Accuphase - jméno, které mluví jako jedno z nemnoha v high-endovém světě samo za sebe. Možná dokonce, že pověst a příběh značky žijí až svým vlastním životem, ale i to vypovídá o tom, jak moc je tahle firma z Yokohamy pro historii oboru důležitá. A přitom svou historii začala oproti některým jiným japonským firmám až relativně pozdě - v roce 1972. Za jejím založením stojí dva bratři, kteří již nechtěli dále pracovat pro tehdejší legendu, firmu Kenwood.

Jméno Accuphase samotné je vlastně smontováním slov "ACCUrate" (neboli přesný) a "PHASE" (neboli fáze, samozřejmě). Firma v průměru celých těch 40 let uvádí zhruba 6 nových komponentů ročně, čímž přes svou konzervativní pověst patří rozhodně k těm progresivnějším high-endovým značkám.

Accuphase si navíc během své existence vytvořil kult, díky němuž když dnes řeknete jméno této firmy někomu alespoň vzdáleně obeznámenému s hi-fi technikou, bude vědět oč jde - vybaví si tu svébytnou estetiku, vybaví si patrně champagne / zlatavou barvu, vybaví si "budíky" a vybaví si spoustu hejblátek, čudlítek, mačkátek, nastavovátek a přepínátek tak, jak tomu bylo v době založení značky naprosto běžné.

Nutno říct, že tento dojem postavený na jakémsi univerzálním archetypu zesilovače je vlastně docela přesný - ony tak totiž Accuphase doopravdy vypadají. Podívejte se třeba na základ firemní nabídky, poměrně kompaktní integrovaný zesilovač E-270.

Přes nízkou výšku 15,1 cm (doprovázející nadstandardní šíři 46,5 cm i hloubku 42 cm) vtěsnali inženýři na mohutný čelní panel (všimněte si té naprosto klasické zlatavé barvy) dva mohutné kruhové ovladače na kraje (vstupy a hlasitost), mezi ně nacpali dva měřáky výkonu (jen jejich lehounce jednodušší provedení ukazuje na to, že jde o nejdostupnější zesilovač nabídky, jinak je zpracování excelentní) a mezi dva měřáky ještě svítící logo a digitální ukazatel úrovně hlasitosti. Do spodního patra pak ještě mezi nalevo umístěné spínací tlačítko a vpravo umístěný 6,3 mm výstup na sluchátka zvládli narvat 14 ovládacích prvků. Ano, čtrnáct.

Jsou tu lecjaké vychytávky, krom tónových korekcí třeba možnost zapnout monofonní reprodukci, atenuátor pro zjemnění chodu už tak plynulé hlasitosti, možnost otočení fáze signálu a vůbec je tu možnost přizpůsobit si chod zesilovače svým potřebám.

Vzadu se otevírá pohled na bohaté konektorové pole - je tu pět linkových RCA vstupů, jeden vstup doplněný linkovým výstupem a pak pre-out a main-in, takže dvacetikilový E-270 může sloužit jako předzesilovač i jako čistý koncový stupeň podle potřeby. Další vstup je o patro níž a má podobu symetrických XLR konektorů. Výstup zesíleného signálu zajišťují morbidně brutální šroubovací svorky, jsou tu dvě sady - opět tak, jak to bylo tradiční pár dekád nazpět.

Úplně vlevo je pak ještě záslepka, místo níž lze osadit kartu s dodatečnými funkcemi, konkrétně třeba s D/A převodníkem - moderní svět je na dosah ruky. Osadit ale můžete třeba i phono předzesilovač.

Accuphase si dlouhodobě zakládá na své technologii regulace hlasitosti. Zde je osazena základní verze systému AAVA. Pracuje plně v analogové doméně, sestává z 18 proudově-napěťových převodníků, rozdělených do dvou paralelních bloků a stejné obvody řídí také vyvážení kanálů a atenuátor. Kombinace všech prvků v této sekci dává celkem 65 536 kroků, v nichž lze nastavit hlasitost. Pokud chcete vědět víc, Accuphase nabízí na svém webu obsáhlá pojednání o tom co, proč, jak a z jakého důvodu používá.

Vnitřní struktura je pěkně poctivá, velkou část zesilovače zabírá poctivě zakrytovaný transformátor a dvojice obřích kondenzátorů s kapacitou 30 000 uF, výkonové bloky jsou pak po stranách na mohutných chladičích, které ale z estetických důvodů zvenku nevidíte.

