Minulý týden jsme se blíže podívali na RD-3, dnes se podíváme na zbytek testovaných přístrojů, abychom mohli vynést celkový soud nad touto směsí vylepšovátek.
ODRUŠOVAČ NEGATIVNÍHO MAGNETICKÉHO POLE REM – 8
Vloženo pod koncový zesilovač Accuphase P-450.
Nejsem schopen se natolik soustředit, nebo jsou rozdíly tak malé, že je neslyším. Snad by se dalo říct, že hloubka prostoru se opět zdá větší, že není natolik omezena tou zadní zdí do jedné roviny, ale že celá scéna je plastičtější a vzdušnost mezi nástroji větší. V podání pravolevém, dynamice ani v barvách nástrojů rozdíly nevnímám. Ale je to vše na hranici schopnosti mého rozlišení. Anebo je trafo v tomto koncovém zesilovači tak dokonale zakrytováno, že nevytváří žádné rušivé magnetické pole.
Bohužel jsem neměl možnost ověřit si vliv REM-8 na levných zesilovačích, ale dle zkušeností ze studia jsou rozdíly tím patrnější, čím méně je konstrukce dokonalá a cena nižší.
U tohoto výrobku tedy zatím nebudu činit žádné subjektivní závěry, doufám že se ještě naskytne možnost k němu vrátit a vyzkoušet jeho vliv na větším množství přístrojů.
AKTIVNÍ DIGITÁLNÍ KÁBEL DSIX – 1.OPA
Za všechna ta desetiletí mi prošlo rukama velké množství různých propojovacích kabelů a zvukové rozdíly při poslechu byly někdy větší, jindy menší, vždy však jasně patrné. V každé nové kombinaci přístrojů mým uším vyhovoval jiný kabel a ne vždy to nutně musel být ten dražší, určité konkrétní volby byly z ekonomického hlediska až úsměvné. Dokonce jsem si oblíbil některé materiály více a dlouhodobě jim dávám přednost. Toto vše se ale týká propojení analogového.
U kabelů digitálních jsem byl zpočátku značně skeptický, ale vybíravost mého převodníku a jeho nároky na spolupracující komponenty, mnohdy několikanásobně dražší než on sám, mě brzy vyvedly z omylu. Projevil se vliv jak síťového přívodu, tak transportu, nejmarkantnější rozdíly jsem však zaznamenal u digitálního kabelu. O převodníku AudioNemesis je známo, že miluje signál přivedený přes Tara Labs RSC Air, ten jsem však zatím neměl možnost vyzkoušet. Avšak zvukové rozdíly při propojení kabely Oehlbach nebo Xsymphony byly natolik markantní, že jsem začal hledat pro své uši to nejvhodnější řešení a nakonec jsem zvolil Belkin Synapse, jenž znatelně posunul zvuk dál a se kterým jsem dlouhodobě velmi spokojen. Proto má zvědavost, jak se projeví vliv skvěle hodnoceného aktivního propojení pomocí Acoustic Revive byla obrovská a přinesla jedno velké a nečekané překvapení. Tady je několik postřehů při použití transportů Philips a poté Copland.
Transport PHILIPS 9000S
Slyšitelné rozdíly jsem nezaznamenal ani v dynamice, ani v rozlišení detailů, v podání prostoru, v barvách jednotlivých nástrojů, ani v jednotlivých frekvenčních pásmech. Možná, snad, pokud bych mermomocí chtěl něco nalézt, tak zvonečky a cinkot ve výškách je o malinko jemnější při propojení DSIX. Na druhou stranu přes Belkin by se mohl celkový projev jevit malinko živější, méně uhlazený a jemný. Ale to je opravdu šťourání, mohu hrát přes kterýkoli z nich s velkou spokojeností a nic mě nebude rušit.
Transport COPLAND CDA 822
1. propojení DSIX – opět jsem nezaznamenal téměř žádné rozdíly, pokud musím něco uvést, tak zvuk akustické kytary a houslí na albu The Living Sea je malinko jemnější a příjemnější, barevnější a hebčí. Na CD z klasického žánru, jakým je např. Concerto de Aranjuez se zdá být kytara Pepe Romera lépe posazena před orchestrem a přesněji bodově zaostřena. Rovněž zvuk smyčcových nástrojů působí jemněji. Pro mé uši je tato celkově větší éteričnost přínosem, pro jiné může znamenat nedostatek naturalismu. Dále se mi jeví malinko lepší prostorové rozlišení, hlavně předozadní a např. v hlase Stinga je slyšet trošičku méně sykavek. Je to celé výborné.
2. propojení Belkin Synapse – opravdu nevím, nejsem si jist. Zdají se mi méně uhlazené ty zmiňované sykavky a housle s kytarou snad nezní tak hebce. Nebo je to jen momentální dojem? Naopak si myslím, že celé spodní pásmo je podáno malinko důrazněji a lépe. Asi zní vše více naturalisticky, syrově a snad i živěji, méně nachově a hebce. V podání prostoru rozdíly nevnímám, v dynamice nahrávky taky ne. Je to prostě taky výborné a nic mi tu neschází ani při poslechu zmiňované klasiky. Dokonce poslech The Infinite Desire Al Di Meoly mě snad více bavil při propojení Belkinem, ale to by už snad bylo rouhání?! Všechno to jsou opravdu nepodstatné nuance, které někdo může vnímat, někdo ne.
Takže na závěr musím konstatovat, že jsem bohužel, nebo pro mě bohudík, žádné podstatné rozdíly nezaznamenal, tudíž mohu být spokojen se svým levným pasivním kabelem a žádný červík nehlodá. Pro srovnání uvedu, že např. otočení konferenčního stolku v mé poslechové i obývací místnosti současně, nebo sundání ubrusu či jeho výměna, přinášejí změny několikanásobně větší a zásadnější.
Na obranu kabelu bych však chtěl dodat, že jsem měl k dispozici zcela nový, naprosto nerozehraný kus, a protože se jedná o prvek aktivní, mohou kladné vlivy po 50-100 hodinách provozu narůstat a jeho přínos se pak může jevit jako podstatně větší. Což ostatně potvrdili i někteří spokojení majitelé. Takže zatím předkládám pouze těchto pár subjektivních postřehů, vztahujících se k nezahořenému digitálnímu DSIX. Samozřejmě v každé sestavě, v každém poslechovém prostoru a při jiných osobních preferencích jednotlivých posluchačů, budou výsledky i dojmy odlišné. Jen pro informaci, já preferuji akustickou hudbu, barevné až éterické podání jednotlivých tónů, při poměrně nízké hlasitosti v menším poslechovém prostoru.
ULTRA NÍZKOFREKVENČNÍ PULZNÍ GENERÁTOR RR – 77
Po několikanásobném poslechu alba Rarum Arilda Andersena mám konečně pocit, že jsem rozdíly ve vnímání sám u sebe odhalil a že jsem schopen přínos RR-77 ocenit a zužitkovat. Z desky na mne vyzařuje větší pohoda a radost, jakoby kladné atributy demagnetizace se ještě umocnily a v součinnosti s mou duševní pohodou a lepší vnímavostí rozdíly vynikly dokonaleji.
Hloubka prostoru se ještě více prohloubí, lokalizace jednotlivých nástrojů se více zpřesní a usadí, nízké tóny kontrabasu zní rychleji a přesněji, bez jakéhokoli zadunění. I zvuk trianglu je čistější a jeho doznívání kratší či delší, podle síly úderu. Totéž platí pro činely, jednotlivé údery jsou lépe rozlišené, dopady paliček a dozvuky více zřetelné. Zvuk kontrabasu je přímo uhrančivý.
Na přístrojích Accuphase:
Nevím, nevím, nevím, ale v tomto cizím prostředí a při krátkodobém působení, je to asi woodoo. Mám sice pocit, že se ta hudba příjemněji poslouchá, jako by se mi zlepšila nálada, zážitek je velmi milý, vzniká tu dojem, jakoby vše plynulo poněkud volněji a že snad dokonce hudba hraje pomaleji. Je to zvláštní, nevím jestli se mi to jen zdá… Jinak konkrétně ve zvuku ani v podání prostoru rozdíly neslyším, nebo je nejsem schopen rozpoznat. Pravděpodobně nejsem RR-77 dostatečně ovlivněn.
Tak znatelný vliv, jaký přináší demagnetizace, však zlepšení mého vnímání není schopno do celkového a konečného prožitku přinést. Ideální se jeví spojení obou přístrojů, pak se účinky sečtou a výsledný vjem stojí za to. Ale nesmíme zapomínat, že RR-77 může na každou živou bytost působit jinak, podle toho jak je kdo citlivý, vyrovnaný, nervózní, roztěkaný, a jak dalece je jeho mozek otevřen různým novým poznatkům a vlivům. Ukazuje se, že pro rozlišení kladných vlivů přístroje je nutné dlouhodobější působení, ne pouze chvilkové, při němž jsou rozdíly zanedbatelné.
Takže mé subjektivní dojmy a zjištění celé této anabáze jsou různé a nelze nic zevšeobecňovat. V některých případech se očekávání naplnila, v jiných méně, místy se dostavila i určitá překvapení. Nezbývá nic jiného, než si účinky a vlivy těchto i jiných zařízení nabízených firmou Acoustic Revive vyzkoušet, každý sám na sobě, ve svém poslechovém prostoru a na vlastní sestavě. I tuto možnost samozřejmě studio nabízí a je třeba ji využít.
