Mistři zvuk (tedy ne ti gaučově-domácí, ale ti, kteří ráno vstanou a jdou se věnovat práci se zvukem) mají přes zdánlivou blízkost světu domácí audiofilie zcela jiné nároky a preference, stejně jako úplně odlišnou nabídku zařízení, skrze něž se mohou kochat věrnou reprodukcí. Proto je vždy zajímavé vyzkoušet si nějaký takový výrobek ve srovnání s hi-fi realitou. Krásným příkladem budiž monitorovací sluchátka MDR-MV1 od jedné z největších ikon profi světa – japonského giganta SONY.

Na pohled nejsou MDR-MV1 vlastně nic moc – tak už to ve studiovém světě bývá, že na krásu se nehraje. Jejich plastové tělo se vyznačuje nízkou hmotností a neunaví tak krční páteř ani po celodenní práci.

VIDEO

Týlní most s koženkovým potahem není ničím nápadný, má však dlouhý rozsah pro možnost pohodlného nastavení optimální polohy oválných, téměř až obdélníkových mušlí. Náušníky z měkoučké látky krásně přilnou k uchu a v kombinaci s otevřenou zadní stranou za chvíli téměř nevíte, že je máte na uších. Přívodní kabel vstupuje pouze do levé mušle, čímž se zvyšuje manévrovací svoboda, ačkoliv to zrovna v domácích podmínkách nehraje roli.

V SONY říkají, že MDR-MV1 jsou primárně určena pro dokonalé monitorování prostorových informací ve vysokém rozlišení – proto mají „firemní certifikáty“ 360° Reality Audio a Hi-Res Audio. Elektrodynamické měniče s průměrem 4 cm poskytují garantovaný frekvenční rozsah 5 – 80 000 Hz.

Výrobce dále udává impedanci 24 ohm, citlivost 100 dB / mW a váha 223 gramů, to je ovšem všechno. Protože jde o výrobek z profesionální sféry, nikdo neřeší čistotu mědi v kabelech, exotičnost membrány nebo speciální tvar dírek, tvořících výdech mušlí. Jaksi se má za to, že cílem bylo dosažení nejlepších výkonů racionálními a měřitelnými cestami, bez esoteriky a jinotajů.

Porovnávali jsme primárně na EverSolo DAC-Z8, zapojeném do IsoTek V5 Titan a krmeném po USB systémem Roon, a to s modely Focal Clear a Yamaha YH-5000SE.

„Ne quelque part“ v New Yorku žijící německé rodačky Ayo („Royal“ | 2020 | Wagram | 3596973757829) má bohatě zaznamenaný, sytý basový základ a sluchátka SONY ho zvládla vykreslit podstatně lépe, než by předznamenával jejich účelný vzhled nebo zařazení do cenové relace. Tóny se rozpínají překvapivě hluboko, hrají s plnou, měkce poddajnou vřelostí a pružností, která je navíc hezky čitelná. Není to tuhý zvuk, který byste si možná mohli chtít spojit s běžnou studiovou charakteristikou, ale definice nechybí a vlastně úspěšně překračuje očekávání dané hladiny. Síla i důraz jsou zde v naprosto příjemné úrovni a dokonce cítíte i napjaté mroukání – nemohli jsme se zbavit dojmu, že s ještě lepším sluchátkovým zesilovačem by mohla MDR-MV1 pokračovat ještě lépe.

Sluchátka zvládla ve velké míře pojmout i mocný hlas Bryna Terfela v „Non Piu Andrai, Farfallone“, úryvku z Mozartovy „Figarovy svatby“ (The Metropolitan Opera Orchestra / James Levine | „Opernarien“ | 1996 | Deutsche Grammophon | 445 866-2). Čistota je překvapující, stejně jako absence jakékoliv techničnosti – je to organický, hladký, urovnaný přednes s ne dobrou, ale přímo skvělou čitelností. Srozumitelnost zpěvu je snadná, v dané ceně ba přímo skvostná, je to „snadný“ a lehký přednes s uspořádaností bez nucenosti.

Jadrná acid-jazzová nahrávka „South to Perpignon“ James Taylor Quartet („Room at the Top“ | 2002 | Sanctuary | SANCD117) vyznívá s celou svou řízností a břitkostí, aniž by však přitom brnkala na nervy. MDR-MV1 zvládají být na jedné straně velmi solidně informativní (ale netlačí na přednes tak, jako třeba Focal, takže to působí méně nápadně), ovšem halí celou reprodukci do nenásilné kultivovanosti. Zakládáte-li si však na audiofilském pídění se po detailech, nebudete nespokojeni – nic z běžné hi-fi sféry v obdobné ceně neumí hrát takhle čistě a s tak dobrým rozlišením.

Zatlačte na schopnosti sluchátek komplexní a muzikantsky nesmírně složitou „Springsville“ od Milese Davise a Gila Evanse („The Complete Columbia Recordings“ | 1996 | nahráno 1957 | Columbia | 0827969092323) a SONY neukročí ani o píď ze své naprosto pohodové kontroly. Žádné tlaky, žádná nabušenost, žádné efekty nebo nadbytečné drama. Zvuk je takový, jaký je v nahrávce a vlastně vám poskytuje vhled do niterného života s nonšalantní intimitou. Definice nástrojů působí lehce a snadně, jistota je skvělá a protože je to spíše maličko měkčí zvuk, nemusí se to zdát hned patrné, ale i dynamický důraz nástrojů a celé nahrávky je interpretován mnohem lépe, než byste měli právo za 11 tisíc očekávat.

Totéž platí i u rozlišení, kde při poslechu „Kyrie“ z Palestrinovy nejprofláknutější „Missa Papae Marcelli“ (1992 | nahráno 1991 | Amadis | 21), která prakticky definovala žánr komplexní polyfonie 16. století. Primární vjem je hladká, nenucená uspořádanost, kdy přednes nepase po jednotlivostech, ale předkládá propracovaný, organický celek. Je to třeba pravý protiklad Focalu; zvuk je také čistý, je jasný, ale ne jako pod světly scény, ale jako za slunného jarního rána. Tak nějak hebce, tak příjemně a nenásilně. Bavíme se o přehlednosti a čitelnosti, která je srovnatelná se sluchátkovou ligou kategorie 30 – 40 tisíc a pokud chcete hlouběji bez technicistnosti, musíte sáhnout ke skutečně špičkovým sluchátkům. Ale tady jsme na ceně 11 tisíc korun.

Uhlazená korektnost prezentace pomáhá i dobré orientaci v prostoru stereo báze, ač tam třeba soudě podle Bachova „Koncertu č. 1 v f dur, BWV 1046“ (Academy of St. Martin in the Fields / Neville Marriner | „Braniborské koncerty“ | 2001 | nahráno 1980 | Philips | 468 549-2) fungují spíše běžně. Nic nepřidávají, nesnaží se vyhnat hudební obraz různými triky s geometrií mimo vaše uši a podobně. Spokojí se v zásadě běžně velkou scénou, definovanou vašima ušima, ale bez problémů načrtávají asi i díky celkové korektní fázové a frekvenční odpovědi obraz scény s hloubkou a šířkou, v níž mají jednotlivé zvuky a nástroje dobře patrné místo. Mimo jiné jaksi nenásilně umí ukázat, že v nástrojové sekci sedí vícero hráčů, není to „stejnozvuk“ jednoho nástroje.

K nevíře je pak hlavně harmonie, síla, organičnost a pohodová samozřejmost, se kterou SONY hrají. Conteho „Coup de Théâtre“ („Psiche“ | 2008 | Platinum | 3000140) má silný, možná až příliš výrazně namixovaný kopák i basu, ale MDR-MV1 si s tím poradí, stejně jako dají hlasům čistý tón, ale zároveň „lidský rozměr“. Za dané peníze je reprodukce naprosto neuvěřitelná. Chuť hrát hudbu je tu veliká a všechno je tak nějak v pořádku. Neřešíte, jestli je toho víc, toho méně nebo cokoliv jiného – prostě posloucháte.

Že profesionální audio vybavení má často při určité ceně vyšší objektivní kvality, nežli hi-fi, to je dáno prostě tím, že se v tomto segmentu investuje čistě směrem k účelnosti a nikoliv do krásy a luxusu, stejně jako obchodně se tu pracuje s naprosto jinou úrovní marží a podobně. Nicméně pro nás, jakožto hledače svatého grálu dobrého zvuku, tu občas může být velmi atraktivní produkt – jako jsou rozhodně sluchátka SONY MDR-MV1. Pod tuctovým zevnějškem totiž neleží myriády exotických řešení, ale zjevně racionálně zkonstruované zařízení, které umí přehrát hudbu. Nic víc, nic méně. Žádné efekty, žádné výmysly, žádný tlak nebo nutkavost. Prostě jen hudba. Plynoucí, harmonizujcí, barevná a poslouchatelná díky celkové kultivovanosti dlouhé, předlouhé hodiny. Sluchátka to nejsou nijak krásná, ale jsou pohodlná, navíc se nesmírně snadno rozehrávají a jejich zvuk je krásně organický, přirozený a kouzelně „snadný“. Zatopí pak třikrát i víckrát drahým hi-fi řešením, takže pokud nutně nepotřebujete dělat svými sluchátky parádu, ale hledáte co nejlepší zvuk za co nejvýhodnější peníze, SONY MDR-MV1 těžko porazit. Nemají nejhlubší bas nebo největší rozlišení (tedy, v dané cenové třídy určitě ano, jde spíše o celkové porovnání bez limitů), nicméně pokud chcete maximum muziky, tudy snadno proteče.

MĚŘENÍ – SLUCHÁTKA

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo pomocí systému miniDSP E.A.R.S. – nejedná se o referenční měřící hlavu, disponuje však kalibrovanými mikrofony s profily pro různé typy sluchátek. Měření probíhá v programu R.E.W. s aplikovanou kalibrací pro mikrofony vždy v pěti cyklech na každém kanále pro ověření těsnosti náušníků / nástavců, každé měření probíhá v mírně jiné poloze pro nalezení té optimální a to při akustickém tlaku 84 dB @ 300 Hz u velkých sluchátek a 94 dB @ 300 Hz u in-ear sluchátek. Zobrazené křivky jsou ty nejlepší.

Níže naleznete dvě sady měření frekvenční odezvy – první nemá aplikovanou žádnou korekci. Graf se může zdát obtížně čitelný a neintuitivní, ale žádná sluchátka na rozdíl od reprosoustav neměří vyrovnaně a ani by zvuk takových nebyl příjemný. Doporučujeme porovnávat s výsledky nejnovějších výzkumů a tvarem preferenční křivky Harman Research 2018. Pro snazší interpretaci grafu je k dispozici také verze s aplikovanou kompenzací – tady by se dalo říct, že čím vyrovnanější odpověď, tím lépe.

Pro základní orientaci jsou k dispozici měření Focal Clear, beyerdynamic DT1990 Pro, Koss BT330i, Koss Porta Pro CZ nebo Sennheiser IE 8.

Frekvenční odezva – bez aplikované kompenzace

Frekvenční odezva – s aplikovanou kompenzací

Na obou výše uvedených grafech je jasně vidět monitorový charakter, vcelku dosti vzdálený ideálům prezentovaným pro příjemnost poslechu. MDR-MV1 nemají převis basů či výšek, nemají žádné výrazné zvlnění v celém průběhu křivky vyjma toho typického a nevyhnutelného ve vyšší části spektra.

Zkreslení – levý kanál

Zkreslení – pravý kanál

Celkové harmonické zkreslení i jeho jednotlivé složky se drží příkladně nízko, v úrovních, které nebudou nijak zabarvovat váš poslech – přesně jak se na studiové monitory sluší a patří.

Kč 10 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ báječná, vůči výkonu směšně nízká cena

+ skvěle čistý, srovnaný zvuk

+ komfort nošení

+ citlivost a snadné rozehrávání prakticky čímkoliv

+ naladění na harmonickou realitu

ZÁPORY

- oproti komerční konkurenci jsou materiály průměrné

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet