Firma Naim byla vždycky tak trochu jiná a jedním ze znaků této odlišnosti je i trvání na vlastním způsobu propojení konektory DIN (ty sice najdete třeba i v některých produktech třeba u Bang & Olufsen a dalších značek, Naim je ale pravděpodobně největším uživatelem v sektoru domácího audia). Tento způsob propojení je, technicky vzato, velmi robustní, přenese více proudu než klasické cinche a je velmi komfortní - jeden kabel pro oba kanály a pevná spojení jsou nenáročné i pro uživatele.
Dlouhá léta Naim setrvával v produkci dalo by se říci až nepěkných, obyčejně vypadajících kabelů, které však byly odladěné pro impedanční a proudové nároky firemních přístrojů a proto s nimi také fungovaly velice dobře. Po uvedení top modelu zesilovače Statement se ale objevila také nová řada kabeláže Super Lumina, která už designově vypadá velmi obstojně, zároveň ale také zapadá už do opravdu vysoké cenové hladiny.
Měli jsme možnost vyzkoušet si na redakční sestavě Naim Nait XS a Naim CD5si signálový kabel Super Lumina s DIN konektory a to proti standardně používanému TelluriumQ Black a také oproti základnímu firemnímu kabelu SNAIC.
Samotný kabel vypadá opravdu exkluzivně. Mohou za to zejména koncovky Air-PLUG, které si Naim vyrábí sám a které jsou složené ze sedmi nezávislých kroužků a masivní hlavice se samotnými konektory. Kroužky slouží jako odpružení a mají za úkol pohlcovat vibrace a potlačovat mikrofoničnost, na zakončení není oproti běžně používaným DIN kabelům jistící kroužek (ostatně Naim tvrdí, že je zvukově lepší ho neutahovat a nechat kabel volně "plandat"). Kabel Super Lumina ostatně na minimalizaci vibrací sází opravdu hodně - třeba i samotné piny v konektoru jsou "plovoucí", takže se chvějí spolu s kabelem, aniž by se porušila pevnost spojení.
Kabely jsou pak vlastně dost úzké, zelená bužírka působí poněkud usedle, ale je pružná a s kabelem se obecně dobře pracuje, což u takto drahých modelů s často masivním stíněním a mohutnými oplety nebývá pravidlem.
Základem kabelu je několik postříbřených měděných vodičů, každý s vlastním stíněním a každý ještě ve vlastním pouzdru z pocínované mědi. Každý vodič má také jiný průřez, aby odpovídal co nejlépe svému účelu - jiný je tak vodič signálový, jiná zem, apod. Zajímavé je, že výrobce striktně nedoporučuje jinou než základní délku, tedy 1,5 m.
Kabel Super Lumina má v této délce kapacitu 346 pF, odpor 0,27 Ohm a indukčnost pod 1,5 uH.
Když zazněl kontrabas v "So What" z "Kind of Blue" (1997 | Columbia | CK 64935), bylo cítit něco výrazně jiného, než na co jsme zvyklí. Nástroj byl rázem výrazně konturovanější, konkrétnější, nadýchaný a měkký zvuk si uchoval příjemný charakter, ale jako by vystoupil o kus kupředu, jako kdyby kolem něj bylo najednou výrazně více vzduchu a přitom byl přirozeněji zakomponovaný do celku. Bylo citelně snazší sledovat jeho linku, skoro jako když vyměníte komponent za o třídu lepší model. Bas obecně vykazoval největší posun směrem kupředu a to i díky lepšímu impulsu nebo možnosti díky přesnějšímu podání lépe rozeznat jednotlivé polohy.
Podobně "rozjasňující" efekt měl kabel i na podání hlasů ve "What a Wonderful World", kde zpívá Katie Melua s Evou Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD00040). Jejich hlasy se podstatně lépe oddělily a získaly na plasticitě, také jako kdyby mezi hlasy přibyl vzduch a vše bylo uvolněnější. Největším přínosem výměny kabelu bylo více informací a přehlednější hudební dění a i když se pocit transparentnosti zvuku zase o tolik nezměnil, přesto jako by bylo slyšet výrazně víc a přitom uvolněněji.
Činelu v "Take Five" od Dave Brubeck Quartet (2009 | Columbia | 88697 39852 2) přibyl objem, ostatně všude jako by zvuku a hudby přibylo, vše bylo bohatší, ale u výšek se zdálo, že objemu přibylo nejvíc, aniž by ovšem nejvyšší pásmo působilo odděleně či příliš výrazně. Rozhodně se prodloužil dozvuk a to nezanedbatelně, zejména díky možnosti zaslechnout v hudebním celku i velmi drobné detaily. Každý úder paličkou rozezněl činel výrazněji, bohatěji a bylo možné rozeznat pestřejší průběh tónů, přednes byl celkově lépe strukturovaný.
Lepší byla rozhodně i dynamika; nástroje berlínských filharmoniků pod taktovkou Herberta von Karajana v Brahmsově "Symfonii č. 1" (Deutsche Grammophon | 453 097-2) byly dramatičtější, pevnější a jasně kontrolovanější, zejména každý pohyb smyčců po strunách zazněl důrazněji a volněji, samozřejměji a s větší konkrétností. Výměna kabelu prospěla reprodukci hlavně na mikrodynamické úrovni, kdy bylo vše zřetelnější a objevil se pocit dýchajícího zvuku, který předtím citelný vůbec nebyl.
Posun v oblasti rozlišení byl pocitově relativně neoslnivý, přesto bylo díky většímu tichu v pozadí a výrazně lepší organizaci slyšet víc - konkrétně kupříkladu v "Puer natus est nobis", vokální skladbě v podání benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725), se zlepšilo oddělení jednotlivých vokálů. Z chumlu s naznačeným pocitem více přítomných zpěváků se vyloupl skutečný sbor jednotlivců, stojících vedle sebe, byť limity elektroniky ještě nevykouzlily úplně dokonale i prostor mezi nimi. Také bylo zřetelněji slyšet, jak se hlasy odráží v kamenném prostoru.
Prostor hudební scény ve Stingově "Englishman in New York" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) zůstal v podstatě stejně široký a stejně hluboký, bylo ovšem určitě snazší lokalizovat jednotlivé hráče. Kontury instrumentů byly výrazně konkrétnější, přirozenější a celé dění jaksi uvolněnější a samozřejmější, přehlednější.
Už tak příjemně muzikální systém získal po zapojení Super Lumina kabelu ještě další jiskru, "Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) byla už tak velmi dobře rytmicky podaná, plynulá, s lepším kabelem ale přibyla výrazná porce důrazu a dramatu, hudba měla větší říz. Reprodukce byla výrazně našlápnutější a bezprostřednější.
Kabel Naim Super Lumina byl skvělý, o tom není pochyb. Zlepšil v podstatě všechny oblasti reprodukce a to ne zanedbatelně, skoro jako bychom připojili externí zdroj nebo dokonce vyměnili komponent za vyšší model. Bylo velmi příjemné slyšet, co všechno základní CD přehrávač a střední integrovaný zesilovač umí zahrát. Tak je to ale s kabely skoro vždy - ty opravdu dobré pomohou zdaleka nejvíc právě u dostupnější elektroniky, kde ale pak často bývá nákup absolutním ekonomickým nesmyslem. To platí i pro kabel Super Lumina, který je opravdu, ale opravdu drahý, takže smysluplně patří tak možná k nejvyšší firemní sérii 500, případně samozřejmě k vrcholnému modelu Statement. Pokud ale chcete být trochu šílení a vylepšit si i zvuk některého z komponentů nižších řad, propojovací kabel Super Lumina jejich zvuk rozhodně parádně rozsvítí a je evidentně vyladěn tak, aby podpořil onen oblíbený pohodový, bohatý a rytmický "firemní" zvuk a z komponentů Naim dostane jejich maximum.
Kč 68 500,- - 1,5 m (DIN / XLR / cinch v libovolné kombinaci)
--- --- --- --- ---
KLADY
+ i u relativně základní sestavy byl posun nezpochybnitelný
+ lepší kontrola basu
+ přibylo vzduchu
+ všeobecně čitelnější a jemnější
ZÁPORY
- cena je extrémní, odpovídající nejvyšším komponentům Naim
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: KAS Audio | www.kasaudio.cz
