Značka Mobile Fidelity Sound Lab, to je něco jako pečeť kvalitního zvuku. Už od roku 1977 rozmáchlé logo MoFi a označení Original Master Recordings znamená, že si na své aparatuře vychutnáte velmi až výjimečně dobrý zvuk nahrávky. A i když od uvedení stříbrných kotoučků firma nabízí své umění právě i na kompaktních discích, stále zůstává stejnou měrou producentem vinylů, v práci s nimi tak má přes 40 let tradice. A kdo jiný než právě výrobce špičkových vinylů by měl vědět, jak je správně přehrát?

Dost možná právě s takovou ideou uvedla firma novou divizi, nazvanou prostě MoFi Electronics a která aktuálně nabízí dva gramofony, dva phono předzesilovač a tři přenosky, navíc všechno v až neočekávaně příjemných cenových relacích a to zejména s ohledem na to, že vše je vyráběno ve Spojených státech.

Nejvýše postavenou firemní kombinací je ta s větším, robustněji postaveným a lepšími komponenty osazeným gramofonem UltraDeck, na konci jehož raménka trůní přenoska výmluvně nazvaná MasterTracker.

Gramofon UltraDeck patří mezi jednoduše vypadající přístroje, na poměry gramofonů je ale poměrně velký. Základna z MDF desky je bytelná i díky vyztužení třemi hliníkovými deskami, usazená je na nožkách od firmy HRS, které nenápadně, ale nesmírně účinně absorbují jakékoliv vibrace. Dokonce i základna samotná svou hmotností a rigiditou funguje jako efektivní tlumič vibrací a můžete klidně za chodu kamkoliv ťukat a nic se nepřenese do zvuku.

Jakkoliv gramofon jako celek vypadá poměrně jednoduše, skrývá se v něm spousta času stráveného poctivým návrhem. Základem tu je pohonný systém kolem integrovaného 300 otáčkového motoru, ten je téměř plně ponořený do šasi a má klasické řešení s pozicí pro 33 1/3 nebo 45 otáček za minutu. Celý motor je pečlivě izolovaný, takže z něj žádná vibrace nepřechází dál.

Síla motoru se po stisknutí starosvětsky žlutě svítícího spínacího tlačítka přenáší přes pružný kulatý přenáší na robustní tříkilový talíř z Delrinu (z toho jsou ostatně i součástky motoru) - to je polymer nové generace od specialisty, firmy Dupont. Materiál má krystalickou strukturu a i díky tomu funguje jako optimální tlumení, které k vinylům a hrotům nepropustí žádnou vibraci.

Talíř se otáčí na inverzním ložisku z tvrzené oceli, bronzu a safíru a díky perfektnímu zpracování vydrží v pohybu snadno a dlouho.

Na druhé straně talíře trůní klasicky vypadající přímé raménko s názvem Ultra, i to si firma vyrábí sama. Má délku deset palců, je hliníkové a signál vedou kabely od Cardas a to od přenosky až k výstupních cinchům na zadní straně. Tak jako celý gramofon, i raménko trochu klame tělem, přes vší jednoduchost má působivě hladký pohyb ve všech osách.

Na konci ramene jsme měli přichystanou přenosku MoFi Master Tracker, tu nejvyšší, kterou firma nabízí. Jde o MM přenosku s váhou bezmála 10 gramů, robustní tělo je vyrobené z hliníku. Uvnitř se nachází do tvaru V uspořádaná dvojice magnetů, cívka je navinutá velmi čistou mědí, vyrobenou Ohnovou technologií.

Chvějka je zakončená diamantovým hrotem typu Micro-Line (který prý používá i výroba firemních masterů pro lisování vinylů).

Výrobce udává výstup 3 mV, frekvenční pracovní rozsah 20 - 25 000 Hz, kapacitu 100 pF a doporučený přítlak 1,8 - 2,2 gramu.

UltraDeck má šířku 42,4 cm, výšku 15,2 cm (počítáme-li zavřený kryt) a hloubku 36,2 cm, přičemž se to nezdá, ale v celkově lehce působícím gramofonu dřímá přes 10 kg hmoty. Na poměry gramofonů nabízí tento velmi pěkný odstup signálu a šumu 74 dB.

Nejlepší na celém gramofonu je ale to, jak strašně málo musíte udělat, abyste z něj dostali vše co nabízí. Vlastně jen správně připevníte závaží a je hotovo...

Gramofon MoFi UltraDeck jsme měli možnost poslouchat v redakčních prostorách, kde alternoval VPI Scout - poslouchalo se přes phono Grandinote Celio a poté přes zesilovače Grandinote Shinai, Norma Revo IPA-140 nebo také přes Cambridge CXA80, alternativně jsme měli k dispozici phono MoFi StudioPhono, případně Pro-Ject Phono Box. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 nebo Fischer&Fischer SN-70, použité kabely měly široký záběr - více o nich a napájecích filtrech a dalším příslušenství v pravém sloupci -->.

Basovou linku v titulní skladbě desky "Skala" Mathiase Eicka (2011 | ECM | 276 3107) gramofon zvládl vykouzlit nádherně kulatou, objemnou a příjemně, ale ne uměle vřelou, bylo cítit teplo dřeva kontrabasu a jeho mohutné tóny odkapávaly, jak už to u skvělých instrumentů cítíte. Skvěle zpevněné a konturované tóny jako kdyby dýchaly, pružné a razantní, přitom ale stále klidné a vrcholně "analogové", podané přitom ale konkrétně a přirozeně, bez nějaké podbízivosti. Je až neuvěřitelné, jaký pocit hloubky vám gramofon dá a jakou autoritu umí basu naložit.

