Nikdy jsem neměl obzvláště kladný vztah k analogu, bral jsem ho spíš jako zpestření svých poslechových zážitků. Ať už proto, že pocházím z generace, která gramofony nezažila jako hlavní zdroj hudby v domácnosti, nebo proto, že jsem prostě líný udělat si doma tu pohodu a věnovat se cele opravdu jen všem těm nezbytným rituálům s elpíčky, které jsou složitější než kdejaký korunovační ceremoniál. Tím víc a raději si ale užívám ony občasné schůzky s analogem, ať už je to s mým prastarým NAD 5120 (alias exportní Tesle) nebo – tak jako dnes – s high-end přístroji u vyznavačů černých desek.
V pražském KAS Audiu jsem k VPI Classic přišel zcela náhodou. Jednoho krásného dne jsem šel vracet přístroj zapůjčený k předchozímu testu a místo gramofonu, který horní polici racku obýval dosud při všech mých návštěvnách, jsem spatřil asi tak dvojnásob velký přehrávač LP desek, oblečený do černého dřevěného oblečení. Ani už si nevzpomenu čím mne tak na první pohled zaujal, ale považoval jsem ho za zboží ležící někde v řádu set tisíců, na které je hezké se podívat, ale dál o něm neuvažovat. Do redakčního plánu testů jsem ho ale zařadil přesně v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl rozumnou cenu na úrovni dvaceti tisícovek pod stotisícovou hranicí.
A tak jsem jednoho dne sebral těch několik málo vinylů, které znám natolik, abych z jejich reprodukce dokázal udělat alespoň nějaký kloudný závěr, ještě naposledy jejich části poslechl na svém systému a vyšel vstříc novému zážitku. Abych se v dojmech utvrdil, celou návštěvu i s přípravu jsem pak ještě dvakrát zopakoval.
Jak už ostatně z výše uvedeného vyplývá, poslouchalo se sice v jediné místnosti, ale na dvou různých sestavách, z nichž komponenty jedné jsem měl tu čest slyšet již vícekrát a dovolím si ji tak považovat za referenční. Vztahovat své závěry k ní mě ostatně opravňuje i cenová hladina, kdy kompletní analogový systém vyjde na nějakých 300 000,-, což je přesně to, co by asi mělo odpovídat při této pořizovací ceně samotného gramofonu. První systém tak tvořil VPI Classic 30 (číslovka v názvu občas uváděna je a občas není, odkazuje každopádně na to, že se jedná o výroční model k oslavě třiceti let existence firmy) s předzesilovačem Nagra BPS. Dál šel signál do integrovaného skvělého tranzistorového zesilovače ATC SIA2-150 a vše bylo zakončeno reprosoustavami ProAc Response D18. Kompletní kabeláž od A do Z obstaraly modely KrautWire. Druhou, poněkud „luxusnější“ sestavu pak tvořil opět (samozřejmě) popisovaný gramofon, Nagra VPS jakožto phono předzesilovač, linkový předzesilovač Pass Labs XP-20, koncové monobloky Pass Labs X600.5 a reprosoustavy Quad ESL 2905. Kabeláž byla opět od stejného výrobce. Na doplnění je ještě třeba zmínit, že přenoskou zde byla Lyra Dorian a raménkem pak firemní model 10.5i SE.
Když se podíváte na VPI Classic, zaujme vás velmi originální design, kombinace mezi moderním a „vintage“ vzhledem, pro oko ale vesměs příjemným. Stejně tak je velice přitažlivý i pocit, že za své peníze opravdu dostanete „kus gramofonu“. Velkou část více než 20ti kilogramů váhy tvoří unikátní hliníkový talíř, tvořící obecně hlavní „atrakci“ celého gramofonu. Celý systém motoru, talíře a raménka je navíc uložen na zvláště rigidním ocelovém celku navíc potaženém gumou a VPI se chlubí, že i když je přístroj položen na dřevěném racku mezi dvěma 15“ subwoofery, nijak to jeho zvuk neovlivňuje. Netuším nakolik toto může být pravda, přesto je faktem, že i při manipulaci působí Classic ještě lepším dojmem než na pouhý pohled.
Gramofon má samozřejmě všechny ty potřebné kompenzace a všechna ta nastavení typu antiskatingu nebo VTA, vše je zaměřené hlavně na snadné nastavení, aby i ti, kteří si neříkají „analogový guru“, mohli bez obtíží doladit svůj přístroj. To umožňují i nově vyvinuté nožičky, kdy regulací výšky každé z nich lze celý gramofon uvést do přesně vodorovné polohy, což je obzvláště potřebné kvůli přesnému chodu přenoskového raménka.
Nejvíce dojmů jsem získal na několika takzvaně audiofilských LP, zejména se pak jednalo o „poněkud jiné Bee Gees“ a sice jejich album „Odessa“ na labelu ATCO (S02-782), další album též kapely „Trafalgar“ od MOFI (Original Master Recordings, special edition 0973), famózní a poněkud méně audiofilské (i když rozhodně ne technicky tragické) „The Sensual World“ od Kate Bush z produkce Popronu (50 060-1), naopak famózní a velmi audiofilský Peter Gabriel se svým „Birdy“ (Classic Records, PG 6-200G) a nakonec Pink Floyd a jejich „Dark Side of the Moon“ (EMI, EMILPI1362). V KAS Audiu dále měli k dispozici nádhernou nahrávku „Also Sprach Zarathustra“ od Richarda Strausse ve verzi s Vídeňskými filharmoniky dirigovanými legendárním Karajanem (Ace of Diamonds, SDD2102), která prověří možnosti i těch nejlepších systémů a „From this moment on“ od jazzové divy Diany Krall (Classic Records, B0007323-1-200G).
Když jsem se poprvé zaposlouchal do rytmu velkého bubnu v jeho velké chvíli na „Trafalgaru“, nedokázal jsem si vzpomenout, že bych ho kdy slyšel tak přesně a plně reprodukovaný, tak úderný, ačkoliv analog je v mé mysli spojen spíše s tím, že stejná nahrávka má oproti digitálu bas a průraznost menší a zvuk je obecně jemnější.......prostě analogovější. Ambience, míra detailu, ale i rytmus jsou v podání Classic na úrovni digitálních zdrojů hudby.
Jemný a křehký vokál Kate Bush na – pro mě – její nejlepší nahrávce, kde se spojuje mladická energie, vyzrálé muzikanství a jakási snově poetická nálada, zní opravdu jako hlas. Na jako zdroj zpěvu zavěšený kdesi ve vzduchu, ale jako v hmotném těle vzniklý, prožitý a prodýchaný hlas. Zvuk plyne, odsýpá a šlape přesně tak jak má, jeho plynulost je tím nejvýraznějším artiklem, jaký VPI Classic do reprodukce přináší.
Na „Odesse“, kde Bee Gees poprvé zapojili do své tvorby i velký orchestr, pak ale přijdete při důkladné zvukové pitvě na to, že VPI Classic nemá zase takovou hloubku tónů a takovou sametovost jako některé jiné podobně velké modely typu Clearaudio Solution, který jsem shodou okolností také slyšel v roce 2009 (byť krátce) s přenoskou Lyra (i když to nebyl model Dorian). Přesto i zde lze snadno vnímat lehkost reprodukce a absolutní kontrolu gramofonu nad zvukem.
Velkolepá „Also sprach Zarathustra“ pak daný dojem jen potvrzuje, ale ukáže i to, že i velká symfonická skladba s masivním kotlem a energickou žesťovou sekcí je reprodukována s úderností a strhující rytmikou, navíc i s mírou detailu pro analog neočekávanou – nebál bych se plně je srovnat s dojmem z téže nahrávky na digitálním nosiči. Fouknutí do žesťů má tu správnou kovovou příchuť, úder do činelu zajiskří vysokými tóny a palička, která přistane na bláně bubnu zní opravdu jako úder do blány bubnu, jehož velikost lze přímo cítit.
Třešničkou na dortu pak byla Diana Krall a její lehce koketní projev, hrající si s posluchačem, když ho s přehledem vede svými skvělými skladbami a nápady v nich. Tak obtížně reprodukovatelný klavír zní velmi přirozeně, jednotlivým tónům nechybí přesné ohraničení ani správná délka doznívání, na obou systémech pak vyniká skvělá dynamika.
VPI Classic mě přesvědčil o svých kvalitách takovou měrou, že nemám důvod jej nedoporučit, zvlášť za jeho cenu. Ocenění si mu netroufám dát jen z toho důvodu, že jsem neměl možnost delšího poslechu ve vlastních prostorách, ale nepochybuji, že je horkým kandidátem minimálně na naše „Hi-Fi Voice doporučuje“. Zůstane-li to mezi námi, dovolím si dokonce říct, že nikdo a nikdy, snad s výjimkou těch nejzarytějších příznivců černých desek, nebude potřebovat jiný gramofon než tento. Kdokoliv se pak chce přidat k moderní vlně oživování vinylů, měl by si jít VPI Classic minimálně poslechnout.
Kč 79 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ skvělé výrobní provedení
+ poměr ceny a hodnoty
+ retro design, který má styl
+ zvuk na úrovni gramofonů s cenovkou i přes 100 000,-
ZÁPORY
- retro design, který nemusí vyhovovat všem
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
KAS Audio
www.kasaudio.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 602 406 436
