Že kabely obecně přináší do reprodukce rozdíly, to je prostě fakt. Že jsou to někdy rozdíly naprosto minimální (třeba proto, že sestava nemá dostatečné rozlišení, případně jsou kabely zaměřené spíše na generování obratu na kontě výrobce, než na skutečně přínos k čistotě či zábavnosti reprodukce zvuku), to je také fakt. S rozmachem "počítačového" vybavení ve světě audia se rozmohla také nabídka všemožných nezbytných kabelů právě pro streamování "jedniček a nul" (jakkoliv to nejsou jen jedničky a nuly...) - ať už z počítače pomocí USB, nebo ze síťových zdrojů mnoha typů pomocí ethernetových kabelů.
Přístup audiofilské obce k těmto kabelům pak tak trochu připomíná situaci v 80. letech 20. století, kdy se objevil první masově rozšířený digitální formát (tedy CD) a začala se šířit i všemožná hesla typu "reprodukce už bude vždy stejná" nebo "jsou to jen jedničky a nuly, kde není prostor pro vlastní charakter" a podobně. Přes úvodní nadšení se rychle ukázalo, že zvukové rozdíly jsou nejen mezi celými CD přehrávači (kde se to dá připsat analogové části), ale i mezi transporty, dokonce i mezi mechanikami jako takovými - i když všechny "jen načítají jedničky a nuly".
Podobně je tomu tak právě i u USB kabelů (protože navzdory rozšířenému argumentu, že "z tiskárny také nevyleze jiný obrázek, když použiji jiný kabel", audio stream funguje jinak než přenos souborů), ale - ač je to pro mnoho uživatelů na úrovni černé magie a prodávání hadího oleje - také u LAN kabelů. Tam je efekt podobně "zvláštní", jako u kabelů napájecích - ačkoliv proud putuje z elektrárny mnoha kilometry kabelů, rozvody na pozemku až do domácí rozvodnice, odtamtud opět metry a metry kabelu až do zásuvky, je právě napájecí kabel na posledním metru (či metrech) schopen způsobit nebývalé rozdíly v reprodukci.
U LAN kabelu je, vezmeme-li to selským rozumem, ještě zvláštnější, že by měl mít jakýkoliv vliv na reprodukci. A přesto, zdá se, i tam je cesta od posledního prvku (tj. patrně nějakého domácího rozbočovače) přes některý z "audio" LAN kabelů schopná vnést do reprodukce rozdíly.
Je obtížné definovat také něco jako "správnou" konstrukci. Někteří výrobci sází po vzoru klasických audio a video kabelů na kvalitní materiály, maximální stínění či robustní koncovky, někteří výrobci (tedy ne kabelů, ale kupříkladu streamerů) vám zase řeknou, že bohatě stačí kvalitní kabel třídy CAT6e a dokonce pokud možno nestíněný. Někteří výrobci jsou schopni za metr LAN kabelu požadovat i desítky tisíc Korun (což bude patrně v drtivé většině případů přeci jen investice nesmyslná), někteří - jako třeba AudioQuest - se však drží přijatelných cenovek a nepůsobí, že by prodávali svěcenou vodu.
Měli jsme možnost vyzkoušet si vliv základního firemního kabelu Pearl a středního modelu Cinnamon. Domácí rozvod byl vždy stejný - z modemu do routeru za pomoci běžného kabelu kategorie CAT7 od Solarix (cca 3 m), z routeru pak do jednoho poslechového prostoru k sestavě vedly právě už jen kabely AudioQuest, do druhého prostoru cca 20 m zmiňovaného CAT7 od Solarix (což je sice trochu lepší, ale stále úplně běžný stíněný instalační kabel), kde v cestě stál ještě zcela standardní přepínač a teprve z něj vedly kabely AudioQuest. Nutno říci, že vliv byl v obou případech velmi, velmi podobný. Zjevně tedy záleží na onom "posledním metru".
Tento text se tak úplně nechce zabývat tím, proč ony rozdíly vznikají (protože k tomu by bylo potřeba na straně recenzenta i čtenáře dlouhého intenzivního studia, experimentů a vlastně získání kompletního vhledu do problematiky datových sítí a všech souvisejících protokolů a funkcí, nemáme-li spoléhat na vysvětlení výrobců, navíc by byla třeba i široká zkušenost empirická; pomiňme až překvapivě silnou opozici více či méně zkušených "ajťáků" s pohledem, že "tam rozdíly být jednoduše nemohou"), chce popsat pouze osobní dojmy v konkrétní sestavě, konkrétní domácí síti a je třeba to tedy brát jako soupis čistě subjektivních pocitů (což je ostatně ale i jakákoliv recenze čehokoliv, kdekoliv a kdykoliv).
Nižší model AudioQuest Pearl výrobce nabízí v délkách od 0,75 m až do 8 m a patří k těm nejdostupnějším "hi-fi" LAN kabelům. Přichází v "námořnickém" - obal je černý, pruhovaný a středně pružný, koncovky jsou bytelné a dobře stíněné, jejich kontakty pozlacené. Trochu zvláštně tu působí šipky, určující směrovost kabelu. Při vší snaze jsme nebyli schopni při libovolném otočení poznat rozdíl. Zmíněný pruhovaný "kabátek" je vyroben z polyetylenu. I nejdostupnější Pearl splňuje nároky specifikace CAT7, je tedy schopen pracovat až do 10 Gigabit, což dává dostatečnou rezervu i do budoucna. Vodiče jsou vyrobeny z bezkyslíkaté mědi s dlouhými krystaly, výrobce tvrdí, že méně přechodů v materiálu i méně nečistot funguje lépe, než běžná OFHC měď ve standardních "supermarketových" kabelech.
Vyšší model Cinnamon poznáte na první pohled hlavně díky použitému opletu, koncovky jsou identické, opět niklové s pozlacením a plným stíněním. Samotná izolace je opět úplně identická, jde tedy o polyetylenové pouzdro s vysokou hustotou. Vodiče jsou opět z bezkyslíkaté mědi, na jejich povrchu je ovšem vrstvička stříbra, tvořící 1,25% z celkového objemu materiálu v kabelu. Výrobce tvrdí, že data v ethernetovém kabelu putují na vysokých frekvencích, které zase putují po povrchu vodičů - a právě proto, jak říkají v AudioQuestu, používají na povrchu stříbro.
Kabely AudioQuest Pearl a AudioQuest Cinnamon jsme zkoušeli ve výše zmíněném prostředí na elektronice zahrnující hlavně T+A PA 2000R a T+A MP 2000R, ale i Naim Nait XS a další, poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, GoldenEar AON3, propojeno bylo kabely ZenSati Authentica a TelluriumQ Silver a Black, srovnávalo se pak s běžným "počítačovým" UTP kabelem.
V "Imagination" z desky "Manhattan" Hazeltina, Mraze a Drummonda (2006 | Chesky | FLAC | 24 - 96) se po výměně standardního kabelu za Pearl bas jakoby trochu uhladil, zůstal ale měkký a ani důraz, respektive energie v basu se nikam neposunula. Přesto třeba konkrétnost kontur udělala krok kupředu. Přesto jasně zaznamenatelný na první poslech byl až rozdíl po připojení Cinnamon. Tady bylo jasně, že zvuk je čistší a utaženější, sevřenější a kompaktnější a ač ubyl objem, přibylo naopak na údernosti a důrazu. Rozdíly samozřejmě nejsou tak dramatické jako při výměně komponentu, reprosoustav nebo podobných velkých součástí sestavy, ale "supermarketový" kabel versus Cinnamon už prostě nepřeslechnete.
Vokál Cary Dillon v "The Parting Glass" ("Live at the Grand Opera House" | 2010 | B&W | FLAC | 24 - 48) byl hebký, jemný a klidný, ale jako kdyby se po přepojenína Pearl z běžného ethernetového kabelu až moc rozvolnil, byl až moc opatrný. Přesto se zdálo, že byl o kousíček snáze čitelný, byť jsme museli snaživě přehazovat kabel tam a zpátky, než jsme si dojem potvrdili. U Cinnamonu je ale situace opět neoddiskutovatelná - přednes je jednoduše čistší, jasnější a najednou se od pozadí lépe oddělí malé nádechy, pozadí obecně jako kdyby více potemnělo, zklidnilo se a nástroj i hlas se tak zdají být o zřetelnější.
V čem se zdálo, že byl Pearl o kousíček lepší, než běžný kabel, to bylo rozlišení výšek, třeba v "Misery" od Dave´s True Story ("Unauthorized" | 2010 | HD Tracks | FLAC | 24 - 96) bylo celkem zřejmé, že ač samotný hladký, jemný a klidný charakter se příliš nezměnil, jako kdyby výšek maličko přibylo, jako kdyby prokreslení činelu o maličko pokročilo a nástroj tak působil přirozenějším dojmem, konkrétněji. Opět jde ale o změny v menším rozsahu, slyšitelné na high endových strojích se špičkovým rozlišením. Cinnamon pak do reprodukce přidal slušnou porci znělosti, jakousi jiskru a energii, vedoucí i k jasněji slyšitelnému doznívání. Také jsme měli pocit, že kovový charakter tu byl přirozenější, jednoduše méně plechový a více kovový.
Co se týká dynamické stránky věci, paradoxně jako kdyby Pearl živost nástrojů v "Question and answer" Garyho Burtona ("Like Minds" | 2006 | HD Tracks | FLAC | 24 - 88,2) maličko uspal. Přestože byly plné, zdály se po opakovaném porovnávání o ždibec méně výbušné. Celkově se však atributy jako kontrola nijak slyšitelně nezměnily. Cinnamon pak opět jako kdyby dodal do reprodukce další jiskru, o něco více zvuk nakopnul a rozproudil, místy to nebylo nepodobné efektu, kdy vezmete o deset, patnáct tisíc dražší reprosoustavy kupříkladu, nebo vyměníte zesilovač s podobným rozdílem. Tedy efekt ne převratný, ale rozhodně zejména v dynamických špičkách patrný.
Rozlišení sboru v "Missa Brevis Kyrie" Jamese McMillana ("Tenebrae" | 2007 | Linn | FLAC | 24 - 88,2) bylo s Pearlem oproti běžnému propojení v podstatě neměnné, alespoň ne v rozsahu, kdy bychom za zaslechnuté rozdíly dali ruku do ohně. Sbor tak sice vůbec nebyl špatně prokreslený, ale měl jakousi tendenci působit spíše dojmem jedné hmoty. Pokud jsme však detaily hledali, našli jsme - ostatně tak jak se u úrovně použité elektroniky dá očekávat. Cinnamon však opět jako kdyby potlačil pozadí nahrávky, tudíž vystoupily snáze a jasněji třeba ambientní informace a vše jako kdyby udělalo krok kupředu k nám, celek působil dalo by se snad říct bohatším dojmem. Rozhodně jsme zaznamenali lepší oddělení jednotlivých vokálů a celkově větší vzdušnost.
Ať už to bylo čímkoliv, lehký vliv měla výměna kabelů také na podání prostoru. V "Being Ben" Manu Katchého ("Third Round" | 2010 | Qobuz | FLAC | 24 - 88,2) už základní Pearl jako kdyby přinesl o něco výraznější plasticitu, jako kdyby se trošku pročistil vzduch mezi nástroji a byla tak zřetelnější mezera mezi nimi. Neobjevila se dodatečná hloubka nebo šířka scény, ani jsme neměli pocit, že by výměna kabelu nástroje nějak přikovala na jediné místo, tyto vlastnosti zůstaly neměnné, separace se však rozhodně zlepšila. Těžko soudit, čím přesně to bylo, ale s kabelem Cinnamon se naopak šířka scény rozšířila naprosto zřetelně, jako kdyby vpravo a vlevo, kde dříve končila zhruba u osy měničů, najednou "popolezla" až za hranice korpusů. Ale hlavně jako kdyby se objevila výraznější hloubka a s ní i pocit právě onoho "přikování" nástrojů na místo a s tím související snadná lokalizace.
Co se týká jakéhosi obecného pocitu z atmosféry nahrávky, Pearl třeba u Ozzyho "Perryho Masona" ("Ozzmosis" | 2014 | Qobuz | FLAC | 24 - 96) jako kdyby maličko zahustil bas, naopak maličko ubral důraz, ale celkové tempo a pocit svižného toku skladby se možná o něco zlepšil, dalo se rychleji proniknout do hudby a nechat se unést. Cinnamon pak dodal dojem, že hudba hraje celkově snad i hlasitěji, že je tvrdší, ráznější, rytmičtější a jednoduše řečeno měla větší šťávu a drajv.
Už teď je jasné, že popis zvukových kabelů, které "jenom transportují balíčky jedniček a nul" bude mnohým k úsměvu, ale za nás můžeme říct jediné - jděte a poslouchejte. Je fakt, že výměna LAN kabelů na rozdíl třeba od analogových propojovacích kabelů, kabelů napájecích a vůbec "tradičních" propojení všech možných částí sestavy je smysluplná pouze tam, kde mají přístroje už poměrně vysokou úroveň a vysoké rozlišení, na streameru za 10 000,- je dost možné, že rozdíl bude minimální až nulový, ať koupíte jaký chcete kabel. Na druhou stranu na řádně high-endové sestavě rozdíl (tu marginální, tu snáze zaznamenatelný, tu i překvapivě výrazný) patrný pro naše uši jednoduše byl, ať způsobený čertem, ďáblem nebo některým čistě fyzikálně obhajitelným faktorem. Ať tak či tak, využijte příležitosti a pokud máte streamer nebo pocit, že v budoucnu streamovat hudbu chcete a zejména pokud plánujete sestavu z kategorie high-endu, věnujete svůj čas a vyzkoušejte všechny kabely od těch supermarketových až po dražší modely. Možná budete překvapeni...
Kč 769,- (0,75 m) až 2 939,- (8 m) - Pearl
Kč 2 309,- (0,75 m) až 4 899,- (5 m) - Cinnamon
--- --- --- --- ---
KLADY
+ překvapivě skutečně slyšitelné změny ve zvukovém podání (byť ne vždy a všude)
+ zdálo se, že zvuk je s kabelem Cinnamon čistší, jasnější
+ ještě rozumné cenovky
ZÁPORY
- Pearl je spíše pro dobrý pocit
- výměna kabelu má smysl pouze v high-endových systémech
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz
