Od začátku své existence v pozdních 70. letech 20. století si ProAc vysloužil pozici mezi stálými jmény audio scény Spojeného království vedle takových jako je Naim, Harbeth, Spendor, ATC nebo Bowers & Wilkins a Wharfedale. Vždycky si však šel trochu vlastní cestou – žádné zběsilé inovace, žádné výrazné změny stylu, prostě britská klasika. Tradicionalismus představuje hlavně řada Response, poprvé uvedená roku 1989 a odtamtud dál jen opatrně měněná.

Druhým nejvyšším modelem této klasické série je sloupek Response D30S, nabízený v „podvariantách“ D30DS (neboli Dome, tedy vysokotónová kopulka) a D30RS (čili Ribbon, alias výškový pásek).

Jen těžko byste v hi-fi světě hledali klasičtější tvar, než mají ozvučnice právě těchto reprosoustav. Jde o obvyklý obdélník, ať už se podíváte zepředu, z boku či shora, obdélníkový je i podstavec. Kabinety z MDF profilů s celkem širokou škálou základních i příplatkových povrchových úprav (ovšem vše v klasickém duchu anglického vkusu) stojí mírně nad základovou deskou díky dvojici vpředu a vzadu instalovaných širokých podpěr – vytváří tím prostor pro energii vespod ozvučnice instalovaného bassreflexu, aby rozléval svou sílu doprava i doleva.

V horní části skříně najdete vsazený vysokotónový reproduktor a středobas. Výškáč je na levém a pravém kanálu v zrcadlové symetrii, podle potřeby a akustických vlastností prostoru tak mohou být vysokotónové měniče „venku“ či „uvnitř“. Blízkost u hrany čelní desky pomáhá snižovat množství nežádoucích odrazů a tím mimo jiné zkreslení nejvyšších frekvencí.

Přestože všeobecně je kvalita zpracování dobrá, jsou tu některé drobné detaily, které by ve třídě 200 tisíc Kč nemusely být – mřížky nejsou magnetické, ale na klasické trny, takže když je sundáte, vidíte čtyři nevzhledné plastové zdířky. Nebo vezměte třeba vaničku s terminály – čtvereček je poměrně vysoko a kabely tak budou trochu neprakticky viset. Ještě méně praktické je, že ačkoliv tu jsou hezké terminály v bi-ampingové konfiguraci, spojku mezi oběma sadami tvoří kovová tyčka, kterou není jednoduché vyndat. Samozřejmě, uděláte to nejspíše jen jednou, ale i tak.

V testované verzi se o nejvyšší frekvence staral firemní reproduktor s měkkou tkanou kalotou o průměru 2,5 cm. Pod hedvábnou kopulkou najdete odvětrávací systém pro snížení nežádoucí komprese.

Středobas má průměr membrány 16,5 cm a má také původ v zakázkovém vývoji a výrobě ProAc. Kónus je z netypického materiálu, v němž dominuje slída s měkkým tlumícím doplňkem. Měnič má výrazný fázový nástavec a klasickou symetrickou vlnku gumového závěsu.

Reprosoustavy jsou koncipovány jakou dvoupásmové, byť jediné, co ProAc sděluje o frekvenční výhybce je to, že „používá nejlepší součástky na dedikovaném plošném spoji“. Třeba dělící frekvenci se však nedozvíte.

ProAc každopádně udává u D30S velice odvážný frekvenční rozsah 20 – 30 000 Hz (byť nezmiňuje toleranční pásmo). Jmenovitá impedance činí 8 ohm, citlivost pak 89 dB / W / m.

Kabinety mají v zásadě standardní rozměry – na integrovaných hrotech rostou do výšky 104,1 cm, šířku mají 26,6 cm a hloubku 31,1 cm, k čemuž je však třeba přidat ještě velikost základny. Váha jednoho kusu činí 28 kg.

Response D30S jsme poslouchali v ostravském Studiu Špalíček a to v kombinaci s dalšími modely ProAc, ale třeba i Qln Prestige Three. Hrálo se na kabelech Cardas Clear a to vždy přes sestavu Musical Fidelity – M6s PRE / M6s PRX / M6x DAC. Zdrojem byl Bluesound NODE v roli digitálního transportu přes USB.

Kontrabas z „Honey Hill“, jedné z perliček klasického jazzového období, kde hrají hlavní role saxofonisté Ben Webster a Johnny Hodges („The Soul of Ben Webster“ | 1995 | nahráno 1958 | Verve | 527 475-2), zněl takovým uvolněným, chce se říci „staroanglickým“ způsobem bez snahy ohromit objemem, tvrdostí nebo něčím jiným. Hloubky mají důstojný objem a hezkou, nenásilně podávanou strukturu – není to zvuk tak utažený, jasný nebo zařezávající jako u moderně laděných reprosoustav, nicméně má v sobě jistou důstojnost. Impulsům od zesilovače se poddává trochu volněji, ale přesto zvládá už ukázat i různorodou barevnost velkého nástroje, ač tak nějak neuspěchaně.

Ona jistá příchuť staré školy se projevuje také na středním pásmu. Školený a vycizelovaný baryton Michaela Bublého v „Georgia on My Mind“ („Crazy Love“ | 2009 | Reprise | 9362-49627-7) ukázal, že Response D30S jsou sice podstatně jasnější a informativnější než třeba D20, ale přesto hrají tak jaksi s vřelým, trochu hutnějším a nijak spěchajícím stylem. Srozumitelnost a artikulace jsou vlastně hezké (ostatně s takovou cenou je to po právu očekávaná kvalita), jako kdyby reprosoustavy měly nějaký svůj smysl pro detail, tak nějak v duchu anglického zvuku – je to měkčí, kulatější a přesto vlastně dobře čitelný přednes, takže hlas zní „lidsky“ avšak s dobrým vykreslením. Jestli to úplně stačí moderním konstrukcím, to není úplně jisté, avšak Response D30S mají zase jakousi vstřícnou eleganci.

Cinkání, uvozující „Somewhere, Somebody“ Jennifer Warnes („The Hunter“ | 1992 | BMG | 4007192619740), trochu neprávem známé hlavně kvůli své nejpopovější písničce, „té finálové z Hříšného tance“, znělo zvonivě, výrazně a přestože ne agresivně nebo vulgárně, tak určitě lehce dominantně. Rozlišení se vám ani tady nijak nepodbízí, byť díky onomu do jisté míry přítomnějšímu ladění nejvyšších frekvencí jsou informace snadno dosažitelné a máte pocit fajnové čistoty. Ovšem stále to není žádná technická analytičnost, prostě se tu hraje na pohodovou a trochu klidnější notu.

Protože Response D30S netlačí nijak na pilu a nemají to moderní nadupané ladění, může se zdát dynamika Brahmsova „Smyčcového koncertu č. 2 v g dur, op. III“ z nahrávky The Allegri Quartet („G major Quintet, op. III“ | 2001 | nahráno 1994 | naim | naimcd10) trochu volnější a poklidnější, ovšem když třeba zaberou housle, jejich rychlost i pronikavost jsou slušné, živost tu nechybí, rozhodně to není zvuk unylý nebo nějak hřmotně pomalý. Je uměřený, dospělý a nenásilný, nechává vyplývat hudbu tak nějak její vlastní vahou, nijak ji nepomáhá ven nebo se nesnaží dokonce o nějakou bombastičnost.

V tomto duchu se pak samozřejmě dá popsat také to, jak ProAc přistupují k prezentaci detailů – jejich reproduktory jako kdyby neanalyzovaly signál s maximální pečlivostí, aby se mu přizpůsobily v dobrém i zlém, ale fungují jako interpretační nástroj, s britskou noblesou přednášejí McLaughlinovu „Lotus Feet“ („Remeber Shakti“ | 1999 | Verve | 559 945-2) jako poemu. Přidávají tak hudbě trochu vlastní interpretace, ovšem jde o charakter kultivovaný a příjemný. Navíc pořádek i pod tou vřelejší vrstvou panuje pořád dobrý – ne moderně holografický, leč již samozřejmě dobrý. I v tomto by se dala reprodukce označit jako klasické hi-fi ze staré školy, preferující kouzlo obsahu před brilancí formy.

Přestože nejsou Response D30S už úplně malé, šíře ani hloubka jimi prezentované stereofonní scény nebyla v „Amuseum“ Jamese Newtona Howarda („…and Friends“ | 1983 | Sheffield Lab | CD-23) nijak překvapující. Na druhou stranu zůstává mile nenásilně organizovaná, nikdy nemáte pocit přeplněnost či stísněnosti – je to vlastně tak nějak „normální“, prostě nenuceně ukázaný prostor, v němž je pro nástroje místo a v němž se jako posluchač neztratíte.

Syrovější nahrávka jako „Leave It Like It Is“ od pražského dnes již nehrajícího uskupení The Prostitutes („Hometown Zombies“ | 2009 | nahráno 2008 | Championship | CHMPS 077-2) jako kdyby nebyla úplně kompatibilní s DNA důstojných ProAc. Ne že by nedokázaly stíhat její rytmiku nebo tu bylo něco špatně, ale ukazují tu kupodivu spíše právě technické nedostatky skladby a vlastně si tak úplně říznost neužijete. Mnohem více Response D30S sluší dobré nahrávky, pak je vlastně jedno, jestli jde o pop, rock, jazz nebo klasiku, jako kdyby jim nejlépe chutnaly věci ze 70. – 90. let.

ProAc je dnes již rozhodně tradiční anglická značka a tak má logicky právě vytvořit konzervativní nebo chcete-li skutečně tradiční anglickou reprosoustavu – Response D30S spadají právě do takové škatulky a určitě budou po chuti všem, který moderní naleštěnost, výraznost a vlastně jistá urputnost ve stylu (míněno v designovém i zvukovém) může přijít únavná. Tyto ProAc hrají tak trochu po svém, ovšem uhlazeně a distingovaně. Nikam nespěchají a mají i mírně vřelejší témbr, leč pod touto charakteristikou mají solidní rozlišení, dynamiku i kontrolu, to zase ne že ne. Jestli v dnešní konkurenci stojí za poměrně výrazné peníze, které si výrobce říká, to je věc čistě osobní, ale je to rozhodně jedna z cest, kterak si pořídit důstojný anglický zvuk v jeho tradičním duchu.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odpovědi je z referenční vzdálenosti trochu vidět, jako kdyby se teprve korektně snažila sečíst všechna pásma (což rozhodně z 1 m není nemožné), proto tu vznikají ony citelné propady, jakkoliv důraznější oblast mezi 100 a 200 Hz stejně jako výšky s vyšší energií kolem 15 kHz jsou spíše záměrem. Je vidět, že reprosoustavy by spíše neměly mířit přímo na posluchače. První energie bassreflexu je k dispozici od cca 35 Hz, budou-li ozvučnice po anglicku blízko stěn, pak budou určitě Response D30S hrát pod 40 Hz v plné síle. Obecně bychom ale řekli, že při ladění byl brán zřetel spíše na jiné věci, než na dokonale plochou křivku frekvenční odezvy. Byť v technickém popisu výrobce říká pravý opak – že odezva je dokonale rovná a sahá až ke 20 Hz, ani jedno se však nepodařilo potvrdit.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Jakkoliv v oblasti nad 100 Hz je celkové zkreslení zcela bezproblémové, mezi 180 a 500 Hz dokonce výtečně nízké, tak v basech poměrně rychle stoupá a přehoupává se při nijak obrovské hlasitosti zřetelně výš, než jsou běžné moderní standardy. I když nejde o hodnoty, které by poslechově už vysloveně vadily (zejména proto, že jsou v nízkých oktávách), dnes se skutečně setkáváme spíše s nižšími.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedanční křivky se víceméně drží nad úrovní 7 ohm, což je velmi dobré, reprosoustavy nebudou představovat výzvu pro zesilovače typu lampových konstrukcí. Ladící frekvence ozvučnice je soudě podle prvního sedla na cca 41 Hz. Na křivce je vidět přítomnost rezonance v oblasti kolem 150 Hz. Další peaky jsou relativně prudší, takže i když se impedance nepropadá do náročných nížin, bude přesto potřeba schopný zesilovač, který reprosoustavy udrží pod kontrolou. Také elektrická fáze není vysloveně zběsilá, přesto jsou její změny prudší – venkoncem si Response D30S řeknou o své a pevný zesilovač bude velmi vhodný (ač takový se v této cenové relaci už trochu předpokládá).

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 183 990,- - standardní povrchové provedení

Kč 206 250,- - prémiové povrchové provedení

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ celkový retro styl může být lákavý

+ možnost volby z široké nabídky povrchových provedení

+ takový v zásadě klasický anglický zvuk s příchutí 70. – 80. let

+ klidná tolerantnost

ZÁPORY

- cena je poněkud vysoká

- mají svůj relativně signifikantní charakter

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Panter | www.panter-praha.cz 

PRODÁVÁ: Hi-Fi Morava | www.hifimorava.cz 

fSdílet

Tweet