Říše hi-fi je plná zajímavostí, hraničících leckdy až s ezoterikou (existují pro to i jiná případná pojmenování, ale zůstaňme u těch slušných). Když se firma rozhodne pojmenovat Voodoo Labs a svůj vlajkový produkt nazve Witchcraft (čili „čarodějnictví“), zachovat vážnou tvář není jednoduché. Hlavním vývojářem je tu nicméně Jan Geschke, muž od roku 1990 pracující pro značku Dynaudio a konzultující třeba pro Burmester, PEAK, Dali, NAD nebo Audionet. Poslední jmenovací nakonec používají pod názvem Gauss jeho licencovanou konstrukci „nosičů kabelů“. Právě na základě tohoto nápadu a jeho fyzikálních principů se následně zrodil projekt reproduktorového kabelu Witchcraft – i když pointa je právě to, že „nejde o kabel, ale o přenosovou soustavu“.

Geschke říká, že prakticky všechny konstrukce kabelů (signálových i reproduktorových) na aktuálním trhu „jsou tak trochu špatně“, jelikož neberou v potaz to, jak signál přechází ze zesilovač do reprosoustav. Protože nejde o „tok elektronů“, jak se často říká – částice rozhodně nikam netečou, pracuje tu elektromagnetické pole. A tomu je potřeba udělat – podle Voodoo Labs – adekvátní prostor. Jinými slovy zavěsit kabely do vzduchu tak, aby se nedotýkaly ideálně ničeho, rozhodně ale ničeho dřevěného nebo kovového.

Witchcraft je tedy soustavou stojanů ze specifického výrobcem vyvinutého materiálu a k nim připojených mřížek hexagonálního tvaru, skrze něž jsou v dostatečném odstupu vedeny tři vodiče pro každý pól každého kanálu (tedy doprava šest kabelů, doleva šest kabelů). Žádné koncovky, protože ty minimálně o 30% zvyšují přechodové odpory a tím jaksi potírají celkový smysl konstrukce. Specifický bavlněný oplet, protože ten má nejlepší dielektrické vlastnosti v kombinaci se spoustou vzduchu okolo. Žádné stínění, neb to zase zavádí do přenosu další nežádoucí interakce a prý že žádný měřitelný vliv vzduchem se šířících vln nikdy nezaznamenali ve Voodoo Labs ani poslechem, ani měřením. Čistá měď s vnějším pocínováním, protože má prostě vhodné přenosové vlastnosti pro EM pole a to lepší než sebedražší jiný kov nebo sebesložitější slitina.

Pointou mnoha experimenty zvoleného (a patentovaného) uložení a složení je udržení neovlivněného magnetického pole, což by mělo zajistit dokonalý přenos signálu ze zesilovače do reprosoustav. Na rozdíl od klasických kabelů má Witchcraft mnohonásobně větší efektivní průřez (z elektromagnetického pohledu), je to plných 44 čtverečních palců, tedy 284 cm2.

Cílem je „osvobození“ propojení obou koncových prvků hi-fi řetězce od běžně vznikajících nežádoucích ovlivnění a rušení. Zároveň totiž dochází k naprosté minimalizaci vnitřního odporu, kapacity a ztrátovosti. Z principu konstrukce tu též není riziko mikrofoničnosti.

Voodoo Labs dále říkají, že protože signál cestuje z 95% v dielektriku a z 5% ve svrchní 1 mm vrstvě kabelu, právě jimi zvolené průřezy a koncept mu otevírají cestu. Odvolávají se též – trochu v duchu jména své firmy – na pochopení souladu mezi konstantním magnetickým polem vesmíru, dielektrickou konstantou hmoty a chováním valenčních elektronů u atomů materiálů. Tlusté kabely tak podle jejich přesvědčení uvnitř (tedy pod zmíněnou milimetrovou svrchní vrstvou) nesou pouze víry elektromagnetického pole a s nimi i nežádoucí ovlivnění přenosu, tedy není vůbec žádoucí používat „tlustou hadici“.

Všechno se vyrábí ručně v Německu z německých a dánských vstupních surovin. Specifická kovová slitina, kterou Geschke definoval na základě experimentů, je použita pro výrobu stojánků a mřížek za pomoci průmyslového aditivního laseru, na který navazuje spousta ruční práce.

Voodoo Labs neuvádí žádné konkrétní technické parametry s tím, že takové jsou snadno zavádějící, není-li dobře pochopen kontext a fyzikální vlastnosti a nutnosti. Dozvíte se však mezi řečí o minimalizovaném vnitřním oporu a kapacitě, které prý předčí cokoliv jiného na trhu.

Witchcraft jsme poslouchali primárně v rámci hlavní redakční sestavy, kde jsme ho poměřovali s Nordost Heimdall 2, jinak řetězec tvořil IsoTek V5 Sirius, Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR, přičemž se poslouchalo na KEF Blade One Meta. Propojeno bylo dále mixem kabelů Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2 a KrautWire Super Symetric Gold.

Samotné podstavce jsme dále vyzkoušeli jako podložky pod reprokabel (když už k tomu tedy tvar i zakončení tak svádí) a nutno říci, že se projevil rozdíl oproti Nordost SoftLift a to tak, že přibylo zaostření a detailů, ale také tvrdosti a jasu.

Salvu basových tónů v razantní rockové formě v eponymním tracku alba „Gentlemen“ (The Afghan Whigs | 1993 | Elektra | 0075596150125) podal Nordost (jinak rychlý a konkrétnost přinášející kabel) poněkud dunivěji, masitěji, ale také spojitěji. Zapojení Witchraft zapůsobilo jako katalyzátor, díky němuž se zvuk vyvinul a baskytara od kopáku jako kdyby odskočila, tóny se vylouply, ovšem zcela nenuceně, až to zprvu vlastně nemusíte docenit. Pokud se bas něčím vyznačoval, tak najednou chytil jakousi plynulou, nestresovanou bravuru a prostě plul, houpal se a spořádaně rázoval se sebevědomě načrtnutou strukturou. Poměr pásem – tedy jisté zdůraznění nízkých rytmických frekvencí, zvolené zvukařem pro zvýšení rockové působivosti – zůstal nedotčen, stejně jako bas neztvrdl nebo neproměnil do zcela jiného stylu. Jen byl prostě lepší, víc byl slyšet charakter zesilovače i reprosoustav, potažmo zdroje signálu, tak nějak intenzivněji a mnohem, mnohem snáze.

To vlastně platí i pro zpěv Grace Potter v „Love is Love“ („Daylight“ | 2019 | Fantasy | 0888072117396). Ten byl jasný, posazený více dopředu, respektive lépe oddělený od nástrojů a konkrétnější než kdy dřív. Navíc se zdálo, že se vytratila vší mechaničnost – anglofonní národy to rády označují jako „easy flow“ a česká „plynulost“ pro to tak úplně nestačí. Lehkost, jednoduchost a živost, ovšem harmonicky klidná a laskavá, tak nějak nahrávka zněla, ztratilo se z ní zrno a tvrdost, kterou trpí ve vyšších středech. Najednou jsme prostě měli výrazně větší náladu poslouchat, nořit se do hudby a užívat si jí. Cesta zpět na Nordost znamenala hlas plošší, vlastně i zapadlejší a celou prezentaci jako když jí uberete plyn a chuť hrát.

KEF Blade One Meta umí ukázat výšky v „Moon Song“ Cécile McLorin Salvant („Ghost Song“ | 2022 | Nonesuch | 0075597914672) velmi krásně a informativně i ve standardní konfiguraci, leč zapojení Witchcraft přineslo plejádu nových jemných detailů, výrazně konkrétnější pohled na textury činelů a pocit čisťoučké a zároveň uhlazené, kultivované reprodukce. Jako by jich bylo víc, nejlepší však dozajista byl pocit mimořádně konkrétní lokalizace jednotlivých zvuků a jejich úžasná přítomnost. I tady zponenáhla jako když něco konečně „docvakne“ a reprodukce se stane strašlivě snadnou, opravdu a zcela přirozenou a bezmála hmotnou.

Wagnerova „Die Walküre“ (Leonie Rysanek / Karl Böhm / Bayreuth Festival Orchestra | 1997 | Classic CD | 81) se skrze Witchcraft věru důstojně dynamicky rozdýchala. Bylo to, jako kdyby se systém nabil energií a byl ochoten ji vydávat v nebývalém množství, přitom suverénněji hrál tiché polohy i ta hlasitá, mocná vzdutí tělesa. Netechnicky, zcela v klidu, úplně uvolněně. Jako když se prodere slunko vrstvou mraků, nebo jako když konečně rozbalíte vánoční dárek a dostanete se dovnitř – je to přímější kontakt s tím, co chcete.

Zajímavé bylo hlavně to, jak reprodukce jako kdyby zjihla. Klavíry a kytary v „Eclipse“ („Dream House Quartet“ | 2023 | Deutsche Grammophon | 00028948588329) jsou místy nahrané jadrněji, ale o to zněleji a čitelněji – tedy alespoň se nám to dodnes zdálo. Witchcraft zvuky všech čtyř instrumentů jednak nechá zaznít konkrétněji, snad proto, že zvuk je rychlejší a kontrola reprosoustav díky minimu „překážek“ po cestě lepší, zároveň však působí hladčeji, nikde ani stopa po tvrdosti nebo spíše skouposti. Samozřejmě vnímáte, že klávesy i kladívka klavírů nebo kov strun nejsou žádné vyloženě měkké zvuky, ale přesto působí nesmírně snadno a příjemně. Čitelnost každého jednoho tónu byla lehounká, vše má řád a organizaci. Návrat na Heimdall 2, který přitom vůbec není neinformativní, působil tak trochu jako přivření dveří a odchod z nahrávacího studia, kdy slyšíte hudbu za sebou – ne nesrozumitelně, ale přesto „dál“.

Díky oné celkově působivé prezentnosti, nebo možná spíše bezprostřednosti se zdálo, že Collinsova „You Can’t Hurry Love“ („Hello, I Must Be Going!“ | 1982 | WEA | 299263) je podstatně přehlednější a jasnější. Ne víc exponovaná či zdůrazněná, prostě jasnější, ukázaná plastičtěji, konkrétněji a tak nějak blíž i ve větším měřítku. Snad prezentnost, kterou Witchcraft nabízí, vychází skutečně z toho, že umožní zesilovačům rychlejší a snazší interakci s reprosoustavami, každopádně to opravdu funguje.

No a proč je Witchcraft doopravdy zajímavým kabelem / nekabelem, to ukázala i rádiovo-taneční „Help Yourself Out“ energických jihofrancouzských Hyphen Hyphen („C`est la vie“ | 2023 | Parlophone | 0190296150043). Její rytmika se zdůraznila a zpřesnila, přesto se akcentoval spíše houpavý drajv, než jakákoliv nutkavost. Jako kdyby umožnil Witchcraft vydestilovat ten slunný šarm z podstaty nahrávky – tolik zvuků, tolik energie a tak dobrá forma, prostě se můžete kochat tím, co váš systém umí a jak snadno zvládá hrát. Najednou se do vaší poslechové místnosti dostane množství radosti, které už v ní možná nějakou dobu nebylo a všechno jako když se uvolní a zlepší vám náladu.

Kabel (nebo tedy abychom dodrželi bonton, tak přenosová soustava) Voodoo Labs Witchcraft možná vypadá bizarně a rozhodně není za hubičku, nicméně dokázal vnést do našeho běžného poslechového uspořádání „něco navíc“, co by snad musel uznat i ten nejzarytější popírač jakéhokoliv vlivu kabeláže. Zesilovače jako kdyby měniče v reprosoustavách pevněji uchopily, hudba proudila snadněji, přesněji, poddajněji a samozřejměji – poetickým jazykem řečeno, s Witchcraft byl poslechový zážitek podstatně emotivnější a promlouval až k duši, ztratil stopové prvky technicistnosti a „rozsvítil se“. A přitom navzdory svému názvu vlastně vůbec nevymýšlí žádná kouzla a čáry, naopak boří spoustu high-endových ustálených postupů – žádné kosmické materiály, žádná komplexní stínění či polarizovaná dielektrika a ultimativní koncovky. Nic z toho tu není a zjevně to ničemu nevadí, i koncept takhle fakticky převrácený na hlavu parádně funguje – snad s výjimkou, kdy musíte kabel přepojovat, protože absence koncovek a nutnost udržet jednotlivé prameny od sebe chce trochu pečlivosti a trpělivosti. Ale Witchcraft umí darovat vaší sestavě otevřenost, muzikálnost a podmanivě pozitivní „snadnost“, s níž budete všechno poslouchat s podstatně výraznějším úsměvem a radostí.

EUR 9 690,- / libovolná délka do 2x 2,5 m vč. 3 podpěr na každý kanál (vč. 19% německého DPH)

cca 202 000,- Kč / libovolná délka do 2x 2,5 m vč. 3 podpěr na každý kanál (bez DPH)

EUR 1 000,- / dalších 2x 50 cm

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi transparentní, vzdušný a jasný projev

+ integrované stojánky pomáhají snadno umístit kabel na podlaze i případně mezi komponenty

+ snadná ohebnost

+ po zapojení se zřetelně usadil prostor nahrávek

+ došlo k celkovému zklidnění a vyhlazení reprodukce, nikde žádný stres

+ slyšíte prostě „více muziky“

ZÁPORY

- absence koncovek zrovna neusnadňuje instalaci, ostatně jako celé provedení

--- --- --- --- --- 

VÝROBCE: Voodoo Labs | www.voodoolabs.org 

fSdílet

Tweet