2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 1

Italové ve firmě Sonus Faber hrají na luxusní notu a staví reprosoustavy pro požitkáře. Ostatně je to zřejmě tak trochu v národní povaze, zdá se, ať už jde o auta, jídlo, pití nebo právě audio. Když Ital něco vyrábí (a umí to, nutno podotknout, neb všichni tamní pracují s vášní, ale ne nutně s umem), je z toho cítit energie a emoce, které do svého díla vkládá. U Sonus Faber nastavil legendární Franco Serblin standardy tak, aby pod jménem SF vznikaly skutečně nádherné kousky.

Snad právě proto, že tato pověst ke značce stále neodlučitelně patří, se stala hitem nová řada Venere, která všechny populární atributy práce těchto Italů zkusila promítnout do finančně dostupnější sféry, než bylo do té doby zvykem. Může za to také výroba v Číně, která byla pojata nikoliv jako práce na klíč od OEM výrobce, ale jako přesun části techniků a truhlářů do Číny, kde vzdělávají a kontrolují místní personál. Série Venere (neboli Venuše) se skládá z dvojice sloupků a dvojice regálových reprosoustav (které tedy existují také ve verzi středové reprosoustavy a ve verzi pro zavěšení na zeď). My jsme se potkali s modelem 2.0, který reprezentuje větší regálovku, určenou do menších a středních prostor.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 2

Je zvláštní, že už od prvního pohledu poznáte, že jde o trochu jiný Sonus Faber – je to hlavně tím, že působí „mladší", podobně jako základní model Toy, nejde tu o kvalitu výroby nebo něco podobného, tam výrazný rozdíl rozhodně není. Jde o zvolené střízlivější, modernější linie, nebo třeba volbu dostupných povrchových úprav, kde už prim nehraje dřevo v přírodním dekoru (samozřejmě i prává ořechová dýha je k dispozici, jak můžete vidět na fotkách), ale hlavně černý a bílý lak. Právě ty v kombinaci s lehce saténovým povrchem černé čelní stěny tvoří zajímavý soulad.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 3

Pro Sonus Faber charakteristické je i tvarování ozvučnice z docela tlustých MDF desek s nádherným, dynamickým prohnutím, které evokuje pohyb, eliminuje nežádoucí vnitřní stojaté vlnění a je poklonou nejvyššímu modelu Aida; nám nejvíce připomíná loď na vodě. Poznávacím znamením je hlavně směrem dozadu se zvyšující horní strana ozvučnice a významně se zužující zadní partie, které končí v tenkém proužku, na nějž se vedle sebe ani nevejdou robustní, nádherně zpracované bi-wiringové reproterminály. Spolu se skleněnou výplní na horní části jsou to právě tyhle prvky a detaily, které dávají jasně najevo, že tady jsme stále u Sonus Faber.

Mírně vyklenutá čelní stěna hostí dva reproduktory v mělkých zvukovodech a u spodní hrany štěrbinový bassreflex. Ten je vpředu kvůli tomu, aby bylo snazší reprosoustavu umístit i v menších prostorách relativně blízko u zdi (ale pod 30 cm to stejně nezkoušejte). O výšky se stará hedvábná kopulka s průměrem 2,9 cm. Pohonný systém je chlazen jen vzduchem. Středobas má pak již docela výrazný průměr 18 cm a membrána používá materiál Curv – bez bližších specifikací se dozvíte, že jde o kombinaci textilie a polypropylenu, která se formuje za tepla. Vývoj obou měničů probíhá zcela uvnitř Sonus Faber.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 4

Sonus Faber Venere 2.0 pracují ve frekvenčním rozsahu 45 – 25 000 Hz s tolerancí +/- 3 dB, přičemž dělící frekvence je položena na úroveň 2 500 Hz. Dvoupásmové reprosoustavy mají deklarovanou citlivost 88 dB / 2,83 V / m a nominální impedanci 6 Ohm.

Jak už bylo naznačeno, Venere 2.0 jsou středně velké reprosoustavy, díky elegantním tvarům ale působí snad i menší, než by naznačovaly rozměry 45 x 25 x 34 cm (v x š x h). Ručička váhy se při měření hmotnosti dostane k hranici 7 kg.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 5

Sonus Faber Venere 2.0 byly partnery hlavně pro set Cambridge Audio 851A / 851C, ale hrály také s Naim Nait XS a Naim CD5si, případně s Yamahou R-N301. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, ale i Xavian Bonbonus. Reprokabely jsme zvolili Acrolink 7N-S1400III, jako signálové buď Furutech s XLR konektory, nebo KrautWire Guru S s RCA a napájelo se KrautWire Omega III.

