Japonský Accuphase je znám svými dílčími, leč pravidelnými a setrvalými inovacemi produktů ve výrobním programu, kdy evoluce jedné větve výrobků probíhá klidně několik desítek let. Podobně je na tom i jedna ze stálic nabídky, napájecí filtrační jednotka (jejíž kořeny jsou u modelu PS-1200 z roku 1997), nesoucí v šesté generaci od roku 2023 jmenné označení PS-1250 a nabízející čisté vstupní napětí až pro osm zařízení.

Jestli se v Accuphase vyznačují designéři něčím konkrétním, pak je to rozhodně volba zlatavého odstínu čelních panelů. Ani PS-1250 není výjimkou a honosí se právě takovým čelem, kvůli výšce přístroje je tu však ještě podstava z černého kovu s výraznými šrouby, což vlastně působí v kontextu oné celkové zralé decentnosti až trochu syrově technicistním dojmem. Popravdě řečeno, prakticky pojatý je vzhled všeobecně.

Začíná to velkou spínací kolébkou po levé straně, pokračuje nevelkým, ale zajímavě informativním displejem uprostřed a končí osmi tlačítky pro ovládání po straně pravé – sedm je obdélníkových, jedno kulaté. Tím malým kulatým se displej zcela vypíná, těmi hranatými zase volíte to, co chcete ukazovat – přepínáte jednotky mezi volty a ampéry, zobrazovat lze napětí a zkreslení a to buď na vstupu či výstupu, případně je tu hezky načrtnutá vlnovka, opět před či po zpracování.

Hliníkové boky komponentu jsou v identickém dekoru jako většina zesilovačů a přehrávačů, zadní panel je po stranách rámovaný mohutnými držadly, mezi nimiž je na volnou plochu rozprostřeno v pravidelných rozestupech osm zásuvek ve dvou řadách. Přívod je posazený mírně excentricky poblíž spodní hrany šasi.

Vnitřní prostor je rozčleněný na tři komory pomocí dvou stínících přepážek. Vpředu je ovládací elektronika primárně pro displej, vzadu zase prostor pro připojení zásuvek pomocí izometrické kabeláže – každý výstup tak má stejně dlouhý kabel.

Nejdůležitější je prostřední část s mohutnými chladiči po obou stranách. Na nich je namontována elektronika v symetrickém uspořádání, inspirovaném firemními koncáky. Nakonec jde vlastně o svého druhu výkonový zesilovač s 20 bipolárními tranzistory na každé straně. Uprostřed je zapouzdřený opravdu masivní toroidní transformátor a před ním dva kondenzátory zvící plechovek od limonády – každý má kapacitu 48 000 uF.

Díky tomuto uspořádání garantuje výrobce, že na výstupu nebude mít napájecí sinusoida zkreslení vyšší než 0,08% - to je výrazná změna proti standardním nižším jednotkám procent, které na vás čekají v běžné zásuvce ve zdi.

Najdete tu také obvody s všeříkajícím názvem Reference Signal Generator, které porovnávají vstup s definovaným optimem a snaží se co nejvíce se mu přizpůsobit. Systém stojí na použití pásmových filtrů (protože nic než 50 Hz nepotřebujete), doplněných o filtry odstraňující harmonické složky. Funkci si můžete představit tak, že načte tvar křivky na vstupu, vypočítá kompenzační křivku, kterou následně aplikuje – vznikne tím optimální sinusoida. Účinnost filtrace Accuphase udává vysokou – sníží prý zkreslení o 40 až 80 dB. Celkový výkon filtru na výstupu může dosahovat až 900 VA a 3,9 A.

Ještě jsme nezmínili jednu obvodovou desku uvnitř filtru – jde o ochranné obvody, které odpojí přístroje ve chvíli, kdy dojde k jakýmkoliv anomáliím.

Jde o pěkně velký a těžký komponent – má šířku 46,5 cm, hloubku 49,9 cm a výšku 24,3 cm. Váží taktéž dost citelných 41,3 kg.

PS-1250 jsme měli možnost zapojit a vyzkoušet v showroomu dovozce, kde jsme k němu střídavě připojovali třeba zesilovače AVID Sigsum, Accuphase E-4000 nebo přehrávač Accuphase DP-450. Propojeno bylo všude kabeláží Nordost Tyr 2 a poslouchalo se přes Fyne Audio Vintage Twelve. Pro srovnání jsme vždy část sestavu či všechny její komponenty zapojili do pasivní lišty Nordost Qb8 Mk II s různými zásuvkovými doplňky QRT.

Kupříkladu připojení masivním transformátorem vybaveného zesilovače AVID mělo za následek jednoznačně jeho „přibrždění“ – ne že by třeba střední pásmo nebylo čistší, to ano, ale ubyl drajv a vášeň, s nimi pak i poslechový zážitek. E-4000 byl ještě v zásadě „připojitelný“, byť PS-1250 je evidentně úplně optimální hlavně pro zdroje signálu s nižšími odběry. Vliv na přehrávač DP-450 byl totiž oproti přínosu u zesilovačů naprosto enormní (kdo ví, zda ne i proto, že jde o kombinaci Accuphase & Accuphase). Níže jsou tedy dojmy postavené zejména na rozdílech vnímaných při (ne)použití regenerátoru pro tento zdroj signálu, byť velmi obdobně, ale v menší míře, se projevily též u zmíněných zesilovačů.

Baskytara pulsuje v „Ty“ Richarda Müllera („44“ | 2005 | Columbia | 82876 71539 2) poměrně svižně a energicky, možná má v mixu i mírně navrch – ale onen dojem výraznosti s PS-1250 okamžitě ubude, protože basové pásmo v tu ránu přijde o citelnou část „načančaného“ objemu, zato přibude důraz a preciznost. Je to změna téměř hraničící s výměnou komponentu za jiný. Hudba jako taková v nízkých oktávách působí mnohem méně pompézně (a jak už bylo řečeno, třeba zapojit AVID tu znamenalo navíc ještě ztratit přeci jen část rytmičnosti a chuti do života, u DP-450 ale zase naopak). Přehrávač jako kdyby však najednou dokázal podstatně čistěji a konkrétněji vykreslit jednotlivé struny, z temného hučícího přívalu je strukturovaný a zřetelně čitelný napjatý puls, který už nahrávce nedominuje, ale správným způsobem ji podporuje a nabuzuje její energii. Každé brnknutí provází výraznější švih, jako kdyby baskytarista najednou tóny více utahoval a hrál odhodlaněji.

Naše ucho je z evolučních důvodů logicky nejcitlivější na frekvence v rozsahu lidských hlasů a tam se také nejlépe vnímají případné rozdíly ve zvuku komponentů. Zvláště jsou-li to tak příjemné vokály, jakými disponuje Serge Gainsbourgh a Jane Birkin v romantickém duetu „Je t`aime … moi non plus“ ze stejnojmenné nahrávky z roku 1969 (2016 | Light in the Attic | LITA 048). Není snadné vystihnout podstatu změny v této části frekvenčního spektra jinak, než že bylo „výrazně lepší“. Protože nejen, že oba zpěváci jsou blíže k posluchači a dále od nástrojů, takže je jim už z toho titulu lépe rozumět, ale zároveň DP-450 lépe artikuluje drobné nuance, podtrhující autentičnost reprodukce. Stejně tak jsou oba dva prezentnější, konkrétnější a tak slyšíte mimo jiné třeba i zřetelnější sykavky nebo skutečnost, že jde přeci jen o starší popovou nahrávku s ne tak vycizelovaným zvukovým podáním. Prostě a jednoduše, je to věrnější zvuk.

Je zvláštní, že na záznam ze stejného období, konkrétně „Per vivere insieme“ Jimmyho Fontany (1998 | nahráno 1965 | RCA | 74321584292) mělo připojení filtru ještě výraznější dopad. Jako kdyby se zde zachycené vysoké tóny přímo postavily do pozoru a vylouply, je jich víc – myšleno v objemu, v energii, ve strukturovanosti a barvách, v délce dozvuku, prostě ve všem. Výšky poskočily jako kdybyste nasadili zdroj signálu s vyšším rozlišením. Ač ani bez filtru nepůsobí nějak nekonkrétně, s ním jsou o čapí krok dál. Možná za to může i utažení basy, hrající ve stejném rytmu jako právě činel, ale nahrávka je téměř jako dobře zremasterovaná, přitom jako kdyby byla méně naléhavá, uvolněnější, pohodovější.

Jedním z mýtů, který se ozývá při diskusích o napájecí filtraci stále dokola je ten, že „filtr dusí dynamiku“. Ne že by se to snad nemohlo stát, na příkladu „Premier livre de piéces de clavecin“ Jean-Philippa Rameaua (hraje Alan Cuckston | „Piéces de Clavecin“ | 1995 | nahráno 1990 | Naxos | 550463) bylo třeba u velkého AVID Sigsum skutečně cítit, že má menší důraz, menší výbušnost a menší chuť hrát, než bez filtru. Není to ale otázka systémová, leč pouze otázka vhodného dimenzování – děje-li se to, potřebujete výkonnější filtr, ne je obecně zavrhnout jako „dusítko“. Každopádně opět bylo cítit, že blahodárný vliv PS-1250 je poplatný i dynamice nahrávek. Popíšeme-li dynamiku jako gradient energie (tedy čím větší dynamika, tím více napumpované šťávy do poslechu), pak je cítit, že přehrávač dokázal být výrazně jemnější a popisnější, že tiché tóny podal tišeji a delikátněji, zatímco ty důraznější hlasitěji a tím vznikl pocit výraznější živosti. Kontrast přechodů, jejich rychlost a výbušnost jsou prostě lepší, jako kdybyste byli blíže samotnému nástroji. Možná zároveň ale zvuk ztratil jistou výraznost a naléhavost, zněl více v klidu a uvolněněji, méně pronikavě – tady je to spíše otázka osobního vkusu, zdali preferujete nechat se ohromit efektem, nebo oblažit nenuceností.

Naprosto jednoznačně pomohl Accuphase celkovému rozlišení a přehlednosti poslechu. „Camera’s Rolling“ stojí na klavírní lince Dánky Agnes Obel („Myopia“ | 2020 | Blue Note | 4837173) a samozřejmě i bez PS-1250 zní nástroj s bezproblémovou čitelností, stisky kláves jsou čisté a konkrétní. Stejně tak už „v základu“ cítíte velikost nástroje. Jenže filtr na zdroji (respektive zejména na něm) ukázal nahrávku ještě o notný kus zřetelnější – třeba ťuknutí sešlápnutého pedálu bylo najednou naprosto jasné, konkrétní, jakoby prostě hlasitější, ale zároveň zcela v proporci ke zbytku zvuku. Také stisk klávesy má fortelnější slonovinový doťuk, kladívko dopadne na strunu zněleji a razantněji, jako kdyby všechno bylo jaksi očištěné – asi jako restaurovaný obraz. Možná bychom také řekli, že v souladu s tím působil výsledek o maličko sušším, věcnějším (inu, realističtějším, méně naleštěným) dojmem, ale kouzlo neztratil.

Lepší zakotvení jednotlivých detailů a informací pak pomohlo zlepšit také vjem prostoru nahrávek. I na v zásadě velmi jednoduchém záznamu kytary Al Di Meoly v Bachově „Sarabandě z houslové sonáty v b moll“ („Greatest Hits“ | 1990 | nahráno 1975 | CBS | 466995-2) bylo cítit proměnu. Tam, kde předtím byl pěkně vykreslený nástroj v neurčité oblasti okolí, tam je rázem citelně přítomnější nahrávací místnost, její vzduch, její odrazy a její jemná živost, přidávající na uvěřitelnosti. Ale také pevnější obrysy kytary nebo zřetelnější struny umožňují vnímat nástroj jako plastičtější, hmatatelnější a dokonce je znát, jak je natočená vůči mikrofonu, jak se prsty na hmatníku dotýkají teď tady, za chvíli támhle, že ozvučná část je o něco dál – prostě už nejste v režii studia, ale jste muška na špičce snímacího zařízení a koukáte na Di Meolu pěkně zblízka.

Až netypicky razantní „Zephyr & I“ od Suzanne Vega („Beauty & Crime“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 68270 2 5) má lehce zaduněný basový buben a vůbec naddimenzovaně namixovaný bas, protože prostě cílí na rádia a komerční audio elektroniku, kde tak bude znít hezky. Na „velkém hi-fi“ se však občas dostanete až do zahlcujících objemů. Filtr Accuphase situaci rozhodně příkladně zkrotil, hluboké tóny mají menší rozmach, zato lepší konturu, ale hlavně objemnost nahrazují fyzickou důrazností a úderností. Možná ubylo něco váhy, zato utaženost a konkrétnost jsou doslova katapultované kupředu. Sama skladba je pak výrazně přehlednější jako celek, snad i trochu uhlazenější, ale přitom zrale zábavnější.

Důstojní pánové z asi nejtradičnější high-endové značky země vycházejícího slunce udržují setrvale sympatický standard svých výrobků, stejně snadno rozpoznatelný, jako jejich designové pojetí. Přestože je Accuphase PS-1250 spíše doplňkem portfolia, je hodný pozornosti, neb jako „pračka“ dokáže skutečně očistit zvukové podání připojených komponentů a pozvednout je vzhůru a to nikoliv jen o symbolický kousek, ale o notný kus – někdy se zdálo, že je to skoro jako poskočit vzhůru o výkonnostní kategorii. V takovém případě, připojíte-li jich více, může být cena tímto způsobem pojatého upgradu vlastně smysluplná – ne úplně malá cenovka se totiž mezi jednotlivá zařízení rozpočte a PS-1250 vyjde při obdobném zvýšení celkové kvality poslechových zážitků levněji, nežli by vyšla výměna jednotlivých komponentů. Velmi důležité je nicméně upozornit, že ne pro každý zesilovač je PS-1250 vzdor svému papírově dostačujícími výstupnímu výkonu optimální – naopak pro zdroje je to skvostný partner, který jim umete cestičku jako ten nejuctivější služebník. Chcete-li zejména od svých zdrojů signálu (či různých procesorů, serverů atd.) dostat maximum, Accuphase PS-1250 si zaslouží být jedním z doporučených doplňků maximalistických sestav.

Kč 311 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výtečný účinek pro různorodé zdroje signálu

+ zvuk se po připojení zaostřil a vyčistil

+ utažené basy

+ zlepšil čistotu reprodukce

+ pěkná kvalita konstrukce

ZÁPORY

- možnosti připojení zesilovačů jsou limitované, výkonnější už mohou být „omezené v rozletu“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet