Slovenští Truune vyrábějí reprosoustavy pro ty, kteří chtějí zvuk, design a komfort v celistvém balení a ocení třeba navíc též zodpovědný přístup k přírodě, volbu lokálních materiálů a celkovou osobitost, danou i možností ladit barevné detaily podle chuti. Vyšším modelem je 80 čili eighty.

Stejně jako malé 8 (eight) nesou i Truune eighty čistý rukopis Gabriela Starka. Jenže jaksi ve velkém, odvážném rozměru. Jsou poměrně úzké, zato sošně vysoké a jednoduché či spíše minimalistické. Vpředu je vidět D’Appolito rozložení tří měničů za mřížkami s volitelnou barevnou obrubou, dole u paty je aerodynamická štěrbina bassreflexu. Na pravé straně boční stěny se otevírá veliké kolo basového měniče.

Stabilitu ozvučnic zajišťuje čtveřice radiálních nožek s vysokými hroty. Protože jde o výrobek s velkým důrazem na design, veškerá konektivita je skryta v základně reprosoustav, vzadu, v malé nice. Ovládání probíhá přes aplikaci, dálkový ovladač nebo dotyková tlačítka ve skleněné ploše na horní straně.

Ostatně – designovou úroveň s nádechem moderního luxusu můžete posoudit nejlépe na okolních fotkách, ještě lépe se pak i dotýkat fyzicky v nejbližším studiu. A že dotek ozvučnic stojí za to.

Bude čeho se dotýkat – eighty mají výšku 114 cm, šířku 21,5 cm a hloubku 36,2 cm, přičemž to, že nejde jen o prázdnou krabičku napovídá váha 41 kg na kus.

Vraťme se k výše zmíněné zodpovědné konstrukci – boční panely jsou z krásného dřeva ořešáků, prostřední pruh z umělé kůže a obložení zase z bramborových škrobových vláken, tedy jde veskrze o obnovitelné a ekologické materiály. Ozvučnice je pak vyztužena několika žebry, přičemž mezi pečlivě zvolenými prvky jsou místo pevného lepení spoje pružné, což potlačuje přirozené rezonanční problémy, které nutně vznikají v každé konstrukci.

Pod organickou slupkou se neukrývá jen tak ledajaká technika, Gabriel Stark vybral a naladil řešení se záměrem poskytnout co nejvyrovnanější a nejčistší zvuk. Přitom třeba elektronika je dle firemních slov „evoluční“ – bude-li v brzké či vzdálenější budoucnosti vhodné vyměnit třeba streamer, převodník či zesilovač za lepší, lze to učinit výměnou modulu, takže eighty mají sympaticky dlouhou plánovanou životnost a měly by tak představovat rozumnou investici bez rizika morálního zastarání.

O výšky se stará klasická jednopalcová měkká kopulky s pohonem sadou neodymových magnetů, kolem níž jsou vsazeny dva pětipalcové středotónové měniče s kónusy z přírodních vláken (rozhýbávané cívkami z poměděného hliníkového drátu) a basu tvrdí boční papírový basák s průměrem hezkých deseti palců. Frekvenční výhybka je osazena komponenty od Jantzen.

Modul s elektronikou je solidně zaplněný zajímavými prvky a technologiemi. Výkon dodává rovnou čtveřice modulů nCore od Hypex, každý s výkonem 250 Wattů. Digitální sekce má v jádru dvojici čipů Wolfson WM8742, které jsou spojené s upsamplerem SRC4382, který umí přepočítat signál až do rozlišení 192 kHz. Řízení celého systému má na starosti výkonný 56 bitový DSP ADAU1701 – stará se o desetipásmový ekvalizér, simuluje frekvenční výhybku, upravuje napojení basového měniče, stejně jako kompenzuje zpoždění mezi měniči a vůbec dává všechny výhody aktivní koncepce. Teoreticky umožňuje dokonalé sladění, které u pasivních řešení není možné sebelepšími součástkami. Díky tomu udává Truune frekvenční odezvu 27 – 20 000 Hz (-3 dB).

Sloupek eighty jsme poslouchali v pražském studiu Voix, srovnávali jsme zejména s Truune eight, ale mimo jiné i s aktivními modely KEF – LS50 Wireless II a LS60 Wireless. Streamovalo se z místních zdrojů nebo TIDAL.

Na to, že eighty a všeobecně značka Truune oslovuje svým pojetím spíše širší veřejnost a ne kované audiofilské plémě, je bas v „Little Fly“ v době nahrávání čerstvé držitelky Grammy Esperanzy Spalding („Chamber Music Society“ | 2010 | HeadUp | 31810-02) vlastně velmi neokázalý, prostý efektů a civilní. Nemáte pocit, že by vás zaplavoval, ale když se nástroj spustí do svých nejnižších poloh kolem 40 – 50 Hz, jsou tu odprezentovány s plností, hluboké, poddajně měkké, snad až s jistou něhou, ale přesto dobře oddělené. Eighty mají nastavení možná lehounce na příjemnou notu, ne na utažený a tuhý přednes, nakonec nejde o studiové monitory, ale o nástroje, které mají snadno těšit poslechem. Každé brnknutí je však už solidně oddělené, polohy se slušně rozvíjí. Hlavní je však medovitá tekutost basového základu.

Na popovou skladbičku má „All The Children“ Barbry Streisand („Guilty Pleasures“ | 2005 | Columbia | 8287672662 2) překvapivě brilantní technickou formu, která potrápí kvality lecjaké sestavy – asi i díky péči pedantského zvukaře a producenta Barryho Gibba, který tu dělá i zpěvné křoví. Snad až přímočařejší záznam zpěvaččina hlasu je zjemněný lehkým důrazem na příjemnou sytost zvuku. Vokál tak je hladký, se sykavkami, které netahají za uši, ač nejsou utopené. Fakticky je to ovšem spíše příjemný a tolerantní, než nekompromisně analytický přednes; prim hraje harmonie, rytmus a měkčí pružná plynulost. Přesto srozumitelnost netrpí v daném kontextu nedostatky.

Čisté a jasné činely v „Albatross“ od Fleetwood Mac („The Pious Bird of Good Omen“ | 2004 | nahráno 1969 | BHOR | 0184719000367) zní v podání eighty spíše decentněji, bez zvonivosti nebo cinkavosti. Rozlišení je určitě dobré, byť v tlumenějším prostoru už se zdálo, že by třeba dozvuk mohl být maličko delší, mohlo by tu být maličko více energie. Je ale fakt, že toto nastavení dobře harmonizuje se zbytkem pásma a je to příjemný, naprosto neagresivní a nerušivý poslech. Dejte si však trochu času na zvyknutí si, velká část systémů v podobné kategorii hraje přeci jen výrazněji.

Co se týká dynamiky, drží eighty solidní standard. Vivaldiho komorní „Koncert č. 2 v c dur, RV 188-1“ (I Solisti Italiani | „12 Concerti op. 7“ | 1993 | Denon | CO-75498) zní s hezkou plností nástrojů a to hlavně při nižších a středních poslechových úrovních, kde jim je zjevně nejlépe. Jste-li příznivci až nadrealistických hlasitostí, tam naopak ale mají eighty jistý limit, pocitově nedávají tolik šťávy, kolik byste možná čekali. Nicméně odpovídá to pojetí pro běžného člověka v běžném prostoru, který si koncert doma příliš často nedělá. Kdesi na polovině rozsahu hlasitosti je plasticita a sytost nejlepší, tam zvuk plyne a bublá, dobře se poslouchá a poutá, aniž by byl dominantně intenzivní.

To, že je zvuk spíše méně nápadně, uhlazeně poskládaný neznamená, že by nenabízel vhled od nahrávek. Ani velmi spletitá Sanbornova „Medley“ („Another Hand“ | 1991 | Elektra | 7559-61088-2) není na poslech zašmodrchaná. Jadrnější zvuky vás nekousnou do uší, je to takové elegantně organické pojetí s dobrou čitelností a nenásilnou přehledností, s nástroji již oddělenými, ale ne v holografickém slova smyslu. Opět se zdá, že kdyby tu bylo jen o něco málo energie ve výškách navíc, přednes by působil zřetelněji. Přesto objektivním uchem vzato je informací slyšet spousta, jak se sluší a patří na dobrý hi-fi systém, prostě jde jen o jemné až něžné pojetí.

Naopak zcela skvělé je podání prostoru – i v pozici prakticky u zdí a s opravdu nadstandardně velkým rozestupem byla scéna Dolphyho „Gazzelloni“ („Out to Lunch!“ | 1999 | nahráno 1964 | Blue Note | 7243 4 98793 2 4) velice pěkná. Ani tady to není trojrozměrná fotografie, ale spíše pohledná olejomalba, ale krásně přehledná – nástroje ani zvuky se nepřekrývají, je tu slušná proporce každého z nich a hlavně eighty nemají tendenci ke směrovosti, takže nemusíte nutně sedět přikování uprostřed mezi nimi, ale máte volnost užít si dobrý zvuk kdekoliv v obýváku, ačkoliv sám hudební obraz není úplně obrovský – má standardní proporce a nenásilně sedí mezi reprosoustavami.

„Man of Our Times“ od Genesis („Duke“ | 2007 | nahráno 1980 | Atlantic | 0603497996438) je skladba, která má tendenci nepředvídatelně a bez ohledu na úroveň sestavy zaznít poněkud příkře a ostře. Truune se ale opět projevily jako velice tolerantní, žádná jízlivá hrana, žádná agrese, jen sametový zvuk. A přitom hudební koule, která z nahrávky vzniká skoro ve stejném počtu případů, jako agresivní průraznost, je tu už důstojně pootevřená. Možná to není koncertní přednes s bůhvíjakou vášnivostí, ale vše působí spořádaně, korektně a snadno poslouchatelně.

Aktivní reprodukční systém Truune eighty je více objektem pro příjemné domácí soužití, nežli puristickou hi-fi sestavou. Výjimečně dobrý (a variabilní) je design, pozoruhodná je míra ohledu na přírodu (lokálnost, recyklovatelnost apod.) a velmi hezké je pojetí výsledného zvuku. Na rozdíl od mnoha (dokonce většiny) jiných podobně pojatých systémů, které chtějí posluchače zaujmout různými mírnými či většími efekty sází Truune na organičnost, na přirozenost, na decentní a přesto kvalitní podání, které vám umožní ponořit se v pohodě do poslechu, aniž byste si museli přehnaně lámat hlavu s tím, jakou kvalitu má ta která nahrávka. Prakticky cokoliv zní příjemně, plynule, zábavně a s bohatou barevností. Ano, za danou ne úplně nízkou cenu poskládáte klasický pasivní hi-fi systém s vyšším rozlišením nebo dramatičtější dynamikou, ale to není pointa Truune eighty – jejich cílem je zkombinovat eleganci fyzickou, materiálovou a zvukovou a to se jim daří na jedničku.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, s nadstandardně upravenou akustikou a to jak stavebními úpravami, tak akustickými panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Nebýt mírného zdůraznění v oblasti nejvyšších kmitočtů, dalo by se (protože zbytek zvlnění je způsobený vlivem akustiky prostoru) jistě říct, že Truune eighty jsou poctivě rovné. Jsou spíše laděné tak, aby byly kolmo k zadní stěně, nenatočené na posluchače. Plnou energii nabízí už od 30 Hz, možná skutečně od slibovaných 27 Hz. Celková odpověď je velmi dobrá.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Je vidět, že frekvenční odpověď na poslechovém místě mnohem spíše odpovídá poučkám z různorodých moderních studií, které říkají, že převýšení až +10 dB v basové části a následný „padající“ charakter jsou pro běžné necvičené ucho tím nejpříjemnějším (tedy ne věrným, ale hezkým). Protože Truune obecně míří „do davu“ a nikoliv na pár audiofilů, je to vcelku logické nastavení.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

EUR 13 140,-

cca Kč 320 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ celková elegance designu

+ urovnaný, nepředvádějící se zvuk

+ možnost úpravy malých designových detailů

+ čistší a jasnější zvuk, než model eight

+ čitelnost a zřetelnost i při nízkých poslechových úrovních

+ možnost úpravy projevu

+ upgradovatelnost v případě potřeby

ZÁPORY

- pocitově jistý limit ve vysokých hlasitostech

- cena už začíná dosahovat dosti zřetelných výšin

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Truune | www.truune.com 

PRODÁVÁ: Voix | www.voix.cz 

fSdílet

Tweet