Hned jak si přečtete jméno jednoho z přístrojů britské firmy Chord, „Red Standard", budete mít hned jasno, jakou funkci od něj můžete očekávat. Červený standard odkazuje na Red Book, neboli formát kompaktního disku. Chord tak jde přímo k věci po všech stránkách, nejen jménem; jejich přístroje jsou totiž naprosto nezaměnitelné od prvního pohledu.
Určitě už jste na nějaký produkt od těchto Angličanů narazili – poznáte je podle množství chromování (či jiné výrazné povrchové úpravy z luxusních materiálů), vedle kterého by se styděl kdejaký Cadillac 60. let, neokoukaných, až trošku steampunkových tvarů (steampunk jako subkultura, zjednodušeně řečeno, kombinuje prvky staré a hypermoderní techniky) a už od pohledu fortelného provedení.
Nejinak je tomu i u přehrávače Red Standard – stojí na čtyřech robustních nohách, propojených ještě pro větší stabilitu horizontálními výztuhami. Nejen, že se díky tomu přístroj dobře přenáší, ale vypadá také výrazně odolněji a důvěryhodněji – rozhodně byste od pohledu neřekli, že přístroj má vcelku standardních 42 x 14 x 32,5 cm (š x v x h) a citelných, ale nijak výjimečných 13 kg. Industriální design podtrhují i přiznané šrouby a nýty, rozeseté po celém povrchu přístroje a také maximalisticky dimenzované chladící prvky ve formě žeber a perforací.
Přese všechno je ale zdaleka nejoriginálnějším prvkem celého přístroje bez diskusí mechanika. Ta zabírá v podstatě celou levou polovinu čelního panelu. Navíc leží v prohlubni, která se pod úhlem 45° zařezává do těla přístroje; účelem je umožnit přístup k pohodlnému vložení a vyndání disku i u nestandardně umístěnýchpřístrojů. Výsledek je vizuálně nesmírně působivý, byť pro skutečně bezpečnou manipulaci s CD se osvědčilo využití podtlakové přísavky. Mechanika má také originální otevírání – na stisk tlačítka se odklopí masivní kryt, evokující trochu poklop sila balistických střel nebo trezor strýčka Skrblíka. Prostě při pohledu neochvějně cítíte, že se za těmi kovovými dveřmi skrývá něco výjimečného.
Efektních prvků je ale určitě víc; kromě už zmíněných lesklých noh a velmi výrazného provedení mechaniky je tu ještě jakési zvětšovací sklo v zadní části šasi, které odhaluje pohled do vnitřností přehrávače a ještě je hezky přibližuje (je to vlastně trošku větší obdoba průzoru na krytu mechaniky, která ukazuje krásně se točící kotoučky).
Fantastické je mechanické zpracování všech prvků, patřící na opravdovou high endovou špičku. Efektní je například i zapuštění ovládacích tlačítek na čelním panelu a konektorů na zadní straně, stejně jako gravírované popisky a symboly u nich. Vše svým způsobem evokuje až armádní účelnost a hlavně neprůstřelnost trvanlivost. Snad jen zmiňovaná tlačítka jsou opravdu titěrná a přitom hluboko zapuštěná, majitelé tlustších prstů budou možná muset sáhnout po nějakém mechanickém ovládacím prostředku (rozumějme tím cokoliv od propisky po špejli).
I konektory na zadní straně jsou poměrně hluboko zapuštěné – u těch výstupních ve formě jednoho páru symetrických XLR a jednoho páru asymetrických RCA žádný problém nevzniká, stejně jako u vstupního XLR AES/EBU, ale optický a USB vstupní konektor jsou poměrně dost hluboko a to v dost těsně vyfrézovaných otvorech, takže kabely s masivnější koncovkou (jako třeba námi běžně používaný optický Monster Cable M1000) dovnitř prostě nedostanete.
Při prvním spuštění vás patrně překvapí průběh otevírání a zavírání mechaniky. Pomaloučký průběh na konci doprovází silné kovové klapnutí, budící dojem mechanické dokonalosti a spokojenosti. Zvláštní, jak i něco tak naprosto banálního může mít svou úroveň.
Jediné, co jsme ještě nezmínili je dálkové ovládání (super a originální) a displej (velká písmena, skvělý kontrastní poměr a dva řádky plné informací). To opravdu povedené a zajímavé je ale až pod touhle efektní slupkou.
Nejdříve ve zkratce princip fungování – načíst data, zpracovat, odeslat do operační paměti, přečasovat, poslat dál. Už tady je vidět, že Chord zvolil ne úplně běžnou technologii práce s načteným signálem, ještě si ale musíme popovídat o tom, v jaké kvalitě s ním pracuje.
Samotná mechika na první pohled vypadá vcelku obyčejně, ale jedná se o prověřený a oslavovaný Philips CD Pro 2. Ta načte tiše a hlavně úžasně rychle „hrubé" jedničky a nuly ve standardním Red Book formátu, které předá dále a firemní technologie převodníku QBD76 je zpracuje pomocí filtru s 4096 kroky a prožene signálovým procesorem s hloubkou rozlišení úctyhodných 76 bitů. Signál je mimo jiné převzorkován 2048x, to aby výsledek byl maximálně čistý a přesný. Volitelně je k dispozici ve třech krocích (žádné / minimální / maximální) ukládání takto zpracovaného signálu do operační paměti. Tam se data zbaví jitteru díky novému časování. Stejný proces mimochodem čeká i data načtená z USB, optického i AES/EBU vstupu, byť vzorkovací frekvence vstupního signálu je omezena shora hodnotou 96 kHz.
Zajímavé jsou i udávané hodnoty – třeba výstupní napětí činí až 3V (oproti „standardním" 2V) u nesymetrického a 6V u symetrického výstupu. Dynamický rozsah přehrávače činí velmi solidních 122 dB, separace kanálů pak v celém slyšitelném pásmu minimálně 100 dB (na běžně udávané úrovni 1 kHz je to dokonce 125 dB).
Přehrávače Red Standard jsme poslouchali téměř výhradně s jeho stájovým kolegou, integrovaným zesilovačem CPM2800. Ke slovu ale přišly i jiné komponenty, byť nižších tříd – jmenujme NAD C370, Pioneer BDP-LX71, KingRex UD384, NuVo Wireless systém či Pro-Ject Stream Box DS. Zvuk jsme hodnotili na Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, Quadral Signo Avantgarde 80 a APS Aeon Titandome. Kabeláž nesly znaky firem Kubala Sosna, Vincent, QUAD, Eagle Cable, Monster Cable či ProAc. Filtraci proudu částečně zajišťoval Xindak XF-2000B.
Základním charakteristickým rysem přednesu je vyrovnanost, neodchylující se od decentní věrnosti ani o píď. Nejedná se však o chladnou strohost, u Chord nezapomněli na to, že tím nejdůležitějším je hudba samotná a zvuk je jí pouze prostředníkem. Dokonce i tak zvukařsky mizerná a plochá deska jako „How to Dismantle an Atomic Bomb" od U2 má své kouzlo. Zvukový uzel, který pánové z legendární kapely s oblibou nazývají „svým zvukem", dokázal Chord přijatelně rozvrstvit a oddělit, takže máte poměrně slušný přehled o nahrávce. Je to rozhodně poklona, protože na mnoha přístrojích této kategorie vynikne hlavně hrubý, ostrý charakter a i když ani Red Standard ho netají, činí ho díky své civilnosti snesitelným.
Přirozené, živé a velice jasné je podání pohodové skladby „This is where I came in" od Bee Gees. Ve skladbě je cítit obrovskou vzdušnost a lehkost. Akustická kytara odtikává v dokonalém tempu a máte pocit úžasně samozřejmé plynulosti, zvuk nic nikam netlačí, nic nevyčnívá a nic neschází, vrcholná přirozenost a realističnost jako kdyby byla nadýchaná jako obláček. Právě v tomhle čistém zvuku jednotlivé tóny nic nebrzdí, každé cinknutí strun na kytaře je bezprecedentně rychlé a přítomné.
Že Chord Red Standard díky své transparentnosti a rychlosti dokáže přenést k posluchači i potěšující množství detailů, to by se také dalo očekávat. Že tak činí s nadprůměrnou dávkou samozřejmosti a jistoty, to už za zmínku ale stojí. Kytary v legendární skladbě „Friday Night in San Francisco" od tria Di Meola / McLaughlin / de Lucía jsou jako živé, slyšíte pohyb prstů po hmatnících, dlouhé dozvuky vibrujících strun a vnímáte i masu rezonujících těl instrumentů. Vše pospojované v trošičku éteričtějším, lehčím celku, do kterého Chord promítá svůj charakter jen ve velmi nepatrné míře, slouží hudbě se zručností a jistotou starého komorníka.
Výše naznačené světlejší vyznění je ale naprosto zanedbatelné – pokud si pustíte dobře namixovaný výběr „Echoes" od Pink Floyd, podmaní si vás autorita spodních oktáv. Konturovaný, měkký bas se nikam nedere, má přesně tu správnou, vhodnou rychlost i energii, aby bezešvě zapadl do zvukového celku a aby jeho autorita nenarušovala frekvenční vyrovnanost přednesu. Skvěle se doplňuje s brilancí ve výškách položených tónů kovových perkusí, znělých, čistých a přitom neagresivních, jak se na opravdový high-end sluší a patří. Jakoukoliv hrubou hranu signálu zjevně mnohonásobné převzorkování vybrousí k dokonalosti, jako leštění odhalí pravou podstatu diamantu.
Čistotu zvukového podání oceníte i u klasických kusů, jako je například Smetanova „Má vlast", konkrétně pak „Vltava" v podání LSO, řízeného na demonstračním disku od Bowers&Wilkins Sirem Colinem Davisem. Rychlé zpracování signálu stírá jakýkoliv pocit „zadekovaného" zvuku, textury nástrojů jsou věrné a přesné, vše je kompaktní a dává smysl jako celek, autoritativní, ale nepřehánějící. Právě nepřehnanost a přirozenost je největší silou elektroniky Chord, zvláště pak ve vzájemné kombinaci s firemním zesilovačem. Při správné hlasitosti a použití plnorozsahových reprosoustav už se hodně blížíme zážitku z koncertních síní.
Chord Red Standard je tak trochu produkt dvou tváří. Ta povrchní, vnější, je hodně excentrická, divoká a čerpá z moderního, industriálního stylu. Samozřejmostí je dokonalé zpracování z hodnotných materiálů, byť z čistě praktického hlediska je hezké provedení v určitých partiích enormně náchylné na znečištění. Stejně tak efektní naklopená mechanika s odklápěcím mechanismem je sice úžasně tichá, rychlá a přesná, ale dostat do ní a zní kompaktní disk je prstová ekvilibristika hodná letitého fanouška origami. Nebo třeba efektně zapuštěné konektory na zadní straně, do kterých je (jmenovitě v případě optiky) trošičku problém dostat robustní kabel. Tím důležitým je ale rozhodně zvuk – čistý, lehký, přirozeně nepřehnaný, dynamicky nekomprimovaný s bohatou, byť ne hyper-holografickou porcí detailů. Vyrovnanost, uměřenost a schopnost vnést světlo, organizaci a klid do libovolné hudby. Analogová pohoda je pak zhmotněním klasického, konzervativního zvuku, zaměřeného na jednoduše srozumitelnou věrnost, tvořící onu druhou tvář Chord Red Standard. Téměř čtyři sta tisíc vám tak koupí jak vizuálně silný klenot, tak opravdovou zvukovou autoritu.
Kč 379 990,- - stříbrný / černý
Kč 384 990,- - nickel integra
--- --- --- --- ---
KLADY
+ neobvyklý a přitažlivý styl
+skvostné výrobní provedení (byť některé body jsou velmi citlivé na znečištění)
+ funguje jako komplexní zdroj signálu (přehrávač + převodník)
+ energický, vyrovnaný a neefektně přirozený zvukový projev
ZÁPORY
- neprakticky (byť stylově) řešená mechanika
- do optického vstupu se nevejdou masivnější koncovky
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: High-End Audio Studio | www.highend.cz
