Sídlo firmy Torus Power najdete v kanadském Torontu, v ulici s příznačným názvem Magnetic Drive. Jde o poměrně malý projekt pod křídly mnohem větší společnosti – firmy Piltron, která již od roku 1983 vyvíjí a vyrábí toroidní transformátory pro širokou škálu použití, mezi jinými třeba i pro medicínské využití, tedy spolu s armádou nejpřísněji kontrolovaný obor na světě. Audio a video aplikace jsou tak jen špetkou v moři výrobního programu firmy.
Ačkoliv normálně tedy dodává Piltron téměř výhradně pro OEM aplikace, v oblasti domácího hi-fi toroidy ukládá do skříní a dělá z nich konečné produkty. Pro každou oblast s odlišeným napětím a odlišným typem zásuvek pak nabízí různé série produktů, kompletní nabídku seženete ale jen v Evropě a na západ přes Atlantik. U nás je k dispozici celkem pět různých sérií s různou mírou sofistikovanosti ochran a kvality, respektive kapacity toroidů.
My jsme měli možnost posoudit přínos středního modelu nejvyšší dostupné řady AVR2 s přídomkem 16. AVR značí „Automatic Voltage Regulation", dvojka pak druhou generaci této řady a nakonec 16 maximální výstupní proud 16 A. Výrobce v této řadě mimochodem nabízí model s proudovou kapacitou dokonce 45 A.
Už od pohledu je vidět, že Torus Power je dílem profesionálů – tedy v tom smyslu, že si firma na nic nehraje a od pohledu je skříň zařízení čistě účelová. Však jí lze také instalovat do racku, pokud si poručíte variantu s „uchy". Nepochopte to špatně – AVR2 16 není ošklivý kousek, je prostě jen zcela minimalistický. Černá (nebo stříbrná) krabice má šířku 48,3 cm (racková úprava) / 43,2 cm (klasické provedení), hloubku 65,5 cm a výšku 20,3 cm (tj. 4U pro vyznavače rackových jednotek). Obřík má také nepřehlédnutelnou hmotnost 56 kg.
Čelní stěna přístroje (k dispozici černá či stříbrná varianta) je maximálně jednoduchá – logo, stavový displej rozměrů balení žvýkaček (stejně mnohem spíše využijete možnosti projít si nastavení přístroje za pomoci webového rozhraní z domácí sítě) a intenzivně svítící spínací kolébka. Nic víc asi netřeba, protože od podobného zařízení se stejně očekává uložení kdesi v koutku mimo dosah běžných pohledů.
Zadní strana je téměř beze zbytku zaplněna zásuvkami – i to se ostatně dá předpokládat. Osm je určeno přístrojům, můžete si všimnout jejich rozdělení do několika skupin od A po G, stranou pak stojí výstupní zásuvka „R", označená jako „router outlet" a můžete ji nastavit tak, že automaticky vypne a zapne připojený modem / router, pokud selže internetové připojení (což samozřejmě vyžaduje zapojený LAN kabel). Pod ní je pak zásuvka přívodní. Z ostatních prvků je tu zemnící kolík, 12V trigger (jednak klasický, jednak jeden určený pro případ poruchy, který může spustit okamžitě jiné zařízení – zde se asi projevuje zkušenost ze zdravotnictví, kde je mnohonásobné jištění běžné) a RS232 konektor, který umožní sofistikovanější ovládání Torus Power AVR2 16 v systémech domácí automatizace.
Vše doplňuje LAN konektor, díky kterému zobrazíte na přiřazené IP adrese trochu vizuálně zastaralé, ale přehledné rozhraní. V něm získáte vyčerpávající přehled, který byste snad ani od oddělovacího trafa nečekali. Můžete tu také zapínat a vypínat jednotlivé zóny A až G, o nichž jsme se zmiňovali výše. Lze odtud ale ovládat celé zařízení, vypínat ho, nastavovat aktuální čas a datum, také zasílání stavových e-mailů, nebo tu máte možnost naplánovat provozní rozvrh. Ten je myšlen hlavně tak, že víte-li, že poslechu se oddáváte denně kolem osmé večer, můžete si třeba ve čtyři celou sestavu na dálku zapnout a přicházet již k zahřáté elektronice. Co víc, Torus Power nezapne všechny okruhy najednou (lze nastavit zpoždění spínání jednotlivých sekcí), nenastává tedy situace s příliš velkým proudovým nárazem a můžete si v klidu spustit i velké koncové stupně. Jak už bylo řečeno – na poměry oddělovacího trafa jde o skutečně luxusní šíři ovládacích možností.
Nominální výstupní výkon AVR2 16 činí 7 200 Wattů, není tak problém připojit i výkonnější koncové stupně. Limit maximálního proudového zatížení 30A je také dostatečný. Kdo by čekal, že Torus Power si po vzoru mnoha jiných „napájecích mágů" bude úzkostlivě střežit tajemství svých konstrukcí, zmýlil by se – v Piltron se neštítí předvést svá zapojení, protože zjevně není co kopírovat. Jde skutečně jen o precizně navinuté masivní toroidní trafo se základními filtry a samozřejmě všemi nutnými ochranami (teplota, přepětí, podpětí apod.). Kdo by chtěl snad vidět schéma, nechť si na stránkách výrobce vyhledá uživatelský manuál, kde je vše potřebné.
Vliv Torus Power AVR2 16 jsme měli možnost posoudit v poslechové místnosti dovozce, kde hrál se sestavou komponentů Primare (NP30 / PRE32 / A32.2), ale také s Perreaux Eloquence 250i. Jako reprosoustavy posloužily Audio Physic Avantera, propojení pak zajistila kabeláž z vyšších řad Kubala Sosna.
Popravdě řečeno, mohutné oddělovací trafo s minimem filtrace, navíc za věru vysokou cenu se nám tak nějak nepozdávalo – dosud jsme se ostatně nesetkali (i když zkušeností bylo docela málo) s řešením tohoto typu, které by posadilo na zadek. Ano, třeba i stále používaný Xindak XF-2000B za necelých 20 tisíc dokáže podle měření z napájení odfiltrovat nežádoucí šum a přinést zvukové vyčištění, ale za danou cenu lze učinit skok kvalitativně výraznější. To není kritika (však to bychom ho asi nepoužívali), ale prostý fakt. Nicméně jakmile se rozehráli Laurence Hobgood s Charlie Hadenem v něžné „First Song" („When the heart dances" | 2008 | Naim Jazz | naimcd112), bylo jasno. Se systémem zapojeným napřímo do zásuvky byl cítit trochu tenčí kontrabas, maličko upozaděný za hlasem Kurta Ellinga, ale v normě pro systém této cenové třídy, navíc měl nástroj pěkně trefenou barvu a hlavně byl zvukový celek velmi transparentní a dobře rozlišený. Jakmile ale do napájecí cesty vstoupil Torus Power, proběhla až šokující změna charakteru (vzhledem k vlastně nijak složité a tajemné struktuře komponentu). Krok směrem k bezprostřednosti byl nepřeslechnutelný – třeba Hobgoodovo piano znělo přítomněji, ale také pronikavěji, jako když nástroj na koncertě slyšíte z velké dálky, nebo z poměrně těsné blízkosti. Nebo jako kdybyste přidali na hlasitosti. Kontrabas sice nepůsobil větší, nebo naopak menší, ale zato měl rozhodně citelnější impakt. Příjemné bylo vlastně nulové ovlivnění toho dobrého a vylepšení toho nedokonalého.
Velmi známá „Granada" v Carrerasově podání („Three Tenors In Concert" | 1990 | MFSL | UDCD 587) bez zapojení Torus Power AVR2 16 působila pocitově dravěji, energičtěji, rozhodně ale méně uvolněně, nervózněji. Vokál byl velmi slušný, ale také nijak nevystupoval nad orchestr. Celá reprodukce byla adekvátní ceně sestavy, snad jen méně důrazná. Po včlenění AVR2 16 se ale rozhostil veliký klid, jen těžko popsatelný v jednotlivostech, ale hodně patrný v celku. Carreras jako kdyby postoupil o krok vpřed a začal zpívat více nahlas, také citelně samozřejměji. Torus samozřejmě nevykouzlí informace a emoce, které na nahrávce nejsou, ale bylo zřejmé, jak se zmenšilo v podstatě běžně nevnímané zašumění celého pásma a byly rázem slyšitelné i výrazně menší detaily, než při reprodukci bez filtrace, což ve finále vede k onomu dojmu samozřejmosti a lepší srozumitelnosti a přehlednosti. Úplně nejdramatičtější vliv ale mělo zapojení filtrace na zvuk kastanět – trochu nevýrazný, byť barevně dobře zreprodukovaný zvuk v pozadí v mžiku získal energii a dominanci, hlavně ale také komplexnost a prokreslení, které ho vyneslo kupředu, do popředí zvukové scény se zcela konkrétními konturami.
Znatelný vliv má oddělovací trafo také na dynamiku reprodukce. U menších (či snad hůře navinutých a hůře provedených) traf hrozí, že dynamika obzvláště výkonných koncových stupňů je zkrocena a ořezána tím, že přes filtr k nim jednoduše nedoteče dostatek energie, kterou by mohly tyto zesilovače použít dále. U AVR2 16 to nehrozí a pokud nepřipojíte takové lokální elektrické černé díry jako soulution 701 či jiné gigantické monobloky, nemáte důvod se bát – ať už k Primare, nebo i k po napájecí stránce poměrně nenechavému Perreaux Eloquence 250i doteklo víc než dost „šťávy" a dynamická komprese nemohla být vzdálenější. I když Verdiho „Requiem: Dies Irae" z demonstračního disku Bowers&Wilkins a LSO i bez zapojení filtru oplývalo velmi slušnou dynamikou, byla při velkém soustředění a zpětném porovnání cítit lehká nedůslednost na basech a šeptaná slova měla přeci jen trochu „hrany", zvláště v oblasti sykavek to bylo velmi citelné. Když do hry vstoupil AVR2 16, zvuk napříč pásmy získal na důrazu, ale také jako kdyby významně ztichlo pozadí signálu, takže každý jeden tón vystupoval jasněji, čitelněji a uvolněněji, což ve finále znamenalo lepší čitelnost a hlavně pocit, že vše se rázem zaostřilo, že kontury a definice jsou o velký kus lepší. Velmi dobře to bylo znát na již zmiňovaném šepotu – najednou se sykavky sice stále zdály být dominantními, ale už nebyly ostré a řízné, už působily jako skutečné sykavky, výrazné, ale klidné. Oproti stavu bez filtru bylo též snadnější rozlišit, co vlastně sbor zpívá – rozdíl je asi takový, jako když na vás někdo hovoří přes telefon, nebo jste spolu v místnosti, tedy poměrně významný.
Brubeckova „Take Five" („Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) se zdála být v podání systému bez filtrace v pořádku, byť třeba saxofon (ač kovový a čistý) se zdál nést přeci jen sametový nádech a méně energie. Celkově bylo také ladění uvolněné, příjemné, snad trochu vřelejší. Zapojte do hry velké oddělovací trafo – a vlastně se ani nic moc nezmění. Rozhodně ne tak konkrétně, abyste na to mohli jednoduše ukázat. Na druhou stranu ale máte pocit, že se změnilo všechno – činel je konkrétnější, lépe ohraničený a hlavně citelně kovovější a déle visí ve vzduchu, jasněji také vnímáte korektní reprodukci barev nástrojů; zcela též zmizel onen samet a i přes celkově uvolněnější reprodukci je zvuk naléhavější, mnohem snáze vás vtáhne a osloví. Svůj vliv má Torus Power AVR2 16 také na podání prostorové scény – sice z plochosti neudělá plasticitu, ale jako kdyby vyčistil „vzduch" v nahrávce, takže všechno je snáze pochopitelné. Lokalizace, ale též spojitost scény je jednoduše přirozenější, vše je hmatatelnější a bližší vám.
Obrovský skok zaznamenáte hlavně u komplexních skladeb s divokými změnami, jako je třeba „Birds of Fire" ze stejnojmenné desky (2000 | Columbia | CK 66081) Mahavishnu Orchestra. Tam si zvuk doslova „sedl na zadek", jakmile byly komponenty (obzvláště zesilovače) napájeny přes AVR2 16. V bouřící hudbě je trochu složité se zorientovat, ale filtrované napájení v podobě Torus Power pomohlo velmi zřetelně oddělit jednotlivé nástrojové linky; krásným příkladem je velký činel, do něhož v začátku skladby Billy Cobham několikrát udeří. Bez filtru slyšíte činel, je intenzivní, znělý, ale trochu nekonkrétní – s filtrací naproti tomu získá velice zřetelné kontury a jaksi též třetí rozměr, pocit významně větší prokreslenosti. Reprodukce je také o kategorii lépe organizovaná a je fantastické, jak je najednou „zauzlovaná" nahrávka rozvrstvena a pročištěna. Bez filtru také vnímáte intenzivní a hodně dravé housle při vyšších hlasitostech jako docela ostré, nejznatelnější je ale celkové sevření a důslednost. S Torus Power filtrem ubude šum na pozadí (ať už zrno, nebo šum pásky, na níž bylo nahráváno) a dá se poslouchat dobře o 10% více nahlas, protože vás neruší nepříjemné artefakty. Vlastně téměř úplně vymizela agresivita, nemluvě o rozšíření scény a mezerách mezi nástroji, které poslech významně ulehčují.
Torus Power AVR2 16 je poměrně ošklivý a poměrně dost drahý kousek elektroniky, vezmeme-li v potaz, že jde „vlastně jenom o trafo s pár zásuvkami". Na tento druh přístroje nabízí ale dosti sofistikované možnosti, jako je ovládání po IP, nebo třeba sdružování a plánování aktivity zásuvek – to je evidentně „prosáklý" zvyk výrobce z oblasti medicínské a jiné, kde jsou nároky na ovládání významně vyšší, než u hobby oblasti typu reprodukce zvuku. Pokud máte adekvátní sestavu (bavíme se třeba o sestavě za půl milionu, možná třeba i za milion), v níž nefigurují koncové stupně s apetitem elektrické Skylly a Charybdy, nabídne AVR2 16 neomezený přísun energie a hlavně velmi citelné omezení rušení v signálu, čímž vlastně neučiní nic světoborného, nezasáhne do celkové zvukové signatury sestavy, ale vlastně jí jen vyčistí a pomůže přístrojům zahrát to nejlepší, čeho jsou schopny. Přiznáváme, že výrobek od Torus Power nás překvapil – ač jeho vliv byl tu znát více, tu méně, vždycky znát byl a vždycky znát byl v pozitivním slova smyslu. Dalo by se říct, že čím komplexnější skladba, čím dynamičtější nahrávka a čím blíže realitě se dostáváte, tím více oceníte schopnost AVR2 16 vše uklidnit a přitom nijak významně nebýt slyšet.
Kč 159 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ dostatečná kapacita i pro výkonnější elektroniku
+ až nečekaně pozitivní efekt, který umravní a usadí zvuk libovolné sestavy
+ obzvláště v oblasti basu je cítit mohutné zpevnění
+ přínos je ale také v celkové čistotě, kdy více vystupují na povrch i malé detaily
+ možnosti nastavení a kontroly (zvláště přes IP a RS232 protokol)
ZÁPORY
- zařízení je poněkud nevzhledné, takže ho spíš budete muset někam uklidit
- cena je věru nemalá
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: High-End Audio Studio | www.highend.cz
