Dříve z Ameriky, dnes ze země vycházejícího slunce, stále ale stejně populární, to je značka Marantz, patřící k nejstabilnějším jménům na globálním trhu s audio elektronikou. Dost možná ji opatrně vyloví z paměti i ti, kteří se běžně o hi-fi příliš nezajímají. V dnešní době Marantz už není jen synonymem pro špičkové přístroje, ale v jeho portfoliu se nachází i velmi dostupná zařízení - aktuálním takovým přírůstkem je série 6006.
Ta sestává z tradiční dvojice integrovaného zesilovače a CD přehrávače a Marantz by si nezasloužil své dobré jméno, kdyby v obou komponentech nereagoval na aktuální trendy na trhu. Zesilovač PM6006 má klasický firemní design se symetrickým rozložením prvků, kdy boční části čelního panelu jsou mírně prohnuté, střední část je pak oddělena mohutnými knoflíky pro výběr hlasitosti a vstupů a na ploše mezi nimi se nachází jednak logo, jednak pod ním úzká linka s diodami označujícími aktivní vstup, jednak čtyři malá tlačítka (režim Direct, zapojování a odpojování pro obě sady reproterminálů a v nejspodnější řadě tu jsou robustní ovladače korekcí basů, výšek a vyvážení kanálů - potud tedy naprosto běžná výbava rozumných strojů. To vše doplňuje 6,3 mm jack na sluchátka a spínací tlačítko. Pokud jste někdy za posledních 20 let nějaký Marantz viděli, nic vás na PM6006 nepřekvapí.
To samé by se dalo říct i o zadní straně - klasická napájecí zásuvka, klasická dvojice cinchů "Remote Control" pro šíření signálu dálkového ovládání napříč všemi propojenými přístroji, celkem 8 na danou třídu velmi pěkných reproterminálů pro možnost připojení dvou párů reprosoustav nebo pohodlný bi-wiring. Posun v době poznáte i podle popisků čtyř linkových analogových vstupů - k běžným "Tuner", "CD" a "Recorder" totiž přibyl "Network". Vstupy doplňuje i ten určený MM přenoskám gramofonů, vybavený i zemnícím kolíkem a naopak výstupy reprezentuje jeden pár linkových cinchů. Aktuálnost výbavy krom v zásadě nedůležitého popisku ale podtrhuje naopak důležitá přítomnost trojice dalších konektorů a sice digitálních - jednoho koaxiálního a dvou optických.
Přístroj samotný je i pěkně zpracovaný, ostatně při rozměrech 44 x 37 x 10,5 cm (š x h x v) váží 7,6 kg a krom toroidu a chladičů jde nemalá část na pěkný čelní panel.
Oproti minulým generacím se Marantz chlubí tím, že ve výkonové části používá výhradně diskrétní řešení bez operačních zesilovačů s vylepšenou součástkovou základnou (tedy i trochu jiným zvukem), stejně jako že zesilovač dokáže dodat větší impulsní proud nebo má zesilovač antivibrační nohy či všechny šrouby v těle poměděné. V další nové části, tedy D/A převodníku, vládne čip CS4398 s rozlišením až 24 bit / 192 kHz. Celá digitální sekce je fyzicky oddělená kovovým "štítem" od zbytku zesilovače, takže signál je co nejméně rušený. Zejména pak vyzařováním z nového nízkoimpedančního toroidního transformátoru.
Signálové cesty jsou vedené příkladně symetricky (ne tak, aby zesilovač byl plně symetrický, ale tak, aby to už dávalo smysl), využívá se v nich tradičních diskrétních firemních modulů HDAM verzí SA2 a SA3 a proudové zpětné vazby s minimálním podílem negativní vazby, což dle výrobce pomáhá řídit reprosoustavy s nízkou citlivostí a vyrovnávat se s náročnými špičkami v zesilovaném signálu.
Zesilovač dokáže dát dostatečných 45 Wattů na kanál do 8 ohm, respektive 60 Wattů do 4 Ohm, frekvenční odezva 10 - 70 000 Hz působí dobře, byť je bez udané tolerance, tlumící faktor 100 také není zlý a celkové harmonické zkreslení na úrovni 0,08% je také naprosto v pohodě v kontextu dané kategorie. Vlastně tu není vůbec nač si stěžovat.
Marantz PM6006 hrál - pochopitelně - nejvíce se svým vrstevníkem CD6006, ale také s ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, s OPPO BDP-105D, s gramofony VPI Scout a Pro-Ject Elemental (s přenoskovými předzesilovači Naim Stageline a Pro-Ject Phono Box) nebo s Cambridge CXC. Poněkud exotickým partnerem byl zesilovači DAC Gryphon Kalliope. Srovnávalo se s Naim Nait XS + Naim FlatCap XS, s Cambridge CXA80 nebo Norma Revo IPA-70B, ale také s Gryphon Diablo 300. Poslouchalo se pak přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Xavian Premio nebo AQ Passion Teen a PMC twenty.22. Propojeno a napájeno bylo kabely ZenSati Authentica, KrautWire Lifetime série nebo TelluriumQ Silver a Black sérií.
Na svou nijak závratnou cenu dokázal PM6006 udržet slušnou kontrolu nad basovým pásmem, pokud zrovna neřídil ultra "hladové" reprosoustavy typu PMC nebo nešlo o spodní frekvence nějakého velkého orchestru při velké hlasitosti - tam někde už pochopitelně nacházíte limity PM6006. Když ale v takové té rozumné, víceméně realistické hladině posloucháte kontrabas Charlieho Hadena, vybrnkávající pomalé tóny ve "Spiritual" ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2), vlastně musíte Marantz pochválit - nemá sice takovou tu technicistně přesnou, suchou kontrolu třeba jako Yamahy, ale zato má vláčný, dýchající, hebký a barevný bas, kterému vůči pořizovací ceně nemůžete vytknout ani ň. Ano, není to největší objem, mohl by být i důraznější nebo spíše hutnější, ale definice tu je, tóny jsou zřetelné, není to měkká basová "mlha", ale tón za tónem, nedominantně plující jako základ příjemného zvuku.
Podobně pak i Jonesův vokál v "This is the woman" ("Moving through taboos" | 2003 | Universal | VJ 356N) - kdyby měl ještě trochu zřetelnější třetí rozměr, bylo by to parádní, ale i tak se nese prostorem dobře vydělený z hudebního celku, lehký, čitelný a zřetelný, nenásilní, nespěchající, uvolněný a hebký. Ačkoliv není holografický, nese si v sobě už ten "hifistický" nadhled, jemnost a měkkost, která pohladí a skryje případné neduhy, takže PM6006 je zejména v setu se svým "šestkovým" kolegou nesmírně tolerantní komponent, aniž by toho dosahoval "mazáním" či přehnaným barvením zvuku - hraje tak trochu "hezky", avšak třeba zrovna vokál díky tomu působí nakonec přirozeněji, než z trochu suchých a na emoce skoupých, byť možná trochu preciznějších konkurentů.
Celková uvolněnost zůstává nezměněná i v oblasti nejvyšších tónů - vibrafon a činely v Burtonově "Like Minds" ze stejnojmenné desky (2003 | Concord | SACD-1029-6) tak nejsou nejprůbojnější v kategorii, na druhou stranu jsou víc než dostatečně znělé a jasné, aby nezapadly za ostatní nástroje a hlavně - můžete hrát i na říznějších reprosousatvách poměrně nahlas, aniž by reprodukce byla útočná, což z PM6006 činí příjemně (jak už jsme řekli) tolerantní a snadno použitelný zesilovač. Nekonfliktnost ale ještě neznamená, že kov nemá ten správný kovový charakter, tón se sice omezuje na blízké okolí dopadu paličky, nenese ten pocit celé plochy činelu kupříkladu, ale zrovna činel už ani není jednolitou šumící a syčící plochou, takže opět dostanete za cenu víc než férovou kvalitativní protihodnotu.
Kupříkladu u smyčců ve Vivaldiho "La Stravaganza Concerto op. 4 no. 3" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) bylo znát dynamické limity zesilovače, nicméně až při vyšších hlasitostech - pokud zachováte rozumnou úroveň (což máte-li rádi klasiku a své uši snad bude pravděpodobný scénář), PM6006 vás sice nepošle do kolen v bezbřehém obdivu z dynamických explozí, ale bude velmi, velmi příjemný, takový "normální" - uvolněný přednes se nikdy nezhroutí v neorganizovaný chumel, ani složitější pasáže nepřipraví zesilovač o příjemný nadhled a když se hráči opřou do svých smyčců, je cítit větší porce energie, větší důraz a ono "fouknutí" a dýchání. V rámci dané třídy, zejména najdete-li reprosoustavy, které se rozumně snadno řídí, je Marantz krásně bohatý a lehký, na nic si nehrající a přitom nic zásadního nepostrádající.
Celkově vyvážený, dospěle laděný zvukový projev nabízí dle očekávání rozlišení hodné dané třídy, nijak efektní, nijak prvoplánové, nijak obtěžující, ale naopak třeba dle "What a wonderful world" Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) působící až nečekaně dobře. Může za to patrně celkově velmi slušná organizace a tiché pozadí, protože ačkoliv vám PM6006 neukáže zázračně nové zvuky a nuance, otevřený a lehký, tak nějak samozřejmý zvuk vám ani nedává důvod přemýšlet nad tím, že by něco chybělo (i když víte, že chybí, pokud jste nahrávku slyšeli na nějakých opravdu high endových strojích). Nástrojové linky už ale mají svůj prostor, stejně jako vokály mají kolem sebe vzduch, takže reprodukce jednoduše není chudá a vlastně kéž by každý přístroj za dané peníze hrál takhle bez tlaku a přitom již čistě a čitelně.
Naopak zcela bez připomínek za dané peníze se zdá být prostor nahrávky - Mahlerova "6. symfonie" v podání České filharmonie a Václava Neumanna (2006 | Octavia Records | OVCL-00259) měla velmi jasné pravolevé rozvržení, jeho přehlednost a konkrétnost nás až zarazila - limit třídy komponentu byl poznat zejména v hloubce a v rozložení nástrojů právě před / za jiné. Pokud ale nejste hnidopichové a uvědomíte si, kolik peněz PM6006 stojí, pak je celkový obraz vlastně úžasný - takhle vzdušnou a organizovanou, přitom ale uvolněnou scénu asi jiný dostupný zesilovač neumí.
Marantz PM6006 hraje, zejména s CD6006, velmi muzikálně. Hraje jemně, hraje klidně, hraje lehce a hraje plynule, hraje také velice tolerantně a proto ani trochu expresivní nahrávka "Africa" od Toto ("Blu-spec CD - Feel the difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) nebyla agresivní, naopak tóny navazovaly v příjemném, nerušeném tempu, hudba šlapala, hladkost skryla ukřičenost kytar a přitom nebylo znát žádnou deku nebo nepatřičně velké zklidnění.
Marantz PM6006 se opravdu povedl - není to výjimečný stroj, který by vám podlomil kolena, ale na druhou stranu je to stroj, který stojí 15 000,- Kč a který je dle našich dosavadních zkušeností (zejména v kombinaci s CD6006) měřítkem toho, jak normálně, jak v klidu a jak v pohodě a muzikálně mohou i dostupné komponenty hrát, jak vyvážený mohou mít zvuk a jak dobře mohou vypadat a fungovat. Jednoduše řečeno, poměřováno penězi by každý dostupný komponent měl brát jako etalon to, jak dobře umí PM6006 přenést atmosféru a zábavnost hudby napříč žánry - kéž by právě takhle nějak "normálně" vypadalo a hrálo všechno dostupné hi-fi.
Kč 14 990,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprososutavy-regalove/1046-sonus-faber-olympica-i.html#sigProId8427abc673
FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprososutavy-regalove/1046-sonus-faber-olympica-i.html#sigProId0de7d6d09f
--- --- --- --- ---
KLADY
+ férový, již ne unylý, ale živý, čistý a příjemný zvuk
+ pěkné zpracování
+ rozumná výbava
+ solidní záběr a kontrola na danou cenu
+ tolerantní, příjemný přednes
ZÁPORY
- zvuk přeci jen nese lehoučké stopy "hezkosti"
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: BaSys CS | www.marantz-hifi.cz