UltraDeck, respektive celý systém od MoFi Electornics, neváhá s energií ani ve středním pásmu. Hlasu Cassandry Wilson v "Run the voodoo down" ("Travelling Miles" | 1999 | Blue Note | 7243 8 54123 1 8) bylo stěží co vytýkat. Jednak měl vokál velmi odvážně velké proporce, jednak tu byla záviděníhodná energie a tah na branku a to vše při respektování té "vinylové" něhy nahrávky. Zpěv byl velmi čistý, krásně srozumitelný a bezprostřední, žádná kouzla s barvami, nafouknutým nebo ohlazeným zvukem - prostě vokál, čistý a přirozený.

Gramofon s přenoskou pak dokážou vdechnout až překvapivou živost a hloubku i tam, kde nahrávka leckde jinde působí trochu obyčejně. Příkladem budiž činel v Harrisonově "Got my mind set on you" ("Cloud Nine" | 1987 | Dark Horse Records | 9 W1 25643), která není zrovna zvukařskou perlou a mnohdy máte co dělat, abyste vůbec činel ve vší té skrumáži našli. A když už ho najdete, častokrát máte neodbytný pocit "plechovosti". A ono to tak asi je správně - UltraDeck nicméně linku objemově vytáhl tak, že byla dostatečně zřetelná a i když upozornil ve své přímosti a čistotě na limity, ostrosti nebo právě nádech plechovosti činelů, nebylo to vulgární, nepříjemné nebo jakkoliv ukřičené, naopak klidně a neúnavně jasné.

Na to, že gramofon UltraDeck ani přenoska MasterTracker nepatří do nějaké zběsilé cenové hladiny, poskytují úžasně dynamický zvuk. Snad to hodně souvisí i se schopností gramofonu nepřenášet k přenosce prakticky žádné nežádoucí vibrace a zvuk tak působí "kontrastněji", než je u gramofonů zvykem. Když třeba v úvodu skladby "Lion in Winter" od Bee Gees ("Trafalgar" | 1971 | MFSL | MFSL 1-263) zazní rány do velkého bubnu, není to dutý a opatrný zvuk, ale pořádná "ďaha", která rozhýbává blánu opravdu velkého nástroje a vy to všechno vnímáte, protože je to pevné, jasné, energické a živé. Není to žádný opatrně zakulacený zvuk, který má působit vřele, je to plnokrevný, jadrný a razantní úder, který ovšem nepůsobí tvrdě, není zbytečně sešněrovaný.

Právě tak rozlišení je na danou kategorii vysloveně skvělé, v Caveově "People Ain´t No Good" ("Live from KCRW" | 2013 | Kobalt | BS006V) vnímáte to na gramofonové poměry úžasně čisté a nešumící pozadí, vnímáte ty chvilky ticha a tu a tam se z nich snadno vynoří i maličký detail. Všechno je precizně organizované, drží to a snadno se to čte, zvuk je přehledný a komplexní, organický - gramofon má parádně informativní a transparentní přednes, nic se neztrácí za nějakou oponou "hezkosti", ale je to krásně přirozené, uvěřitelné, čisté a věrné.

Na to, že gramofon z principu nabízí oproti digitálu až směšně malou separaci kanálů a u leckoho může vzbuzovat pocit, že je to "prakticky mono", MoFi zvládá udržet - snad díky své celkové pevnosti a čistotě - výtečný dojem prostoru. V Gaucherově verzi Zappovy "Heavy Duty Judy" ("Zappe Zappa" | 1997 | Zappo Records | ZR001) je to jednak celkový objem a velikost zvuku, jednak ale i jasně ukotvení hráči, kteří mají na scéně prostor a snadno je lokalizujete, co dohromady funguje a dává vám pocit, že hudba není "někde tam", ale "tady kolem".

Co je ale úplně nejlepší, to je nadšení, s jakým budete brousit další a další vinylovou drážku, protože UltraDeck a MasterTracker je radost poslouchat a ani tak nějak obyčejně slušná nahrávka jako "You Win Again" od Bee Gees ("E.S.P." | 1987 | Warner Bros. | 925-541-1) není v ničem nudná. Naopak, zvuk gramofonu se neuvěřitelně snadno poslouchá, protože v něm není žádný kaz, žádná nekázeň a žádná umělost. Navíc zvládá hrát s až "negramofonovou" energií, rytmem a všechno šlape jako hodinky.

Možná, že nakonec ono lehce marketingové heslo "Kdo jiný než právě výrobce špičkových vinylů by měl vědět, jak je správně přehrát" doopravdy platí. MoFi Electronics totiž ve svém vrcholném gramofonu, vrcholném raménku a vrcholné přenosce představuje soustavu, která za ne malé, ale na poměry high-endu rozhodně nijak dramatické peníze představuje něco, co tu doposud nebylo. Nenecháte-li se oklamat lehce účelným designem a provedením, dostanete parádně vyvážený gramofon, který se snadno používá, je pečlivě promyšlený (třeba celkové odpružení a absorpce vibrací jsou famózní) a nabízí zvuk, k němuž se ostatní v této cenové hladině sotva přibližují. Za své peníze totiž dostanete skutečně dospělý, živý, energický, organický a hlavně úžasně autentický zvuk, který vás prostě pohltí. Tohle je stroj, který vám ukáže, zač je toho vinyl...

Kč 64 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výjimečně přirozený a pevný zvuk

+ skvělá čistota

+ jednoduché složení i použití

+ živý, energický zvuk

+ zvuk, který v kategorii "do sta" a možná i výš nemá moc obdoby

ZÁPORY

- vzhled ne zcela reflektuje úroveň gramofonu

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet