Hraji, hraješ, hrajeme...
...aneb první stupeň k hi-fi pro všechny. Domácí kino či vícekanálová zvuková produkce všeobecně je mezi znalci a milovníky dobrého zvuku něco jako používání digitálního kompaktu pro fotografa nebo čtení bulvárního deníku pro duši tíhnoucí k literatuře. Sic tolerované, přesto mírně přehlížené či okázale ignorované. Prostě už z principu věci. Osobně také dávám přednost zvuku z dvou reprobeden, ovšem hlavně díky faktu, že jsem dosud nespatřil ani neslyšel domácí kino, jehož vývoji a výrobě by byla věnována stejná péče a láska (a tedy i výsledná kvalita) jako high end systémům. Přesto odmítám zavrhovat domácí kino, i já totiž občas rád zasednu na gauč, pustím si televizi, vezmu popcorn a řeším jen obsah filmu, nic dalšího. A přiznejme si, že když na vás v půl jedné ráno v tmavé a tiché místnosti přes pravé rameno "vybafne" upír, má to své nezanedbatené kouzlo.
K testu se nám do redakce dostal jeden ze základních domácích systémů firmy LG, novinkový model HT303SU. V nadšeném prohlášení firmy LG se hovoří o vynikajícím zvuku, úžasném podání a hlavně o skvostné ceně, která se v Čechách pohybuje od nějakých Kč 4.000,- a výš, což je - potvrdí-li se propagované zvukové kvality - cena víc než lidová.
Na pohled...
Po otevření krabice a vybalení obsahu na nás čeká standardní sada pro domácí kino, tedy receiver s DVD přehrávačem, pět satelitů a subwoofer. První věcí, jež praští do očí je fakt, že subwoofer má v porovnání se satelity rozměry menšího lodního kufru - ostatně jeho konstrukce je vyvedena na rozdíl od plastových bedniček v poměrně solidně působící dřevotřísce. Skoro jako kdyby byl přiložen ke špatné sestavě reproduktorů.
Vizuální a hmatový dojem dále stoupá, když vybaluji i malé, na první pohled značně plastově působící satelity. Maličké a vcelku hezky pojaté krabičky bych odhadl jako levná "chrastítka", ovšem když pocítím v dlani váhu uvnitř schovaného magnetu a konečky prstů přejíždějí po příjemném materiálu, mé prvotní předsudky mě rychle opouštějí. Stejně tak samotný DVD přehrávač není vůbec špatně vyvedený, ač designerský záměr s regulátorem hlasitosti velikosti kola od formule připadá mi - a podotýkám, že nejen mě - mírně přitažený za vlasy. Není chvíle, kdy by mé oči nesklouzávaly z elegantních linií celé soupravy k děsivě trčícímu komolému jehlanu v pravém rohu.
Pečlivě, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí rozmisťuji maličké a OPRAVDU hmotné satelity na jejich místa, subwoofer prozatím stavím jen tak do prostoru a dvd přehrávač přichází pěkně k televizi. Kabely napevno ukončené v satelitech i subwooferu jsou naštěstí velmi slušně dimenzované, co se délky týká a patrně jen ve velmi malém počtu případů nebude možno umístit reprosoustavy do správné polohy. Do přehrávače se každý kabel ukotvuje pomocí tradiční svorky, nečekejte žádné zázraky. Výtku bych snad měl jen k poměrně malému rozestupu jednotlivých svorek, kdy uprostřed měly mé naprosto průměrně tučné prsty co dělat, aby kabely dostaly kam patří. Optimální obětí pro zapojování tak budou majitelky útlých dívčích prstů.
Na poslech...
Již na obalu slibuje LG, že zvuk byl "Pro LG speciálně vyladěn panem Markem Levinsonem". Nuže, nepředbíhejme, ale myslím, že nic nezkazím vyzrazením, že pan Mark Levinson zkasíroval svůj honorář patrně hlavně za pózování na krabici. Případně se nabízí varianta, že k stáru sluch přeci jen neslouží tak jak by měl.
Rozhodl jsem se podrobit domácí kino zkoušce z trochu jiného pohledu, než by snad rozum velel. Vkládám do otevřeného chřtánu DVD přehrávače stříbrnou placičku s nápisem "Kind of Blue", vrcholné dílo Milese Davise. Mimo skvostné hudební stránky vůbec není k zahození ani zvuková kvalita nahrávky. Po rozehrání prvních tónů si nejsem úplně jistý, zda jsem založil CD do správného přehrávače. Po zběžné kontrole a ujištění, že zvuk opravdu vychází z těch pěti malých bedniček poslouchám dál, s nepokrytě potěšeným výrazem. Protože široko daleko nikdo není, nenápadně otáčím velkým kolem a přidávám hlasitost. Digitální displej s přehledným zobrazením znaků ukazuje číslo 25, jsem na polovině možností této sestavičky. Dostávám se k fázi, kdy má zrovna svůj velký part kontrabas a přichází první nepříjemné zjištění. Nepořádně uložený subwoofer generuje neskutečné frekvence a nepříjemně hučí, duní a brouká, čímž značně znehodnocuje celou produkci, zcela se ztrácí prokreslení výšek (což je ale spíše způsobeno tím, že subwoofer je prostě moc hlasitý, ne tím, že by satelity nestíhaly). Vracím se na zem, uvědomuji si, že poslouchám jeden z těch "obyčejnějších" modelů a navíc ještě domácí kino a stahuji hlasitost zpět zhruba ke třetině. Pro vyplnění malé místnosti taková hlasitost stejně bohatě stačí, takže tento krok jistě ocenili jak sousedé, tak hlavně smysl pro krásno, najednou opět vnímající příjemné teplné ladění celé nahrávky, detaily ve vyšších polohách a i nízkých kmitočtech. Celkově zvuk dostal tu správnou barvu i vyvážení jednotlivých frekvenčních složek a víc než příjemně se poslouchal. Ovšem pro poslech při této nižší poslechové hlasistosti je třeba tichého prostředí, aby bylo možno si zvuk užít.
Protože si dobře uvědomuji, že "Kind of Blue" je velmi složitou nahrávkou i pro přístroje zcela jiné ligy než je testované LG, vyměňuji "placku" za překrásné Vangelisovo dílo "Voices", plné lidských hlasů, chorálů a jemných, klidných, ale přesto velmi silných melodií. Opět začínám s hlasitostí zhruba na jedné třetině a skladbu po skladbě přidávám a přidávám. Tentokrát se dostanu k číslu 30, kdy už je zvuku opravdu plná místnost - ovšem znovu jsem nucen přestat ne z vůle satelitů, ale diktátem subwooferu, jenž téměř tančí po podlaze a začínám mít dojem, že ještě chvíli a rezonance vybourají v mém skromném příbytku nové okno. Nejvíce matoucí je ale skutečnost, že přelom mezi vyváženým, příjemným zvukem a všezastírajícím bouřkovým duněním je otázkou zhruba tří bodů na stupnici hlasitosti. Zřejmě nedobře navržené "vnitřnosti" zesilovače, nepočítající příliš s touhou poslouchat na domácím kině náročnější hudební žánry. Nu budiž, utišíme-li systém zhruba k polovině možností, přednes je rázem víc než příjemný a za pořizovací cenu nabízí opravdu hodně muziky. Zvláště v oblasti podání lidského hlasu je neočekávaně věrný a příjemný.
Mírně zklamán výsledky svého zkoušení (avšak uznávám, že převážná většina konzumentů asi HT303SU nikdy pro přehrávání samotné hudby nepoužije) vkládám do přehrávače Pána Prstenů, usazuji se k nenáročné relaxaci a nic již příliš neočekávám. Ale jaké je moje překvapení, když se na televizi objeví barvy sytější a plnější než je vídám u svého DVD přehrávače a z reproduktorů se line příjemně vtahující, sice přebasovaný, ale přitažlivý a hezky prokreslený zvuk.
Vychutnávám a osobně myslím, že tou nejlepší referencí je skutečnost, že jsem zhruba po dvaceti minutách přestal vnímat zvuk a vplynul do příběhu. Po shlédnutí dalších dvou dílů série (namlsán svádivým a pro DVD ideálním podáním zvuku i obrazu), seznávám, že jsem příjemně překvapen a přes nevhodnost systému pro soustředěný poslech samotné hudby nemá podání filmových DVD chybu - chceme-li, stejně vnímáme přespříliš nízkých frekvencí, které bublají mírně nesrozumitelně všude okolo, ale pokud se nám pak před očima vynoří doporučená cenovka Kč 4.990,-, mraky pochybností se snadno rozplynou. Jediným mírně nepříjemným faktorem je velmi nízká hlasitost přehrávání v porovnání s ostatními vstupy - je třeba otočit regulátor zhruba o čtvrtinu dále, což může způsobit nemilý hlukový šok, přepneme-li receiver do jiného módu.
Na psí knížku...
Nu, uplynulo 14 dní soustředěného poslechu, 14 podvečerů plných DVD filmů a 14*24 hodin, kdy se rodilo resumé tohoto testu. A nutno říct, že 14 zážitků celkově příjemných a to až nečekaně. Během soužití s domácím kinem LG jsem dával důraz hlavně na přehrávání filmových DVD, prokládaný poslechem převážně náročnějších nahrávek na CD. Nechce se mi popisovat dojem z Jarretova Kolínského koncertu, který se do tohoto systému prostě "nevešel" (ač samozřejmě nebylo lze očekávat nic jiného), ani zvuk popových nahrávek, které mi sloužily převážně za kulisu a tudíž se z nich žádný plnohodnotný závěr také vyvozovat nedá. Přesto se mi za celou dobu používání systém vcelku přirostl k srdci naprosto jednoduchým a uživatelsky příjemným ovládáním, komplexní a nenáročnou funkčností - ať už jsem poslouchal pouze zprávy v rádiu, ať jsme pouštěl hudbu z mp3 přehrávače přes integrovaný USB vstup (jen mezi námi - vzhledem ke kvalitě produkce jsem se zařekl tento vstup již nikdy víc nepoužít) či jsem sledoval film na DVD, nemusel jsem se snažit vyladit vše do optimálního stavu, stačilo vzít ovladač a užívat si příjemného, nenáročného zvuku, poněkud přebasovaného, poněkud neprokresleného a poněkud nepředvídatelného - ale, a to řekl bych všechny předchozí neodstatky staví do značně jiného světla, nejpříjemnějším faktem zůstává pořizovací cena celého systému, jen o něco málo nižší než cena za metr kvalitního reproduktorového kabelu.
Ač původní vynikající a bezchybný dojem nakonec přešel přes výborný až k velmi dobrému, faktem zůstává, že sestava HT303SU je za svou doporučnou koncovou cenu Kč 4.990,- slušnou koupí a kdo hledá výhodný poměr ceny a výkonu, jistě nebude zklamán. Přesto je třeba mít očekávání korespondující s touto cenovkou, pak bude vše v nejlepším pořádku.
