Je to jen pár týdnů, co mýma rukama prošel druhý nejmenší model iQ série s označením 30, který za svou více než akceptovatelnou cenovku nabízí skutečně výborný výkon. iQ90 pak tvoří přesně ten opačný pól této nejpopulárnější řady, tedy její vrchol, což je mimo jiné znát i na docela vysoké cenovce v porovnání s ostatními „sourozenci". A hlavně - zjišťoval jsem to schválně mezi několika mými známými - pokud už si někdo spojí nějakou vizuální představu se jménem KEF, v největším množství případů to bude právě vzhled a nepřehlédnutelný tvar iQ90.
Podíváte-li se na „devadesátky", upoutá vás zaoblený, štíhlý tvar ozvučnice, připomínající značnou měrou lodní trup, cosi na jejich exteriéru, co tak úplně neumím pojmenovat, jim dodává eleganci, dynamičnost a přitažlivost na pohled. Působí jako by se otevíraly do prostoru. Dominantním vizuálním prvkem jsou tři reproduktory s průměrem 16,5 cm s masivními okraji, hlavně pak horní středový s membránou pokrytou titanem, která se lekne i díky kovové mandarinkové rozptylce koaxiálně uložené hliníkové výškové kaloty s průměrem 1,9 cm - KEF toto řešení nazývá Uni-Q. Středy a výšky tak mají nejen neobyčejně širokou disperzi, ale také působí příjemně spojitě. To celé doplňují dva basové reproduktory s gumovými závěsy, membrány těchto dvou repráčků jsou kompozitem dvou lehkých materiálů (ačkoliv KEF složení nepropaguje, jedním z nich je dle vzhledu a pohmatu uhlík), pod nimiž elegantně navazují bassreflexové otvory s plastovým nátrubkem (tentokrát nebudu brblat o tom, že by mohl být z hliníku, protože se sem prostě hodí). Jedinou menší výtku tak mám co do vzhledu a výrobní kvality jen k plastikovému podstavci, který sice nevypadá vysloveně problematicky, ale podíváte-li se soustředěně, přijdete na to, že ten plast není tak hodnotný jako na zbytku soustav, což je trošku škoda. Navíc se úplně snadno nepřišroubovává Zadní strana (i když, ony mají iQ90 vlastně jen čelo a oblou, plynulou jednu zadně-boční stěnu) pak hostí dva páry „bi-wiring / bi-amping ready" terminálů, patřících do ranku těch běžných. Sám za sebe pak mám trochu praktický problém s propojkami, které jsou řešené stříbřenými drátky, ovšem KOLEM terminálů, místo aby tu byla jednoduchá a kratičká tyčka. U masivnějších reprokabelů tyto spojky pak umí velmi překážet.
Třípásmová koncepce šestnáctikilogramových iQ90 má psaný pracovní frekvenční rozsah 33 - 40 000 Hz, subjektivně ale bas takhle hluboko nejde, respektive není zvuk spodních oktáv tak jasný jako u frekvencí vyšších. Nicéméně sólující kontrabas je pocitově kompletní, takže minimálně nějakých 40 Hz tyto KEFy vyzářit dokáží. Přestože oba basové měniče pracují ve shodném pásmu 33 - 180 Hz a mohlo by se tak zdát, že bas bude zbytečně zbytnělý a nárokující si příliš velkou část pozornosti, přesný opak je pravdou. Je kultivovaný, ale snad až příliš nenápadný a méně plný, než by mohl být. Středový reproduktor má na starosti kmitočty mezi 180ti a 2 500 Hz a velmi plynule se vpíjí do výškové kaloty, která pokračuje až vzhůru ke 40ti tisícům Hertzů. KEF iQ90 mají udávanou citlivost 91dB při nominální impedanci 8 Ohm - citlivost bych jim zcela určitě uvěřil, jsou velmi nenáročné co se síly zesilovače týká, impedanci bez měření posoudit nemohu, ale menší iQ30 měly průběh všech křivek spořádaný, ovšem spíše pro soustavu čtyřohmovou.
Většina poslechových testů probíhala na dělenci německo-čínské provenience Vincent - SA-T1 v roli elektronkového předzesilovač a hybridního koncového zesilovače SP-331MK. Nutno říct, že teplý, měkký a velmi muzikální charakter těchto přístrojů ve spojení s reprokabely Vincent (a tedy i interkonekty a napájecími kabely téže značky) iQ90 slušel. Dalšími partnery se stal zesilovač Lyngdorf TDAI 2200 a duo přístrojů Marantz Pearl, zkoušel jsem i reprokabely KrautWire Awakening a Neyton Frankfurt LS. iQ90 ale hrály víceméně stejně i s tkaničkami od Monster Cable, takže investice do drahých reprokabelů tu bude spíš pro dobrý pocit uživatele. Pro oživení jsem nakonec zkusil i miniaturní zesilovač Firestone Audio BigJoe III, který byl tak svým otevřeným charakterem překvapivě dobrým partnerem. V roli alternativních reprosoustav byly nepřiměřeně drahé Quadral Aurum Montan VIII, stejně nesmylně dražší Canton Reference 7.2 DC, KR Audio SP-2 pak byly spíše pro dobrý pocit. Vlastně mě v této kategorii napadají z mého okolí Xavian Giulietta, ovšem ty jsou tak charakterově jiné, že nemělo cenu KEFy za nimi stěhovat.
