Streamovací službu TIDAL patrně díky mohutnému rozmachu hudby přehrávané po síti a internetu v poslední dekádě zaznamenal každý. Dá se asi říci, že jde o platformu, která pomohla etablovat digitální stream jako plnohodnotnou formu poslechu, což rozhodně není málo – ale dnes samozřejmě je na výběr v dobré kvalitě mnohem víc. A tak se v TIDAL rozhodli zkusit být zase jednou těmi, kdo zkusí ustálit v očích audiofilů něco nového. To „něco“ je formát Dolby Atmos pro ty, kteří si předplácí vyšší tarif HiFi Plus.

Tento formát si možná většina z nás spojuje primárně s filmovými soundtracky, kde slouží k zdůraznění prostorového efektu na libovolné multikanálové sestavě – jde totiž o objektově orientovaný záznam, neboli zvukové stopy, které nejsou pevně navázány na konkrétní kanály, ale tekoucí v jediném proudu, který až dedikovaný procesor rozdělí podle konkrétní konfigurace a prostorové kalibrace. Podmínkou je minimálně 5.1.2 (kolem vás + subwoofer + strop), ale specifikace dovoluje až úctyhodných 64 kanálů se 128 simultánně přehrávanými zvuky. To už je slušný potenciál pro vytvoření 360° iluze.

Poslední dobou se pak v Dolby Atmos začala objevovat i nativně namixovaná hudba (a vznikl standard Dolby Atmos Music), tj. ne taková, kterou procesor do multikanálu rozpočítá ze stereo nebo třeba 5.1 / 7.1 stopy (protože ty jsou už dlouhá léta k dispozici například na SACD či obrazových discích), ale která počítá právě s oním velkým potenciálem Dolby Atmos Music. A na TIDAL je právě teď můžete najít v poměrně velkém množství – viz pro inspiraci nové přírůstky ZDE.

Jenže jak takové záznamy vhodně přehrát? Přestože to zvládne cokoliv, co umí zpracovat Dolby Atmos Music signál (třeba i „rádobyprostorové“ soundbary), je to dánský Lyngdorf, značka známá jako odvážný průkopník digitálních audio technologií (a tedy logický partner), který je jedním z prvních, ne-li úplně první, který ve svém produktu umožnil přehrávání Dolby Atmos Music přes TIDAL na „audiofilské maximum“. Kompletní seznam běžných oficiálně „schválených“ kompatibilních zařízení najdete na webu Dolby.

Lyngdorf MP-60 2.1

V luxusním showroomu pražského studia Avitsmart jsme měli možnost okusit streamování Dolby Atmos Music skladeb přes nejvyšší prostorový procesor MP-60 2.1. Ten má klasickou podobu komponentu této dánské značky, vyznačující se čistotou, velkým displeje a naopak minimálním počtem fyzických ovládacích prvků.

Umí dekódovat až 16 kanálů s možností snadného mapování dle potřeby, má 16 symetrických audio výstupů, pět HDMI vstupů a dva výstupy (standard 2.1) a slušnou zásobu digitálních vstupů (čtyři optiky, čtyři koaxy, AES/EBU a USB pro počítače). Zvládá obraz až v 8K a zvuk se všemi nejnovějšími standardy včetně Dolby Atmos, DTS:X a Auro-3D.

Důležitou součástí je též firemní systém Room Perfect pro kalibraci akustiky prostoru. Krom automatického režimu umí rovněž nezávisle upravit sílu subwooferu, má 32 nastavitelných předvoleb, lze zařadit až 8 filtrů různého typu a vůbec přizpůsobit přednes víc (respektive jinak), než jak je u A/V procesorů běžné. Výsledek pak také působí poslechově trochu jinak, než u standardních kalibračních řešení, jaksi více organicky, byť možná zase méně zaostřeně.

No a pochopitelně tu krom jiné široké funkční výbavy nechybí TIDAL Connect s podporou Dolby Atmos Music.

Dedikovaná poslechová místnost zážitek s Dolby Atmos Music solidně podtrhovala, osazená krom tohoto procesoru multikanálovým koncovým stupněm Emotiva řady XPA Gen 3, vestavnými kompaktními reprosoustavami Artcoustic, dvojicí subwooferů téže značky a na míru připravenou akustikou.

Pokud si chcete vyzkoušet co to vlastně ten Dolby Atmos Music je, doporučujeme začít výběrem TIDAL TOP 10 – jde částečně o efektní skladby, možná i s důrazem na moderní pop, avšak čistě z pohledu kvality mixu připravené důkladně a dobře. Nicméně postupně jsme se prokousali takovou padesátkou různorodých skladeb, u nichž kvalita multikanálového zážitku kolísala od stoprocentně přesvědčivého až po řekněme „proboha, proč?“.

Nejpůsobivějším z poslouchaných záznamů byl určitě Jeff Goldblum, hrající klasickou „Moon River“ s The Mildred Snitzer Orchestra na svém nejnovějším albu. Tady máte pocit, že vám zvukař postrčil židličku přímo doprostřed nahrávací session a jste tak přímým účastníkem hudby. Kvalita zvuku jako taková je tu dobrá a prostorový vjem s naprostou lehkostí umožňuje ukazovat na toho kterého hudebníka.

Další začala hrát Joni Mitchell svou „Both Sides Now“ z živáku „Live at Newport“. Pořád to bylo zajímavé, ale tady kupříkladu zvuk nemá výškový rozměr a takový ten pocit všeobjímající přítomnosti. Nicméně stále jste „uvnitř“ a je to zajímavé.

Přesným opakem jsou Rolling Stones a roku 1967 nahraná „Ruby Tuesday“ z výběru „Forty Licks“, kde je nálepka Dolby Atmos patrně omylem. Hudba působí dojmem ne nepodobným tomu, když si na základním A/V receiveru zapnete stereo do všech kanálů. Ano, hraje to odevšad, nicméně jde spíše o difúzní a tím z podstaty nepřehledný zvuk, který si mnohem, mnohem víc užijete v pravověrném stereu.

Nelze to pak svádět na starý záznam či kdesi cosi – John Coltrane a Eric Dolphy v živém záznamu „Greensleeves“ z „Evening at the Village Gate“ jsou skvělí, hudba možná také nemá holografickou kvalitu, ale bezproblémově ukazuje „vpředu“, „vzadu“, „vlevo“ i „vpravo“ a vnímáte tak organizaci.

Podobně „Too Darn Hot“ Elly Fitzgerald z krásného alba „The Cole Porter Song Book“ – jistě to není rovno nativnímu Dolby Atmos Music mixu, ale přesto je prostorovost smysluplná a je ku prospěchu zážitku.

Velmi zajímavý byl záznam Beethovenových klavírních skladeb, zaznívajících pod prsty Alice Sary Ott za doprovodu Netherlands Radio Philharmonic Orchestra – vícekanál vám dopřává celkem slušný náznak vzdušnosti a pocit, že jste ve velké koncertní síni. Pro klasickou hudbu se zdá být Dolby Atmos Music – bude-li dobře udělaný – jako velmi zajímavá cesta, podporující autenticitu poslechu. Hudba byla kolem, ale přitom jasně „támhle“ hlavní klavír a „odtamtud až tam“ sedí členové holandského symfonického tělesa.

Na druhou stranu, hodně evidentně záleží na technice záznamu – třeba jihoamerické duo klavírů Argentinky Marthy Argerich a Brazilce Nelsona Freire s prostým názvem „Salzburg“ je tak trochu jako kdyby vám místo uší narostly mikrofony a zvukař vás umístil přímo doprostřed těla nástroje. Ano, velmi dobře cítíte, kde je která struna, které kladívko a že jeden hráč je tu a druhý támhle přímo naproti, ale přirozené to samozřejmě není.

Působivé mohou být filmové soundtracky jako je Zimmerův „Dream of Arrakis“ z epické Duny – namíchán a kdo ví jestli ne složen byl už s ohledem právě na prostorový zvuk kin a tím je všechno krásně rozvrstveno. Oproti klasickému stereu vám dává Dolby Atmos Music pocit lepší organizace, je tu jaksi „více místa pro zvuk“ a postupně gradující skladba doslova roste kolem vás jako katedrála, začíná pod vámi a proti vám, vyhřezne ale postupně až ke stropu, vpravo, vlevo, za vás, prostě všude.

Ani perfekcionistický experimentátor Brian Eno si nenechal ujít možnosti nového formátu a tak není divu, že jeho „There Were Bells“ je dotažená – zvuky jsou umisťovány s precizností, promyšleně a tak trochu by se skladba klidně dala používat jako demonstrační po vzoru takových těch vypilovaných ukázek prostorových efektů Dolby či DTS.

„Dragula“ Roba Zombieho rozhodně není typická audiofilská záležitost, ale na poměry jaksi standardní produkce vlastně není co do prostoru špatná. Tu a tam zvuk jako kdyby vystoupil z obvyklého stereofonního rozložení a tím dodává poslechu jisté další zajímavosti. Trochu to však působí, že remix do Dolby Atmos Music dělal jakýsi algoritmus a ne pečlivý zvukový technik – ale proč ne.

Pak následovaly tři skladby, které nelze označit jinak, než jako všesměrové stereo – ne tak vlastně až trochu rušivé jako výše zmínění Rolling Stones, ale přesto trochu pokrčíte rameny s tím, že jediné co další kanály přidávají je pocit větší vzdušnosti a jaksi více to zaplňuje místnost, ale těžiště je stále dvoukanál před vámi. Je jedno, zda šlo o „Learning to Fly“ Toma Pettyho, „Don’t Need You“ Eda Sheerana nebo „Believer“ od Imagine Dragons. O tom, jaký výsledek bude tak zjevně nerozhoduje ani stáří skladby, ani rozpočet kapel…

Koneckonců, jedním z nejlepších záznamů byla výběrovka „The Very Best of The Doors“ – staré nahrávky jsou prostě fajn, uspořádané, nesnaží se o moderní efektnost typu Zimmera a tak, ale někdo jim zjevně věnoval péči, logicky vybral zvuky, které mají jít zepředu, ze stran, z boku i zezadu. Nebo to snad byla šťastná ruka zpracování Lyngdorfu, kdo ví.

Stejně tak Norah Jones a její „Don’t Know Why“ zněla prostě moc hezky – dobře lokalizované nástroje, místo mezi nimi a pocit vzduchu (to přiznejme Dolby Atmos Music jako výraznou výhodu – umí tento vjem zprostředkovat moc hezky), sem tam ambientní dozvuk nebo něco takového a tím přesvědčivá a zábavná atmosféra.

Fajn byla ale i popovka „Shallow“, kterou zpívá Bradley Cooper s Lady Gaga. Povykující publikum je za vámi a kolem vás, oba zpěváci a kytara před vámi, je to takové až skoro koncertní a člověku vlastně přijde přirozené, že je to právě tak, jak to je.

Jakkoliv je Dolby Atmos ve většině aplikací tak maximálně marketingovou vějičkou a zajímavostí (už protože ten Atmos z velkých kinosálů je něco jiného, než ten domácí), máte-li dobře postavené domácí kino, které tomuto formátu fyzicky vyhovuje (tj. máte skutečně reprosoustavy kolem sebe i nad sebou a to v dostatečně hojném počtu), máte dobře provedenou prostorovou kalibraci a chtěli byste to vytěžit, určitě si Dolby Atmos Music na TIDAL vyzkoušejte. Momentálně to tedy platí jen pro majitele procesoru Lyngdorf, ale na základě poslechových zážitků bychom si přáli, aby se místo 8K a dalších bůhvíjakých kravinek v multikanálových dekodérech, receiverech a zesilovačích objevil právě TIDAL Connect a Dolby Atmos Music a aby producenti nahrávek neváhali věnovat čas jejich neodfláknuté produkci. Protože kdy je záznam na úrovni, je to skoro jako „live“ a to je paráda…

Kč 412 990,- - procesor Lyngdorf MP60 2.1

FOTOGALERIE - MULTIKANÁLOVÁ SESTAVA

FOTOGALERIE - SCREENSHOTY TIDAL

--- --- --- --- ---

KLADY

+ na dobré mixu, připraveném nativně pro Dolby Atmos Music velmi zábavný zážitek

+ je to zajímavá nová cesta jak objevit hudbu

+ stále a relativně rychle se rozšiřující nabídka

ZÁPORY

- využitelné jen ve specifických konfiguracích a zatím reálně jen s minimem hardwaru

--- --- --- --- ---

DOVOZCE LYNGDORF: AV Integra | www.avintegra.cz 

PRODÁVÁ: Avitsmart | www.avitsmart.cz 

fSdílet

Tweet