Ač Venere 2.0 patří velikostí spíše mezi středně velké regály, nečekali jsme takovou basovou odezvu; spodních tónů bylo objemově nejvíc, takže třeba kontrabas v „So What" z Davisovy desky „Kind of Blue" (1997 | Columbia | CK 64935) byla nebývale plná a hutná, byť nejspodnější tóny logicky energii postrádají. Přednes byl slušně kontrolovaný, propojený a spíše měkčí, klidnější.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 6

Plnější, hladký přednes velice sluší hlasům a díky otevřenému, čistému, byť poklidnějšímu přednesu je prostě pohoda tyhle Sonus Faber poslouchat. „Twist in my society" od Tanity Tikaram („Ancient Heart" | 2008 | Rhino | 2564-69459-5) zdobí nádherný, barevný a velice příjemný vokál, velice sytý a dobře čitelný. Hudba nikam nespěchá, ale nepostrádá živé kouzlo, vše je prostě jen měkčí a klidnější. Středy mají také pěkné „tělo", je jich objemem dost a Venere 2.0 umí vyzářit slušnou porci zvuku.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 7

Přednes tweeteru v Sonus Faber Venere 2.0 je bohatý i v nejvyšším pásmu, žádné éterické, lehoučké výšky, ale pořádný, sytý a pevný zvuk. Činely v Brubeckově „Take Five" („Time Out" | 2009 | Columbia | 88697398522) byly dobře prokreslené, pevné a dobře čitelné, s dostatkem energie a výborně propojené se středním pásmem – být lehčí a éteričtější, možná by je mohl trochu zastínit plný bas, takhle si ale vybojují poměrově zcela adekvátní prostor.

Abyste dostali z Venere 2.0 jejich plný dynamický potenciál, budete jim muset zvolit nadprůměrně autoritativního partnera, který umí dodat dostatek energie. Pak se tyto bedničky srdnatě snažily udržet i dynamiku orchestru ve Dvořákově „Novosvětské" v podání České filharmonie s taktovkou Václava Neumanna (1994 | Denon | CO-78828). Nedají vám sice představu o adekvátní velikosti (jsou to koneckonců jen regálovky), stejně jako je cítit, že rezerva u dynamických špiček také odpovídá jejich cenovému i typovému zařazení, ale nemáte pocit plochosti nebo násilného omezení.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 9

Díky plnosti zvuku možná nebudete mít, zejména v kontextu dnes populárních, až příliš zdůrazňujících reprosoustav, pocit, že Sonus Faber Venere 2.0 hýří detaily – jakmile se ale zaposloucháte do jejich přednesu, informace tam objevíte. Vpředu hlavní zvukové linky, v mnoha vrstvách a uvolněně pak prezentují komplexní hudební obraz. Je to přirozené a neefektní, zvláště pak zvukový celek se vnímá snadno a jednoduše; byť můžete sledovat i jednotlivé nástrojové linky v Liadovově „Babě Jaze" (Reference Recordings | RR-82), samozřejměji působí celková scéna – ostatně, na koncertě také neposloucháte jen jediný nástroj.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 10

Vynikající je pak prostorové podání – měniče ve zvukovodech zjevně mají svůj smysl a nástroje na scéně v „Club Descarga" od The Body Acoustics jsou přehledně rozložené. Scéna jde pocitově hluboko za reprosoustavy a úplně cítíte velmi dobré sladění měničů. Instrumenty mají naprosto suverénní oddělení a plasticitu, která je velice potěšující nejen na tuto cenovou třídu.

Sonus Faber Venere 2.0 umí také velmi hezky přenést atmosféru nahrávky, ač je jejich zvuk vlastně dosti transparentní. Plnost a pevnost skvěle podtrhla poslech „Who Needs Information" Rogera Waterse („Radio K.A.O.S." | 1987 | Columbia | CK40795). Reprosoustavy se jednoduše a příjemně poslouchají, basový fundament je příjemně plný a basa brouká; vůbec vše probíhá v poklidu, neoslňuje efektem, ale ani vás nenechá usnout. Život do reprodukce ale musíte vetknout nějakým pevnějším, dostatečně silným zesilovačem – třeba NAD C370 rozhodně neměl málo síly a kontroly, ale sametovější, měkčí zvuk byl až příliš těžký. Kombinaci s Cambridge Audio 851A se zato osvědčila velice dobře, stejně jako s charakterem Yamahy R-N301, byť tam bylo cítit, že Venere 2.0 potřebují o dost víc.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 11

Sonus Faber umí vyrobit krásné reprosoustavy, o tom není pochyb. S řadou Venere pak tato krása (byť v trochu modernější a jednodušší podobě) přichází do významně dostupnějších cenových tříd, což je příjemný protiklad masivnímu celosvětovému zdražování. Venere 2.0 možná nemá až tak poetický a hudební přednes jako třeba modelová série Olympica (a vyšší, pochopitelně), přesto nesou onen firemní gen, díky kterému je příjemné je poslouchat, ať už hrajete tiše či hlasitě, pop nebo jazz. Potřebují k tomu vlastně jen o něco pevnější, autoritativnější elektroniku, než je běžně zvykem. Ta zkrotí jejich obzvláště plné basové pásmo, které budí dojem větší ozvučnice. Pokud máte rádi hladký, čistý a muzikální zvuk, kterého je v každém okamžiku dost, pak Sonus Faber Venere 2.0 dejte šanci – oceníte to.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 m1

Naměřená frekvenční odezva je pro reprosoustavy této velikosti a cenové třídy poměrně atypická. Hlavně pak svým rozsahem a vyrovnaností – nástup je zhruba na hranici 50 Hz, právě zde je cítit velký peak a adekvátní důraznější a plnější basové pásmo, které se k normálu vrací někde na úrovni 150 Hz. Právě od této hodnoty až za 20 000 Hz je pak reprodukce vyrovnaná a nevybočuje z tolerance +/- 3 dB ani o píď.

2015 01 06 TST Sonus Faber Venere 20 m2

Zvláštní je pak impedanční křivka, kde se nachází veliký peak s vrcholem někde na hranici 2 000 Hz, kde dosahuje až na 50 Ohm. To naštěstí není takový problém, jako kdyby křivka klesla třeba někam ke 3 Ohmům. Nejnižší bod je ale na úrovni 5 Ohm někde kolem 280 Hz, což by nemělo znamenat žádný vážnější problém pro žádný zesilovač.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 41 990,- - lesklá ořechová dýha
Kč 49 990,- - bílý / černý piano lak

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jsou prostě nádherné, jak je u Sonus Faber zvykem

+ zvuk je plný a je ho dost již od nízkých hlasitostí

+ muzikální hladkost a klid

+ poslouchají se snadno i při vyšších hlasitostech

ZÁPORY

- v menších prostorách mají tendenci být basově až příliš výrazné

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: TYKON | www.tykon.cz 

200 300 xavian

200 200 mcintosh

200 200 tykon

200 200 soundstyle

200 200 grandinote

200 200 wdq

200 100 optoma

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio
Fischer&Fischer SN-70

ANALOG:

VPI Scout
+ Jelco SA-250
+ Hana EH
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline (MC)
Pro-Ject Phono Box
Grandinote Celio

KABELY:

ZenSati Authentica
Chord Signature XLR-DIN
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

NAPÁJENÍ:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Sirius
IsoTek EVO3 Initium
Nordost Red Dawn
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES
Furman AC-210 A E

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube
65" Philips 65PUS7101

MĚŘENÍ:

Clio Pocket
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Blaho živého letního zvuku

Léto, prázdniny, dovolené, volno, klid a relaxace - vlastně ideální čas, kdy se věnovat muzice. Tedy pokud samozřejmě nemáte doma stokilové monobloky pracující ve třídě A; i když i pak je řešením naučit se mít rád saunování, no ne?

Číst dál...

200 200 basys 200 200 horn 200 200 hifiguide 200 200 rpaudio 200 200 studiospalicek 

200 200 audio visual 200 200 voice 200 200 psg 200 200 ketos 200 200 kasaudio 

200 200 pmc 200 200 cptpraha 200 200 naimstudio 200 200 aq 200 200 mareka audio 

200 200 4ce distribution 200 200 altei 200 200 ibdczech 200 200 elfton 200 200 eurostar