Největší síla KEF iQ90 spočívá zcela bez diskuse v pásmu středních a vyšších frekvencí, tvořících kompaktní, čistý a nesmírně dobře poslouchatelný celek. Jemný vokál, jasně definovaný v prostoru, křehké a přitom jasně ohraničené piano, doprovázené čistým, přirozeným šumem činelů, to je Diana Krall v „Boy From Ipanema" na desce „Quiet Nights". KEFy si umí velmi dobře poradit se separací nástrojů a celkový charakter je velmi příjemně a snadno poslouchatelný. Měl jsem jen pocit, že činely a vůbec výšky si pro sebe uzurpují poměrně dost pozornosti oproti zbytku kmitočtového pásma, snad za to může jejich efektivní šíření onou mandarinkovou rozptylkou.
Bachova suita pro violoncello BMV 1007 ukázala, že i v oblasti od nějakých 65ti Hz, kde cello začíná hrát, dokáží být KEF iQ90 důrazné, ovšem není to tak přirozené jako v pásmu středovýšek. Pocitově není práce basových měničů s navazujícími bassreflexy tak čistá a autoritativní, ani tak detailní - přestože není problematická, podání středů je tak dobré, že se basy zdají až nedostatečné. Objektivně to samozřejmě pravda není, i v této části frekvenčního spektra je pro tuto cenovou kategorii všechno v pořádku, pokud přistoupíte na fakt, že bas není tak objemný, spíše je sušší a méně průbojný.
Občasná velmi výrazná prezentnost nejvyšších frekvencí činí problematickou třeba úvodní část „Time" z „Dark Side of the Moon" legendárních Pink Floyd. Všechen ten smíchaný obsah několika hodinářství sice působivě zabírá skutečný prostor vlevo i vpravo, dokonce i nahoře, ale při vyšší než průměrné večerní hlasitosti se hrany cinkotu přiostřují a nutí zvukem přerůstajícím až k agresivitě snížit poslechovou hlasitost - přisuzuji tento jev široké disperzi výšek, které se tak odrážejí od míst akusticky neošetřených a vůbec prostě jinak než u ostatních reprosoustav, takže nakonec na poslechovém místě může vzniknout v případě „nekompatibility" s prostorem docela problematický výsledek. Zbytek skladby je ovšem zvláště co se vyjádření prostoru týká, naprosto v pořádku, KEFy se umí nechat poslouchat a získat si pozornost.
„Rich Woman", jeden z duetů Roberta Planta s Alison Krauss na „Raising Sand", stojí na mocných úderech bubnu, ze správných reprososutav působících, jako kdyby vám někdo bubnoval přímo na hlavu. KEFy si prostě na basech drží určitý odstup a údery jsou přesné, rychlé, ale ne tak působivé, jak by být mohly. Přesto jako celek hudba drží pohromadě, sluch se automaticky soustředí na prokreslenou a jemnou středovou část kolem hlasů obou zpěváků, iQ90 drží rytmus a baví.
Co je maličko mimo rozsah talentů těchto KEFů jsou žánry nejtvrdšího kalibru - rock i nějaký ten nu-metal je v pořádku, dynamika je dostatečná, aby posluchač neměl pocit nějaké násilnosti projevu nebo komprese, přitlačíte-li ale na pilu ještě o maličko víc třeba s Evergeen Terrace a jejich „Almost Home", KEF už nezní tak úplně přirozeně. Ne že by nezvládaly nápor zvuků, stále ještě drží kontrolu nad zvukem (a hlukem), nicméně jejich dominantními žánry určitě budou spíš akustické skladby od jazzu po klasiku a přednes vokálů jakéhokoliv druhu. Třeba oni Evergreen Terrace by potřebovali o něco méně klidný projev, spíše efektivnější, pěkně postavený na masivním basu a větší údernosti, iQ90 se na takovou hudbu drží přeci jen dost pohodové polohy.
KEF iQ90 jsou typickými KEFy v tom ohledu, že dokážou přenést na posluchače radost z poslechu a nenutí poslouchat zvuk, ale hudbu. Jsou typickými KEFy v tom smyslu, že jsou skvěle vyrobené, pěkně vypadají a majitel má pocit, že své peníze rozhodně nevyhodil oknem. Ano, jsou tu určité nedostatky, nicméně žádný z nich nebrání hudbu si přes iQ90 užívat. Mým uším rozhodně celkově převažovaly kladné stránky projevu těchto sloupků, navíc mi dělalo radost se na ně dívat a i když ve mně nezanechaly nutnou a nepřekonatelnou touhu je vlastnit, potěšily a já tak nemám důvod je nedoporučit komukoliv, kdo vyžaduje klid, vynikající kontrolu nad prostorem a fascinující detail ve středech a výškách, což je charakter ne nepodobný dobrým monitorům rozšířeným o „normální" subwoofer. Prostě dobré... Tečka.
Kč 43 400,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výrobní zpracování, vynecháme-li plastikový podstavec
+ jednoduchost umístění v poslechovém prostoru
+ schopnost výborně rekonstruovat prostor nahrávky
+ velmi dobré středy a nižší výšky
+ neunavující poslech
ZÁPORY
- nepatří k pocitově nejživějším, spíše decentním
- okraje vyzařovaného pásma jsou trochu potlačené
- výšky mají pravděpodobně díky „mandarinkové" rozptylce
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
BaSys CS
http://www.basys.cz/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 234 706 700