Výkonové tranzistory pracují v push-pull zapojení a dávají solidních 90 Wattů do 8 ohm (120 Wattů do 4 ohm). Accuphase udává celkové harmonické zkreslení pod úrovní 0,05%, tlumící faktor je solidních 400. Odstup signálu a šumu pak činí 91 dB pro symetrický vstup a 106 dB pro nesymetrický vstup.

Základní model rodiny zesilovačů firmy Accuphase jsme poslouchali během několika dní a několika poslechových seancí v poslechové místnosti dovozce, kde mu dělala společnost zejména další firemní elektronika, ale nejen ta - hrálo se s CD Accuphase DP-430, SACD Accuphase DP-560, proti integrovanému zesilovači Accuphase E-470 a dělené "áčkové" sestavě Accuphase C-2450 / A-47. Z ostatních komponentů jsme ve stejných sestavách poslouchali třeba ještě Burmester 082 nebo set Creek Evolution 100A / Evolution 100CD. Poslech probíhal na reprosoustavách Tannoy Legacy, KEF Reference 5 a také KEF Q150 a KEF Q350. Propojeno bylo kabely Nordost - Tyr 2, Heimdall 2, Frey 2 nebo Valhalla 2.

I nejmenšímu z rodiny Accuphase chvilku trvá, než se dostane do "závodního tempa", pokud si chcete užít jeho plný zvuk, dejte mu alespoň 30 - 40 minut pod signálem na rozehřátí. Pak se teprve řádně rozvine jeho sladký, velmi příjemný zvuk. Je fakt, že plnou kontrolu nad basovou linkou nástroje Charlie Hadena v "Prism" ("American Dreams" | 2002 | Verve | 064 096-2) měl E-270 u regálových reprosoustav, úplně dole s velkými modely bylo cítit, že bas je přeci jen měkčí a ne úplně hřmotný. Kulatost, vřelost a pocit barevné sytosti, velký objem a spousta vzduchu jsou nicméně patrné i zde a je to jeden z rukopisů současné generace přístrojů Accuphase. Bas by sice mohl být utaženější a autoritativnější, ale jeho relaxovaná laskavost je výjimečně příjemná - na stroj v této cenové hladině obzvlášť.

Od středního pásma výš pak už téměř není co vytýkat, pokud se "potkáte" s celkem výraznou vlastní signaturou přístroje (potažmo vlastně všech přístrojů Accuphase, pokud můžeme soudit dle poslouchaného vzorku). Hlasy zpěváků skupiny Fragile v "Ain´t No Sunshine" ("Next Level" | 2010 | QStudio | 1617-002-2) jsou nahrány hodně "napřímo" a nezřídka se tak vylinou do místnosti poněkud ostře a hrubě, Accuphase E-270 je nicméně zvládl podat se sice kurážnou energií, ale také hladce, hebounce a jemně. Zprvu si to možná ani neuvědomíte, ale E-270 je také velmi neokázale, ale velmi dospěle detailní, je to tak trošku mikroskop, díky kterému je chumel hlasů pečlivě rozpletený a čistý, je tu cítit velmi solidní kontrola a přes jistou všeprostupující něhu či snad vřelejší a měkčí charakter vás ta velikost, ta plnost a ta snadnost, s níž hlasy zní, udrží v poslechovém křesle téměř neomezeně dlouho.

Sladký a bohatý, až rozšafně muzikální a dospělý přednes pokračuje i v nejvyšší části frekvenčního spektra - činel v "Coal" Michaela Penna ("The Dali CD Volume 4" | 2015 | Dali | 474 564 6) byl výjimečně znělý, měl jiskru, spoustu energie a objem, který ho udržel v popředí, ale zároveň zůstával zcela neagresivní. Možná byste to s tak "tučným" zvukem ani nečekali, ale přednes je vlastně velmi rychlý a transparentní, cinknutí velmi jasně podaného kovu doznívá dlouho a plynule, zesilovač reaguje precizně a přitom kultivovaně.

Přes svůj ne úplně dramatický papírový výkon a svou entry level pozici umí E-270 střádat napětí a energii a pak ji v pravý čas vypustit do prostoru, aby podtrhl dynamiku nahrávky. Jistě, mohutný úder v úvodu Gabrielovy "Signal to noise" ("Miss" | 2003 | Realworld | 07243 595237 2 9) nebo pak závěr s mnoha razantními ránami do bicích mají jisté limity, zejména opět kvůli poněkud vlažnějšímu spodnímu pásmu, ale na integrovaný stroj dané třídy je dynamika solidní. Připojte lehce "jdoucí" reprosoustavy a E-270 dech jen tak nedojde. Accuphase nenabízí moderní efekt a našlapanou dynamiku, ale takový ten klasický charakter, neefektní, neokázalý a přitom sebevědomý.

Výtečná je pak rozlišení - ono se to nezdá a když si pustíte "Dans Ma Rue" od Zaz ("Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262), zprvu vás mnohem víc upoutají barvy, upoutá vás melodičnost a plnost zvuku, upoutá vás lehkost, s níž se přednes dá konzumovat potichu i nahlas. Ale po čase, když se začnete soustředit i na jiné aspekty reprodukce (i když snažit se vnímat jednotlivosti jde tak trochu násilně proti charakteru Accuphase), zjistíte, že zvuk je vlastně skvěle rozlišený. Naprosto v klidu, ale tu a tam šustnutí, tam a tam doznění nástroje nebo zpěvu, tam záchvěv rezonance prostoru nebo jemňoučký nádech - to vše se zcela bez efektů skládá do pocitu výjimečně dobrého prokreslení, s ohledem na cenu dvojnásob.

Accuphase E-270 rozhodně nabízí zvuk veliký a plný vzduchu, i tento malý integráč dokázal komplexní "Theatrum Universi" od Oskara Rózsy ("Under My Spell" | 2009 | Pavián Records | PM0042-2) vytáhnout ven z reprosoustav lépe, než v podstatě cokoliv, co jsme v této kategorii měli možnost slyšet. Hudební scéna i nástroje mají až lehce nadživotní velikost, ale prostor se roztáhl i mimo osy reprosoustav v pravolevém směru a bylo tu naprosto zřetelné vytažení i směrem kupředu před ozvučnice a protažení dozadu za ně. Scéna je opravdu velká, nástroje dobře lokalizované (i když opět spíše s nenásilností, ne technickou holografičností, vlastní některým "moderně" znějícím strojům) a veškeré dění působí organizovaně, byť i tady je cítit, že to platí zejména pro středy a výšky, nejhlubším tónům trocha autority a "usazení" schází.

Co je však nejdůležitější, to je vášnivá hudebnost, emotivnost a barevnost, s níž Accuphase hraje - můžete si pustit naprosto cokoliv a stále slyšíte charakteristický rukopis výrobce (jestli je to dobře, nebo špatně, to už je na vašich preferencích). "Please read the letter" od Roberta Planta a Alyson Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Rounder | 475 9382) byla tak nádherně přirozená, tak bohatá, že zcela odvedla naši pozornost od jakéhokoliv hodnocení techniky a hledání much - bylo až nemožné se soustředit na objektivní hodnocení, protože muzikálnost, podmanivost a strhující bohatost přednesu nás přenesla prostě "dovnitř" do hudby, bylo to skvělé potichu i nahlas a jakkoliv si charakter E-270 nesedne úplně s čímkoliv (třeba s Reference 5 nic moc, ale s řadou Q zase hodně moc), ona bezbřehá radost z poslechu je tu patrná neustále.

Accuphase E-270 je skvělý integrovaný zesilovač, zřetelně akcentující muzikálnost nad techničností a klasickou "hifističnost" nad moderní technologickou onanií honby za detailem a efektem. Vnější slupka tohoto stroje rozhodně není pro každého, zlatavé povrchy, spousty knoflíků a estetika, která udržela svou tvář po několik dekád dnes možná nepůsobí snadno stravitelným dojmem, ale je to unikátní rukopis, stejně jako ho má i zvukové podání - a u obého si budete muset dát malinko načas a zjistit, jestli se to zrovna vám líbí. Pokud ne, o nic nejde, E-270 (potažmo Accuphase jako celek) je výrazně "svůj". Pokud ale ano, bude to výjimečná muzikálnost, barevnost a nadšení, které neutuchá s prvním ani padesátým ani žádným dalším poslechnutým CD. Snad jen trochu měkčí spodky, méně průbojná kontrola basového pásma předurčují E-270 do kombinace s menšími reprosoustavami a tím asi i do menších prostor. Jinak je to nesmírně libozvučný stroj, jehož muzikálnosti v této cenové relaci jen těžko dosáhnete jinde.

Kč 129 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ prvotřídní zpracování

+ sladký a muzikální zvuk

+ velmi detailní a přitom nenásilná reprodukce

+ možnosti nastavení

+ výjimečně plynulá a jemná regulace hlasitosti

ZÁPORY

- kontrola v basech má své rezervy

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet