Onkyo patří rozhodně mezi nejpopulárnější výrobce A/V re=ceiverů, zejména pak díky svým dostupným modelům. Firemní produkce se ale rozhodně neomezuje na elektroniku z kategorie 10 - 20 tisíc, vrcholný model TX-RZ900 bojuje ve výrazně vyšší lize.
Onkyo TX-RZ900 má certifikaci THX, nabízí zesílení až sedmi kanálů a výstup na dva subwoofery a pochopitelně k tomu už v dnešní době a v této kategorii přidává i síťové služby včetně bezdrátové konektivity po Wi-Fi i Bluetooth.
Už na první pohled je ale TX-RZ900 imponující svou velikostí. 18 kg kovu a součástek se koncetruje v rozměrech 43,5 x 20,2 x 43,4 cm (š x v x h) a výrobce dokázal vetknout do relativně jednoduchých křivek jakousi industriální masivnost. Velkou část plochy čelního panelu zabírá centrální displej doslova přetékající údaji, pod ním je kovový odklápěcí panel, za nímž se skrývá jednak sluchátkový výstup, jednak "pohotovostní" HDMI vstup, tak i řada tlačítek a prvků pro ovládání funkcí a nastavení přístroje. Vlevo od displeje je krom spínacího tlačítka ještě několik dalších prvků, z nichž nejdůležitější je tlačítko aktivující režim Pure Audio - ten funguje opravdu dobře a zvuk skutečně změní tak, že v sobě nese nádech audiofilie, zmizí z něj filmová efektnost.
Pravé části čelní stěny dominuje opravdu široké kolo pro regulaci hlasitosti, nad nímž je patnáct maličkatých tlačítek pro přímý přístup ke zdrojům signálu. Kombinace působí trochu zvláštně, obyčejný otočný ovladač pro cyklické přepínání by možná stačil.
Zadní strana, jak je to u receiverů zvykem, je téměř do posledního centimetru zaplněná konektory. U horní hrany jsou dvě antény pro zajištění dostatečně silných bezdrátových spojení, o řadu níž 7 HDMI vstupů a dva výstupy, všechny s podporou 4K / 60 Hz a protokolu HDCP2.2. Podpora HDR signálu a 3D obrazu je samozřejmostí.
Vstupů a výstupů je skutečně požehnaně, ať už je to 5 digitálních audio vstupů (3x optika, 2x koax), 9 analogových vstupů (z toho jeden vede do phono předzesilovače), stereo pre-out pro druhou zónu, stereo linkový výstup pro třetí zónu, anténní vstupy pro FM a AM tuner, plnohodnotný 7.2 pre-out nebo kompozitní i komponentní video vstupy. Chytré ovládání zajistí RS232 konektor. Reproduktorové terminály pak jsou vcelku obyčejné, ale dostatečně pevné, ačkoliv z prostorových důvodů přeci jen relativně blízko u sebe. Dalo by se ale určitě říct, že výbavě TX-RZ900 toho moc nechybí a v podstatě za jakýchkoliv okolností najdete ten správný vstup nebo výstup pro pokrytí svých potřeb.
V přední části najdete masivní toroidní transformátor, zajišťující dostatečně pevné napájení všech kanálů. Zesilovací moduly pracují v režimu push-pull a dávají velmi solidních 140 Wattů na kanál do 8 Ohm (ve stereo režimu). Při zpracování prochází zvukový signál i firemními obvody VLSC (Vector Linear Shaping Circuitry), kterýžto filtr odstraňuje šum z D/A převodu a vyhlazuje výslednou signálovou křivku. Digitálně-analogový převod má na starosti čip AK4458 od Asahi Kasei, podporující jak PCM, tak DSD signál. Ten první s rozlišením až 24 / 192, ten druhý až do 5,6 MHz.
Krom certifikace THX nabízí TX-RZ900 i podporu DTS:X kodeku a Dolby Atmos v kofiguraci 5.1.2, stejně jako všechny starší specifikace DTS i Dolby Digital.
Systém AccuEQ zajišťuje během relativně pohodlného procesu změření jak jednotlivých kanálů a následnou optimalizaci, tak dodatečné měření, eliminující stojaté vlnění vznikající v prostoru. Výsledek je, nutno říci, velmi dobrý.
Popisovat celou šíři možných nastavení, kompenzací, ekvalizací, přizpůsobení, upscalingu, úprav a možností je tak trošku nad síly jediného článku. V současnosti ale jen těžko hledat A/V receiver, který by měl oproti TX-RZ900 nějakou zajímavou funkci navíc, což v kontextu dané cenové kategorie vůbec není zlé.
Onkyo TX-RZ900 jsme poslouchali v rámci domácího kina s OPPO BDP-105D, jinak jsme využívali jeho vlastních streamovacích schopností či měli k dispozici Apogee Groove a Cambridge CXC nebo CDD-1 od Gato Audio. Porovnávalo se s Gato Audio AMP-150, Naim Nait XS s Naim FlatCap XS nebo Viola Concerto / Crescendo. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla nebo Gato Audio PM-6 a OceanWay Sausalito. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black a též různými kabely KrautWire. HDMI kabely pak měly značku Monster.
Co se týká filmového zvuku, pak Onkyo působí jako ještě dražší receivery, jinými slovy je dostatečný výbušný, čitelný a čistý, aby efektům poskytl potřebnou působivost a důraz, byť není nijak tvrdý ani přehnaně hutný a těžký. Odpovídá, dalo by se říct, poměrům v dané kategorii a bez problémů obslouží co budete potřebovat.
Co nás však pozitivně překvapilo, to byl velmi funkční stereo režim, respektive režim Pure Audio. Po jeho aktivaci se zvuk změní a to ne úplně málo, rozhodně pak směrem k lepšímu. Všechno získá lepší kontury, kontrolu i jaksi větší konkrétnost.
Onkyo se nebojí pustit se do basového pásma, kontrabas v Davisově "So What" ("Kind of Blue" | 1997 | Columbia | CK 64935) byl dobře kontrolovaný a i jeho nižší polohy plné a dobře definované, bas zněl rychle, čistě, ovšem zase nijak neplýtval objemem. Samotný důraz a impuls jsou na slušné úrovni, ale TX-RZ900 hraje spíše klidněji a maličko měkčeji, což ovšem není na škodu. Právě kontrabas je dostatečně velký a plný, působí už jako velký nástroj.
Rychlý a čistý zvuk má i střední pásmo, z hlasů Katie Melua a Evy Cassidy ve "What a wonderful world" ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD00040) bylo cítit, že tu nehraje žádný obyčejný receiver, ale už solidní stroj, který snese srovnání i s čistě dvoukanálovými stroji s cenou blízkou čtyřem desítkám tisíc. Střední frekvence obecně jsou už dobře čitelné, přitom lehké, hladké a klidné, hlasy se nikam netlačí a nespěchají, panuje tu klid a nadhled, přitom však vokály zůstávají jasné, byť ne úplně precizně zaostřené, spíše trochu éterické. Onkyo už ale patří do třídy, kdy snadno oddělí vokály obou zpěvaček.
Linka činelu v Brubeckově "Take Five" z "Time Out" (2009 | Columbia | 88697 39852 2) byla velmi pěkně kontrolovaná, už je cítit, že se rozeznívá celý činel, byť jeho tón by mohl být přeci jen o kousek znělejší (platí pro Pure Audio režim), alespoň si ale budete jistí, že se nedočkáte žádného efektního nacinkávání. Prokreslení je pak slušné, stejně jako dozvuk - TX-RZ900 vám nejvyšší tóny nikam násilím necpe, nechává je volně plynout.
Velmi slušná je pak dynamika, i když netlačí na pilu, má Onkyo TX-RZ900 dostatečnou výkonovou rezervu a zdá se, že i velký orchestr Berliner Philharmoniker v čele s von Karajanem zvládá při hraní Brahmsovy "Symfonie č. 1" s milou porcí nadhledu. Zejména v Pure Audio režimu je to na poměry třídy opravdu pěkné. Orchestr už má sílu, ač zatlačí právě tam, kde je to potřeba a nesnaží se nijak okouzlovat efekty. Zvuk je pevný a klidný i při vyšších hlasitostech, dokonce tu a tam pocítíte i impuls.
Celkově spíše hladší, manýrů prostý přednes nabízí i slušné rozlišení, byť zrovna tady budete muset detaily maličko hledat. TX-RZ900 nesází na analytickou preciznost, spíše na nadhled a samozřejmost, v níž si pak už drobné detaily "vylovíte". Třeba v "Puer natus est nobis" od benediktýnských mnichů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) bylo pěkně znát, že reprodukci dominuje jejich hlasová linka, ale v pozadí šlo zaslechnout i odrazy od stěn chrámu, stejně jako už bylo cítit, že mnichů v prostoru stojí povícero, ale zase tak perfektní rozlišení, aby vám řeklo, kolik přesně hlasů že to zpívá, TX-RZ900 ještě nemá.
Stingův "Englishman in New York" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) nabídl solidní podání prostorové scény, ačkoliv ani přes bezproblémově fungující kalibraci nemáte pocit, že by šlo přímo o hologram. Pravolevé rozložení nástrojů je bezproblémové, hloubka je však spíše naznačená. Orientace v nahrávce je rozumná, nástroje jsou oddělené, ale celý obraz by možná zasloužil klidně i maličko tvrdší, pevnější reprodukci. Nicméně uvolněná prezentace má také něco do sebe, nic na vás netlačí a i lokalizace nástrojů je slušná.
Celková spořádanost Onkyo TX-RZ900 se projevuje i při reprodukci říznější hudby - třeba "Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) zněla frekvenčně vyrovnaně, s dobrým tempem, adekvátním důrazem, říznější, ale ne ostrou kytarovou linkou, vlastně bylo slyšet vše, ale celá prezentace byla tak trošku méně naléhavá, méně strhující, zato byla hudba podaná v klidu, s nadhledem a neúnavností, která vás nechá poslouchat dlouho a třeba i nahlas.
Na poměry A/V receiverů je Onkyo TX-RZ900 vlastně výborné. Konektivita a výbava je i v dnešní náročné době dostatečná, výkon a schopnost uřídit multikanálový systém též, ovládání je logické a TX-RZ900 se může snadno stát centrem náročného velkého domácího kina - směle se dá totiž porovnat i s dražšími konkurenty a nevychází z toho nijak špatně. Aktivujete-li čistě dvoukanálový režim Pure Audio, pak dokonce i stereo reprodukce získá velmi zajímavý charakter a je plně konkurenceschopná elektronice v řádu 35 - 40 000,-, což je skvělé. Celkově hraje Onkyo spíše klidněji, nesnaží se vás přesvědčit efekty, ale spíše dospělostí a univerzálností. Minimálně nás přesvědčilo, že i řešení v jedné krabici může ve střední třídě fungovat dobře pro obraz i zvuk.
Kč 44 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ za daný zvuk velmi férová cena
+ kvalita výroby
+ výbava
+ energie a dynamika
+ velmi dobře zvládnutý stereo režim
ZÁPORY
- vlastně nic moc v kontextu podobných receiverů
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz
