Pioneer N-50

Což takhle si na začátek dát malou parafrázi klasika? „Moderní doba si žádá moderní prostředky“. Uvědomíme-li si, že současnost je plná internetových rádií, hudebních souborů v počítačích, na discích, přenosných přehrávačích či dokonce telefonech (a to občas dokonce ve špičkové kvalitě), žádá si tato situace technické řešení, schopné sjednotit pod svá křídla všechny tyto diskotéky a co nejlépe je poslat do vašeho hi-fi systému. Sečteno a podtrženo, potřebujete co nejlepší streamer.

Do tohoto stále ještě explodujícího nového vesmíru síťových přehrávačů přidal svůj příspěvek i věhlasný Pioneer a rozšířil tím poněkud stagnující sérii G-Clef (i když fakticky stojí oba modely zcela samostatně), s níž se v novém tisíciletí vrátil do kategorie pravého high fidelity. Zvyk jaký zavedla G-Clef řada drží Pioneer i zde – k dispozici je základní, poněkud jednoduchý model N-30 a pak funkcemi i audiofilní kvalitou „nabušený“ vlajkový model N-50, který si dnes představíme.

Pioneer N-50 přichází v nádherně zpracovaném sedmikilovém šasi s moderním kabátkem o „klasických“ rozměrech 43,5 x 97,5 x 330 mm. Ostatně Pioneer nikdy na kvalitě provedení nešetřil ani v takto dostupných kategoriích. Přední panel má více z maskulinní hranatosti elektroniky osmdesátých let než do oblé elegance původních přístrojů G-Clef, ale na přitažlivosti mu to nijak neubírá. Broušený hliník působí velmi hodnotně, minimum ovládacích i informačních prvků nijak nenarušuje čistotu prvního dojmu. Po delší době soužití ale vyjde najevo, že čitelnost skutečně maličkého displeje (úhlopříčku 2,5 palce má dnes každý smartphone) je na větší dálku problematická – písmenka jsou ostrá, barvy syté, ale vše je prostě příliš malé a také maličko zvláštně rozložené, takže orientace chvíli trvá. V praxi si na to jde ale docela rychle zvyknout.

Dále na čelním panelu najdeme už jen velké spínací tlačítko s příjemně pevným chodem, USB vstup pro nosiče s hudebními daty, několik základních ovládacích prvků a LED diody, oznamující aktivitu Hi-Bit procesu nebo Pure Audio režimu.

Zadní panel pak naznačuje možnosti tohoto přístroje. Kromě klasické napájecí zásuvky tu objevíme jeden pár analogových výstupních RCA konektorů, USB konektor pro připojení volitelného bezdrátového modulu (pokud se vám nebude chtít zapojit LAN kabel do konektoru hned vedle), USB port pro připojení k PC, kdy N-50 funguje jako externí převodník / zvuková karta a pak koaxiální a optický digitální výstup, ale hlavně i vstup. To jasně říká, že Pioneer N-50 může fungovat jako klasický D/A převodník, což značně zvyšuje jeho přidanou hodnotu.

Dálkové ovládání je celokovové, přehledné a plné funkcí, takže život s Pioneerem je z uživatelského hlediska skutečná radost. Snad jen pro tlusté prstíky jsou tlačítka trochu skromná, zřejmě dimenzovaná pro japonské drobné ruce.

Co se týká softwarového vybavení, je na tom Pioneer N-50 také víc než dobře. Krom toho, že umí fungovat jako USB DAC, klasický D/A převodník či internetové rádio, má pochopitelně také schopnost streamovat data ze sítě pomocí DLNA protokolu, zpracovávat tok dat přes BlueTooth (opět s volitelným adaptérem) a samozřejmostí je dnes už možnost ovládat přístroj aplikací pro Android i Apple produkty. To souvisí i s funkcí AirPlay, stvořenou Applem – umožňuje ovládat přístroj z iTunes a tak trochu vytváří jednoduchý multiroom systém.

Vybavení kodeky je u N-50 také víc než dostatečné. Z datových pamětí a po síti umí přehrávat vše od MP3, přes WMA, AAC až po WLV, LPCM (jen po síti) a tradiční hi-res FLAC a WAV (obé až s rozlišením 24 bitů, z paměti se vzorkováním až 96 kHz, po síti až do 192 kHz – to je dáno technologickým omezením použitého USB portu, ačkoliv výrobce hovoří o podpoře 192 kHz i přes USB).

K dispozici pro vylepšení zvuku jsou technologie Hi-Bit (v podstatě upsampling signálu na 32 bitů pro interní potřebu) a Auto Sound Retriever (doplňuje chybějící data komprimovaných souborů). O převod signálu z digitálu na analog se stará dvojice D/A čipů s teoretickým rozlišením až 32 bitů a vzorkovací frekvencí 192 kHz. Ty nabízí slušný dynamický rozsah 111 dB. Vnitřní konstrukce je logicky rozdělena do stíněných celků, nejvíce izolace najdeme pochopitelně kolem napájecího zdroje pro převodníkovou část.

Pioneer N-50 prošel testováním v několika sestavách, hlavními partnery byly Pioneer BDP-LX71 v roli CD a Blu-ray mechaniky, dále pak KingRex UD384 jako USB transport (pro porovnání kvality se zabudovaným USB v N-50) a Audiomat D1, high endová CD mechanika. V roli siliče se střídaly Audiomat Opéra Reference, NAD C370 a Pioneer Z9 (ten by v zásadě měl být tím ideálním a očekávaným partnerem). Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Quadral Ascent 90, signál mezi přístroji vedly dráty značek Eagle Cable, Monster Cable a analogově pak QUAD. Do reprosoustav Xavian Mondiale a ProAc Response Signature Black. Filtraci napájení měly na starosti filtry Xindak a Enerr, elektrický proud vedly kabely Enerr.

Pro použití N-50 jako asynchronního USB D/A převodníku je potřeba také stáhnout zvláštní ovladače z webových stránek Pioneer (což je samo o sobě ne zcela jednoduché, stejně jako jejich instalace). Škoda, že Pioneer nedodal ovládací software přímo do přístroje jako někteří jiní výrobci. Objevily se též drobné uživatelské problémy během přehrávání, ale možnost upgrade firmware je brzy odstraní – toť výhoda moderních „počítačových“ přístrojů. Stejně jako existence aplikace pro iPhone a operační systém Android, suplující dálkové ovládání.

Pioneer i u N-50 zachoval svou typickou bohatost zvukového projevu, zvláště ve spodní polovině reprodukovaného pásma. Třetí symfonie Camille Saint-Saense je nádhernou ukázkou varhanního umění, Pioneer basové tóny reprodukuje velmi jemně a měkce s velkým objemem. Hudba se doslova lije a vyplňuje každý kout poslechového prostoru. Zátah ve spodních pásmech je skutečně vynikající.

Podání lidských hlasů je také velmi příjemné, opět s důrazem spíše na jemnost; zvuk je prostý digitální hrubosti a vyrovná se dvojnásobně drahým přístrojům z dob před nějakými třemi čtyřmi lety (jmenovitě firemní Blu-ray BDP LX-71 byl od N-50 slyšitelně překonán a to v době pořízení stál v podstatě přesně dvojnásobek). Hlas Renée Fleming na Dark Hope je éterický, prokreslený a přitom naprosto neagresivní. Není dokonale analyticky rozpitvaný, na to převodníky nejsou stavěné; N-50 dává přednost celkovému dojmu ze zvuku a integruje jednotlivé součásti do pevného celku.

Velmi příjemně a vzdušně je vybudována iluze prostoru na zvukové scéně. Pioneer není přespříliš analytickým komponentem, třeba u Diany Krall a její „Where or when“ je možné snadno poznat, odkud jaký nástroj hraje, jednotlivé instrumenty nesplývají, ale stále tu není onen dojem skutečného vzduchu a plasticity, vlastní reprodukci skutečně high endových přístrojů. Vzhledem k výborným vlastnostem Pioneer N-50 v roli transportu ale stačí připojit povedený D/A převodník a sestava poskočí za high endové brány s překvapivou lehkostí.

Pioneer je obecně znám pro svůj maličko větší důraz na spodní část frekvenčního pásma, platí to do jisté míry i pro N-50, která zachovává výbornou rytmiku a hutný, temnější bas. Tím je reprodukovaná muzika pro ucho skutečně velmi příjemná, zvuk je hladký a třeba Arnopolova basa na „A fortnight in France“ je měkká a zakulacená, aniž by ztrácela čitelnost a splývala do jednolitosti – jednotlivé vybrnkávané tóny přichází do poslechového prostoru konturované a pevné, ale přitom velmi poklidné. N-50 nenabízí skálopevný bas, ale spíše poslechovou pohodu.

N-50 je na danou cenovou úroveň příjemně univerzální přehrávač – stejně pohodově a muzikálně z něj vychází akustický jazz, mississippský blues, symfonická hudba, ale i industrial nebo metal. Univerzálnost podporuje i nečekaně vysoká tolerance Pioneeru ke kvalitě nahrávky, zvláště pak v komprimovaných souborech. Samozřejmě, že nejlépe zní FLAC či WAV ve vysokém rozlišení na povedené nahrávce, ale vydařený algoritmus, opravující škody vzniklé kompresí, umožňuje i poslech MP3 souborů (ale vše má samozřejmě své limity a ani sofistikované postupy interpolace chybějících dat nemůže zachránit skutečně mizerné soubory) bez nutnosti kousat si nehty kvůli nepříjemným zvukovým artefaktům.

Za patnáct tisíc Pioneer N-50 nabízí hodně výhodnou koupi, pokud ovšem toužíte po skutečně vynikajícím a univerzálním transportu pro digitální média. Je škoda, že když už Pioneer uvěřil v budoucnost tak moc, že zcela vynechal modul klasického tuneru, nenabídl ještě některé další možnosti – kdyby přístroj stál třeba 25 tisíc, ale zato nabízel možnosti uložení CD disků do interní paměti nebo nějakou sofistikovanou správu knihoven muziky, neměl by ve své cenové relaci konkurenci. Takto je největší výhodou možnost využít tento streamer (který je sám o sobě skutečně skvělý) také jako D/A převodník (který je sám o sobě odpovídající dané cenové kategorii). To ale rozhodně není málo a za patnáct tisíc dostane nový majitel spoustu muzikality, pohody a radosti z poslechu v duchu Pioneer.

Kč 14 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ solidní výrobní provedení a pěkný design

+ možnost využití – streamer, internetový tuner, usb přehrávač, externí zvuková karta, DAC

+ příjemně plný „pioneerovský“ zvuk

+ víc než rozumná cena za velmi dobrý digitální transport

ZÁPORY

- maličký a z dálky špatně čitelný displej

- úroveň D/A převodu „jen“ odpovídá cenové kategorii

- chybí klasický tuner

--- --- --- --- ---