Dánská firmička Raidho Acoustics, součást koncernu DANTAX (Raidho + Scansonic HD + GamuT), je vedena velmi kompetentním týmem – kupříkladu bývalým majitelem Scan-Speak Johnem Peterem Jensenem, ale díky zázemí bohaté „matky“ má také vybavené vývojové laboratoře a prostor vytvářet vlastní technická řešení pěkně od píky. Ta jsou k dispozici už v základní řadě X (nutno brát trochu s rezervou díky vysokým cenovkám), které kraluje sloupek X2t.

Jde spíše o sloupečky, jejich ozvučnice je uzoulinká a ještě se směrem vzad zužuje, připomíná tak spíše lodní kýl nebo možná až žiletku. Však se na zadní tenounkou stěnu vejdou tak akorát reproterminály v konfiguraci nad sebou. Tedy je tu také žebrování specifického bassreflexového výdechu, díky němuž nedochází k prakticky žádným nežádoucím rezonancím a turbulencím.

Celá hmota X2t stojí na bytelném hliníkovém podstavci, z nějž se do stran rozbíhají čtyři stabilizační nožky, zakončené kulatými vrstvenými antivibračními puky, uvnitř nichž jsou tvrdé kovové kuličky. Na oblinách boků těžko popsat cokoliv signifikantního, stejně jako na rovné a čisté horní hraně.

To vpředu je toho víc. Lehoulince vypouklá plocha je většinově prázdná, pokrytá černým hlubokým lakem jako zbytek ozvučnice. V horní části nicméně najdete tři čtverečky s přiznanými šrouby v rozích. V nich dlí měniče Raidho – nahoře páskový tweeter a pod ním dva výrazné, přesto malé středobasy.

Nejdůležitější u Raidho Acoustics jsou jistě jejich vlastní reproduktory. Pro výšky se tu používá ručně skládaný firemní pásek s mělkým kovovým zvukovodem. Tenoučkou vrstvou filmové membrány s tloušťkou pouhých 11 mikronů (vlas má průměrně 70 mikronů) a váhou jen 20 miligramů je protkána kovová nit, sloužící jako cívka. Pod ním najdete silný plochý velký magnet s odvětráváním. Rezonanční kmitočet měniče leží v úctyhodné výši 82 kHz.

Oba středobasy jsou identické, pouze jinak filtrované, aby vznikla 2,5 pásmová koncepce. Výrazný kónus membrány s velkou centrální prachovkou a zřetelným závěsem má průměr 13,3 cm. Základní matérie Ceramix (hliníkový základ je plazmovým procesem s velmi vysokým proudem proměněn na povrchu na keramiku) je nově pokrytá tantalovou vrstvičkou pro maximální vytvrzení a odolnost. Tady je rezonanční kmitočet na vysokých 15 kHz. Reproduktor pohání soustředná sestava mnoha neodymových magnetů, kmitací cívka je z titanu.

Proměnou oproti minulým generacím prošla i frekvenční výhybka, u níž Raidho zdůrazňují použití velmi drahých a kvalitních komponentů (byť nespecifikují přesně jakých). Součástky jsou spojeny kabeláží Nordost z řady Norse 2. Frekvenční filtry druhého řádu mají naladění na 130 a 3 400 Hz.

X2t mají frekvenční rozsah 40 – 50 000 Hz (+/- 3 dB), citlivost 87 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 4 ohmy.

Reprosoustavy mají výšku 106,5 cm, šířku 14,3 cm a hloubku 41 cm. Nožičky vytváří půdorys 30 x 49 cm. Váha jednoho kusu dosahuje 23 kg.

Raidho X2t jsme měli možnost vyzkoušet v pražském studiu AV Center, kde se hrálo primárně přes sestavu EverSolo DMP-A6 s Gryphon Diablo 120. Signál se krmil z Roon Nucleus+ přes switch SOtM, skrze LAN kabely AudioQuest Vodka, signálové symetrické kabely Cardas Clear Reflection a reprokabely AudioQuest Thunderbird ZERO. Napájely kabely AudioQuest Tornado. Porovnávali jsme s ELAC Concerto S 507.

ELAC nabízí za o něco nižší cenu zvuk masitější, bohatší a plnokrevnější, ovšem méně prokreslený, s výrazně staženějším prostorem a celkově měkčí, uvolněnější.

Sloupeček Raidho má věru „žiletkové“ proporce, malé měniče a štíhlá ozvučnice přitom dokážou basklarinet a sopránový saxofon Laurenta Rochella v „Looping Leaves“ („Polychrome Sounds from the Underground“ | 2020 | Linoleum) podat s nebývalou silou – z takové plochy jde o zcela neočekávanou hloubku a důraz. Byť pocit hutnosti a váhy je spíše adekvátní, než bombastický. To je nicméně v souladu s tradičním firemním laděním a preference soustředěnosti a excelentní rychlosti je mnohem spíš pozitivem. Pevně sevřené tóny jsou razantní, skvěle vykroužené a strukturované. Každé brouknutí zaznívá s excelentní jistotou a že takový bas pochází z vlastně kompaktních reprosoustav je úžasné.

Barrettova „Terrapin“ („The Madcap Laughs“ | 1994 | nahráno 1968 | EMI | 7243 8 28906 2 1) byla posazená do velkého, až rozlehlého zvukového obrazu s vynikající otevřeností a proporce zpěvákova hlasu i akustické kytary jsou tu nadživotní. Přesto ani v kombinaci s velmi masitým, hutným a mocným Gryphonem není přednes jakkoliv těžký, má naopak excelentní odpich a naprostou tonální neutrálnost, je to zvuk čistý, jistý a s plně hladkou srozumitelný. Cítíte netechnický a přesto precizní styl.

Páskový výškový měnič má právě takový charakter, který byste čekali – na činelech v „A Baptist Beat“ klavíristy (a rozhodně ne primárně herce) Jeffa Goldbluma a jeho The Mildred Snitzer Orchestra („Plays Well With Others“ | 2023 | Decca | 0602448399649) cítíte možná lehounkou zvonivost, ta je však primárně způsobena rychlostí, energií a bezmála ultimativním propracováním nejvyššího spektra. Kovovost tónů je skvělá a věrohodná, reakce jsou super svižné a z toho plyne i celková kultivovanost, je to jemný a precizně kolorovaný zvuk s famózní utažeností, přesností a živostí.

V čem jsou X2t vskutku excelentní, to je podání dynamických přechodů a špiček ve smyslu preciznosti a rychlosti reakcí. Těleso Vienna Radio Symphony Orchestra, dštící soudobý „Koncert pro klarinet a orchestr III“ Maleka Jandaliho („Concertos“ | 2022 | Cedille Records | 0735131922029), bylo podané naprosto bez problémů. Žádný stres, žádný limit – je to zvuk utažený, vypracovaný, s údernou pevností a odhodlanou intenzitou, ovšem ne masivní, ne roztřásající podlahu sloní váhou. Agilita je ovšem parádní a nakonec v reálném světě také u neamplifikované hudby dominuje rychlost a bezprostřednost nad mohutností – tak jako tady.

Raidho X2t lze popsat jednoznačně jako velmi informativní. „Factory Girl“ od Beoga („Live at the Stockfish Studio“ | 2010 | Stockfish Records | 4013357405325) ukázala, že reprosoustavy mají tonalitu velice neutrální, ale zároveň kupodivu velice netechnickou. Je to díky rychlosti velmi snadno čitelný zvuk, Raidho tu svou typickou svižnost a atletičnost dotáhlo ještě o kousíček dál a zmizel tak ten dojem snaživosti a intenzity – je to prostě přirozené a nenásilně živé. Perfektně ohraničený vokál i nástroje ovšem totální přesnost lehce vyvažují tenčím, respektive „neotylým“ přednesem. Reprosoustavy se možná chovají více jako takový velký monitor, než co jiného.

„Hot Liquorice“ („Pure Big Band – Part 1“ | 1993 | KPM Music | LC 2061) Dicka Waltera, respektive Richarda Stephena Waltera, vystudovaného historika a psychologa, který udělal kariéru v BBC a jeho hlavním, ač asi nezamýšleným, hitem se stala znělka na reklamu pro globální verzi Zlatých stránek, byla rozprostřená v neuvěřitelném prostoru. Může a nemusí se vám líbit rychlost a utaženost přednesu, ale prostoru nelze vytknout vůbec nic. Z uzoučkých a veskrze spíše kompaktních ozvučnic vylézá luxusní šíře, parádní hloubka a excelentně realistické proporce nástrojů. Pokud bychom měli převést dojem na vizuální popis, tak Raidho nenabízí obraz, ale poctivou fotku s vysokým rozlišením, realistickou, bez přidaných uměleckých interpretací. Co jde dovnitř, jde i ven.

„In My Secret Life“ Leonarda Cohena („Absolutely Bass Voice“ | 2017 | ABC Records | HD-177) je rytmická, temná, hutná, masivní a Raidho ji předává ne snad s plnou mocností, ale zato hezky pevné, s jasným, napjatým, překvapivě hladkým hlasem a je to projev civilní, autentický, naprosto věrohodný a snadno čitelný. Obrovský základní bas je zkrocený, napjatý, brnkavý jako tětiva a nahlížený bezmála mikroskopickou optikou, tak přesný a konkrétní, že si jen podupáváte nožkou do rytmu. Chcete-li si však pustit Cohena proto, aby vás objala všezaplavující vřelost a tučný spodek, tak to zase ne, to Raidho nedají. Poslech je však nejpříjemnější, jaký jsme doposud mohli od těchto Skandinávců slyšet.

Štíhlounký sloupek Raidho X2t je překvapující tím, kolik podstaty dokáže ze své žiletkové ozvučnice a nevelkých měničů vytěžit. Je to v tradičním firemním duchu super rychlý, soustředěný, přesný zvuk, jeho tonální neutralita tu ale oproti – ze subjektivního hlediska nahlíženo – minulým setkáním s trochu technicistní příchutí zní naprosto uvolněně a samozřejmě. Raidho vám asi nepředají celou škálu filmových efektů, nerozkmitají okna sousedům nebo nepředají koncertní mohutnost, ale pokud chcete informace, vzduch, prostor a čitelnost, je-li vaším cílem proniknout hluboko na podstaty nahrávek, patří Raidho na vrchol své třídy.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíše menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je velmi zvláštní, že všechny modely Raidho, které jsme mohli měřit, rozhodně navzdory poslechové zkušenosti nenabízí rovnou měřenou frekvenční odpověď. Dokonce by se dalo říct, že je až trochu divoká – bas začíná sice na imponujících 28 Hz, ale tu má zvuk špičku na 70 Hz, tu je propad na 400 Hz, pak je vidět „tolerantní“ vanička mezi 3-4 kHz a následuje peak na 5 a více kHz. Rozhodně nejde o studiový monitor, ale o laděný zvuk, který tak ovšem poslechově vůbec nevypadá.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Tady je dobře vidět 2,5 pásmová koncepce, samotné měniče pak na rozdíl od klasického měření nevykazují vůbec žádná zdůraznění, naopak působí, že se výrobce snažil o jejich úplné „srovnání“.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční průběh možná lehounce klesá pod mez 4 ohmů, ovšem je vidět, že výhybka počítá s výraznou kompenzací a zátěž je veskrze lineární – nominálně by si reprosoustavy zasloužily označení 6 ohmových. Sedlo prozrazující ladící kmitočet sedí lehce pod 50 Hz, nikde na křivce není žádný náznak nežádoucích rezonancí a vzhledem k parádní linearitě vůbec není důvod obávat se spojení s prakticky jakýmkoliv zesilovačem. Úroveň neklesá na žádné kriticky nízké hodnoty, nejsou tu vůbec žádné prudké změny, nic. Totéž platí u elektrické fáze – ta se drží skoro „jako když střelí“ v optimálním rozmezí.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 349 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ štíhlé proporce a velký zvuk

+ nádherný prostor s báječně uvolněnou stereofonií

+ hodnotné zpracování

+ utažený, rychlý zvuk

ZÁPORY

- do jisté míry možná jistý pocitový limit hutnosti a sytosti

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet