.

Když jsme se u "Africa" od TOTO ("Blu-spec CD - Feel the difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) oprostili od toho, že basovou linku reprosoustavy spíše jen přibrukují, bylo to vlastně velice dobré. Hudba držela pohromadě, byla smysluplně zorganizovaná a neobtěžujícím způsobem plynulá a příjemná. V rámci třídy jim vlastně nic podstatného nechybí, nejsou agresivní, nejsou zbytečně aktivní, nejsou ale ani ploché, nudné a nevýrazné, jsou jaksi "normální".

Malé Tannoy Mercury 7.2 jsou sice celkem obyčejné, ale vkusně a rozumně provedené reprosoustavy s velmi atraktivní cenovkou. Jejich basová odezva je sice spíše průměrná, zato ale nabízí skutečně velice pěkné střední pásmo a kultivované výšky. Pominete-li spíše obyčejnou estetiku, pro malé prostory a zejména pro relativně blízký poslech mohou být fajn - nejvíce pak tam, kde hraje prim spíše jednodušší, na pěkném podání středního pásma vystavěná, typicky popová, možná i rocková, folková a podobná hudba, kde se nehraje na koncertní hlasitosti (i když se Mercury 7.2 hlasitosti nebojí) a kde je preferována jistota, že se hudba bude linout bez konfliktů a otravnosti klidně i po několik hodin. A jen tak na okraj - Mercury 7.2 jsou hezkou ukázkou toho, kam až se za všechna ta léta existence hi-fi díky moderním materiálům, poznatkům a technologiím posunul zvuk i v takto dostupné cenové kategorii.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Na levné a malé reprosoustavy mají Mercury 7.2 vcelku slušný měřený frekvenční průběh. V zásadě je tu jen trošku patrný zdvih v oblasti 150 - 380 Hz, zato pásmo nad touto hodnotou je vlastně výjimečně pěkně vyrovnané na danou třídu. Až zdůraznění nad úrovní 12 kHz tak trochu odpovídá velkému tweeteru. Slibovaných 42 Hz ze sebe Tannoy skutečně vypotí, ale spíše v toleranci -10 dB a to ještě hned následuje poměrně velký propad, v reálném světě bychom jim nástup přiřkli někde na úrovni 65 Hz - to je stále slušné a odpovídá to mnohem uvěřitelněji fyzickým rozměrům.

Impedance pak také neodpovídá slibovaným 8 Ohmům, ale mnohem spíše splňuje nároky na 4, s přimhouřeným okem 6 Ohmového zařazení. Na druhou stranu nikde žádný problém, žádný dramatický peak a celkově naprosto bezproblémový průběh, zejména za dané peníze. Pokles na 4 Ohmy na 250 Hz ještě není nijak kritický. Odklon elektrické fáze +/- 45°se také obejde bez zbytečně rychlých přechodů, takže celkově budou Mercury 7.2 celkem přijatelnou zátěží i pro základní elektroniku.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓ ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 9 980,-

FOTOGALERIE

KLADY

+ poměrně slušná kontrola

+ celkově muzikálně nekonfliktní

+ na svou kategorii velmi čisté

+ dobře kontrolovaný bas

ZÁPORY

- estetika je diskutabilní

- slušel by jim objemnější bas

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet