Je na světě jen málo firem jako jsou angličtí Bowers&Wilkins. Dokázali totiž zdánlivě nemožné – ve svém katalogu úspěšně spojují nekompromisní high-end, velmi atraktivní střední třídu, ale i solidní entry level a hlavně nesmírně úspěšný lifestyle, ať už jsou to sluchátka, nebo doky a all-in-one přístroje (kdo z vás nikdy neviděl Zeppelin nebo asi nejlepší stylové „počítačové" bedničky MM-1?). Navíc, znáte snad stylovější značku (která ještě ctí zásady high fidelity), než je právě B&W?
Ačkoliv ty nejvyšší poklony získává zvláště řada 800, je to série 600 na opačném konci katalogu, kterou se tihle Angličané zapisují do srdcí a uší široké řady milovníků věrné reprodukce zvuku. Je také fakt, že i přes poměrně turbulentní změny v produkčním katalogu britské firmy zůstávala řada 600 jaksi trochu stranou, jako takový osvědčený, nenápadný držák. Proto bylo vcelku překvapivé náhlé odtajnění nové generace všech modelů s prostým přístavkem S2 za typovým označením zkraje roku 2014. Stejně překvapivý byl i nový vzhled a pojetí celé série.
Z nenápadných, konzervativně pojatých reprosoustav se totiž po pár tazích designového oddělení stala vhodná součást moderního interiéru, aniž by zaniklo kouzlo a šarm klasické skříně. Vlastně dokonce aniž by se tak nějak celkově změnily tvary a proporce, veškerý posun jde na vrub několika málo optickým detailům – ale ďábel, jak známo, je právě v detailu (jak řekl architekt Ludwig Mies van der Rohe).
Měli jsme možnost žít nějakou dobu s vlajkovou lodí nové řady, poměrně rozměrným sloupovým modelem 683 S2. „Poměrně rozměrný" v našem kontextu znamená hmotnost téměř 30 kilogramů, vzrůst bez pár centimetrů rovný metr, poměrně úzký profil 19 cm, který si ale sloupky vynahrazují hloubkou přes 35 cm. Masivní základna, ne nepodobná té z modelu CM10 jim ale dodává nejen fyzickou jistotu, ale také optickou velikost a dominanci (i když se vcelku lehce montuje, čeká vás kvůli tomu trochu otáčení a šroubování imbusovým klíčem ve stylu jistého severského nábytkářského gigantu).
Čím se ale hlavně liší od svých starších předchůdců, to nejsou samotné pravoúhlé tvary, ty zůstaly téměř netknuty. Liší se elegantně zakrytým výškovým měničem (kovová mřížka je nejen estetická, ale také praktická – ochrání váš cenný, křehký tweeter proti nenadálému útoku zvídavých prstíků, drápků a prachovek, tedy běžných domácích rizik), liší se také finálním zušlechtěním skříně z bytelných MDF panelů. K dispozici jsou totiž aktuálně výhradně dvě varianty – černá a bílá, takže prozatím žádný dřevěný dekor. Ještě je dobré zmínit, že obě provedení jsou matná, krásně saténová a velmi vkusná. WAF (neboli Wife Acceptance Factor = Koeficient manželčiny tolerance) je u B&W 683 nebývale vysoký – ozkoušeno na vlastní kůži, zvláště v kombinaci s šedou průzvučnou krycí mřížkou bílého provedení jde o jasně dlouhodobě nekonfliktní estetický prvek domácnosti.
Nám se tedy zamlouvá tenhle sloupek i bez krycí mřížky – už zmíněný, trochu nenápadný výškáč pod sebou má typický žlutý středotónový měnič bez viditelného závěsu, pod ním pak prostor okupuje dvojice basových reproduktorů s membránou, která výborně vypadá v reálu a naprosto příšerně na fotkách. Poblíž spodní hrany téměř úplné zaplnění čelní stěny zakončuje charakteristický Flowport, neboli „děrovaný" bassreflexový nátrubek, jemuž ke klidnějšímu proudění vzduchu dopomáhá řada proláklin, inspirovaných golfovými míčky.
Na zadní straně ostře řezaného kabinetu je forma nové generace znát nejméně – jednolitost tu rozrušuje opět pouze jednoduchá plastiková vanička s reproduktorovými terminály, na které jsme u řady 600 zvyklí. Mírný nadprůměr, kterému není co vytknout a který pohodlně udrží jakýkoliv kabel a díky rozteči konektorů není problém použít libovolný typ. Bi-wiringová / bi-ampingová konfigurace je samozřejmostí.
Nejen celkový vizuální dojem byl inovován – zcela nový je také tweeter a basové měniče, obé se zakládá na poznatcích a technologiích, použitých ve výše postaveném modelu CM10. Začneme u tweeteru – sice zůstává zapuštěn do těla reprosoustav, ale jde vlastně o ozvučnici v ozvučnici. I zde je aplikován již přes čtvrt století starý a stále nepřekonaný princip ozvučnice typu Nautilus, tedy nazad se zužující trubice, v níž postupně a bezkonfliktně doznívají vysoké tóny, aniž by je ovlivnil zbytek pásma. Celek výškového reproduktoru je ještě k tomu mechanicky maximálně izolován od přenosu nežádoucích vibrací. Jako materiál membrány byl zvolen tradiční hliník, kopulka dynamického měniče má průměr 2,5 cm. Zajímavé je, že jde vlastně o zdvojenou membránu, pro větší pevnost a menší zkreslení.
Pod tweeterem najdeme snad nejtypičtější firemní měnič, tedy žlutý FST středotónový reproduktor, zde s průměrem 15 cm. Kevlar jako materiál pro tento typ reproduktoru se u téhle anglické firmy používá už od roku 1974, takže vývojáři zjevně ví, co činí. Membrána z tkaného Kevalaru je upevněna nikoliv a klasickém gumovém závěsu, ale na pěnovém kroužku, který převádí nadbytečnou energii do tepelných ztrát, nikoliv do zvukového zkreslení. Snížit zkreslení v kritickém středním pásmu pomáhá i masivní, zašpičatělý centrální čep, který firma převzala z modelu PM1.
Stejně jako u výškového měniče, i u basových nastala velká změna – i zde je totiž nově použita dvojitá hliníková membrána, respektive membrána se zdvojenou hliníkovou vrstvou, dosahuje průměru 16,5 cm. Díky tomu se mimo jiné oproti předchozí generaci zvýšil rezonanční kmitočet těchto měničů ze 4 000 Hz na 5 500 Hz. Co se nezměnilo, to je měkké, velké gumové zavěšení, umožňující reproduktoru provést velkou výchylku.
U B&W se chlubí také velikým zjednodušením výhybky – jako příklad dávají jediný kondenzátor, který najdete ve výškové části výhybky. Od bassreflexového třípásma těchto rozměrů už máte právo žádat výsledky, a B&W 683 je má. V referenční ose dokáže s tolerancí +/- 3 dB vykouzlit tóny mezi 52 – 22 000 Hz, popustíme-li ale uzdu až na -6 dB, rázem se náruč rozšíří na 30 – 50 000 Hz. I v prvním zmíněném rozsahu bude valná většina akustických nástrojů.
U B&W tvrdí, že zvuk má rozptyl 60° ve vodorovné ose a 10° ve svislé, my máme ale pocit, že půjde ještě o trochu lepší čísla. Snadnému spojení s jakýmkoliv zesilovačem nahrává citlivost 89 dB. Nominální impedance činí 8 Ohm s přiznaným propadem až na hodnotu 3 Ohmy. Přechodové frekvence na úrovni 4 000 a 4 Hz jsou prakticky neslyšitelné.
Bowers&Wilkins 683 S2 jsme poslouchali ve dvou prostorách (16 a 35 m2), společníkem jim bylo několik sestav včetně Naim Nait XS / Naim CD5si, NAD C370 / Pioneer BDP-LX71, nebo také Accuphase E-360 / DP-550. Zdrojem signálu kromě zmíněných byl ještě gramofon Pro-Ject Elemental a phono Pro-Ject Phono Box, ale také ASUS Xonar Essence One MUSES. Z použitých kabelů jmenujme signálové QUAD, Eagle Cable či Monster Cable, TelluriumQ a Vincent, z reproduktorových pak Naim NAC A5 a ProAc Response Signature Black. Jak se zdá, B&W 683 S2 je celkem jedno, jakými reprokabely do nich signál proudí.
Když na svou kytaru začala brnkat Suzanne Vega ve své „Book of dreams" („Tried and True" | 1998 | A&M | 540 945-2), bylo jasné, že druhá generace nejvyšších „šestek" hraje oproti svým předchůdcům tak trochu jinak, jaksi živěji, masitěji a jednoduše lépe. Vynikající je hlavně prostor nahrávky, na danou cenovou třídu jednoznačně prvotřídní. Pravdou ale je, že si musíte s těmito sloupky trošku pohrát, nám se ve velkém i malém prostoru nejlépe osvědčily natočené poměrně výrazně dovnitř a ideálně na vrcholu rovnostranného trojúhelníku – ve velkém prostoru pak dokonce snesly rozteč až na hranici tří metrů, v malém prostoru jim ale slušela i rozteč méně než poloviční, samozřejmě určující šíři pravolevého prostoru. Důležité ale je, že prostor je hluboký, táhne se s velmi plastickou konkrétností směrem dozadu za reprosoustavy a lokalizace je velmi konkrétní. Snad za to může vydařená symbióza středotónového a vysokotónového měniče. Zajímavé je i to, s jakou decentností B&W 683 S2 nástroje vykreslují. Celek působí velmi decentním, poklidným a vyrovnaným dojmem, i když pocitově přeci jen maličko vynikají středy – ne objemem, ale tím, jak fascinující nabízí čistotu, jak na sebe vážou přirozeně pozornost svou precizností, (nejen) v cenové třídě 40 000,- rozhodně vynikající.
Brubeckova (vlastně ne – paradoxně nejslavnější Brubeckovu skladbu složil jeho přítel Paul Desmond) „Take Five" („Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) nabízí velice pěkné, přirozené a realisticky velké činely, zřetelně kovové a hlavně velmi detailní. Skvěle podaný je prostor (opět), velice plastický a jednotlivé nástroje můžeme snadno a precizně lokalizovat, jejich kontury jsou zřetelné a jasné, stejně jako jejich velikost je zcela realistická. Audiofilské, poklidnější ladění projevu tu, pravda, mírně, ale opravdu jen lehoučce ohlazuje expresivní tvrdost saxofonu, plně vám to ale vynahradí celková propojenost zvuku.
Pustíme-li se níž, vlastně až na úplné frekvenční dno hudby, konkrétně do Bachovy „Toccaty a fugy v D moll" („Organ Treasures" | OPUS | 22031), zjistíme, že dvojice basových měničů v relativně rozměrné ozvučnici už umí pěkně zabrat. Zvláště menší místnost umí vyplnit do posledního krychlového centimetru, i ve větší zvládnou 682 S2 imponující objem. Co je ale nejlepší, to je samozřejmost, s jakou spodní oktávy tenhle sloupek kontroluje. Zapomeňte na jakýkoliv pocit „bumbác bedny", nebo dokonce „bumcink", řekneme-li to lidovými termíny. Bas je nedílnou součástí vyzařovaného spektra, velmi čitelný a hlavně přesný. Ten správný impuls a fyzickou váhu mu sice udělí až opravdu skvělý, silný a autoritativní zesilovač (v našem případě solidní výkon odvedl Naim Nait XS, ale to pravé kouzlo vytáhl Accuphase E-360; nicméně už úroveň Nait XS je adekvátní a pak už jde jen o nuance), ale Bowers&Wilkins 682 S2 si ho rozhodně zaslouží. Pokud mu dopřejete třeba nejvyšší dělené kombo spřízněné značky Rotel, patrně se už budou dít věci...
Holstův cyklus „Planets" je sice tak trochu popovou variací moderní klasické hudby, jeho dynamické nároky a dramatičnost jsou však při kritickém poslechu skvělými pomocníky. Dynamika skladby „Mars: The bringer of war" (2009 | Telarc | CD-80743) je hodně výbušná a proměnlivá, v podání nejvyšších šestistovek nepůsobí nijak omezená shora či zdola. Pravdou je, že od středně velkých měničů se nedočkáte fyzického, zaplavujícího tlaku, ale je tu přesná, kompaktní a úderná, různorodá basová informace s adekvátním objemem. Velký orchestr se nikdy nevymkne kontrole sloupků, ať už s hlasitostí tlačíte jakkoliv chcete – samozřejmě se bavíme o úrovních dlouhodobě udržitelných. Přesvědčivě trefené jsou na danou pořizovací třídu také barvy nástrojů. Už v této třídě umí jednoduše řečeno nová generace řady 600 zpacifikovat nejvyšší oktávy, aniž by ale ubyla energie v nejzásadnějším středním pásmu.
„I want it all" (Queen | „Greatest Hits II" | 2011) skvěle demonstruje důležitost středních frekvencí poblíž vokálního rozsahu pro dobrý pocit z reprodukované hudby. I přes trochu menší objem činelů je hlas zcela čitelný a přirozený, takže na sebe váže pozornost a udrží si jí v průběhu celé písně. Atraktivitu zajišťuje i velmi dobrý timing, tempo skladby a jednoduše podmanivý rockový drajv v pevném, úderném celku vás donutí pokyvovat hlavou, nebo podupávat nohou....nebo dost možná i oboje naráz.
Vrátíme-li se zpět do basového pásma, dobré mravy těchto reprosoustav demonstruje Hobgoodova „First Song" („When the heart dances" | 2008 | Naim Jazz | naimcd112). Konkrétní, objemný kontrabas vás potěší a pohladí a když jej za chvíli doplní čistý, jasný vokál, máte jasno. Bowers&Wilkins 683 S2 jsou dobrými allroundery. Abychom byli fér, zrovna v této skladbě je jasně cítit, jak jim sluší mírně vyšší hlasitost. Právě pak se zcela otevřou a zvuk získá tu vytouženou čistotu a průzračnost. V tu chvíli úplně cítíte váhu a objem struk kontrabasu, jejich sílu.
Pustíte-li si pak krásný, živoucí koncert „La stravaganza concerto opus 4 no. 3" (Antonio Vivaldi | „Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901), už vás ani nepřekvapí dostatečně rychlý a čistý zvuk houslí, který jen droboučce zpříjemňuje celkový hladký a jemný charakter. Dynamika nástrojů je solidní, i když opět nemáte pocit první řady, není tu ten fyzický tlak a síla. U B&W vsadili na lehký odstup, máte přehled nad celou zvukovou scénou, klidnou, jistou.
Bowers&Wilkins 683 S2 se v nové generaci poněkud změnily. Velké sloupky vyzrály, získaly svůj charakter jako dobré víno a přitom umí ještě více potěšit posluchače. Pokud budete realističtí a nebudete od jejich basu očekávat třepotající se nohavice a od výšek schopnost řezat sklo, bude váš hudební zážitek hodně pohodový. Na cenu 40 000,- (a něco) nabízí nová generace zaprvé moderní, efektní a přitom hodnotné zpracování, jednoduše nádherné, nádherné středy a obě krajní pásma dostatečně čistá, jasná a kontrolovaná, aby v homogenním, sebejistém celku jednoduše potěšila. 683 S2 mají i své nároky, zvláště na pozici pokud možno v rovnostranném trojúhelníku se stranou ne delší než 3 metry, nebo na zesilovač s velkou autoritou a silou (byť i Naim Nait XS se spíše průměrným výkonem ve Wattech bezproblémově stačil). Pokud jim v tomto ale vyhovíte, nabídnou vám rozhodně velký, dobrý zážitek, který vás bez násilí udrží v poslechovém prostoru pro další a další a další a další a další a další a další a další a další a další a další a další a další a další desku...
Kč 41 980,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ velmi pěkné zpracování a moderní vzhled – vysoký WAF (Wife Acceptance Factor)
+ pěkný, živý, dynamický zvuk
+ slušné rozlišení, dokonce fantastické ve středech
+ dobrý prostor s minimální směrovostí
ZÁPORY
- potřebují k plné kráse silný zesilovač
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz
